Zpátky ni krok?

8. 10. 2018 05:00

Obrázky: 10

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 1851 Počet komentářů: 1 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

S couváním je to podobné jako s přechody. Ve valné většině běžných jízdárenských lekcí mnoho couvání nejspíše neuvidíme. Tedy, možná nějaké to couvání nakonec i uvidíme, ale k dokonalosti bude mít nejspíše na míle daleko. Těžko říci, zda to je anebo není chyba. Couvání je sice standardně řazeno k lekcím náležejícím do základního výcviku, ale tak docela pravda to není. Ať už se to týká koní, anebo jejich jezdců. Couvání totiž rozhodně není cvik banální a jednoduchý. Ba právě naopak. A situaci nám moc neusnadní, že pohled na něj se v různých zdrojích i zcela zásadně různí.

Realizace couvání, kterou v základních či středně pokročilých jezdeckých lekcích uvidíme, bude pravděpodobně vypadat následovně. Jezdec se na povel "tři kroky zpět" podívá dolů na své ruce, tam svůj pohled pevně a odhodlaně zafixuje. Zbortí se v ramenou, méně či více se předkloní nebo naopak přehnaně zakloní a oběma otěžemi rezolutně a odhodlaně potáhne zpět. Aby toho na koně náhodou nebylo málo, přidá ještě intenzivní pobídku holení, často ne na podbřišníku, ale dle aktuální inspirace před ním anebo za. Výsledek se obvykle dostaví. Zmatený kůň, který je holeněmi pobízen vpřed, otěžemi silně zpět, začne situaci řešit a, v závislosti na temperamentu a vzrušivosti, začne na jezdce "vrčet" a to buď víc anebo míň. Hlava do mraků, prohnutý hřbet, neklidná huba či zarolování raz dva za otěž. Dost možná, že kůň po vyčerpání všech odstínů vzdoru nakonec i jakž takž zacouvá. Rozhodně ale ne korektním a gymnasticky přínosným způsobem. Hoďte kamenem, kdož jste to neviděl! :)

Chyba ale tak úplně na straně jezdců není. Budeme-li totiž hledat radu, jak korektně s koněm couvat, často narazíte na prázdná slova či dokonce na protimluvy. Jestliže jste tedy jezdec, který nemá "k ruce" skutečně kvalitního učitele, co si máte počít? Jinak vám bude radit odborník westernových disciplín, jinak klasičtí mistři, jiná je oficiální FEI teorie. A k tomu všemu tu máte třeba i Philippa Karla. Jak se s tím vším má běžný občan bez újmy na duševním zdraví vypořádat? :)

A protože sama nevím, jak na tuto otázku svým žákům stručně odpovědět, jak dobře argumentovat a přesvědčivě oponovat, pokusila jsem se sestavit maličký "couvací manuál". Jistě ani mně se chyby, které se zjednodušováním, nutným u těchto typů článků, vždy zákonitě velmi rády krmí, nevyhnou. Přesto se o to alespoň pokusím. Lepší než se dívat na zoufalé začátečníky, kteří nikoli z přirozené násilnosti, nýbrž z neznalosti rvou koně za huby.

Ze země a na ruce

Základním problémem cviku couvání - pod sedlem- je skutečnost, že se s ním začíná příliš brzy. Tomuto problému samozřejmě nahrává i fakt, že couvání obsahují i lehké drezúrní úlohy, což nutí všechny zúčastněné činit něco, co by činit neměli. Jezdec, který má s koněm korektně zacouvat, musí umět používat poloviční zádrž ne dobře, nýbrž brilantně. Musí umět koně shromáždit, akumulovat a propouštět impulz, který kůň nabízí, a musí mít cit. Jestliže mají provést tento cvik jezdci začátečníci, je to stejně nesmyslné, jako byste neznalému poručili zahrát na koncertní křídlo etudu. Výsledkem je, že se couvání zvrhne v pomyslné tahání řepy. Tahá bába, tahá dědek, táhnou táhnou, vytáhnout nemohou.

V nezáviděníhodné situaci je i kůň. Couvání není pohyb až tak samozřejmý, jak by se mohlo zdát. Je to jako se skákáním. Neškolený kůň, který se pohybuje ve volné přírodě, překážku vždy raději oběhne, než by přes ni skákal. Je to přirozené. Kdoví, co se za překážkou skrývá. Kdo by bezhlavě skákal přes všechny příkopy, ten by byl z evolučního vývoje rychle vyřazen. A s couváním je to obdobné. Koně preferují pohyb kupředu, do stran a jen v nouzi nejvyšší couvají. Rozhodně se pozpátku, jen tak z radosti, neprocházejí.

Aby kůň mohl kráčet vzad v rovnováze, pružně, rovně a uvolněně a dokázal zachovat nejen pravidelný takt (délku kroků), ale i nezbytný dvoudobý nohosled, musí disponovat značnou fyzickou silou a prostupností. Prostupnost je při couvání nezbytná, jen dobře prostupný kůň je totiž schopen plynule kráčet vpřed a vzad na jemnou pomůcku a jen fyzicky silný kůň je schopen bez potíží nést na jedné zadní končetině váhu svou i váhu jezdce.

Jestliže tedy nejste skutečně velmi pokročilý jezdec či není velmi pokročilý váš kůň, začněte učit koně couvat ze země. Nepředbíhejte událostem, nespěchejte na sebe a na koně. Pokud budete koně učit couvání od základů a budete pracovat tak, že kůň zůstane klidný, důvěřivý a neztratí radost z práce, můžete se dopracovat k brilantnímu couvání na hlasovou pomůcku, která vám s nenásilným nácvikem couvání pomůže, až budete zpátky v sedle.

Pro výcvik couvání ze země potřebujeme jen odměny (ne všichni samozřejmě), ohlávku a tušírovací bič. Koně máme na vodítku, ujistíme se, že je uvolněný, stojí v klidu (umí tedy stát) a soustředí se více na nás než na všechno to podstatné všude okolo. Následuje hlasový povel, například "zpátky", a to souběžně s extrémně jemným, velmi lehkým a přerušovaným tahem vodítka zpět. Necháme koni prostor, aby náš požadavek promyslel, a celý postup opakujeme. Důležité je nezvyšovat míru tlaku. Kůň by mohl vyvinout protitlak, který nepotřebujeme a nikdy potřebovat nebudeme. Nechceme, aby se kůň učil jít proti otěži (tlaku) či šel "za otěž" (uhýbal před tlakem). Pokud jemný tlak nestačí k tomu, aby kůň pochopil, oč ho žádáme, musíme hlasový povel a jemný tlak ohlávky/obnosku podpořit buď ťuknutím tušírovacího biče na prsou nebo jemně zatlačit na prsa koně prsty.

Vždy ale pracujeme s nejmenším možným minimem tlaku. Pokud toto minimum necháme koně "promyslet", výsledek na sebe nedá dlouho čekat. Každý kůň umí couvat, nemusíme ho to učit, potřebujeme jen, aby pochopil, že to od něj chceme. Kůň, kterého učíme couvat bez vlivu jezdce, obvykle couvá uvolněně, nemá tendence tuhnout v zádech, kráčí rovně, zadní končetiny neztrácí aktivitu, kroky jsou pravidelné, záď podsazená. Pokud tedy pracujeme v klidu a systematicky, kůň pochopí, ze svého prozření se zaraduje a začne spolupracovat. Nemá žádný důvod se bránit, a proto bude každá lekce lepší a lepší. Obzvláště, bude-li motivován odměnou. Couvání následně musíme důsledně trénovat, dokud nebudeme schopni jemně vykonávat "houpačku" dopředu a zpátky bez toho nejmenšího zaváhání a na přesný počet kroků. Znám spoustu koní, kteří na povel "zpátky" couvají s nadšením, kvalitně a rychle jako srny. Problém obvykle nastane až ve chvíli, kdy se jezdec ocitne v sedle. Tam dost často končí legrace :)

Ještě na okraj. Nedostatečně sebejistí, úzkostní koně jsou drobnou "podkapitolou" této kapitoly. Nesmíme zapomínat, že koně za sebe nevidí, což je může činit nervózními. Vykročit do neznáma pro třasořitky nemusí být snadné. To musí každý cvičitel akceptovat a tomuto typu koní dopřát více času, jak pro pochopení cviku, tak i pro jeho automatizaci. Teprve když bude bázlivý kůň schopen couvat na povel ihned, bez váhání a bez ztráty uvolnění, můžeme pokračovat dál. Nátlak zde dvakrát není řešením.

Výcvik couvání ze sedla

Spoustu problémů si ušetříte, když v prvních lekcích couvání využijete služeb pomocníka, který vás zastoupí ve vaší obvyklé, koni dobře známé, pozici na zemi či ještě lépe při prvních lekcích v sedle. Pokud vy můžete zůstat tam, kde je vás kůň zvyklý vídat, může být velmi dobrá volba "půjčit" koně někomu jinému, jestliže tento ví, co se od něj žádá.

Všechny "teorie o couvání" začínají plus mínus shodně - jezdec sedí hluboko v sedle, ramena zpět. Holeně jsou na podbřišníku. Nyní ale přistupuje téma pozice těla, působení ruky a holeně. Zde se teorie v mnoha případech rozchází a správný postup budete muset promyslet tak, aby vycházel především z vašich priorit, cílů a také možností.

Běžně aplikovaná teorie říká, že sed působí rovnoměrně na obou sedacích kostech, holeně pobídnou tak, jak by pobízely, pokud bychom chtěli vykročit vpřed, varovně leží na podbřišníku a zabraňují ukročení zadních končetin do strany. V okamžiku, kdy chce kůň uposlechnout holeň a vykročit, dostane z otěží lehkou zádrž. Ruka přemění dopředný impulz - vykročení - na couvání. Jakmile kůň učiní první krok vzad, ruka povolí, ale bez ztráty přilnutí.

Pokud bude váš kůň znát hlasovou pomůcku pro couvání ze země, jezdec bude velmi chápavý a jemný a pomocník na zemi bude schopen koně ve správné chvíli podpořit, může tato oficiálně přijímaná metoda dobře fungovat.

Jestliže ale kůň couvat ze země neumí a hlasovou pomůcku nezná, můžeme se s koněm velmi snadno dostat do konfliktu. Kůň, který zná pomůcku holení a je dobře vychovaný, se totiž obvykle pokusí vyhovět tak, že "přejde" dopředu přes otěž. Tak je kůň vmanévrován do situace, která je primárně konfliktní, "nutí" ho k neposlušnosti.

Každý konflikt znamená nejen ztrátu koncentrace a uvolnění, ale i důvěry. Z toho důvodu považuji výcvik touto metodou, bez předchozího seznámení koně s cvikem ze země, za metodu nedostatečně didaktickou, matoucí a nutící koně ke vzdoru až neposlušnosti, pokud nejste skutečně brilantní jezdec. Vždy ale záleží na nás na jezdcích, kolik empatie v sobě nalezneme, jak jemní a trpěliví jsme a jak dokážeme posoudit své schopnosti.

Pro zajímavost. Klasické jezdecké školy říkají o držení těla a působení otěží zhruba toto: koně učíme couvat tak, že otěžemi velmi jemně zesílíme tlak za současného přenesení části váhy našeho těla vzad (ramena + o něco málo více) a mírného přenesení váhy pánve k přední rozsoše sedla. Dokonalá souhra těchto "tří tlaků" pak způsobí, že otěž se stane (v důsledku působení sedu) méně potřebnou a "ruka tedy může spadnout". To sice může působit lehce nepochopitelně, ale pokud si s touto informací pohrajete a pokusíte si ji vizualizovat, myslím, že pochopíte, kam tato teorie míří a proč.

Lze říci, že touto metodou získáte výhodu. Takto cvičený kůň bude později schopen se výrazně shromáždit v reakci na hluboký sed + pozici ramen (a velmi mírný záklon) a jezdec tak koně "udrží" jen působením sedu na místě, aniž by musel použít zádrž otěží, což se využívá například při piafě. Významná informace je, že i klasické školy doporučují využít při nácviku couvání pomocníka ze země, který, pokud kůň na pomůcky jezdce vhodným způsobem nereaguje, ťukne koně tušírovacím bičem na přední části končetiny (oblast spěnky, korunky, dle preferencí), což ochotu učinit krok vzad podpoří. Důsledně se také na přítomnosti pomocníka trvá až do chvíle, než kůň couvá ochotně.

Časté chyby při couvání

Chyby při couvání známe všichni jako své boty.

Kůň není při couvání uvolněný, tuhne, pohybuje se toporně a klátivě. Pro běžného jezdce je předcházející práce na ruce jistou zárukou, že neochota koně k couvání pod sedlem bude minimalizovaná. Často je problém již jen v tom, že se s nácvikem couvání začalo dříve, než se kůň naučil perfektně reagovat na pobídku holení vpřed a do strany a než byl schopen pohybovat se v sebrání. To způsobí, že kůň couvá jen proto, že jezdec silou tlačí zpět. Což vyvolá obvyklou škálu obranných reakcí. Kůň vzdoruje extrémním zvednutím hlavy, nebo se schová hluboko za otěž či se pokusí uposlechnout holeň, neakceptovat otěž a vykročí.

V počátcích výcviku couvání bychom pozici hlavy sice neměli věnovat pozornost, ta se stabilizuje později. Extrémní obranná reakce ale znamená, že touto cestou bychom neměli dál pokračovat. Přínosem takto provedené couvání nikdy nebude. Částečně můžeme problémům při couvání předejít dobrým načasováním. První pokus o zacouvání uskutečněte za příznivé konstelace hvězd. Počkejte si na chvíli, kdy po dobrém zastavení kůň krok vzad "sám nabídne" a využijte toho. Uznávám ale, že to vyžaduje značnou míru sebedisciplíny, soustředění a trpělivosti na straně jezdce.

Myslete také na to, že ještě před tím, než se vy sami poprvé pokusíte vyslat ke koni pomůcku pro couvání, musíte být plně soustředění a pomůcku vyšlete ve chvíli, kdy bude soustředěný i váš kůň. Soustředění a správné načasování je ale samozřejmě důležité všude a vždy, jen se na to nesmí zapomínat :). Důležité je také, aby jezdec velmi dobře věděl, co od koně žádá a jak o to koně požádá. Vždy je třeba myslet a věci promyslet.

Kůň při couvání toporně "šoupe" končetinami. Končetiny by měl kůň při couvání aktivně a lehce zvedat. Podmínkou dobře provedeného couvání je, že kůň je již schopný vyššího stupně shromáždění. Takový kůň udržuje sám takt, dokáže zkrátit a prodloužit chod, je pod jezdcem v rovnováze a nehledá oporu v otěži a ani před ní neuhýbá. To vše nejen cvik umožňuje, ale je i ukazatelem, že kůň má již dostatek fyzické síly, aby dobře couvat pod jezdcem mohl. Jde tedy do značné míry i o to trpělivě počkat, než kůň jezdecky vyspěje.

Svůj význam má i pozice, ze které couvat začínáme. Kůň by měl začít couvat z korektního zastavení. Zadní končetiny tedy musí být "pod tělem", nikoliv kdesi za ním. Bez splnění tohoto požadavku, logicky, kůň dozadu vykročit nemůže a musí, v reakci na poloviční zádrž, začít "šoupat" předníma nohama.

Kůň je tuhý v krku a nemá klidnou hubu. To bývá často výsledek toho, že jezdec použije jen pomůcku otěží, bez souběžného použití pobídky holení vpřed. Nesmíme zapomínat, že ruka by nikdy neměla působit jen na hubu koně, vždy by měla, pokud je kůň shromážděný, pracovat v přesné, jemné a efektivní součinnosti jak s holení, tak sedem, což se ve výsledku odráží v pohybu celého těla koně. Právě toto také vysvětluje častý konflikt teorií. Mnoho učitelů jízdy tvrdí, že bychom měli myslet následovně: Pohyb vpřed = "nohy bez rukou", pohyb vzad = "ruce bez nohou". Jistá logika v těchto tvrzeních rozhodně je, přesto ale platí ... zapřemýšlejte o tom, že všechny pomůcky při jízdě vždy působí a jsou v součinnosti, pouze míra jejich intenzity se uměřeně mění. Je to tedy alchymistův tyglík, v kterém se mísí gramy, ptačí pírka a můří nohy. Nikdy přece nepoužíváme jen váhu, jen ruku či jen holeň. Tak snadné to není.

Kůň couvá křivě, bortí se v zátylku. Pomineme-li možnost, že kůň couvá křivě, protože křivý je (což je jiná obří kapitola), bývá důvod často obsažený v jezdcově ruce, sedu, holeni či dokonce bičíku (bičík je v podstatě "třetí holeň", na což je dobré nezapomínat). Bez přítomnosti těchto atributů by kůň křivě necouval, i kdyby křivý byl. Vždy musíme velmi intenzivně sledovat, zda ještě před tím, než začneme couvat, máme stejnoměrné přilnutí na obou otěžích, jsme schopni ho udržovat, kůň není v krku přistavený k žádné straně a je rovný v ramenou.

Významné je i to, že pobídka by měla proběhnout při každém kroku couvání. Není to o tom, že dáme pobídku a dál to nějak couvá samo. Každý jednotlivý krok vyžaduje svoji samostatnou pobídku. Tedy. Tři kroky vzad znamenají tři jemná pobídnutí holení proti vydržující ruce, která třikrát po každém z těchto kroků zjemní přilnutí. Je jasné, že to tedy rozhodně není snadné. Problémem bývá i neschopnost jezdce sedět v sedle rovně a jeho vlastní asymetrie (silnější ruka, silnější noha).

Kůň v couvání pospíchá. Chyba, která přistupuje hned v úvodních lekcích. Než začneme couvat, musíme vědět, kolik kroků budeme couvat. Z počátku nikdy nevyžadujeme více než dva tři kroky. Ale nesmíme zapomínat, že každý krok je v podstatě jeden cvik. Jestliže kůň zareaguje dobře, v souladu s naším požadavkem, měl by nám tedy stačit jeden krok. Ihned následuje pochvala, uvolnění otěže a vyjetí přímo vpřed.

Tento postup zajistí, že kůň zůstane v klidu a nebude zběsile pádit vzad při každé příležitosti, kterou vyhodnotí jako povel k couvání. Snadno se naučí couvání i zneužívat, obzvláště pokud jsou couváním trestáni, jsou ježděni silnou rukou či couvají s odporem. Vždy musíme korigovat počet a rychlost kroků, nikdy nesmíme připustit, aby kůň couval samovolně, bez pomůcky. Takový kůň je "za pomůckami", nikoliv na pomůckách a smysl cviků se ztrácí.

Dalších chyb a problémů může ale být ještě mnoho. Z čehož je jasně patrné, že zatěžovat začínající jezdce a začínající koně couváním není nápad, z kterého by mohlo vzejít něco dobrého. Myslete tedy prosím na to, než začnete tahat koně za hubu a nebo vyžadovat tento náročný cvik od začátečníků.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Fifonzo

    ...

    08:11 - 08. 10. 2018

    Konečně stručné a jasné shrnutí tohoto prvku ,kterému rozumím.
    Dekuji

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: