Závažnější zubní patologie

18. 1. 2016 Adam Hlinovský, EqDt a MVDr. Kamila Retta Autor fotek: MVDr. Kamila Retta

V dnešním dílu se podíváme na závažnější patologie, se kterými se u koňských zubů můžeme setkat. V mnohém jsou podobné těm, co trápí nás, leč jejich následky a řešení jsou rozdílné. Pokud jste ale přeskočili předchozí díl o nejběžnějších patologiích, raději se k němu vraťte, jinak se v tomto odbornějším ztratíte.

Nemoci periodontu (ozubice)

Stejně jako u lidí se i u koní setkáváme s onemocněním periodontu. Periodont neboli ozubice zahrnuje veškeré vazivo mezi vlastním zubem a stěnou zubního lůžka v dásni. Tvoří ho hlavně kolagenní vlákna, tzv. Sharpeyova vlákna, která upevňují zub na svém místě, cévy a nervy. Funkcí celého aparátu je nejen výživa daných struktur, ale hlavně fixace zubu v dásni. Patologie periodontu nejsou často postřehnuty v začátcích a k jejich detekci dochází až při silném rozvinutí.

vaPříčinou vzniku je nejčastěji nesprávný skus (malokluze) nebo jiné abnormality ve tvarech a umístění zubů. Největší predispozicí je schod nebo vlna na arkádách stoliček. Vazivový aparát a okolní tkáně zubu jsou přizpůsobeny silám, které na ně působí během žvýkání. Ovšem pokud zde působí abnormální síly způsobené nesprávným skusem, začne být závěsný aparát přetěžován, což postupně vede k zánětu a degenerativním změnám. Svůj podíl na průběhu onemocnění má i přítomnost zubního plaku a kamene společně s bakteriemi. Je důležité si uvědomit, že i když má kůň pravidelné čelisti, správné uspořádání a počet zubů, může při zanedbání pravidelné péče o zuby dojít ke změnám tvaru okluzních ploch zubů, které způsobí špatný skus a následně i určitý stupeň postižení periodontu.

Onemocnění periodontu je u koní starších patnácti let velmi častým problémem, postižení různého stupně se uvádí až u 60 % koní. Mírné stupně je těžké při běžném ošetření postřehnout. Mnohdy je třeba opravdu důkladného prohlédnutí za dobrého světla s pomocí dentálního zrcátka či endoskopu. Zároveň je třeba maximálně spolupracujícího koně, což lze vyřešit za pomoci sedace. Každopádně jakékoliv větší změny na zubech nás upozorňují na to, že bude postižen i periodont. Nejsou-li změny závažné, stačí k jejich ošetření srovnání zubů do fyziologického tvaru a obnovení správné mechaniky žvýkání. Na zub přestanou působit abnormální síly a závěs zubu se vrátí do svého fyziologického postavení a funkce.

Onemocnění periodontu lze rozdělit do pěti stupňů podle závažnosti:

  • Lokální zánět dásně (gingivitida) se zarudnutím a otokem, možná přítomnost malého množství zubního plaku či kamene.
  • V okolí zubů je zánět dásně s otokem, mezi stoličkami je malé množství zbytků krmiva, po vyčištění zde není žádné ustoupení dásně.
  • Stoličky jsou od sebe již mírně odtlačeny vměstnaným krmivem. Po vyčištění je patrná 1-2 mm hluboká kapsa v dásni, která může krvácet.
  • Mezi stoličkami je mezera vyplněná krmivem, po vyčištění je kapsa hlubší než 2 mm a krvácí.
  • Okolo zubu je vměstnáno krmivo, zub může být uvolněn nebo posunut ze svého místa, měkké tkáně jsou zánětlivé či nekrotické. Dochází k poškození kosti.
  • vaa

    Obr: Pátý, nejzávažnější stupeň onemocnění periodontu

    Z jednotlivých stupňů postižení je patrné, že změny začínají jako mírný zánět periodontu a dásně. Jak postupně dochází k povolení závěsu zubu, začíná mezi zuby vznikat prostor, kam se může městnat krmivo a násobit síly působící na zubní aparát. Postupně vzniká mezera (tzv. diastema) a díky neustálé přítomnosti vměstnaného krmiva dochází k nekróze a ústupu vlastní dásně. V místě se tvoří kapsa, která se postupně dál a dál prohlubuje. Tím se mění i postavení zubu. V krajních případech dochází k degeneraci celého závěsu zubu včetně zubního lůžka, což vede až ke ztrátě alveolární kosti. Všechny tyto procesy jsou pro koně pochopitelně velmi nepříjemné a bolestivé. Diastemy vznikají i u starých koní, jelikož zub se směrem ke kořeni zužuje, a ve stáří, jak se zub postupně obrušuje a vytlačuje z dásně, je tudíž klinická korunka užší a tím pádem jsou zuby od sebe více vzdáleny. Mohou se ale vyskytnout i u mladých koní během přezubování. To je dalším důvodem, proč mají být starší a mladší koně častěji ošetřováni.

    Nejdůležitějším krokem v ošetření periodontu je správné ošetření malokluze (tedy srovnání zubů a upravení skusu), vyčištění míst s vměstnaným krmivem a posouzení postižení. Kůň s diagnostikovaným problémem by měl být za 2-3 měsíce zkontrolován, zda došlo k vyřešení problému. Pokud jsou již diastemy větší či je rozvinut ústup dásně, je na místě zvážit zvětšení diastem, aby nedocházelo k zasekávání krmiva. A zároveň ochránit dáseň dočasnou plastickou zátkou, aby mohlo dojít k jejímu uzdravení. V krajních případech, kdy je zub dislokován a jsou přítomny hluboké kapsy, je vhodné udělat rentgen, aby bylo možné posoudit případné poškození kosti. V takových případech je nutné zub vytrhnout a koně celkově přeléčit antibiotickou terapií. Ztráta zubu s sebou rovněž nese zvýšenou doživotní péči o zuby koně, což podrobněji rozebereme níže.

    Zubní kaz a zánět zubní dřeně

    Zubní kaz není na rozdíl od lidí úhlavním nepřítelem koní, vyskytuje se celkem zřídka, a to většinou na horních čtvrtých a pátých stoličkách. Při výskytu zubního kazu dochází k demineralizaci anorganické hmoty a destrukci organické substance zubu. Při jeho vzniku hrají stejně jako u lidí roli sacharidy, kyseliny a mikroorganismy, proto se s kazem lze setkat převážně u koní krmených melasou. Jeho řešení je obdobné tomu u lidí - odvrtání a vyplnění vzniklé dutiny.

    Dřeňová dutina se s věkem koně mění. Asi nejdůležitější změnou je ukládání sekundárního dentinu, což zmenšuje její objem. Je to normální součást stárnutí zubu, kvůli které se s věkem zuby méně obrušují. Dřeňová dutina za ideálních podmínek nepřekračuje úroveň dásně a při úpravě zubů nesmí nikdy dojít k tomu, aby se zub zbrousil až do dřeňové dutiny! Toto je důležité pohlídat při pravidelném ošetření, zvlášť v případě, pokud stolička přerůstá proto, že protější zub chybí a je tedy třeba ji více brousit. V případě probroušení až do dřeňové dutiny může dojít k rozvoji zánětu a postupnému odumření zubu.

    vsApikální infekce a periapikální onemocnění

    Infekce kořenu zubu (apikální infekce) je celkem častým onemocněním u dospělých koní. Může vzniknout například z důvodu infekce dřeně následkem zubního kazu či z důvodu periodontálního onemocnění. Častěji se vyskytuje v arkádách horní čelisti, kde se k ní vzhledem k anatomickým poměrům typicky přidává zasažení paranasálních dutin (vedlejších dutin nosních), což se projeví nejčastěji zapáchajícím jednostranným výtokem z nosní dírky. Klinickými projevy postižení kořenů spodní čelisti je otok, vznik píštěle a zápach z dutiny ústní. Rentgenologický nález ukáže rozpad zubního lůžka, přilehlé kostní tkáně, kořenu zubu a patologickou přestavbu kosti (sklerotizaci) postižené oblasti.

    O periapikálním onemocnění hovoříme, pokud jsou postiženy i tkáně kolem hrotu kořene zubu. V průběhu onemocnění dochází k zánětu a začíná se tvarovat absces, který hledá cestu ven, což v oblasti spodních stoliček vede ke vzniku kanálku na vnější povrch čelisti. Tak vznikne píštěl, kterou my najdeme jako otvor na spodní čelisti, z kterého vytéká hnis s krví (viz obrázek vpravo). Výjimečně může dojít k přímému provalení i do ústní dutiny. Tyto obtíže na spodní čelisti jsou nejčastější u koní ve věku od 3 do 5 let v období přezubování, kdežto horní stoličky zlobí spíše koně starší 6 let.

    V obou případech se jedná o vážný problém, který je nutné neodkladně řešit s veterinářem.

    Extrakce - vytržení zubů

    Ač je hlavním cílem zuby zachovat, je často bohužel jedinou možností léčby jejich extrakce, za což může mnohdy pozdní rozpoznání problémů. Jedná se o zákrok nesnadný a skutečně fyzicky náročný, protože koňské zuby jsou velmi silné a v čelisti drží poměrně pevně. Mezi nejtypičtější důvody pro extrakci zubu patří infekce (silná periodontitida či zánět dřeně zubu), úraz, novotvary tkáně či uvolněný zub. S úrazy řezáků se lze setkat celkem často vzhledem k možnosti vzájemného pokopání se koňmi mezi sebou, mnohdy za něj může i pád koně na hubu. U stoliček dochází k jejich podélnému rozlomení převážně v důsledku zubního kazu.

    Řešení tohoto problému náleží rozhodně do rukou veterináře specialisty, který má na zákrok patřičné vybavení a možnost spolupráce s klinikou, jelikož ne vždy lze extrakci provést v terénních podmínkách. Zvlášť nutná je vždy průběžná rentgenologická kontrola, aby nedošlo k poškození ostatních zubů a přiléhajících struktur. V zahraničí si tuto specializaci mohou postupně dodělat i zubní technici, ale spolupráce s veterinářem je nezbytná vzhledem k nutné sedaci/anestezii, rentgenování a následné terapii.

    Extrakci zubu lze provést několika způsoby:

    vsOrální extrakce, kdy je zub vytržen do dutiny ústní, je metodou první volby. Výhodou je, že ji lze provést na stojícím koni pouze v sedaci. U zadních zubů je ale obtížně proveditelná, protože v tomto stísněném prostoru se hůře manipuluje s nástroji. Prvním krokem je rozvolnění zubního závěsu. K tomuto účelu slouží separátor, což jsou speciální kleště, které se postupně vloží do mezizubních prostor před a za postižený zub v řadě stoliček, aby se zvětšilo místo mezi zuby a se zubem šlo lépe manipulovat během jeho uvolňování z jeho závěsu. Dále je nutné oddělit sliznici dásně, aby se mohla chytnout do kleští co největší část korunky. To sníží možnost sjetí kleští nebo poškození korunky. Kleštěmi se pohybuje do krajních poloh, kde se po určitou dobu vytrvá, a tak se zub postupně dále vyviklává. Tato část bývá poměrně zdlouhavá a vysilující (i několik hodin!). Na závěr se postupným páčením vyndá extrahovaný zub. Důležitá je následná kontrola celistvosti zubu a případné odstranění úlomků ze zubního lůžka. Následně se musí ošetřit rána vzniklá extrakcí zubu a zabránit její kontaminaci. K tomuto účelu se používá dentální akrylát, zubní vosk nebo polymetakrylát. Vytvaruje se zátka, která neprodyšně uzavře ránu a může se pod ní tvořit granulační tkáň. Zátku lze dle potřeby vyndat a zkontrolovat proces hojení. To se během léčby několikrát zopakuje, po kompletním zhojení není již zátky třeba.

    Bukotomie je již komplikovanější technika vytažení zubu. Při ní se zub nevyviklává, ale celý se odhalí zboku a následně se kompletně vylomí ze zubního lůžka. Tento zákrok si lze představit jako klasickou operaci, kdy je k zubu přistupováno řezem zvenku přes kůži, dáseň a vlastní čelistní kost. Proto již vyžaduje celkovou anestezii s položeným koněm v zázemí kliniky. Je indikován v případě poškození klinické korunky či při deformaci okolní kosti.

    U repulze se většinou též jedná o operaci na ležícím koni, prováděnou na klinice. Při ní se prorazí otvor v čelisti nad vrcholem kořenu zubu (tzv. trepanační otvor) a zub je následně vytlučen pomocí tupého průbojníku do dutiny ústní. Zde je opravdu důležitá průběžná rentgenologická kontrola, aby byl umístěn průbojník pouze na postižený zub a ve správném úhlu. Často se volí kombinace uvolnění zubu z alveolárního závěsu a následná repulze.

    Mezi možné pooperační komplikace patří krvácení, poškození okolních struktur či problematické hojení rány. Z dlouhodobějšího hlediska hrozí po extrakci zubu špatný skus protilehlého zubu (jelikož přišel o svůj protějšek) a vznik diastem (mezer) v dané řadě zubů, což je predispozicí pro vznik periodontitidy (zánětu periodontu, viz výše). Je tedy opravdu radno prevenci nezanedbávat.

    Podobné články

    Víte, že zuby jsou nejčastějším a potenciálně nejzávažnějším problémem starých koní? Typickým pacientem koňského zubaře je starý kůň, který…

    Stejně jako u malých dětí je i u koní raná zubařská kontrola a případná péče zcela klíčová k včasnému zachycení možných abnormalit. Ty, jsou-li včas…