Práci s koňmi si člověk většinou vybere kvůli lásce k těmto krásným tvorům. No, tak přesně tak to u Míry nebylo. Původně z něj vlastně měl být polda. „Ve čtrnácti jsem fakt nevěděl, co chci dělat. Jako první školu jsem si vybral policejní, ale tam mě nevzali. No a ke koním jsem občas zašel se ségrou, tak jsem nakonec zakotvil v Kladrubech na škole chovu koní a jezdectví,“ vypráví mi podkovář a mezitím brousí kopyto jednomu ze svých „klientů“.
Celý článek přináší Liberecká Drbna: Míra Čemus, pětadvacet let je podkovářem. Měl nakročeno i na žokeje, ale neměnil by
