Zima a kopyta koní

19. 01. 2011 05:00

Obrázky: 11

Autor: Dominika Švehlová Spoluautoři: uvedení autoři Foto: Dominika Švehlová, archivy autorů Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 20205 Počet komentářů: 5 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

S nástupem zimy se výrazně mění prostředí našich koní: povrch, po kterém se pohybují, jejich životní styl a celkový pohyb. A je známo, že kopyto na mnohé z těchto změn pohotově reaguje, ať v dobrém či zlém. Požádali jsme proto tři odborníky zabývající se péčí o kopyta koní, aby se nám pokusili přiblížit své pohledy na tuto oblast „zimní problematiky“.

Myslím, že v souvislosti s problematikou kopyt v zimě nás budou asi nejvíce zajímat a pálit tato čtyři témata:

1. Obecně platí, že kopyta rostou v zimě pomaleji. Z toho logicky vyplývá, že není nutné je upravovat tak často, jako v teplejších ročních obdobích - ať už jsou bosá nebo kovaná. Pokud je kůň kován, dostávají se nové podkováky téměř přesně do starých děr, u bosých kopyt není během zimy často ani co „brát". Na druhou stranu si kůň ve sněhu a blátě jen málo zbrousí přerostlou rohovinu - tak že by se přece jen vyrovnal ten pomalejší růst a kopyta je třeba i v zimě pravidelně upravovat? Navíc se na růstu rohoviny jistě promítne i zimní výživa koní... Uf!

2. Dalším problémem, který v zimě může mnohé trápit, je led. Lidem to klouže a koním taky. Lze nějak kopytům „pomoct", aby klouzala méně? Možná jste si všimli, že některému koni to klouže víc než jinému - proč? Obecně se říká, že pokud je bosé kopyto dobře klenuté, „přicucne" se k ledu jako gumový zvon a nepodklouzne. Jiní tvrdí, že „protiskluzový zimní vzorek" kopyt zajišťují rozpěrky, které mají tak trochu funkci ozubů. A co teprve mají říkat okovaní koně, když pantoflice jsou doslova jako brusle! Je vhodné jim nasadit ozuby? A nejlépe s hroty? Nebo je to zbytečné a jsou jiné, ke koni šetrnější možnosti?

nášlapek v okovaném kopytě3. Led naštěstí není všude, zato když se zadaří, sněhu se nevyhneme. A se sněhem si spojíme co? Nášlapky! Jde o velmi nepříjemný jev, kdy se do kopyta nacpe sníh, takže vytvoří „podpatek". Pokud hned vypadne, nic se neděje - to bývá případ bosých kopyt. Jenže pokud nevypadne hned, nabaluje se další a další sníh a celý nášlapek upadne až o hodně později. To je případ okovaných koní: podkova je výrazně chladnější než chodidlo a mezi oběma povrchy je drobná mezera. Našlápnutý sníh se proto lehce nataví a namrzne a vmáčkne se do této mezery. Koni se na vzniklém „podpatku" mohou zvrtávat nohy, nebo když nášlapek vypadne, může slušně škobrtnout. Nejen že je to nepříjemné, ale i nebezpečné pro zdraví jeho končetin. Co s tím?

podložka proti tvorbě nášlapkůpodložka proti tvorbě nášlapkůNěkdo říká mazat kopyta sádlem, jiný doporučuje plastové podkovy nebo speciální pružné podložky, tzv. vyhazováky, které buď vyplní chodidlo (např. podložky „s bublinou", tzv. bubble pads, viz obrázek vlevo převzatý z http://www.horsetrials.on.ca), nebo rozhraní mezi chodidlem a podkovou (tzv. „vyhazováky", anglicky rim pads, viz obrázek vpravo převzatý z http://equineink.files.wordpress.com) - obojí zabrání svojí přítomností a vlastním pohybem hromadění sněhu.

4. Se zimou se často spojuje i přechodné sundávání podkov, aby si kopyta „odpočinula". Někdo tak činí z důvodů ekonomických, jiný kvůli nášlapkům a další zase chce, aby se kopyto naboso trochu „roztáhlo". Jenže - má vůbec smysl nechat koně bosého jen na pár měsíců v roce? Může mu to pomoct nebo to bude jen představovat pro člověka problémy a pro koně nepohodlí?

Otázek je skutečně dost a z osobní zkušenosti vím, že co člověk, to jiný názor. My vám teď představíme hned tři názory.


Alena Vostatková popisuje, jak přistupovat ke kopytům koní v zimě podle filozofie „bosé" metody přirozeného trimu.

kopyto upravované podle metody natural trim (archiv Aleny Vostatkové)Co se týká úprav kopyt, tak zůstávají úplně stejné. Simuluje se přirozené opotřebení (takové, které by nastalo, kdyby měl kůň takové podmínky, jaké vyhovují jeho biologickým potřebám - živočišnému druhu Equus caballus) a stimulují jednotlivé struktury kopyta (střel, chodidlo, stěna atd.) k produkci kvalitní rohoviny, která bude sloužit jako opravdu silná opora. Toto jsou hlavní principy!

V zimním období mají i mustangové spousty sněhu, kopyta však zůstávají úplně stejně opotřebovaná. Jediné, co se mění, je konzistence střelu. Ten nasává vodu a nabobtnává, takže při jeho úpravách musíme být opatrní a uvážit, zda je zásah opravdu nutný.

Trakce bosého kopyta zůstává stejně funkční, podklouznutí může nastat vždy (u svých koní na volno jsem ani při těch jejich nejextrémnějších hrátkách nikdy neviděla nějaký pád), nejčastěji je to kvůli jezdci, který není sladěn s přirozenými chody koně.

Nášlapky se nám udělají a zase odpadnou, takže žádný problém ;).

Pohyb po zmrzlé (tedy velmi hrubé a tvrdé půdě) zdravým kopytům nedělá absolutně žádný problém. Samozřejmě, že kůň je přirozeně opatrnější, aby si neublížil, protože jinak by byl nejspíš sežrán ( :D ).

Růst kopyt v zimě je pomalejší - žádná studie zatím neprokázala důvod. Je mnoho teorií, ale žádná potvrzená. Rychlost růstu kopyt je u každého koně velice individuální, rozhoduje věk, pohyb atd. Každopádně úpravy jsou nutné vždy, když je potřeba. Geneticky daná rychlost růstu je 1 cm za měsíc, ale musíme brát ohled na přirozené opotřebení atd. (pokud tedy vůbec nějaké nastane, např. u koně na měkkém povrchu).

Alena Vostatková - certifikovaný praktikant AANHCP - odborník na přirozenou kopytní péči - metodu přirozeného trimu a konzultant chovu přirozeným způsobem pomocí systému Paddock Paradise.
Webové stránky: www.kone-naboso.cz

paddock paradise Aleny Vostatkové


Na podobné dotazy nám svoji odpověď rozepsal i Petr Soukup, teoreticky i prakticky velmi zkušený podkovář, který se zabývá především úpravou bosých kopyt:

Zase tady máme zimu. Kopyta našich koní jsou náhle v jiném vnějším prostředí. Sníh a mráz na ně jistě působí jinak než ostré slunce v parném létě. Pokusím se napsat, v čem vidím hlavní rozdíly a co by lidé kolem koní měli vědět o kopytech v zimě.

Většina si možná všimla, možná slyšela od svého podkováře, že rohovina kopyt roste v zimním období o něco pomaleji. Jak rychle odrůstá rohová stěna kopyta, závisí na mnoha vlivech. Snad proto se odborníci málokdy shodnou i na takovém jednoduše měřitelném a prokazatelném údaji, jako je rychlost růstu rohoviny.

Naměřené hodnoty rychlosti růstu rohové stěny kopyta se pohybují od 3,6 mm za měsíc (Summinger 1977) po 15 mm za měsíc (Butler 1976). V následujícím grafu vidíte průměrnou rychlost růstu rohoviny kopytní stěny u jedné pokusné skupiny koní žijící v našem podnebném pásmu. Je z něho zřejmé, že v období od října, kdy přicházejí první ranní mrazíky, do začátku ledna, se rychlost růstu rohoviny sníží. Od ledna do konce března, kdy máme tu pravou zimu, je rychlost růstu přibližně poloviční než v jarním a letním období.

průměrná rychlost růstu rohoviny kopytní stěny během jednoho roku

Vlivů, které tyto změny způsobují, je jistě mnoho, ale za ty hlavní se považuje změna složení pastvy a změna teploty končetiny. Přitom míra opotřebení kopytní rohové stěny u nepodkovaných koní zůstává obdobná v zimním i letním období. Proto u zdravého koně s malou zátěží, u kterého bychom měli provádět korektury kopyt po 6 týdnech, můžeme v období ledna až března obvykle jednu korekturu vynechat. Neplatí to ovšem u koní s nepravidelnými a nemocnými kopyty.

Vliv na potřebu korektury kopyta má i opotřebení rohoviny chodidla. Její soudržnost totiž mnohem snadněji podléhá degradačním vlivům prostředí, a to především při zvýšené vlhkosti. Proto u bosých koní v zimním období nemusíme příliš při úpravě kopyt zasahovat do rohoviny chodidla. Není na něm totiž zpravidla žádná rozpadající se nadbytečná rohovina. Kontrola a malé úpravy jsou ale nutné.

Zimní období je totiž specifické rychlým střídáním měkkého povrchu bláta nebo vrstvy sněhu a tvrdého povrchu zmrzlé půdy a zmrazků. Kopyto není schopné se těmto změnám tak rychle přizpůsobit. Proto v zimě dochází častěji k drobným i větším otlakům na chodidlech kopyt, které výjimečně mohou přejít až ve větší zánět škáry a absces. Především kopyta s menší klenutostí jsou na tyto problémy citlivá. Tyto menší otlaky se po čase na nepigmentované bílé rohovině chodidel projeví jako červené skvrny. Podstatné ale pro nás je, že v těchto oblastech dochází k podráždění škáry, zvýšení jejího prokrvení a vyšší produkci rohoviny. To se na chodidle projeví jako různé vybouleniny. Ty ovšem vyčnívají nad okolní chodidlo, a proto jsou ta místa víc stlačována než jiná, a to může působit další otlačení a produkce rohoviny v tom místě zůstane zvýšená. Abychom tomuto opakujícímu se postupu zabránili, měli bychom se při korektuře snažit, aby rohovina chodidla byla hladká, bez boulí a výčnělků, a to bez ohledu na to, jaké je její zbarvení.

přerostlé pravidelné a zdravé kopyto před a po úpravě s viditelnými otlaky

Obr.: Přerostlé pravidelné zdravé kopyto před a po úpravě s viditelnými červenými otlaky.

Korektury bosých kopyt se provádějí po celý rok téměř stejným způsobem. V zimním období má podkovář práci trochu usnadněnou pomalejším růstem a větší vlhkostí rohoviny. Pokud na svém koni jezdíte pravidelně i v zimě a stěna i rozpěrky jeho kopyt rostou rovné a neprohýbají se, je lepší nechat v zimě stěnu a rozpěrku o 1 až 2 mm vystupující nad očištěné chodidlo. Výrazně se tím zvýší adheze kopyta na měkkém povrchu a kůň na sněhu bude méně klouzat. Také se tím zvýší klenutost a sníží riziko otlaků chodidla.

Neznám však žádný účinný postup, jak zvýšit adhezi bosého kopyta na ledu. To lze jen za použití podkov s hroty. Proto se můžete bez obtíží ve všech chodech pohybovat s bosým koněm po zasněžených loukách. Tam oceníte výhody bosých kopyt, na kterých se zpravidla nedělají nálepy sněhu a zajišťují koni dobrou stabilitu. Ale na cestách, kde je možnost, že pod sněhem jsou ledové plochy, tam je třeba dbát zvýšené opatrnosti a pohybovat se jen v pomalých chodech a bez vyvazovacích otěží. Zvlášť nebezpečné je jezdit po takových cestách s mladým koněm - remontou, který ještě nenašel správnou rovnováhu pod jezdcem.

přirozeně opotřebované kopyto v ziměObr.: Přirozeně opotřebované kopyto v zimě. >

Když už jsem zmínil podkovy, chtěl bych ještě napsat o běžné praxi v mnoha sportovních stájích. Koně mají v zimě menší zátěž a běžné podkování působí občas problémy na sněhu, a tak se koním na zimu podkovy sejmou a zůstanou bosí. U většiny koní je to dobrý nápad. Kopyto se za zimu částečně zregeneruje od nepříznivých vlivů podkování. Ale vždycky se v tomto případě zeptejte svého koně, co na to říká on. U kopyt, která nejsou zdravá, především u kopyt plochých s malou nebo žádnou klenutostí chodidla, by se mohlo stát, že sejmutí podkov pouze na zimní období způsobí koni zbytečné problémy. Dříve, než se stihne kopyto přizpůsobit chůzi bez podkov, nastane jaro a vy opět nakovete. Takový postup je potom víc trápením koně než rehabilitací kopyta.

Na závěr bych chtěl majitele koní upozornit na potřebu vyvážené krmné dávky, zvlášť v zimním období. To bývá problém právě u majitelů bosých koní, kteří vedou chov v přírodním duchu a krmí hodně sena a malé nebo žádné dávky jádra. Krmení prokazatelně ovlivňuje kvalitu a rychlost růstu rohoviny kopyta. V části roku, kdy si koně doplňují krmnou dávku o čerstvou trávu, mají často problémy s nadměrnou energetickou hodnotou krmné dávky, ta ale obsahuje většinu složek, které kůň potřebuje. V zimě u koní, kteří žijí jen ze sena, často chybí látky, které jsou v živé trávě, ale nejsou v senu, nebo jen v menším množství. Především mám na mysli některé bílkoviny. Proto je dobré se poradit s krmivářem a krmnou dávku vhodně doplnit, abyste za půl roku nebyli překvapeni problémy s prasklinami rohové stěny a nemocí bílé čáry.

Petr Soukup - chovatel, jezdec a podkovář, který se specializuje na koně bez podkov.
Webové stránky: http://www.kopyta.com/


Pan Karel Kysilka je známý podkovář, učitel odborného výcviku, organizátor odborných seminářů Podkovářské dny. Protože koně nechodí v zimě jen naboso, zajímaly nás především jeho „zimní" zkušenosti s okovanými koňmi.

Každoročně s přicházejícím podzimem u spousty majitelů koní přichází i rozhodování, co s kopyty koní. Mnozí přemýšlí o stálém vyzutí, jiní řeší problém, jak nechat kopyta svých sportovních miláčků odpočinout, další zase chtějí pomoci koním, kteří musí být okováni, od nášlapků a zajistit jim bezproblémovou chůzi jak ve sněhu, tak na zledovatělém povrchu. Vím, že spousta příznivců bosých kopyt s některými výroky nebude souhlasit, ale za roky mé podkovářské praxe to jsou vypozorované poznatky a ve většině jsou potvrzeny samotnými spokojenými majiteli.

Proč vlastně koně zouváme na podzim? Koně, kteří jsou pravidelně kováni, mají podle různých tvrzení citlivější chodidlovou rohovinu. O tom se dá velmi polemizovat, jelikož jsou koně, kteří zvládnou přechod vyzutí bez povšimnutí, a na druhou stranu jsou koně, kteří si nikdy bez podkov nezvyknou a mají neustále problémy. U většiny koní stačí změna úpravy kopyta, častější, ale minimální úprava přebytečné, přerostlé rohoviny. Proč tedy na podzim? Toto roční období máme zažité jako sychravé, blátivé a půdu promáčenou. Protože je měkko, kopyta koní se lépe adaptují. Toto období prodlužuje sněhová přikrývka, a tak má kůň na adaptaci delší čas. Bohužel s tímto tvrzením nemůžeme moc argumentovat, i když poslední dvě zimy ho podporují.

Pokud koně vyzujeme nastálo, řešíme úpravy podle toho, jakou metodu si zvolíme. Nechci mluvit o tom, který ze způsobů je takový či makový. Vždy o svém koníkovi (majetku) bude rozhodovat majitel a bude hledat pro svého společníka to nejideálnější. Někdy to trvá dlouho a někdy se optimum nepodaří najít nikdy. Pokud však koně zouváme pouze na přestávku mezi sportovní sezónou, bude spousta příznivců bosého kopyta namítat, jak to je k ničemu, a že se nestačí vyměnit celá kopytní schránka. K tomu přibude tvrzení o zastavení mechaniky kopyta vlivem podkování, použití podkováků a nedostatečného styku chodidla s půdou. Při každé prezentaci podkovářské práce a na přednáškách, které absolvuji a pořádám, vždy takovýmto námitkám čelím tak, že vytáhnu mnou nakované podkovy a ukážu, co mechanika kopyta zanechá za stopy po jednom podkování na podkovonosném okraji podkovy. To je argument, na který není odpověď.

U koní, o které jsem se začal starat na podzim a měli úzká kopyta, se vlivem vhodné úpravy většinou do jara dost rozšířila. Jednoduchým měřítkem bylo na jaře porovnání sejmuté, na podzim kované podkovy. Znovu slyším, že to je jen tím, že mechanice nebránila podkova. Je to však soubor všech faktorů od úpravy, práce koně, pohybu na měkkém terénu, až po vlastní tlak zeminy na chodidlo a rohový střel.

nášlapek na bosém kopytěObecně víme, že kůň s bosými kopyty má daleko méně problémů s pohybem na sněhu než okovaný. Bosý kůň přizpůsobí svůj pohyb na zledovatělém povrchu. Ale vhodně upravená podkova a využití všech dostupných materiálů a pomůcek tento pohyb koně zabezpečí, aby nedocházelo ke zbytečnému zranění. Pokud upravujeme bosé kopyto, měli bychom dbát zvýšené pečlivosti tak, aby naše práce s nástroji nezanechávala žádné rýhy. Nenecháváme přerostlé rozpěrky. Vše by mělo být dostatečně hladké tak, aby se na nerovnostech nemohl zachytávat sníh, který i na bosém kopytě vytváří nadměrné nášlapky. Tím se pohyb koně stává problémovějším.

Úplně jinou kapitolou je kůň okovaný pro zimní období. Staré fígle našich předků, jako maštění podkov a mnoho dalších, aby se nášlapky v podkově neudržely, jsou snad dávno za námi. Jsme naštěstí v 21. století. Máme nové možnosti a nové materiály. Proto dokážeme koním i v tomto problémovém ročním období jejich pohyb zpříjemnit a zajistit jim bezpečí jejich pohybu. Zapomeňme již konečně na navařování podkov tvrdokovem. Stejně podkově životnost neprodloužíme, jelikož rozhodující je opotřebení na podkovonosném okraji a ne na půdní ploše. Zapomeňme konečně na hmatce a ozuby. To přísluší koním, kteří pracují v těžkém tahu. Ozuby u sportovních koní využívejme jen v nezbytné míře na těžkém terénu a na nezbytně nutnou dobu. Naše drahé polovičky také nechodí neustále v botách na podpatcích. Dnešní doba nám umožňuje koňský pohyb opravdu zpříjemnit a dodat mu jistoty.

nášlapek na bosém kopytěPokud podkovář vybírá podkovu, měl by přemýšlet o styčných plochách. Většina výrobců vyrábí jednoduché pantoflice s prokovanou půdní plochou. Takto to zní moc odborně. Většina si myslí, že je to odlehčení podkovy, ale již málo starších podkovářů vzpomene na název Lechnerův svah. Toto jméno některým podkovářům připomene veterináře, který psal učebnice podkovářství a vymyslel tuto úpravu podkovy, aby se sníh v podkově nedržel. Bohužel ani tato úprava nášlapkům úplně nenapomáhala. Proto dnes používáme vyhazovače sněhu. Já sám jsem byl v prvopočátcích tohoto objevu velmi skeptický, když jsem se k němu dostal. Ale hned po prvním nakování u prvního zákazníka jsem musel svůj názor přehodnotit. Námitky typu, jak je to drahé, proti pohodlí koně neobstojí. Je na podkováři a na majiteli, které vyhazovače, od kterého výrobce budou používat.

Vyhazovač vyřeší problém sněhu, ale co s ledem? Zmiňované navaření podkov jen pohyb koně zhorší. Čím delší svár, tím více se kůň smeká. Hmatec a ozuby částečně pomohou ve sněhu, ale ty jsem zavrhl. Každý podkovář musí znát využití vidiových hrotů. Pokud zarazíte dva vidiové hroty do nártní části podkovy a po jednom do konce ramen podkovy a necháte je cca 2 až 3 mm vyčnívat z půdní plochy, podkovy zajistí koni dostatečný komfort pro jeho pohyb a dostatečnou oporu končetiny. Další možností jsou podkováky, které mají hroty v hlavách. Ty však jako podkováři neradi používáme, jelikož zničí spoustu nářadí. Po několika letech zkušeností mohu zodpovědně prohlásit, že čtyři vidiové hroty v podkově jsou dostatečné. I zde však platí: čím větší styčná plocha, tím se pohyb zhoršuje, jelikož se kůň smeká. Tato protiskluzová zábrana je dostačující i pro letní období.

nášlapky v okovaných kopytechNakonec se nerad, ale přesto vrátím ke zmiňovanému kování koní pro těžký tah. Jelikož dnes není na trhu učebnice podkovářství, která by obsahovala nejnovější poznatky, stále se inspirujeme a čerpáme ze starých učebnic a kombinujeme tehdejší poznatky s moderními technologiemi. Pokud musím okovat koně pro práci v lese v zimním období tak, jak tomu je u mého polského zákazníka, tak využiji vyhazovačů sněhu. Na podkovu však nenavářím hmatec, ale na místo hmatce do nártní části vyvrtám díry, vyřežu závity a našroubuji dopředu nižší a dozadu vyšší ozuby podle obecně platných pravidel. V ozubech jsou naraženy vidiové hroty, které zamezují nadměrnému klouzání koně. Tato takzvaná zimní podkova umožňuje koni nejen dostatečný komfort, ale při pravidelné výměně ozubů umožňuje stále vyvážený a korektní postoj koně. Hned po prvním nakovaní byl majitel velice spokojen s pohybem koně a jeho jistotou pohybu.

Neberme však jako pevnou minci, že okovaný kůň je na podkovách jistější. Je spousta koní, kteří si dost dlouho na nakování musí navyknout. Proto by majitel měl hledat ten správný čas, kdy koně, který sportuje, před sezónou znovu nakovat. Já obecně doporučuji minimálně jedno kování dopředu před prvním startem v nové sezóně.

Z toho, co jsem popsal, je zřejmé, že i nadále oba tábory budou zastávat svůj názor. Nikdo by neměl nikomu nic vnucovat. Vždy by však měla převážit odpovědnost majitele za koně, který by neměl naším využíváním přijít k újmě při pohybu.

Karel Kysilka - učitel odborného výcviku oboru kovář a podkovář SŠ řemeslné v Jaroměři
Webové stránky SŠ řemeslné v Jaroměři: http://skola-jaromer.odnas.cz/


Pro ukojení vaší čtenářské zvědavosti mohu dopředu prozradit, že téma "Koně v zimě" ještě neopouštíme. Můžete se těšit na články zabývající se krmením koní v zimě a stříháním koní.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. blanka

    foto

    23:53 - 19. 01. 2011

    Pěkné fotky schvácených kopyt :)

  • 2. gabca

    schvácená kopyta

    00:09 - 20. 01. 2011

    Vzalas mi to z klávesnice... I když jsem zpočátku nějak předpokládala, že jsou tam proto, že o nich v článku bude řeč...

  • 3. HelenaG

    re

    10:44 - 20. 01. 2011

    Reaguje na 2.

    Jsem ráda, že jste si všimly, díky. To je bohužel REALITA na Slovensku, to jsou koně, kteří tam pracují. Snažila jsem se majitele už několikrát při akcích upozorňovat, je to marný boj s větrnými mlýny.
    Jinak Gabčo vzhledem k názvu článku já bych tedy rozbor schvácených kopyt neočekávala. Jen jsem je dala záměrně ven, ona historie ukáže. Víc s tímto stavem nejsem já sama schopna udělat, zázraky neumím.

  • 4. gabca

    magická čtyřicítka :)

    17:32 - 20. 01. 2011

    Reaguje na 3.

    Jasný, Helčo. Původně bych v článku o zimě a kopytech schvácení taky nepředpokládala. Ale rolovala jsem nejdřív délku čtiva a fotky na mě vybafly. Tak proto.
    Smutný to opravdu je - že jsou lidi tvrdošíjně odmítaví připustit svou neznalost a doladit vědomosti. Nespadá majitel do kategorie "40ti let" - čili ve smyslu - dělám to tak 40 let, jsem u koní 40 let ... apod? Tohle jak přede mnou vypustí např. řemeslník z huby - paninko, nemluvte mi do toho, nedělejte si starost, dělám to tak 40 let... už víc nepotřebuju :)

  • 5. horsana

    ano

    20:44 - 24. 01. 2011

    Reaguje na 3.

    ano, realita je na Slovensku vacsinou bohuzial taka, 2-3 cm haky musia byt, aj keby neviem co bolo a tazke kone sa kuju tak dva, tri krat do roka...a gazdovia si to vacsinou kuku sami,podla toho to tak aj vyzera...

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: