Za nostalgií a nádherou do Vídně... sbírka kočárů Kaiserliche Wagenburg Wien

1. 11. 2017 10:00

Obrázky: 11

Autor: Gabriela Rotová Foto: Aneta Snitková Rubrika: Kočáry, stroje, vozy Počet přečtení: 722 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnes vás zavedeme jen pár desítek kilometrů jižně od českých hranic, do letní rezidence rakouských císařů, do zámku Schönbrunn, který je spolu se svými rozlehlými zahradami již od roku 1996 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO.

V prostorách bývalé zimní jízdárny barokního zámku Schönbrunn, který je sám o sobě skutečnou perlou evropské architektury a za pozornou návštěvu rozhodně stojí, se nachází Kaiserliche Wagenburg Wien – muzeum s unikátní sbírkou historických kočárů, postrojů, sedel, uniforem a dochovaných oděvů členů císařské rodiny.

 Mám za to, že nejen příznivci vozatajství a práce s koňmi v tahu, ale i příznivci hipologie obecně, by se měli seznámit se „světem koní“ i z tohoto, poněkud „zaprášeného“ úhlu pohledu. Dnes se totiž pozvolna zapomíná nejen na úlohu koní v mnoha rovinách dějin naší civilizace, ale i na výsadní roli, kterou koně připřažení ke skvostným, řemeslně dokonale zpracovaným a mimořádně zdobným kočárům, zastávali v kultuře jako takové. Koně byli po celá staletí nepostradatelní nejen v běžném každodenním životě, ale byli propojeni i s významnými okamžiky sakrálními či společensky zásadními.

Písemné i ikonografické prameny, které se nám od raného novověku dochovaly, jasně dokládají význam, který byl kočárům taženým ušlechtilými koňmi přikládán. Tyto dopravní prostředky byly, i díky vysokým estetickým požadavkům šlechty a příslušníků dvora, povýšeny na umělecká díla mimořádné hodnoty. Jejich reprezentativnost a honosnost zajišťovala nejen preciznost a kvalita řemeslného a uměleckého zpracování, ale i použité technologie a materiály.

Návštěva Wagenburgu návštěvníkům zprostředkuje cenné historické informace, protože celá expozice je velmi didakticky a systematicky zpracována (za 2 euro je k zapůjčení i audio průvodce v němčině, angličtině, italštině, francouštině a ruštině), ale probudí v člověku i hlubokou úctu k dobám minulým. Úctu k řemeslné a umělecké zručnosti starých mistrů, kteří tyto kočáry vyráběli, úctu ke koním, kteří byli nejen nezbytnou tažnou silou, ale i drahocenným šperkem, který se na výsledném dojmu celého reprezentativního spřežení významným způsobem podílel. Prostory Wagenburgu nás zkrátka, již po pár minutách, odnesou hluboko do minulosti.

Není to ovšem minulost obyčejných lidí. Je to minulost nejvyšších společenských vrstev své doby. Minulost císařů, císařoven, církevních hodnostářů a vysoce postavené šlechty. Wagenburg není jen muzeum kočárů, je to muzeum nostalgie a nádhery. Nádhery, která ozvláštňovala život člověka před staletími stejně mocně, jako ho dokáže ozvláštnit i nám, lidem z 21. století.

Historie vzniku sbírky

Politické a historické zvraty mají vždy „na svědomí“ ztrátu mnoha uměleckých děl. Nejinak je tomu i v případě císařské kočárové flotily. Po pádu Rakousko-uherské říše, v roce 1918, neměla nově vzniklá republika žádné využití pro rozsáhlou císařskou flotilu, která obsahovala více než šest set kusů karos a kočárů a 350 koní. Část císařských koní a kočárů byla tedy vydražena, část jich přešla do rukou nově vzniklých úřadů, které je měly „řádně využít“.

 Souběžně i Schönbrunnská zimní jízdárna přestala být využívána ke svým původním účelům a proto sem, v roce 1922, byly převezeny nejcennější kočáry z vídeňského Hofburgu, zimního císařského sídla. Celkový soupis všech kočárů a dalších exponátů byl pořízen až v roce 1931.

Sbírka ale dále velmi utrpěla i v průběhu druhé světové války a to jak od samotných okupantů, tak i v důsledku nevhodného zacházení s historickými exponáty jako takovými.

Dnes je tedy ve Wagenburgu k vidění 161 karuselových kočárů, karos, galaberlin, berlin, korunovačních kočárů, městských a loveckých kočárů, dětských kočárků (za pozornost rozhodně stojí kočárek tříleté velkovévodkyně Gizely, dcery Františka Josefa I), užitkových vozů a rovněž i mnoho typů zdobných, nádherně provedených sání. Přičemž další desítky jsou pak uloženy v depozitářích. Z těchto 161 vystavených exponátů pochází 101 kusů přímo z Vídeňského císařského dvora a 50 jich pak pochází z majetku nejvyšší rakouské aristokracie.

Wagenburská sbírka je tedy jednou z nejhodnotnějších sbírek svého druhu na světě. Ve Wagenburgu se celkově nachází více než 5000 exponátů, přičemž většina z nich pochází z období od začátku baroka až po zánik Rakouska-Uherska. Zvýšenou pozornost si zaslouží nejen kočáry, příslušné postroje, dobové livreje a sedla, ale i stále se rozšiřující sbírka obrazů, grafik, kreseb a raných fotografií, která dokumentuje nejen způsoby, jakým byly kočáry užívány, ale i techniku zapřahání císařských koní. Ve Wagenburgu jsou umístěny „parádní“ kočáry, které známe i z dobové ikonografie. Kočáry, které aristokracie využívala při významných ceremoniálech, jakými byly korunovace, intronizační a panovnické vjezdy, vyslanecké audience atd.

 Kočáry byly symbolem propagace moci a postavení jejich majitelů ve světském či církevním řádu. Nebyly pouhým dopravním prostředkem, nýbrž symbolem nadřazenosti a nadvlády. Mimo tento svůj primární účel ale sloužily samozřejmě i k běžné přepravě a k pobavení příslušníků císařského dvora a vyšší šlechty. Mimořádně oblíbenou kratochvílí aristokracie v 17., 18. až 19. století byly takzvané karusely. Karusely byly inspirovány středověkými rytířskými kláními. Jednalo se o slavnostní shromáždění kočárů, které se uskutečňovalo při příležitosti mimořádných událostí. Karusely se organizovaly v souvislosti se zahraničními návštěvami, vítězstvím ve významných bitvách či při oslavách zasnoubení či sňatků členů císařské rodiny nebo příslušníků vysoké aristokracie. Při těchto příležitostech měly šlechtické rodiny za povinnost se na karusel dostavit, používaly se menší, zlatě či stříbrně zdobené menší kočáry pro dvě osoby, či noblesně zpracované sáně, s kterými se na určitém místě, dle pevně stanovených pravidel, jezdilo v kruzích či meandrovalo po náměstích.

 Karusely se provozovaly i ve dvorní jízdárně v Hofburgu. Tedy tam, kde dnes sídlí Spanische Hofreitschule, která je českým návštěvníkům podstatně známější. V prostorách Spanische Hofreitschule jsou umístěny obrazy dobových karuselů, konaných v Hofburgské jízdárně a rozhodně stojí za bližší pozornost.

Tyto impozatní vozatajské slavnostní sešlosti můžeme obdivovat i na obrazech Ignáce Duviviera a Martina van Meytense v expozicích zámku Schönbrunn. Karusely měly různou formu a jejich program se mohl měnit. Osoby jedoucí v kočáře, obvykle dvě, se často losovaly. Jejich úkolem bylo vzájemně se sladit, co nejlépe předvést své spřežení a splnit stanovené úkoly. Těmito úkoly mohlo být házení předmětů, například kruhů, na určitý cíl či stínání „tureckých řepných hlav“.

Pro představu o možné „velikosti“ této společenské události můžeme zmínit karusel konaný na počest příjezdu nevěsty Josefa II., Isabely Parmské, do Vídně. V tento den, tedy 6. 10. 1760, se v rámci oslav sešlo více než sto kočárů, přičemž všechny byly taženy šestispřežím. Poslední karusel se ve Vídni konal v roce 1894.

Myslím, že při pohledu na dobová vyobrazení každého návštěvníka Schönbrunnu napadne, jak úžasné by bylo, pokud by tradice konání karuselů byla obnovena. Je jisté, že setkání obyčejného obyvatele Rakouska-Uherska s rejem nádherně zdobených kočárů či se zlatou císařskou galakarosou, taženou bílými starokladrubskými koňmi, muselo být silné, magické a nezapomenutelné. Mám za to, že stejně tak je jisté, že takové setkání by bylo silné, magické a nezapomenutelné i pro návštěvníka Schönbrunnu či Hofburgu i dnes.

Malý průvodce expozicí

Pokud se rozhodnete muzeum navštívit, je možná dobré mít alespoň základní představu o druzích a typech historických kočárů. K nejstarším exponátům wagenburské sbírky patří tzv. karosy či galakarosy. Nejpůsobivějším exponátem z této kategorie je jistě zlatá císařská karosa, která pochází z 18. století. Tato karosa je velmi zdobná, řezbářská a zlatnická práce je doplněna i výmalbou od F. X. Wagenschöna. Karosa vážila více než 4000 kilogramů a bylo do ní zapřaháno šest či osm starokladrubských koní. Ale ani takové spřežení s ní nemohlo kvůli její váze (ale i ceremoniálním předpisům) klusat.

 Co je karosa?

Jedná se o starší typ kočárů, který se od modernějších lišil ve způsobu upevnění těla kočárů. Tělo karos bylo zavěšeno na kožených popruzích, nebylo ještě používáno odpružení a pérování jako tomu následně bylo u modernějších, lehčích a menších kočárů. Karosy se nejvíce používaly od 16. století do 18. století, při vzácnějších příležitostech pak samozřejmě i později.

Ve Wagenburgu jsou vystaveny i tzv. berliny. Jedná se o spojující článek mezi karosami a moderními kočáry. Berlina byla určena čtyřem osobám sedícím proti sobě, tělo berliny bylo uzavřené, střecha se nedala stahovat a byla přítomna skleněná okna jak po stranách, tak i, dosti často, v přední části vozu.

Berlina dala vzniknout takzvaným coupé. Běžné byly coupé, kde seděl kočí a lokaj v přední části kočáru, k vidění jsou i varianty tzv. „coupé a la Daumont“, kdy kočí a lokaj seděli vzadu za cestujícími, kteří tak získali lepší výhled z kočáru. V tomto případě bylo spřežení vedeno nejen kočím, ale i livrejovanými jezdci, kteří sedlali podsední koně a řídili koně náruční.

 Všechny tyto typy kočárů měly obvykle pevné střechy. Pokud kočár měl střechu stahovací, jedná se o tzv. Landauer. Landoulet, pak má střechu půlenou.

Nenechte si ujít výstavu

Rozhodnete-li se Vídeň navštívit, vřele doporučuji zhlédnout výstavu, která se koná k příležitosti 300. narozenin císařovny Marie Terezie. Výstava se koná od 15. března do 29. listopadu na různých místech Vídně a dolního Rakouska. Mimořádně zajímavá část expozice, věnovaná této mimořádné osobnosti, je umístěna i v prostorách Kaiserliche Wagenburg a právě tato část výstavy je, pro velký zájem, prodloužena až do 21. ledna 2018. Máte tedy čas návštěvu nejen naplánovat, ale i uskutečnit! Přeji vám tedy šťastnou cestu!

Více informací o expozici, o cenách vstupného, ale i otevírací době či možnostech parkování, naleznete na webu Kaiserliche Wagenburg.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: