Naše ekipa dorazila na místo konání v pondělí v noci. Po veterinární přejímce jsme si oddechli, že jsou koně v pořádku, přeci jen byli na cestě téměř 24 hodin.
Úterý a středa byly věnovány tréninku a seznamování s jezdeckým centrem. Účast 34 států nás některé trošku psychicky rozhodila a Iva si občas na tribuně i zaplakala, když viděla výkony profesionálních paradrezuristů z Dánska, Německa a Norska.
Potvrdila se stará pravda, že je všechno o penězích, neboť týmy Německa, Dánska, Nizozemí a Švédska jsou zorganizovány na profesionální úrovni. Počínaje super vycvičenými koňmi, po kterých by sáhnul každý drezurni jezdec v ČR, konče trenéry, kteří se orientují pouze na výcvik koní pro paradrezuru…
Nicméně bojovný duch našich sportovců nezůstal doma a Honza s Ivou jezdili jak o život. Je pravda, že v prvních soutěžích uzavírali startovní pole, ale jezdecká úroveň obou byla na srovnatelné úrovni s valnou většinou ostatních soutěžících.
Velkou radost nám udělala slovenská jezdkyně, která v pátečním zahřívacím testu 1.skupiny vyhrála a motivovala tak Ivu s Honzou. Honza se stal po sobotní drezuře mediální hvězdou, když se australským filmařům nejvíce líbil právě Honzův výkon a natočili s ním 20minutový rozhovor.
V neděli byly na pořadu dne küry. Honza zabodoval a skončil v malé rundě na 12 místě a s velkou pravděpodobností si splnil jednu z kvalifikací na paralympiádu do Athén.
Ráda bych se ještě zmínila o belgických pořadatelích – všechno klapalo, nic nebyl problém, vždy s úsměvem na tváři poradili, pomohli, prostě odjížděli jsme s bezvadným pocitem domů. Jednak proto, že naši jezdci se klidně mohou měřit se světovou paradrezurou a jednak proto, že jsme udělali docela velký krok se splnění kvalifikace na paralympiádu.
Příbuzné články:
Syndrom žaludečních vředů u koní (Equine Gastric Ulcer Syndrome – EGUS) je dnes právem považován za civili...
První lednové předvýběry se uskuteční 28. ledna 2026 v Zemském hřebčinci Tlumačov a 29. ledna 2026 v Zemsk...
