Poloviční zádrž: stejně nepolapitelná jako bájný jednorožec

Mnoho ctižádostivých drezurních adeptů tuto problematiku vnímá značně méně poeticky, zejména když s vypětím všech sil rotují kolem obdélníku za neúnavného skandování trenéra: „Poloviční zádrž, poloviční zádrž, poloviční zádrž…“

I když vám mnoho špičkových trenérů s radostí řekne, že poloviční zádrž je stavebním kamenem veškeré drezurní práce, jsou často poněkud zdrženliví, pokud jde o vysvětlení, co to vlastně je. Pojďme se podívat na to, co o téhle problematice říkají některé uznávané jezdecké autority.

Erik F. Herberrnann ve své nádherné knize The Dressage Formula (česky nevyšlo, pozn. překl.):

Poloviční zádrž se provádí přesně stejným způsobem jako celá zádrž. Aby byla správná a účinná, musí kůň nejprve dobře reagovat na pomůcky vpřed. Jediný rozdíl spočívá v tom, že jakmile jezdec pobídne koně do omezující ruky, uvolní ji těsně PŘEDTÍM, než kůň přejde do zastavení a dovolí nepřerušený pohyb vpřed… spolu s tím holeně i sed koně dále žádají o obnovení aktivity…

Poloviční zádrže jezdci umožňují aktivovat koně (a dosáhnout větší pružnosti) v pohybu bez změny rytmu. Slouží také jako upozornění pro koně před rohy, před přestavěním a před všemi přechody. Pomáhá jezdci udržovat koně na sedu a v rovnováze, aniž by ho musel držet rukou.  

Jezdcovy pobízející pomůcky říkají: „TROCHU VÍCE AKTIVITY“
Ruka říká: „ALE ZŮSTAŇ VE STEJNÉM RYTMU“ (a pak povolí)

POBÍDKA… ZÁDRŽ… OBNOVENÍ LEHKOSTI.

Skvělý jezdec Španělské jezdecké školy, Alois Podhajsky, o poloviční zádrži (neboli poloviční parádě) řekl toto:

Poloviční zádrž může být popsána jako „výzva k pozornosti“, která připraví koně na další pomůcku jezdce. Může být použita ke zkrácení kroků, ke zlepšení přilnutí a shromáždění a k upozornění koně, než se bude vyžadovat náročnější cvik.

Poloviční zádrž pomůže koni, aby se lépe nesl a byl lehčí na přilnutí. Může být použita jako korekční prostředek, zejména u koně, který má sklony lehat si do otěží.

Wilhelm Museler ve své knize Riding Logic (česky nevyšlo, pozn. překl.) poznamenává:

… Všechny tyto poloviční zádrže se provádějí stejným způsobem: ježděním koně zezadu dopředu do pasivně vydržené ruky.

I když takhle rychle formulováno jedním z největších drezurních odborníků to zní snadno, pro většinu jezdců je poloviční zádrž skutečná věda.

Takto se s tímto problémem vypořádala Kay Meredith ve svém článku ve výborném americkém drezurním deníku Dressage and CT:

Nedávno jsem slyšela, jak jeden žák říká: „Upřímně, Susie, co se týče polovičních zádrží…, opravdu nevím, jestli se mi vlastně někdy nějaká pořádně povedla. Na to Susie odpověděla: „Jsem na tom stejně, jen se snažím a doufám, že to jednoho dne přijde.“ 

Když jsem na tom byla stejně i já, buď jsem tento povel trenéra přecházela bez povšimnutí, nebo předstírala, že jsem ho neslyšela. Proč? Protože instrukce jsou tak vágní, že když jsem jezdila sama, zkoušela jsem jakési poloviční (promiňte malou slovní hříčku) pokusy a když jsem jezdila pod trenérem, říkala jsem něco ve smyslu: „Naše poloviční zádrže jsou trochu vlažné – určitě s nimi potřebujeme pomoct.“ Tímto způsobem jsem zařídila, že trenér věděl, že chápu, že poloviční zádrže jsou důležitou součástí tréninkového procesu, ale zároveň jsem ho žádala o radu. Po tomto úvodu jsme se oba, trenér a žák, pouštěli do hledání cesty bludištěm k nalezení těchto prchavých polovičních zádrží, které mi tehdy nepřipadaly o nic skutečnější než výplod něčí fantazie. Plné zádrže byly mnohem snazší – alespoň jste poznali, kdy se vám povedly…

Nějakou dobu jsem pak zvažovala, že se stanu raději pianistou. Když jsem ale zjistila, kolik stojí dobrý klavír, rozhodla jsem se, že lepší investice bude naučit se poloviční zádrž, zvlášť když už mám koupené sedlo a uzdečku. Nakonec, aby přežili ti nebozí koně, které jezdím (někdy i 50 různých koní za měsíc, všichni v různých fázích rovnováhy na předku), muselo mé tělo zvládnout převést všechny tyto návody a instrukce do fungujícího systému… zde uvádím, jak mají jít za sebou pomůcky pro přechod dolů:

To vše se provádí téměř současně, ale je dobré myslet na první použití nohou, aby ruce nezatáhly dříve, než nohy začnou s energickým zadržením pohybu. Pokud první, co kůň pocítí, je tlak v hubě, tento diskomfort zaměří jeho pozornost na zastavení nejprve předku, čímž se ztratí jakákoli možnost energického přechodu dolů tak, aby záď přišla dobře pod tělo.

Pro přechod nahoru:

Tohle vše se opět provádí současně, jediný rozdíl od výše popsaného je v tom, že pro přechod nahoru se bedra stávají pobízející pomůckou a pro přechod dolů pomůckou zadržující. Ke zlepšení angažovanosti pro laterální práci nebo ke zlepšení shromáždění by měly být použity pomůcky popsané pro přechody dolů, protože ty vytvářejí energii (kmih) pro lepší napřímení a nesení ve shromážděné práci.

Renomovaný německý drezurní trenér Waldemar Seunig nastiňuje pomůcky pro poloviční zádrž tak, že nejprve vysvětluje plnou zádrž:

Podpora dopředného pohybu zadních končetin, následovaná jeho zastavením tlakem holení rovnoměrně na obou stranách koně. Zesílení sedu zatlačením beder směrem dopředu při udržení horní části těla napřímené a aktivity rukou. V případě nutnosti více méně akceptovatelný tah na otěže při nezměněné pozici horní části těla a pasivních nohou.

Pokud pomůcky nejsou správně zkoordinovány – například zatažení za otěže je provedeno příliš brzy, nebo je pomůcka vpřed příliš silná, protože horní část těla se moc zakloní – zastavení nemůže být měkké a plynulé, ale je prudké a tvrdé. 

Pomůcky pro poloviční zádrž jsou podobné, jediným rozdílem je, že ruce umožňují pokračovat v pohybu. Pobízející pomůcky přetrvávají a převažují nad zadržujícími. Citlivým koním bude stačit zpevnění sedu a zavření prstů.

Nade vší teorii asi nejlepším způsobem, jak skutečně porozumět provádění a načasování poloviční zádrže, je sledovat zkušeného trenéra, jako je třeba australský národní drezurní trenér, Wolfgang Holzel. Dr. Holzel žádá jezdce znovu a znovu o poloviční zádrže, přičemž vždy zdůrazňuje, že pomůcka musí být lehká a jemná. Tohle jsou jeho poznámky z poslední kliniky v Oakwood ve Victorii:

Poloviční zádrž a pak nabídněte ruce dopředu po hřívě. To samé udělejte i po další poloviční zádrži. Stále měkké ruce. Vždy poloviční zádrž provádějte od zadních nohou do ruky – ne od ruky do zadních nohou. Holeň na koni a trochu zmáčknout otěž vydrženou rukou. Netahat ruce zpět na sebe. Poloviční zádrž je od holeně a sedu do rukou. Stále měkčí, stále lehčí… ne jedna poloviční zádrž, ale mnoho polovičních zádrží.

A jednu z nejelegantnějších definic funkce poloviční zádrže nabídl kolega doktora Holzela, doktor Dietmar Specht: „více zapojit koně“.

Tak a to je vše. Drezurní pomůcka, která je stejně nepolapitelná jako mýtický jednorožec… drezurní pomůcka, která je stavebním kamenem celé vaší práce. Doufejme, že až příště váš trenér zavelí „poloviční zádrž“, budete si pamatovat rady naší hvězdné sestavy mezinárodních odborníků a provedete ji k potěšení vašeho trenéra, vašeho koně a co je nejdůležitější, i sama sebe.

Tento článek se poprvé objevil v srpnovém vydání THM v roce 1985.