Začleňování koní do stáda a konflikty

9. 08. 2016 10:00

Obrázky: 6

Autor: Katka Lipinská Spoluautoři: Jitka Bartošová Foto: Luděk Bartoš, Lucka Pešková, Katka Lipinská Rubrika: Etologie koní Počet přečtení: 7853 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnes od pěkného povídání o koňském přátelství k něčemu praktičtějšímu. Víte, jak vybrat vhodné stádo pro svého koně a jak se pokud možno vyhnout konfliktům? A také něco o hřebcích a jejich chování, harémových valaších a hřebčících klisnách. A jak poznat konfliktního koně. Opět radí etoložka Jitka Bartošová z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze Uhříněvsi

Co to vlastně znamená „konfliktní kůň"? Je to nálepka, kterou koni dáváme my, a která může mít různé příčiny a taky důsledky. Stejně jako lidé mohou být koně svým založením bojovnější, odvážnější, a možná svým způsobem i poťouchlejší. Ve stádě se potkají koně s různými vlastnostmi a podle toho se ustanoví nějaká rovnováha. Problém může nastat u koní, kteří v hříběcím a dorosteneckém věku neprošli normálním odchovem a stádem. Ti nemají zažité drobné nuance sociálního chování a ve stádě tápou („sloni v porcelánu"). Netýká se to jen dominančního a submisivního chování, ale i přátelských vazeb nebo vůdcovství.

Takže nelze dopředu říct, jestli bude kůň v daném stádě konfliktní?
Někdy ano, ale vesměs až na základě zkušenosti s daným koněm. Pokud jde do několikátého stáda a všude otlouká ostatní nebo je naopak otloukánek a situace se během pár dní nezklidní, máme zřejmě „potížistu". Nebude jich ale moc a vhodné sociální prostředí jim může výrazně pomoct.

fdf

Co je možné udělat pro eliminaci konfliktů? Vyjma dostatku prostoru pro dominanční vyříkávání a nekrmení koní ve výběhu, což je snad každému jasné.
Přemýšlet. :-)) Selská logika zabrání sdružovat koně, kteří se spolu budou prát už z principu (několik plemenných hřebců s říjící klisnou, apod.). Jinak za naprosto zásadní považuji prostor, klid a čas. Spojování nového stáda i změny v jeho složení je dobré naplánovat tak, aby koně měli čas se s novou situací i spolu navzájem seznámit a prožít alespoň několik hodin (ideálně dní) nerušeného soužití. V běžném provozu to vždycky nejde, proto je dobré odjezdit koně třeba dopoledne a na odpoledne a noc nechat koně spolu. Pokud vysloveně nejde o život (a o ten jde u koní málokdy), nezasahovat do vypořádávání koňských vztahů. Koním většinou nepomůžu, naopak riskuji úraz já. Není také dobré koně sloučit a hned je zase oddělit jenom proto, že občas vyletí zuby nebo kopyto. Mají-li být koně spolu, musejí si své vztahy vypořádat a ustálit. Rozdělení může jejich bojovnost posílit („já ti dám, až se potkáme!"). Za své obavy se zodpovědný chovatel nemusí stydět, ale neměl by jim ani moc podléhat.

Kamarádka nedávno dávala dohromady svého španělského hřebce s nově příchozím mladým valachem. Obavy samozřejmě měla, ale odhodlala se a teď má v ohradě šťastný hravý pár. Stálo to pár šrámů a oděrek, ale nic vážného. Brzy k nim možná přidá dalšího hřebce.

jkNa hřebce se ještě zeptám, ale ještě k tomu seznamování. Za jak moc zásadní považuješ seznamování přes ohradu? Existují názory, že to není třeba, konfliktní kůň bude konfliktní vždy a naopak že přes ohradu je to ještě nebezpečnější kvůli riziku zranění při demolování ohrady.
Přesně, jak říkáš, bariéra mezi koňmi může paradoxně konflikt posílit. Víc si troufají a přehánějí své hrozby, protože je nemůžou pravdivě předvést v přímém kontaktu. Už jsem někde popisovala trefnou historku s našimi farmovými jeleny, kteří na sebe „chvástali" přes plot, jak jeden druhému nabančí, až se dostanou do stejné ohrady. Předváděli se a občas přes pletivo přetahovali parožím. Jak se tak posouvali podél plotu, došli k místu s dírou, kterou mohli prolézt. V ten moment se oba podívali na druhou stranu, přešli elegantně inkriminované místo a znovu se do sebe pustili přes plot.

Pokud tedy není třeba dostát karanténě, doporučila bych koně pustit do společného výběhu ihned a bez pobytu v sousedních ohradách. A to i v případě, že budu připojovat více koní. Pokud plánuji, že budou jednou spolu, neriskuji, že se při vzájemném seznamování zamotají do ohradníku nebo se zraní o ohradu.

Úplně jako štěkající psi za plotem. A k těm hřebcům. U nás není běžné mít hřebce ve stádě, ale jsou světlé výjimky. Jaké stádo je ideální pro hřebce za předpokladu, že nechci připouštět?
Valaši a/nebo hřebci, dost prostoru a v okolí žádné klisny. Kromě harému (v základu několik klisen s hříbaty a jeden hřebec) v přírodě koně formují ještě tzv. hřebčí nebo mládenecké tlupy, ve kterých žijí hřebci, kteří nedosáhnou na reprodukci (mladí, slabší). I hřebci tedy mají ve své biologické výbavě soužití s jinými hřebci. Občas trochu duní zem, ale vážná zranění jsou ojedinělá a spíš otázkou náhody. Nedávno jsem viděla na malém prostoru vyříkávat si vzájemné vztahy deset hřebců.

Máš zkušenost s tím, že se umístění hřebce do stáda klisen, změny složení stáda, nebo jeho odebrání mohou podepsat na jeho agresivitě vůči lidem?
Odebrání ze stáda určitě. To se nakonec netýká jenom plemenného hřebce - každého sociálního tvora ztráta jeho ustáleného sociálního prostředí stresuje. Důsledkem může být skleslost, naprostá apatie nebo naopak agrese vůči čemukoli, včetně sebe sama. Agrese vůči člověku nevyplývá z pocitu, že to člověk způsobil, ale je důsledkem frustrace (zjednodušeně: když mi není dobře, útočím na vše kolem).

Přidání hřebce ke stádu může významně ovlivnit jeho chování v momentě spojení stáda (vzrušení převýší pozornost věnovanou danému člověku), ale obecně bych řekla, že jak se choval hřebec k lidem (známým a neznámým) před tím, bude se chovat i po splynutí se stádem. Naopak jeho spokojenost s životními podmínkami může mít na jeho spolupráci s člověkem pozitivní vliv. Stejně jako to platí i pro koně provozní a sportovní.

Má pozdnější kastrace vliv na konfliktnost valacha, hřebčí chování a lezení po kobylách?
U kastrace záleží jednak na věku a zkušenosti koně, a jednak na provedení. Hřebec kastrovaný v pozdějším věku a/nebo se zkušeností s hřebčím chováním se bude pravděpodobně chovat ke klisnám jako hřebec i jako valach, jen bez rodičovských následků. Jeho hřebčí projevy mohou být méně intenzivní, ale nemusejí. Důležitou roli v jeho ovladatelnosti hraje jistě jeho osobnost, ovšem především člověk a jeho výchova a zacházení. S některými plemennými hřebci se majitelé procházejí mezi klisnami „na čestné slovo", některého valacha neudrží zapření na štajgru.

hlPřed časem jsem se o vlivu kastrace na chování bavila s Markétou Sedlinskou z Kliniky chorob koní z VFU Brno. Z veterinárního pohledu se při kastraci nezřídka nepodaří odebrat veškerou potřebnou tkáň, a valach tak i nadále produkuje testosteron, který je za „hřebčení" zodpovědný především. Testosteron je navíc v malých dávkách produkován i jinde v těle (tak je tomu i u samic), takže pokud bychom chtěli produkci testosteronu snížit ještě více, museli bychom na to jít chemicky (medicínsky).

Jaký je tvůj názor na obšťastňování klisen valachy? Většina majitelů klisen to moc ráda nevidí, jak to vidí majitelka valacha? :-) Setkala ses někdy s problémem?
Jako majitelka „harémového valacha", který žije v přesvědčení, že všechny klisny jsou tu pro něj, naprosto schvaluji a doporučuji! (Mimochodem, stále pro něj hledám volný harém v Praze nebo blízkém okolí. :-)) Obecně je přítomnost samce (i když neplnohodnotného) mezi samicemi zklidňujícím a vylaďujícím prvkem. (Tedy s výjimkou dámského kolektivu, kde tomu může být naopak. Člověk je sice fakultativně harémový tvor, ale v našem kulturním pásmu to má své meze. Fanklub studentek mého muže si domů nevodíme. :-))

Zpátky k valachům. Sexuálně aktivní valach naplní požadavky klisen, aniž by způsobil nechtěný reprodukční boom. Plemenné klisny lze při tom připustit (nebo raději inseminovat) vybraným hřebcem, přičemž podle chování klisen jasně vidíme, kdy je vhodná doba. Pokud se valach chová jako hřebec vůči klisnám a zůstává snadno ovladatelný člověkem, máme ideální domácí kopii přirozeného stavu. Jistou nevýhodou je, že se na koních občas objeví povrchové šrámy, protože nedílnou součástí procesu namlouvání je odmítavé chování klisen a někdy i zvýšená nevraživost vůči ostatním klisnám.

Například na videu, které známe z minulého dílu, klisna (vlevo) s trochou nadsázky kontaktuje uvázaného valacha, jen aby si ho mohla chvíli s kvičením zaodmítat. Video pochází z prostředí, kde se po připojení valacha ke stádu klisen vytvořil funkční harém.

Idylka bohužel netrvala dlouho pro podezření na velikostní nekompatibilitu kladrubáka a huculek, neboť jisté partie dvou klisen musely být profesionálně ošetřeny. Jelikož ony klisny stály druhý den u ohrady s valachem v pózách, o jejichž významu nepochybovali ani náhodní kolemjdoucí, měl náš chlapec se stádem utrum a chodil do výběhu jen s vybranými dámami (s nimiž neměl výše popsaný problém či sexuálně intaktními; běžné interakce s říjícími klisnami pak vypadají například takto).

fdJeště jeden možný problém mě napadá. Sejde-li se u skupiny klisen víc valachů se zachovaným hřebčím chováním, může dojít na potyčky, a tím i neklid a šrámy, než si dotyční ujasní harémová práva. I tak to může posléze dobře fungovat. Suma sumárum, jsme zase na úrovni naší schopnosti akceptovat občasné šrámy na těle svých koní. Taky mě to štve a trpím při pohledu na řadu z nich, nicméně poměr přínos/cena je jednoznačně ve prospěch sociální pohody koně. Neptej se mě, v jakém stavu se teď vrátil synek ze skautského tábora. Samý šrám, občas boule, rozdrbané štípance... ale spokojený a šťastný. Hrdý, že přežil se ctí první tábor tohoto typu. S pocitem, že patří „do své tlupy" a netrčí bokem.

Lidé se bojí asi hlavně zdravotních následků, především zablokovaná záda a podobně, nikdy ses s takovou stížností nesetkala?

Aha, zdravotní následky (jiné než zašívací) mě v první chvíli nenapadly. Osobně jsem se s tím nesetkala, spíš bych si myslela, že jde o obavy než skutečnost. Ale to je otázka spíš na veterináře, stejně jako obavy hygienické. Zcela upřímně, jde-li o něco tak evolučně důležitého, jako je tvoření nového jedince, čemuž se klisna periodicky může věnovat třeba 15 let, pak musí být závažné poškození ojedinělé. Může to být případ velkého rozdílu ve velikosti koní daného meziplemennými rozdíly, se kterými příroda při projektování onoho životodárného momentu úplně nepočítala (ale po Jangelci jdou zvěsti, že někdo viděl mého kladruba skákat na ponici, akorát už se nešušká, jak to technicky provedli, když mu normálně proleze pod břichem).

Setkala ses někdy s hřebčím chováním u klisen?
Hřebčí chování klisen mívá na svědomí zvýšená hladina testosteronu. Ta individuálně kolísá, extrémní hodnoty však vyvolává specifický nádor na vaječníku (tzv. GCT, nádor buněk granulózy). Ten se dá odstranit, čímž se podle veterinárních studií chování i fyziologie klisny vrátí k normálu. Vyšší hladiny testosteronu doprovázené hřebčím chováním však zvládnou produkovat i nadledviny. V jedné studii (AAEP 2010, Monica Morganti a kol.) šla ruku v ruce s vyšší hladinou testosteronu i hladina kortizolu, což odkazuje na vypětí organismu anebo stres. Podrobnosti však nebyly publikovány, proto se nedozvíme, jestli stres (zátěž organismu) spouští hřebčí chování (klisna se například bojí, proto útočí) nebo naopak hladiny kortizolu stoupají v souvislosti s častými bojůvkami, které klisnu vyčerpávají (viz ti naši jeleni, zmiňovaní v jiné odpovědi).

myFyziologické rozbory přenechám povolanějším. Jen bych ještě zmínila, že na podobný dotaz třeba Sue McDonnell uvedla jako další možnost účinky steroidů podávané klisničkám pro zvýšení výkonu a nasvalení. Hřebčí chování u klisen pak přetrvává řadu měsíců po vysazení přípravku. A jako obvykle má po ruce i lakonickou odpověď, že to, co považujeme za hřebčí či agresivní chování, může někdy ve skutečnosti spadat do chování sociálního, tj. vyřizování rolí bez ohledu na pohlaví a reprodukci.

No, to jsem měla na mysli spíš... ne sexuální, že by skákaly po klisnách, ale „hřebčení", hrabání, ryčení, chození po zadních a teritoriální chování. Pravděpodobně to, co by McDonnell označila za sociální chování.
Včera jsem shodou okolností pozorovala podobné výjevy, které popisuješ. Osobně bych to přičítala rozladění klisny, která byla ze stáda, ve kterém byla favoritkou „harémového valacha", přesunuta do skupinky klisen. Před tím zcela „způsobná" klisna předvedla v novém stádě bezmála kompletní repertoár hřebčího chování vůči stádovým družkám (hrabání, nahánění, hlasové projevy, imponování, včetně impozantního térre à térre pozadu).

To zní logicky... nějaká změna, která vyvolá stres (kortizol) a rozladění a u některých klisen může spustit potřebu potvrdit si svou sociální roli...

Ano. U mě spolehlivě. :-)))

Jaká je optimální skladba stáda (do 20 kusů) z hlediska věku? Je lepší různorodé stádo, což zní přirozeněji, ale je riziko, že mladí budou prudit ty starší a unavené (ale možná si vystačí sami), nebo dávat věkově a povahově podobné k sobě.
To je podobné jako s pohlavím. Někdy to funguje smíšeně, jindy lépe segregovaně. V principu jsou koně zvyklí žít ve stádě jedinců různého věku. To mimochodem umožňuje tepat se s vrstevníky i čerpat moudrost starců. Jakmile nějaká věková (nebo jiná) kategorie přestává vyhovovat, ze stáda odchází nebo je vypuzena. Takhle odcházejí z rodného stáda dorostenci obojího pohlaví. Hřebečci do jednopohlavních hřebčích stád, ve kterých se věk pohybuje řádově mezi jedním až šesti roky (s možnými výjimkami). Klisničky přecházejí cca ve druhém až třetím roce života do jiného harému, kde mohou zůstat i celoživotně. Variabilita věku klisen tak bývá větší než hřebců. Člověk většinou tvoří skupiny uměle a musí vycházet z toho, co zrovna má. Pozorovat a případně přeskupovat (pokud nemá ten ideálně velký prostor a čas, aby se koně sami sdružili podle svých preferencí).

Osobně bych ráda lobovala za věkovou diverzitu ve stádech odstávčat. Ať už jsou ve výběhu dorostenci různého věku nebo odděleně podle ročníků, ocení přítomnost staršího zkušeného koně nebo koní, kteří jim pomohou překonat nepřirozeně předčasnou ztrátu matky a budou jim sociální i výukovou kotvou. O odstavu jsme ale tentokrát mluvit nechtěly, to by bylo na dlouho. :-)

,uh

Obrázek: Jedna z výhod sdružování koní: zjistíte, které z figur akademického ježdění váš kůň už zvládne. :-)

Připojené obrázky

Připojené články

11.07. 2016 05:00 Gender a rasismus v koňském stádě
25.07. 2016 05:00 O koňském přátelství

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: