Jak si nezabít koně – dýchací cesty

Změn v nosních otvorech si naštěstí všimne téměř každý, kdo koně uzdí, ne vždy jim však přičte odpovídající důležitost. Co zde tedy můžeme spatřit?

V zimním vlhkém období je v zásadě normální troška čiré tekutiny. My si také častěji utíráme nos. Pokud není provázeno dalšími příznaky (!), nezabýváme se tím.

Pokud je výtok z nozder bílý, žlutý, zelený či krvavý nebo pokud páchne, je třeba se tím zabývat i v tom případě, že zmíněný jev není doprovázen celkovými příznaky. Důležitý údaj pro vašeho veterináře pak bude, zda výtok je z obou nozder, nebo jednostranný.

Jednostranný výtok (ne nutně, ale většinou) doprovází změny nad úrovní průdušnice. Viníkem mohou být např. záněty nad kořeny zubů, procesy ve vzdušném vaku, záněty paranasálních dutin, nádory zhoubné i nezhoubné. Prosím vás, řešit a neodkládat! Cokoliv, co je v hlavě koně, a tedy v blízkosti centrální nervové soustavy (mozku), má potenciál stát se smrtícím. Bez přehánění, bez legrace.

Specifickým chytákem je zde epistaxis – krvácení z nozdry. Bývá často podceněno a zabíjí. Pokud OPAKOVANĚ zjistíte krvácení z nozdry, třeba jen v nepatrném množství (krev na žlabu, kapka v nozdře), je naprosto nutné pomocí endoskopu zjistit zdroj krvácení. Při mykóze (plísňové infekci) vzdušného vaku, která se rozvíjí dlouhodobě a plíživě, jsou totiž plísní nahlodány cévy ve stěně vaku. Probíhají tam velké kmeny a.carotis a když se kapičky krve změní v proud jako z vodovodu, je řešením už pouze eutanazie, v časných fázích lze koně zachránit. Věnujte tomu pozornost, prosím! Dále mohou být příčinou hemangiomy (nezhoubné nádory složené převážně z cév), nádory zhoubné ovšem také, občas se krvácení vyskytne po opakované sondáži nosojícnovou sondou, to ovšem záhy ustává a neopakuje se.

Pokud není výtok, i hnilobný zápach z nozder by měl být důvodem k důkladnému vyšetření. Předchozí úprava chrupu a adspekce ústní dutiny nedává jistotu, že zdrojem problému nejsou zubní kořeny – je třeba RTG.

A teď zvuky! Takzvané pískání bývá způsobeno hemiplegií hrtanu, jednostrannou obrnou hrtanu, kdy průchod vzduchu je více či méně významně omezen, podle toho je také ovlivněn výkon koně. Podobný zvukový efekt má zúžení nosních průchodů (zánět, nádor, …), zvuk slyšíme u nosu koně a je slyšitelný i v klidu. Dislokace měkkého patra je pak popisována slovy „jako by spolkl jazyk“ a též je pozorována v zátěži.

Nezaměnit se stavem dechové nedostatečnosti, kdy kůň zapojuje do dýchání i břišní svaly a přídatné zvukové efekty vycházejí z hrudníku! Pozorujeme-li podobný stav, vrháme se po telefonu jak hladový pes po tlačence a sháníme urgentně veterináře! Ve stavech těžké dechové tísně můžeme pozorovat i snahu po dýchání dutinou ústní a tzv. anální dýchání, kdy se v rytmu dechu pohybuje konečník. To vše dohromady obvykle znamená, že jste něco prokoučovali a jste opravdu v maléru. Tedy se vrátíme v čase:

• máte koně, o kterém víte, že má chronické respirační problémy, které jste krom bylinek nijak neřešili. V tom případě je na čase s tím začít. K dechové tísni se často přidá i kolikový stav a váš kůň je v ohrožení života. Přivolaný veterinář musí nejprve vyřešit akutní stav, což může zahrnovat aplikaci bronchodilatancií (léků na roztažení průdušek), sputolytik (léků na ztekucení hlenu), kortikoidů (na potlačení alergické reakce a zánětu), antibiotik (i v případě, že příčina stavu není prvotně infekční, se v zanícených plicích a hlenu pomnoží bakterie, ty udržují zánět, zánět udržuje alergickou pohotovost … a kruh se uzavírá) a dalších dle konkrétní situace. Když vyřešíte akutní stav a kůň se nesnaží akutně zemřít, je třeba záležitost dořešit. To obvykle zahrnuje endoskopické vyšetření a odběr vzorků z dýchacích cest, případně RTG. Poté se orientujeme v otázce, zda problém je prvotně infekční a alergický, může léčbu včetně antibiotik směřovat cíleně a vyhlídky jsou radostnější.

• máte koně, který nic podobného nikdy neměl … a kupodivu jsme na stejné startovní čáře. Záleží zde na zvážení veterináře, zda hloubkové prošetření doporučí hned, nebo vyčká odezvy na terapii. Při těžké, byť i první dechové tísni, bych se přikláněla k okamžité důkladné diagnostice a nenabíhala si na hypotetické vidle.

Dobrá, koník na tom není tak zle, prostě pokašlává. Co máte dělat?

• změříte teplotu. Pokud nad 38,5 v konečníku, lépe doktora volat hned. Koně mají opět roztomilý zvyk reagovat na vzestup teploty následnou kolikou, čímž se záležitost zkomplikuje a prodraží. Jako téměř vždy zde platí pravidlo – čím dřív léčíš, tím méně platíš. Nezatěžovat, popř. dát deku, nechat v klidu, sledovat, zda žere a pije.
• jak kašle? Za klidu, v pohybu, při krmení? Je to lehké pokašlávání, nebo záchvaty kašle? Pokud to druhé, zejména i v klidu, nečekat a volat. Pokud občas, třeba v pohybu, lehce odkašle, můžeme si dovolit počkat – tak max. tři, čtyři dny. Můžeme dát některý z četných bylinkových přípravků nebo ACC, koně samozřejmě nejezdíme a nezatěžujeme. Pokud nepřejde kašel do čtyř dnů nebo dojde k vzestupu teploty, voláme. Proč? I když to třeba za dva týdny přejde samo, zaděláváte si na trvalé změny na plicích a v dýchacích cestách, tím pádem na snížení dechové kapacity a výkonu.

Tím pádem opět zdůrazňuji – koně, který není zcela v pořádku, nejezdíme a nezatěžujeme! Sto dvacet vykřičníků!

Závěrem ke koním s COPD – chronickým obstrukčním plicním onemocněním, tedy koním dušným. Dá se to vyléčit? Ne. Ale je nutné to léčit! Koně průběžně léčení, u nichž je zachyceno každé zhoršení a hned řešeno, se mohou v téměř plné svěžesti dožít plného biologického věku. U těch druhých je obvyklou příčinou úhynu posléze selhání srdeční, po vydatném průběžném utrpení (zkuste se celý život tak trochu dusit).

Last but not least – metoda desenzibilizace, snížení intenzity odpovědi na alergeny, je v odborných kruzích diskutována a mnohdy považována za neprůkaznou. Případy z terénní praxe ovšem vyznívají povzbudivě, nechám k úvaze.

U akutních a tím více u chronických onemocnění dýchacích cest platí nutnost zlepšit prostředí. Co nejméně prachu, co nejméně čpavku!

Respirační alergici jsou povšechně, nevědeckým pozorováním, dělitelní do tří skupin:

1/ Mají příznaky v zimě, mimo vegetační sezónu – alergeny ze sena, plísně, roztoči, čpavek. Pro tuto skupinu lze ve smyslu zlepšení podmínek udělat mnoho. Seno máčet či lépe propařovat ve speciálním přístroji (doporučuji, některé mé pacienty to zbavilo nutnosti medikace). Vzdušná větraná stáj, často překydávat, ideálně podestýlka absorbující čpavek. Zvážit venkovní box, popřípadě pastevní ustájení s přístřeškem – pozor, ne každý kůň je schopen života v polních podmínkách. Koně čistit venku mimo stáj. Za přítomnosti koně nemanipulovat ve stáji se senem či slámou – vzdušný prostor je stáj, nikoli jednotlivý box.

2/ Alergici „letní“ – zhorší se s nástupem vegetační sezóny. Časově dle toho, na jaké alergeny reagují. Praktickým řešením je mnohdy přemístění do jiné geografické oblasti, s jiným spektrem alergenů. Někdy přistoupíme po kritickou dobu k aplikaci kortikoidů, které v minimalizovaných dávkách pomohou překlenout kritické období. (Upozorňuji, ne u všech koní lze použít! Kontraindikací je např. březost nebo Cushingův syndrom.)

3/ Nešťastníci „smíšení“, s příznaky po celý rok.

Závěrem poznámka ke kortikoidům – netřeba se jich děsit, ale nutno k nim přistupovat uvážlivě a s respektem. Pokud neexistují u daného koně kontraindikace (případy, kdy lék nelze použít), napáchají v organismu daleko menší škody než neléčená dušnost. Vždy se snažíme o nalezení minimální dávky a kontrolujeme funkce orgánů a krevní obraz. Najděte si prosím veterináře, kterému důvěřujete, problém s ním diskutujte a respektujte jeho názor. Pro uklidnění – u svých pacochů jsem ani po dlouhodobé aplikaci nezaznamenala nějaké negativní vedlejší účinky.

Hezký zbytek zimy bez kašle a nudlí! Váš Doktor