Žíhaný vzor u koní? Proč ne?

9. 1. 2019 Ing. Pavla Chalupová, Ph.D. Autor fotek: Janelle Osborne; Pavla Chalupová

Po delší přestávce se vracíme k tématu genetiky zbarvení u koní. V dnešním dílu se podíváme na netradiční vzor brindle. Pro milovníky psů tento vzor určitě neznámým nebude a povědomost o něm mají i chovatelé skotu. U koní je však zatím velmi vzácný.

Pro brindle je typické velmi atraktivní vertikální pruhování – žíhání srsti různého rozsahu a intenzity!

Vzor brindle u normandského skotu

Jak už jsme si zvykli u mnoha předcházejících barev a vzorů, i v případě brindle se jedná o heterogenní skupinu s vysoce variabilním projevem. Identifikace vzoru nemusí být vůbec jednoduchá. Velmi snadno jej můžeme zaměnit s pruhováním u dun (pro dun je mj. typický úhoří pruh, zebrování končetin, příležitostné pravidelné pruhování podél žeber nebo tmavé stínování vycházející z úhořího pruhu směrem k břichu, což může připomínat brindle). Dříve se předpokládalo, že brindle je pouze variantou dun faktoru. Dnes již víme, že tomu tak není, ale samozřejmě může jeden kůň nést současně dun faktor i brindle. Dalšími vzory, které mohou být chybně určeny jako brindle, jsou roan a rabicano. Často se objeví jen náznak, pak je otázkou, do které kategorie koně zařadit :-)

Vzor byl pozorován například u quarter horse, paint horse, anglického plnokrevníka, bavorského teplokrevníka i u arabských a španělských koní.

Doposud byly objeveny v zásadě 3 různé příčiny vzoru brindle: Chimerismus, mutace v genech MBTPS2 a IKBKG (s tímto genem je spojeno onemocnění i letální efekt!). Do čtvrté skupiny, která stojí tak trochu mimo, se řadí koně, u nichž se vzor objevil takzvaně „z čista jasna“, nepředpokládaně (u předků se vzor neobjevil), příčinu prozatím neznáme a tito koně ani obvykle nepředávají brindle dále potomkům.

Chimerismus

Představte si, že máte dvě různě barevné kuličky plastelíny, které spojíte v jednu duhovou. Chiméra, v biologickém slova smyslu, je jedinec, který má dvě nebo více buněčných linií s různou genetickou informací. K tomuto vzácnému jevu zřejmě dochází, když splynou dvě embrya dvouvaječných dvojčat. Kůň může mít v jednotlivých orgánech různý počet linií!

Jak se fúzované embryo vyvíjí, pigment dvou jedinců migruje podél tzv. Blaschkových linií, které kopírují dráhy migrace a proliferace buněk během embryogeneze (a jsou zodpovědné za pruhovaný vzor). Pokud mají dvojčata různé, kontrastní barvy a chimerismus se projeví v srsti, pak i tyto linie-pruhy jsou dvoubarevné a vytvářejí vzor brindle, který může být velmi nápadný. Protože ale pochází spíše z „chyby“ při vývoji než ze samotné DNA, chimeričtí brindle koně nemohou svoji barvu předávat dále, jedná se o spontánní nedědičnou příčinu vzoru brindle.

S chimerismem u koní je spojen zajímavý „detektivní“ příběh: Majitelka „obyčejného“ ryzého hřebečka plemene quarter horse (z matky vzoru brindle, po otci brindle) nechávala ověřit jeho parentitu. Zaslala tedy vzorky do laboratoře – jaké bylo překvapení, když výsledky vyloučily nejen předpokládaného otce, ale i matku!

Majitelka si ale byla jistá – na vlastní oči viděla, jak se hřebeček narodil, a jiná hříbata, se kterými by mohla vzorek zaměnit, ve stádě nebyla. Stejně tak se dušovala majitelka hřebce, že zaslala správnou inseminační dávku – vlastnila pouze tohoto jednoho hřebce. Co teď?

Při bližším zkoumání vzorků a několika opakovaných odběrech se zjistilo, že žíně hřebce pocházejí ze dvou buněčných linií (z nichž dokonce jedna byla samičí!!!), zatímco krev a spermie jen z jedné linie. Obdobná situace s rozdílným počtem linií v různých tkáních byla zjištěna i u klisny! Analýza chlupů odebraných z pruhů jednotlivých barev klisny i hřebce prokázala dvě linie. Tedy pruh jedné barvy srsti pocházel od jednoho dvojčete, druhá barva od druhého dvojčete. Protože u předků hřebce se již vzor objevil, nelze vyloučit, že kromě chimerismu nesl i nějakou mutaci vedoucí k brindle.

Velká náhoda (a trochu taky touha majitelky odchovat brindle hříbě :)) zde sehrála svoji roli – oba rodiče hříběte byly chiméry!!!

Mutace v genu MBTPS2, alela BR1

V tomto případě se již jedná o dědičnou variantu, která byla objevena u rodiny koní plemene quarter horse. Byla nazvána Brindle 1 (BR1). Srst je ovlivněna nejen změnou pigmentace, ale i struktury chlupů (jsou méně rovné a více nepoddajné oproti běžné srsti).

Gen se nachází na pohlavním chromozomu X (jak víme, klisny mají genotyp XX; hřebci, resp. valaši XY). BR1 vykazuje tzv. semidominantní model dědičnosti vázaný na chromozom X a liší se ve svém projevu podle pohlaví. Klisny nesoucí jednu BR1 alelu mají vzor brindle, zatímco homozygotní klisny BR1BR1 a hřebci či valaši s BR1 alelou (mají pouze jeden X chromozom, tedy pouze jedna BR1 alela) vykazují obvykle pouze řídké žíně v hřívě a ocasu, ale nikoli vzor. Fenotyp je ale velmi variabilní. U některých klisen je převládajícím znakem změna ve struktuře srsti, zatímco u jiných to může být výraznější barevné žíhání. Nebo může být vzor téměř neviditelný. BR1 fenotyp se může objevit na pozadí jakékoli barvy a bývají patrné sezónní změny (léto vs. zima). Zimní srst obvykle vypadá, jako by byla „prožraná od molů“ :-) Koně nesoucí alelu BR1 nemají žádné defekty.

Klisna buckskin brindle nesoucí BR1 alelu (non-dun, non-roan, non-chiméra)

Foto: Janelle Osborne; Justa Brindle Horse Farms

 

Mutace v genu IKBKG – Incontinentia pigmenti

Přestože tato mutace také může vést ke vzoru brindle, určitě není něčím, po čem by chovatelé toužili. Nese s sebou totiž nejen zdravotní problémy, ale i letální efekt!

Hřebečci umírají již v děloze a u klisen se kromě vzoru objevují i zdravotní komplikace (tzv. Incontinentia pigmenti, projevující se různými kožními defekty, oblastmi bez srsti, lézemi, hypopigmentací; dále se vyskytují anomálie zubů, kopyt a očí). Rozhodně tedy není žádoucí tyto klisny dále připouštět!

Klisny nesoucí mutaci nemívají vzor příliš výrazně vyjádřený a rovněž může mít sezónní charakter. Obdobné mutace a onemocnění byly nalezeny v tomtéž genu i u člověka.

Příčinná mutace v genu IKBKG byla nalezena opět u jedné rodiny a je popsána v publikaci z roku 2013. U dvou klisen byly zaznamenány potraty. Studium rodokmenu naznačuje model dominantní dědičnosti vázané na pohlaví (IKBKG gen se nachází na X chromozomu).

Indeterminate

Do této skupiny zahrnujeme de facto všechny ostatní jedince, kteří vykazují brindle vzor, ale nebyla u nich zjištěna příčina vzoru a nebývá dědičný. Jako „indeterminate“ nebo také „pop up“ (objeví se nenadále) se v zásadě označuje nějaký druh pruhování nebo textury, který se podobá nebo může být výsledkem brindle, případně může být důsledkem nějakého jiného vzoru.

 

Klisna palomino brindle (non-dun, non-roan, non-chiméra, zřejmě negativní i na BR1 – nepochází z dané rodiny)

Foto: Janelle Osborne; Justa Brindle Horse Farms

 

Klisna bay roan brindle (non-chiméra, negativní na mutaci v genu IKBKG, na BR1 netestováno, ale zřejmě negativní)

Foto: Janelle Osborne; Justa Brindle Horse Farms

Klisna ČT s náznakem vzoru brindle na hrudníku. Genetické testy nebyly provedeny.

Necháme se překvapit, zda a kdy budou odhaleny další příčiny tohoto atraktivního vzoru.

 

Acknowledgment

I would like to thank Janelle Osborne for her cooperation, patience and provided photos!

Zdroje

  • Brindle Coat Texture [online]. VGL Davis, 2018. Dostupné z: <http://www.vgl.ucdavis.edu/services/horse/Brindle1.php>.
  • GOWER, J. Horse Colour Explained: A Breeder´s Perspective, The Crowood Press, Ramsbury - Marlborough, 2000. 144 p. ISBN 1 86126 384 8.
  • Hamilton, Ch., One in a Million. The American Quarter Horse Journal, 2006. Vol. 2, p. 52–55.
  • Kathman, L. A heritable form of brindle discovered in horses [online]. Equine Tapestry, 2014.  Dostupné z: <http://equinetapestry.com/2014/04/a-heritable-form-of-brindle-discovered-in-horses/>.
  • Osborne J., Brindle Horses [online]. Justa Brindel Horse Farms, 2018. Dostupné z: <http://www.justabrindlehorse.com/brindle-horses/>.
  • Murgiano, L., Waluk, D.P., Towers, R., Wiedemar, N., Dietrich, J., Jagannathan, V., Drögemüller, M., Balmer, P., Druet, T., Galichet, A., Penedo, M.C., Müller, E.J., Roosje, P., Welle, M.M., Leeb, T. An Intronic MBTPS2 Variant Results in a Splicing Defect in Horses with Brindle Coat Texture. G3 Genese, Genomes, Genetics, 2016. Vol. 6. p. 2963–2970.
  • Pivoňková, E. Blaschkovy linie – příznaky, projevy, symptomy [online]. Příznaky a projevy nemocí, 2013. Dostupné z: <https://www.priznaky-projevy.cz/kozni/639-blaschkovy-linie-priznaky-projevy-symptomy>.
  • Towers, R.E., Murgiano, L., Millar, D.S., Glen, E., Topf, A., Jagannathan, V., Drögemüller, M., Goodship, J.A., Clarke, A.J., Leeb. A nonsense Mutation in the IKBKG Gene in Mares with Incontinentia Pigmenti. PLOS ONE, 2013. Vol. 8, No. 12, p. e81625, p. 1–5.
  • Šípek, A. Dvojčata, mozaiky a chiméry [online]. Genetika-biologie, 2011-2014. Dostupné z: <http://www.genetika-biologie.cz/poruchy-fertilizace>.

 

Pavla Chalupová vystudovala na Mendelově univerzitě MP Živočišné biotechnologie a DP Molekulární biologie a genetika živočichů. Genetikou zbarvení u koní se zabývala mj. i v rámci bakalářské a diplomové práce. Žije v Brně, rekreačnímu jezdectví se věnuje od 16 let.

Podobné články

První zmínky o skvrnitosti appaloosa pocházejí z nástěnných maleb v jeskyních Lascaux a Pech-Merle ve Francii. Není však zcela jasné, zda dané malby…

Velmi často se stává, že kůň nese současně několik různých alel pro strakatost. Kombinace tobiana a jakéhokoli vzoru overo (frame overo, sabino,…