Výzkumnému týmu Univerzity v Tübingenu se podařilo rekonstruovat 300 000 let staré genetické informace vyhynulého druhu koně – jde o dosud nejstarší DNA získanou z otevřeného naleziště.
Objev představuje „působivý důkaz úzkého vztahu mezi člověkem a koněm, dlouho před samotnou domestikací“, uvádějí autoři studie publikované v prestižním časopise Nature Ecology & Evolution.
Výzkumný tým ze Senckenberg Centre for Human Evolution and Palaeoenvironment na Univerzitě v Tübingenu a výzkumné stanice Schöningen poprvé rekonstruoval genetický materiál vyhynulého druhu Equus mosbachensis z přibližně 300 000 let starého naleziště Schöningen v Dolním Sasku.
Díky výjimečně dobrým podmínkám pro zachování organického materiálu se vědcům podařilo prokázat dosud nejstarší DNA z otevřeného naleziště. Jejich analýzy navíc ukazují, že schöningenští koně patřili k linii, která je považována za původ všech moderních koní.
Kůň domácí, kůň Převalského, osel i zebra – všichni patří k jedinému dnes existujícímu rodu z čeledi Equidae. Pohled do minulosti však ukazuje: v průběhu dějin Země existovalo přes 35 různých rodů a stovky dnes vyhynulých druhů koňovitých.
„Tato čeleď patří k nejlépe prozkoumaným skupinám živočichů v evoluční historii. Jejich fosilie lze vysledovat zpět až 55 milionů let,“ vysvětluje profesor Cosimo Posth ze Senckenberg Centre. „Dlouhou dobu se genetický výzkum soustředil především na změny způsobené domestikací koní v nedávné minulosti. Abychom však pochopili evoluci koně, musíme se podívat i na historii před tím. Archeologické nálezy například ukazují, že koně hráli klíčovou roli již pro rané lidské druhy – zejména jako zdroj potravy.“
Profesor Posth společně s doktorandkami Ariannou Weingarten a Meret Häusler a dalším výzkumným týmem nyní poprvé zkoumali mitochondriální genomy vyhynulého druhu Equus mosbachensis z naleziště Schöningen.
Arianna Weingarten vysvětluje: „Schöningen je proslulý svými dřevěnými oštěpy, které s přibližným stářím 300 000 let představují nejstarší známé kompletní lovecké zbraně na světě. Přímo vedle oštěpů byly nalezeny fosilní pozůstatky minimálně 20 ulovených koní – působivý důkaz úzkého vztahu mezi člověkem a koněm, dlouho před skutečnou domestikací. Cílem našeho výzkumu bylo objasnit postavení a původ Equus mosbachensis v rodokmenu koní a lépe porozumět genetickým vazbám k dnešním koním.“
Analýzou obzvláště dobře zachovaných částí kostí fosilních zvířat, speciálními molekulárními technikami a vývojem nových bioinformatických metod pro rekonstrukci genomů ze staré DNA se týmu podařilo rekonstruovat genetický materiál starý přibližně 300 000 let – nejstarší důkaz DNA z otevřených podmínek.
„Dosud platilo, že se DNA mimo jeskyně nebo permafrost zachovává maximálně asi 240 000 let. Koně ze Schöningenu nyní tuto hranici výrazně posouvají,“ říká spoluautorka Meret Häusler. „Normálně se DNA pod širým nebem rychle rozpadá, protože teplotní výkyvy a mikroorganismy genetický materiál ničí. Ve Schöningenu však kosti ležely v trvale vlhkých sedimentech s nedostatkem kyslíku. Toto specifické prostředí evidentně působilo jako přirozená ochrana.“
V průběhu dějin Země předci dnešních Equidae několikrát překročili Beringovu úžinu, pevninské spojení mezi Asií a Severní Amerikou, a tak se z Severní Ameriky rozšířili do Eurasie. Dosud jsou doloženy dvě velké migrační vlny: První, před přibližně 2,6 miliony let, přinesla předky dnešních zeber a oslů na asijsko-evropský a africký kontinent. Druhá, před asi 900 000 až 800 000 lety, přivedla předky moderních koní.
V rodokmenu moderních koní vyhynulo mnoho větví – včetně Equus mosbachensis. Současný výzkum však ukazuje, že zvířata sekvenovaná na nalezišti Schöningen patřila ke stejné evoluční linii jako koně, kteří přežili dodnes.
„Naší studií jsme mohli uzavřít časovou i geografickou mezeru ve výzkumu evoluce koní,“ shrnuje profesor Posth. „Naše výsledky navíc ukazují, že i ve zdánlivě nepříznivých podmínkách, jako jsou otevřená naleziště, může přetrvat a být získána překvapivě stará DNA. To otevírá možnost rozšířit naši metodu na další druhy a odhalit tak genetickou diverzitu vzdálené minulosti.“
Studie „Mitochondrial genomes of Middle Pleistocene horses from the open-air site complex of Schöningen“ autorů Arianny Weingarten, Meret Häusler, Jordiho Serangeliho a dalších byla publikována 1. října 2025 v časopise Nature Ecology & Evolution.
