Zapomenuté výročí: kpt. František Ventura

28. 6. 2018 Václav Štěrba Autor fotek: archiv Equichannelu

Všechny sporty a jejich svazy stále vzpomínají a vyzdvihují sportovce, kteří se svými jedinečnými výsledky zasloužili o propagaci našeho státu a též dané disciplíny. Ať to bylo na kontinentálním mistrovství, mistrovství světa nebo dokonce na olympijských hrách. Jenom mezi jezdci a koňaři se zapomíná na odkaz našich předchůdců, kteří nás dovedli až do současnosti, a naší povinností je pokračovat v této cestě úspěšně dál.

Pokud se podíváte na stránky ČJF, tak nejúspěšnějším jezdcem v minulosti je pan Jiří Pecháček, který byl bez pochyb ve své době jedním z nejlepších parkurových jezdců v Evropě. Před ním však už nikdo není? Skutečně jsme na tom tak mizerně?

V tomto roce uplyne 90 let od doby, kdy se od 28. července do 12. srpna 1928 konaly v Amsterdamu IX. Letní olympijské hry. Her se zúčastnilo 3014 sportovců ze 46 zemí. Československou republiku reprezentovalo 69 sportovců a v celkovém hodnocení obsadili 14. místo ziskem devíti medailí.

Kov nejcennější, zlatou olympijskou medaili v jezdectví – parkuru získal kpt. František Ventura s koněm Eliot. Ventura s Eliotem zdolal obtížnou trať čistě bez jediného zaváhání. Nechyboval ani v dalším finálovém kole a závěrečné rozeskakování absolvoval též čistě. Pro posměváčky, závěrečný oxer měl rozměry 160 x 160 x 210 cm. Celou soutěž dokončil jako jediný bez chyby a to mu vyneslo zaslouženou zlatou olympijskou medaili.

František Ventura se narodil 27. 1. 1895 ve Vysokém Mýtě. První světovou válku prodělal jako příslušník hulánského pluku Rakouska-Uherska. Po válce v lednu 1920 nastoupil do Ústřední ekvitační školy v Pardubicích. Následně byl vyslán do Saumuru, kde úspěšně absolvoval proslulou francouzskou jezdeckou školu. Získané vědomosti a zkušenosti zúročil nejen jako úspěšný učitel v jezdeckých učilištích, ale též v sedle svých koní, jak na kolbišti, tak na dostihové dráze.

V roce 1922 v Praze Velké Chuchli vyhrál skokovou soutěž „T“ s klisnou Aspasií, další úspěch slavil ve Vídni, Berlíně, Varšavě, Nice a Římě. Po olympiádě, na závodech v Nice utrpěl úraz – zlomil si ruku a následkem toho záhy ukončil dráhu vrcholového jezdce a dál působil jako učitel, kdy vychoval množství vynikajících jezdců.

Po 2. světové válce byl poslán komunistickým režimem v hodnosti plukovníka do zálohy. Mnozí starší si ho možná pamatují jako trenéra v jezdeckém oddíle Jiskra Bílá Hora. Pan plukovník František Ventura, vzdělaný, elegantní džentlmen, zemřel 2. prosince 1969.

Eliot, valach, ryzák, se narodil na širých pastvinách maďarské pusty. Kůň bez původu, trochu svéhlavý, ale s o to větším srdcem. Byl zařazen do remontního pluku a po půlročním výcviku přeřazen ke kulometné eskadroně v Přelouči, se špatným kádrovým posudkem. Avšak František Ventura v tomto velmi dobře stavěném koni tvrdé konstituce poznal aristokrata a skokového génia. Před olympiádou po krátké přípravě s ním vytvořil národní rekord ve skoku do výšky – 183 cm. Eliot byl za 2. světové války okupanty utracen.

Je až smutné, jak krátká je paměť některých lidí. Znalost minulosti, hlavně té nedávné, nám snad může zabránit v opakování některých chyb. Napsáním této vzpomínky jsem snad docílil toho, že se někteří ohlédnou a jiní se začnou o minulost zajímat. Velice by mě potěšilo, kdyby se ještě letos u příležitosti tohoto významného výročí na některých prominentních závodech vypsala významná soutěž jako „Memoriál kpt. Františka Ventury“ a nebo třeba „Cena Eliota“.

Václav Štěrba, Česká společnost hipologická

Podobné články
Boj Hunů s Alany na obraze Johana Nepomuka Geigera z roku 1873

Dnes odcváláme v čase zhruba o 1500 let zpět, do doby, která skrývá mnoho otazníků. Období od 4. do 7. století n. l. se označuje jako stěhování…

Jak by vypadala lidská společnost bez domestikovaných zvířat? A jak by bez nich v minulosti asi fungovala? A jaký by byl život lidí bez koní? Zveme…