Zuby koní aneb podívejme se koni společně na zoubek

13. 12. 2015 Adam Hlinovský, EqDt a MVDr. Kamila Retta Autor fotek: MVDr. Kamila Retta

Přiznejte se, kdo z vás se umí podívat do koňské huby? Dřív to uměl každý handlíř, dnes si na to v tom lepším případě zveme odborníky. V tom horším se tváříme, že koně žádné zuby nemají a občas jsme potom dost zaskočeni. Pojďme se tedy společně podívat koním na zoubek v novém seriálu MVDr. Kamily Retta a koňského zubního technika Adama Hlinovského. V prvním dílu si povíme to nejzákladnější o koňských zubech.

Kůň je výlučným býložravcem a z tohoto důvodu mu evoluce nadělila zuby nejen jiného tvaru, ale i rozdílné stavby než má člověk nebo naši malí masožraví mazlíčci psi a kočky. Na rozdíl od nich kůň totiž potřebuje sežrat mnohem více objemné stravy a krmením stráví ve svém životě mnohem delší dobu. Zuby musí být uzpůsobené tak, aby mu toto umožnily, aniž by se obrousily. Proto třeba sklovina není u stoliček koní na jejich povrchu, ale utváří řadu záhybů uvnitř zubu, čímž zvyšuje jeho tvrdost a odolnost:

vbe

Obrázek: Okluzní plocha stoličky
C - zubní cement
D - dentin
S - sklovina
KK - kořenový kanál

vsMimoto mají koňské zuby prodlouženou dobu růstu, takže rostou přibližně do deseti let věku koně a poté se dále postupně vytlačují z čelistí. Hovoříme o tzv. semihypselodontním chrupu. Rovněž rozdělení samotného zubu není na korunku a kořen jako u člověka, ale na klinickou korunku, korunku skrytou a kořen. Zuby koní do deseti let věku rostou rychlostí 3-5 mm za rok a po desátém roku věku jsou přibližně podobnou rychlostí vytlačovány skryté korunky, které do té doby byly uloženy v kostěných lůžkách obou čelistí. Po celý život koně jsou zuby obrušovány a to rychlostí až 5 mm za rok. Umíte si představit, jak by dopadly naše zuby při takovém obrušování zejména vzhledem k faktu, že my máme sklovinu pouze na povrchu?

Koňské zuby se dělí stejně jako u lidí na 4 druhy. Jedná se o řezáky, špičáky, premoláry (třenové zuby) a moláry (stoličky). Rozdíl mezi třenovými zuby a stoličkami se za léta evoluce takřka smazal, proto u koní hovoříme o tzv. molarizaci premolárů, což v praxi znamená, že třenové zuby a stoličky koní jsou od sebe takřka k nerozeznání. Mezi řezáky a premoláry se nachází bezzubý prostor, kde se u hřebců vyskytují špičáky, které jsou součástí pohlavního dimorfismu. Občas je můžeme nalézt i u klisen. Tyto zuby se nepodílí na mechanismu žvýkání.

A co tzv. vlčí zuby, ve kterých se často právem i neprávem hledá příčina jezdeckých potíží koně? Vlčí zuby jsou první třenové zuby, které se nemusí vyskytovat u každého koně, a když se vyskytnou, tak je to zpravidla v horní čelisti, na spodní se jedná o opravdovou vzácnost. Jsou to zuby rudimentální (zakrnělé a nedovyvinuté), takže nevypadají jako ostatní premoláry, a jsou znatelně menší s redukovaným počtem kořenů.

Když už víme, jaké druhy zubů můžeme u koně nalézt, zaměříme se na jejich počty. Hříbě má 24-28 mléčných zubů, dospělý kůň 36-44 zubů trvalých. Rozmezí v počtu zubů u dospělého koně vzniká nejen díky vlčím zubům, ale také vlivem pohlavního dimorfismu, tedy již zmíněnému chybění špičáků u klisen. Výše zmíněná čísla nám pomohou dát dohromady zubní vzorec koně, který představuje počet různých typů zubů ve čtvrtině jeho čelisti. U hříběte je 3-0-3(4)-0, tedy 3 řezáky - žádný špičák - tři (někdy čtyři) třenové zuby a žádné stoličky. U dospělého zvířete 3-1-3(4)-3. Čísla v závorkách zahrnují vlčí zuby, pokud jsou vyrostlé.

vs

Grafický záznam - Rozdělení zubů do čtyř kvadrantů a jejich grafický popis

Proč nás mají zuby zajímat?

Narozdíl od nás (a dnes i některých našich malých mazlíčků), nemusíme u koní řešit čištění zubů. To je dobrá zpráva, ale neznamená to, že nás nemusí vůbec zajímat. I jim je potřeba zuby pravidelně kontrolovat a ošetřovat. Proč? Předně proto, že jak bylo uvedeno výše, celoživotně se vytlačují, výrazně se obrušují a tím mění svůj tvar (aby ne, když musejí rozžvýkat seno nebo třeba tvrdé granule). Což se děje zpravidla asymetricky, protože koně mají spodní čelist o 30 % užší než horní. To je predisponuje k nejběžnějšímu důvodu pro jejich ošetření, a to sice ke vzniku ostrých hran na straně jazyka na spodní čelisti a na straně tváří u horní čelisti. Tyto ostré výběžky tvořené pevnou sklovinou mohou koně snadno zraňovat a působit mu tím bolest. Proto je nutné mechanicky obrušovat veškeré abnormality, které na zubech vzniknou. K nejčastějším patří již zmíněné ostré enamelové body na okrajích premolárů a molárů, háky a rampy na premolárech a molárech.

vsRovněž se doporučuje, pokud se bude na koni jezdit s udidlem, vytrhnout vlčí zuby, ještě před obsednutím koně. Důvodem je možná bolestivost, protože vlčí zuby se nacházejí přesně v místech, kde v bezzubé části leží udidlo, ale především možnost zlomení těchto zubů. Už jsme ve své praxi vyndavali spoustu rozlámaných vlčích zubů a věřte, že to není maličkost. Zvlášť pokud se zlomí vlčí zub v kořenu, což se stává poměrně často. Argument, že má-li jezdec jemnou ruku, nemůže koni vadit, není úplně namístě. I s tou nejklidnější rukou může kůň uskočit, splašit se či jezdec spadnout a kůň si do udidla sám skočí. A ke zlomení to stačí jen jednou. Čím dříve se vlčí zub vytrhne, tím snazší a šetrnější zákrok to je.

Dále je důležité zmínit, že premoláry a moláry horní čelisti přímo sousedí s vedlejšími nosními dutinami koně. Dostane-li se zánět, který může pocházet ze špatného stavu chrupu, do těchto dutin, je váš kůň v přímém ohrožení života. Toto je jedna z možných situací, kterou už musí řešit veterinární lékař na klinice a většinou končí operací. Vzhledem k těmto okolnostem je návštěva kvalifikovaného zubaře zároveň i prevencí proti závažným problémům vašeho zvířete.

Jak často kontrolovat?

Na tuto otázku je jednoduchá odpověď. Zlatým standardem je, že u koní mladších pěti let by se zuby měly kontrolovat odborníkem popřípadě upravovat přibližně dvakrát ročně, a to kvůli růstu a přezubování. Stejný interval platí u koní starších dvaceti let, jelikož zde už může docházet ke ztrátě zubů. Častější kontroly je nutné provádět u koní, jimž chybí zub nebo je u nich diagnostikovaná jiná abnormalita. U koní ve středním věku od 5 do 20 let by měla kontrola probíhat minimálně jednou ročně.

Občas slýcháme otázku, zda má smysl, aby se do koňské huby díval majitel sám. Majitel (případně jezdec nebo ošetřovatel) je tím, kdo zná koně nejlépe a bývá s ním nejčastěji. Měl by to být on, kdo si všimne, pokud je s koněm cokoli v nepořádku. Může se částečně podívat i koni do huby a zkontrolovat stav řezáků, jazyka a měkkých tkání v přední části tlamy. Takto ovšem nelze zjistit stav většího zadního oddílu tlamy a nedoporučila bych ani prosahání tlamy zevnitř, jelikož je to bez adekvátního rozvěráku zdraví nebezpečné. Kontrolu odborníkem proto domácí prohlídka nenahradí. Majitel mladých koní může kontrolovat symetrii a kontinuitu spodní čelisti. Je dobré vědět, že vznik bulek je běžným jevem při růstu zubů. Nesmí však být bolestivé a vznik ranky - ústí píštěle, je již vážným problémem!

Kým a jak ošetřovat zuby

vcaKdyž tedy odborník, přesuňme se k dalšímu důležitému problému, a to je kým nechat zuby zkontrolovat a ošetřit. Při výběru zubaře pro svého koně si určitě položte otázku, jestli je lepší nechat udělat zuby někým bez odpovídajícího vzdělání či specializace, ale levněji, nebo někým, kdo se touto problematikou zabýval a studoval nejlépe v zahraničí, protože v České republice odpovídající škola nebo lektor není.

Doby, kdy vzal zuby podkovář kopytní rašplí společně s kopyty, jsou snad definitivně pryč. U veterinářů je situace komplikovanější, protože veterinární medicína je široký obor a samotné absolvování školy ze studenta dobrého praktika neudělá. Většina veterinářů se specializuje na určité oblasti a v nich si také doplňuje vzdělání formou stáží či kurzů. Pokud se tedy veterinář o zuby zajímá a má příslušné vybavení, je to ideální řešení. Nesnažte se ale k úpravě zubů přesvědčit třeba ortopeda jen proto, že vám zrovna přijel do stáje.

Otázkou zůstává, jak skutečného odborníka poznat. Jedním z klíčů je potřebné vybavení. Naprostým a zcela nutným základem je kvalitní rozvěrák, jenž se vloží mezi přední zuby a hubu koně tak lze dostatečně a bezpečně otevřít. Spirálka vložená mezi premoláry je absolutně nedostačující pro korektní ošetření! Větší počet rašplí různých velikostí a tvarů zaručí správné ošetření všech zubů v čelisti. Jedna rašple opravdu nedokáže ošetřit všechny, o kopytní rašpli ani radši nemluvě. Do výbavy zajisté patří i kvalitní světlo, obyčejná tábornická čelovka není zcela dostačující. Zároveň byste po ošetření koně měli obdržet zprávu na speciálním tiskopise, kde jsou zakresleny zuby koně, popsány úpravy, doporučení. Je velmi důležité mít na paměti, že pokud je nutná sedace koně, smí ji provést pouze veterinární lékař! To platí i o použití sedační pasty, která smí být koupena pouze od lékaře a následně podána majitelem.

veRučně, nebo bruskou?

Zuby lze ošetřovat buď manuálně rašplemi, nebo pomocí elektrické brusky. U manuálního ošetření rašplemi je velké procento koní (z našich zkušeností kolem 90 %) ošetřitelné bez sedace, což je šetrnější nejen ke koni, ale i k peněžence majitele. Procedura je to o trochu delší, ale výsledek je stejný jako u elektrické brusky. Když pomineme větší vyčerpání ošetřujícího zubaře, jelikož elektrická bruska je hlavní výhodou právě pro něj. Elektrické brusky jsou velmi rychlé a ošetření zabere méně času. Vzhledem k vysokým otáčkám, možnosti přehřátí zubu a pro zachování bezpečnosti pro koně je nutnost mít koně sedovaného a striktně dodržovat dobu ošetření jednotlivých zubů. Sedace je naprosto nutná také při trhání vlčích zubů!

 

vsJak poznat problém?

Jak jsme se již zmínili v úvodu, péče o zuby koní v ČR stále značně pokulhává a není výjimkou, že je kůň prvně ošetřen až na doporučení veterináře, když se objeví problémy. U starších koní je to nejčastěji z důvodu jejich špatné krmitelnosti. Kůň se nedokáže nažrat, a tudíž nemůže udržet adekvátní tělesnou kondici. Majitel si často všimne vážných problémů při příjmu krmiva tzv. žmolkování - vypadávání sena či trávy smotané do doutníkového tvaru. Bohužel první příznaky jako pomalé žraní či přestávky po krátké době příjmu krmiva jsou často přehlédnuty, jelikož se často majitel nevyskytuje u koně v době krmení. Na problém ukazuje také asymetrické držení hlavy a kousání pouze jednou stranu huby. Důsledkem špatných zubů mohou být i časté koliky. Neochota, potíže při práci s udidlem na otěži, nechuť k přijímání udidla či třeba házení hlavou je též možným projevem problému. Závažným projevem je zápach z tlamy nebo výtok z jedné nozdry. Leč nesmíme zapomenout, že spousta abnormalit se dlouhou dobu vůbec nijak nemusí projevit, tudíž stále platí, že prevence je lepší než řešit vzniklé problémy.

O autorech
Adam Hlinovský je koňský zubní technik, který absolvoval odborné vzdělání na Midwest Equine Dental Academy v USA.
Jeho manželka MVDr. Kamila Retta, EEBW, je koňský veterinární lékař se specializací na chiropraxi a fyzioterapii. Společně se věnují své praxi, zaměřené na koňskou zubařinu, chiropraxi a běžnou veterinární péči koní. Více informací najdete na jejich webových stránkách: http://www.karettabohemia.cz/

V příštím dílu se podíváme podrobně na vyšetření a ošetření zubů a nejčastější problémy v koňské hubě.

Podobné články

Víte, že zuby jsou nejčastějším a potenciálně nejzávažnějším problémem starých koní? Typickým pacientem koňského zubaře je starý kůň, který…

Stejně jako u malých dětí je i u koní raná zubařská kontrola a případná péče zcela klíčová k včasnému zachycení možných abnormalit. Ty, jsou-li včas…