Začátky v sedle: Kavalety

26. 07. 2013 10:00

Obrázky: 8

Autor: Julie Šverčičová Foto: Julie Šverčičová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 21763 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Jak a proč jezdit kavalety, zda je zvládne jezdit každý jezdec a kůň a zda je vhodné a bezpečné jezdit je s mladými, starými či drezurními koňmi. Odpovědi na tyto i další otázky vám přináší článek z časopisu Koně a hříbata. Všechny vás tedy zveme do krátkého vhledu do světa bidel a kavalet…

Kavalety a břevna

Kavalety jsou tlustá kulatá břevna lehce vyvýšená nad zemí. Jejich délka se pohybuje mezi dvěma a půl až třemi a půl metry, přičemž obecně platí, že čím jsou kavalety delší, tím je pro jezdce náročnější navést koně přímo rovně.

Kavalety s kovovým křížemSetkat se můžeme s různými podobami a tvary kavalet, nejběžnější a nejvhodnější jsou těžké, kulaté dřevěné klády bez třísek. Vyráběné jsou i v odlehčené plastové verzi, která je sice odolnější vůči dešti a jiným vnějším vlivům na venkovních jízdárnách, ale jejich nevýhodou je nízká hmotnost - v případě shození, skopnutí koněm totiž padá pomaleji, spíše má tendenci se kutálet a přimotat se koni pod nohy. Bidla a kavalety by proto měly být z poctivých, těžkých materiálů, které spadnou ihned a přímo na zem.

Co se týká postranních stojánků, které určují samotné vyvýšení, můžeme se nejčastěji setkat se třemi typy. Zvláštním specifikem kavalet je, že jsou břevna se stojany pevně spojena, nelze je tedy odmontovávat či odkopnout, pokud kůň o kavaletu zavadí, pak zkrátka spadne či se převrátí celá, i se stojánkem. Mohli bychom tedy kavaletu považovat za malou pevnou překážku = nejde o břevno na zemi, ale o pevnou kládu pevně uchycenou nad zemí ve stojánku, je něčím podobným jako je spadlý kmen stromu v lese, pevně zaklíněný nízko nad zemí.

Strany kavaletových stojanů, jak jsme již zmínili, jsou v zásadě trojího tvaru - mohou být obdélníkové, u těch se však špatně mění výška, dá-li se změnit vůbec, lepší variantou jsou čtvercové boky, ty už zpravidla nabízejí nastavení tří různých výšek, pokud není bidlo ke stojánku upevněné tak trochu nešťastně uprostřed. Mnoho jízdáren dnes přechází na čtvercové kavalety a opouští od „starých klasik", kovových (řidčeji dřevěných) křížů, které sice také umožňovaly tři různé polohy, ale našli bychom na nich pár možných nedostatků - tvar kříže může být poměrně nebezpečný při nezodpovědném lonžování (lonž by se mohla zachytit na kříži), o kovový kříž se také může kůň poranit, pokud by skočil do ostrých hran. Podobně jako břevno, i jeho boční stojan by měl být stabilní, pevný a těžký. Moderní lehké plasty tedy nejsou příliš vhodné.

Kavalety v druhé polozeBěžná nejnižší výška (ať už čtvercových či křížových kavalet) se pohybuje mezi 15-20 cm, boční výška mezi 20-35 cm a nejvyšší okolo 50 cm. Často jsou vyvýšené kavalety nahrazovány pouze na zemi ležícími břevny. Ty sice mají nespornou výhodu ve snadnější manipulaci (zejména díky hmotnosti), nižší ceně a větší univerzálnosti (lze je například použít i do klasických skoků), přesto se ale ke kavaletovému výcviku vyplatí zainvestovat alespoň do tří (nejlépe do šesti) kavalet na jednu jízdárnu. Na zemi ležící břevna totiž kavalety plnohodnotně nahradit nemohou, nemají potřebnou výšku, kterou by koně respektovali, neučí je zvedat nohy výš, získávat pravidelnost či protahovat kroky, naopak spíše mohou představovat nebezpečí, pokud na ně nepozorný kůň šlápne - kulaté břevno se pod koňskou váhou snadno rozkutálí a může tak poměrně snadno přivodit natržení šlachy či podvrknutí spěnky.

Proto pokud pracujeme pouze s břevny, musíme být maximálně opatrní a dávat si pozor na soustředěnost koně. Na kavaletu samotnou sice teoreticky také může šlápnout, nicméně ta mu pod kopytem neujede, nebude se s ním kutálet, ale čistě jen spadne k zemi. Navíc leží výš nad zemí a kůň si sám bude dávat pozor, aby se o ni neuhodil a nedupl na ni. Vyvýšená kavaleta zkrátka přirozeně budí respekt.

Nutné je dbát i na kvalitní jezdecký povrch - určitě není nutné mít na jízdárně potaženou tu nejdražší geotextilii, ale je důležité jezdit s rozumem. Na velmi tvrdém povrchu, který vůbec nepruží, bychom koni kavaletovou či skokovou prací přespříliš namáhali a opotřebovávali klouby (jen si zkuste představit, jak sami poskakujete po delší dobu po betonu - dost možná si za chvíli podvrknete nohu), vhodné není ani pracovat na příliš měkkém, hlubokém povrchu (jakpak by se vám poskakovalo v hlubokém písku, líbilo by se to vašim šlachám a svalům?). Pokud tedy nemáme celoročně využitelnou jízdárnu s dobrým povrchem, musíme vlastní práci přizpůsobovat počasí a stavu povrchu.

Smysl kavaletové práce

Začněme tak trochu paradoxně tím nejposlednějším, zdánlivě nejméně důležitým smyslem: kavalety jsou zábavné. Přinášejí do výcviku vítanou změnu, boří stereotyp, představují výzvu, zábavným způsobem testují rovnováhu, jsou jasně viditelnou metou - lze je přejít v zásadě jen dvěma způsoby: dobře nebo špatně. Nabízejí tak okamžitou odpověď na otázku jezdcova vedení a přiježděnosti koně.
Po lehkém ozkoušení a zbavení se možných prvotních obav potom baví celou jezdeckou dvojici: nejeden znuděný jezdec užasne, jak se jeho ospalý lenivý koňský parťák rázem probudí, překoná-li jednu dvě kavalety. Zbystří, rozveselí se - kavalety zkrátka jsou vítanou změnou rutinní jízdárenské práce. A semtam si takové zpestření jistě zaslouží každý kůň.

Kavalety uvolňují a posilují

Jezdec se ježděním kavalet učí citu pro pružnost koňského hřbetu, testuje si vlastní rovnováhu, schopnost vést koně rovně a ve stálém tempu.
Pro koně mohou kavalety být dobrou přípravou na ježdění v terénu nebo na skákání, učí se získávat lepší rovnováhu, došlapovat jistěji, vštěpuje si pravidelnost, stálý rytmus kroků, zároveň si odstraňuje ztuhlosti, uvolňuje svalstvo a posiluje často běžně nevyužívané svaly. Dobře rozestavěné kavalety zlepšují jeho takt a rovnoměrnost jeho kmihu.

Kavalety lze i postavit na sebe jako skokyZcela obecně, trénink jezdeckého koně by měl soustavně zvyšovat jeho celkovou sílu, výdrž a pružnost. Tomu všemu do značné míry pomáhá právě vhodně zapojená práce s kavaletami: ty totiž nutí zvedat nohy výše než obvykle a učí tím došlapovat rozhodněji, pevněji, získávát lepší odhad a sebevědomí. Kavalety mohou dopomoci k rychlejšímu nasvalení koně, protože ho nutí pracovat intenzivněji - ale právě i z tohoto důvodu je nutné tento typ pohybu nepřehánět, aby kůň při náhlé přílišné zátěži či v případě špatného postavení kavalet netrpěl. Mohlo by tak lehko dojít k fyzické, ale i psychické újmě - všeho moc škodí a co může být zpočátku zábavné, může se rychle znechutit.

Vše by se mělo dělat s rozmyslem, pouze tak může vést ježdění kavalet ke smysluplným výsledkům, které zužitkuje každý kůň - ať už jde o budoucího skokana (který má podobný výcvik naprosto povinný) či drezurního koně (kterému mohou kavalety pomoci k získání lepšího, stálejšího taktu, zároveň se na nich může učit prodlužovat i zkracovat chody), naprosto vhodné jsou ale i pro všechny zdravé rekreační koně (hobby či turistické), svůj smysl mají u všech typů koní: u poníků, plnokrevníků nebo třeba i chladnokrevníků - ty všechny mohou pomoci uvolnit, posílit, rozptýlit a připravit pro bezpečné ježdění v náročném nerovném terénu. Zkrátka a dobře - kavalety jsou pro všechny!

Než najedeme na kavalety...

...měli bychom si uvědomit, že způsob, jakým je kůň přejde, nám může vypovědět mnohé o jeho psychice, temperamentu, charakteru a momentálním rozpoložení. Ze způsobu, jakým ke kavaletám - zejména zpočátku - přistupuje, můžeme poznat zda je spíš hektický, nebo bázlivý, klidný, nebo natěšený.

kamaše...měli bychom si být jisti, zda víme, proč náš kůň má či nemá na nohou tu či onu ochrannou pomůcku - bandáže, kamaše či zvony. Určitě po nikom nemůžeme chtít, aby to vše svému koni na každou hodinu dával či naopak aby toto vybavení sundal, ale LZE nutit každého jezdce, aby o tom přemýšlel, dovedl vybavení svého koně pochopit a případně si je - alespoň sám před sebou - uměl obhájit. Dávat koni to či ono jen proto, že je to zrovna v módě, je dost špatný vtip, naopak ale nechránit nohy svého koně při extrémních požadavcích (např. vysokých skocích) a ještě na špatném povrchu je už něco víc než jen osobní hazard. Správně přiložená bandáž může koni svým stáhnutím lehce zpevnit nohu, ochránit šlachy a zabránit při případném stíhání a zašlápnutí. Bandáž může ochránit šlachu před natažením či poraněním. Podobně mohou pomoci kamaše, od věci není ani používání zvonů, které mohou například ochránit nejedno nepěkné zašlápnutí při doskoku. Než však jakoukoli ochrannou pomůcku koni nandáte, myslete na to, že špatné nasazená, příliš utažená či naopak moc povolená či nevhodné velikosti může napáchat víc škody než užitku.

...měl by být kůň dostatečně zahřátý a uvolněný. Měl by za sebou mít alespoň deset minut volného pohybu, nejlépe v pravidelném kroku. Za tuto dobu se dostatečně „zaktivizuje", rozprostře kloubní tekutina, která jedině tak může chrupavky dobře chránit proti opotřebení.
Leckdy tedy může být ke svému koni šetrnější ten jezdec, který sice na lehkou práci na kavaletách nenandá koni žádné chrániče, ale poctivě svého parťáka okrokuje, než jezdec, který motal deset minut bandáže, potom „nestíhal", a tak sotva vyvedl koně z boxu, naskočí do sedla, nakluše a vyrazí na kavalety. Přesto - určitě nelze nikomu doporučit ochranné pomůcky podcenit. Mohou vám prokázat mimořádně dobrou službu například před poraněním nohy o nohu, neboť je při této práci kůň nucen zvedat nohy výše, než je zvyklý. Pokud si při tom v překvapení zraní podkovou druhou nohu, nemůžeme z toho vinit nikoho jiného než sami sebe. Mysleme také na to, že dispozice každého koně jsou jiné: jinak na tom bude zdravý, houževnatý otužilý kůň tvrdé konstituce, zdravě odchovaný na pastvině v členitém terénu a „křehká boxová květinka", která se v nerovném terénu prakticky nedokáže pohybovat.

Vyhovující klusová vzdálenost...měli bychom si být jisti, že máme postavené správné vzdálenosti. Ty se budou lišit podle velikosti našeho koně a prostornosti jeho chodů, obecně se ale pro velkého teplokrevného koně staví kavalety pro krok ve vzdálenosti 100-110 cm od sebe, pro klus přibližně 130 cm. Vzdálenost pro poníky se staví v rozmezí 70-80 cm pro krok, 100-110 cm pro klus. Mysleme však vždy na to, že každý kůň je jiný a je dobré uzpůsobit každému vzdálenost „na míru". Ideální vzdálenost pro koně je ta, když při svém přirozeném, lehce dopředném chodu došlapuje kopytem přesně doprostřed mezi položené kavalety. Pokud tedy kůň přešel přes kavalety v živém tempu (ani loudavém, ani uspěchaném) a vzdálenosti mu nevyhovovaly, je vhodné je před dalším překonáním upravit přímo na míru. To pochopitelně platí především v začátcích, kdy se kůň učí především pravidelnosti, až se bude učit dál zkracovat či prodlužovat, pak mu jistě můžeme postavit obtížnější variantu. Nicméně vždy by nejprve měl dokonale zvládat přecházet kavalety přirozené jeho chodům.

...měly by být zpočátku všechny v nejnižší poloze, tedy cca 15-20 cm nad zemí. Řada kavalet by neměla být postavená z víc než tří, čtyř kusů, při více už se kůň hůře soustředí, nenadálé nároky ho mohou frustrovat, zneklidňovat.

...měli bychom vědět, jak by měl kůň nad kavaletami vypadat. Měl by kráčet beze spěchu, ale ve slušném, pravidelném tempu s dlouhým nataženým krkem, nosem nataženým směrem dopředu dolů, hřbetem naklenutým. Smyslem je, aby se kůň naučil dávat pozor, sám případně prodloužil, když mu krok nevychází (proto se také postupem času vzdálenost koni mění), kůň se učí sebevědomě kráčet, získávat jistotu, odhadovat, měřit si vzdálenosti.

...měli bychom odložit strach a připravit se do lehkého sedu, odlehčit hřbet, klidně koně rovně navést, nekličkovat, nezkracovat ani neprodlužovat, udržovat stálé tempo, stálý směr, umožnit koni natáhnout krk směrem dopředu dolů. Nasadit úsměv a užívat si nový druh práce s koněm. Nešetřit s chválou za každou dobře provedenou řadu.

...měli bychom si uvědomit, že jsou pro koně i jezdce velmi náročné, je nutná mimořádná soustředěnost, rovnoměrnost v dobrém tempu, kůň se rychleji unaví. Deset minut aktivní kavaletové práce je pro nezvyklého koně zpravidla až moc.

Závěrem

Méně je někdy více. Kavalety mohou být prospěšné pro každého koně i jezdce, mohou být velmi zábavným a praktickým zpestřením všední jízdárenské práce - pokud je budeme používat s rozumem.


Koně a hříbataTento článek vyšel v časopise Koně & hříbata, měsíčníku pro všechny milovníky koní. Každé číslo obsahuje jako dárek pohlednici, kalendářík, pexeso a také velký plakát.

Navštivte také nový e-shop časopisu Koně & hříbata. Magnetky, fotoobrazy, náhrdelníky, kreslené i fotosamolepky, cedulky, kalendáříky i pohlednice.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: