Schopnost koní vnímat lidské emoce prostřednictvím vizuálních a auditivních podnětů byla v minulosti opakovaně prokázána. Méně probádanou, avšak fyziologicky zásadní oblastí, zůstávala role olfaktorické percepce (čichu). Studie publikovaná v lednu 2026 v prestižním časopise PLOS ONE navazuje na dřívější výzkumy a přináší nová, robustní data potvrzující, že lidské tělesné pachy spojené se strachem či radostí přímo modulují fyziologickou a behaviorální odezvu koní.
Zatímco starší práce (např. Lanata et al., 2018; Sabiniewicz et al., 2020) naznačovaly, že koně reagují na pach lidského strachu změnou aktivity autonomního nervového systému, aktuální studie týmu P. Jardata (Human emotional odours influence horses‘ behaviour and physiology, 2026) se zaměřila na konkrétní behaviorální důsledky této percepce. Výzkum prokazuje, že olfaktorický signál není pouze pasivně přijímán, ale aktivně mění způsob, jakým kůň vyhodnocuje své okolí a jak interaguje s člověkem.
Výzkumný tým vycházel z již ověřeného předpokladu, že lidský pot obsahuje specifické chemické složky (chemosignály), jejichž složení variuje v závislosti na aktuálním emočním stavu jedince. Cílem experimentu bylo ověřit, zda jsou tyto signály pro koně diskriminovatelné a zda vyvolávají specifickou adaptivní reakci.
Experimentální design zahrnoval expozici koní vzorkům tělesných pachů (potu z podpaží) odebraným od lidských dárců ve třech striktně definovaných stavech:
Analýza dat publikovaná v této studii ukázala signifikantní rozdíly v reakcích koní v závislosti na typu předloženého pachu. Klíčovým zjištěním je, že expozice „pachu strachu“ spouští komplexní behaviorální změnu:
Závěry studie Jardat et al. (2026) potvrzují hypotézu o emoční nákaze (emotional contagion) prostřednictvím čichu. Z pohledu etologie a managementu koní jde o zásadní poznatek: kůň dokáže detekovat stres jezdce či ošetřovatele na chemické úrovni, což následně mění jeho kognitivní nastavení směrem k vyšší reaktivitě a podezřívavosti vůči okolí.
Tento mechanismus vysvětluje jev, kdy se kůň pod nervózním jezdcem stává „koukavým“ nebo hůře ovladatelným. Nejedná se o neposlušnost, ale o evolučně výhodnou strategii – pokud člen stáda (v tomto případě člověk) chemicky signalizuje nebezpečí, kůň adaptivně zvyšuje svou ostražitost. Pro veterinární praxi a trénink to znamená, že kontrola vlastních emocí a stresu není jen omílaným požadavkem, ale nezbytným předpokladem pro bezpečnou manipulaci, neboť kůň čte naše emoce dříve, než se jich dotkneme.
Použité zdroje:
