Za bílými koňmi, černými býky a růžovými plameňáky do delty řeky Rhôny

25. 04. 2018 07:00

Obrázky: 18

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Expedice a cestopisy Počet přečtení: 1470 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Camarque mají snad všichni milovníci koní spojený s obrazem stáda bílých koní řítících se v gejzírech stříkající vody krajinou nedozírných mokřadů. Jestliže Camarque navštívíte, zjistíte, že tento magický obraz není jen imaginací, ale i realitou. Camarque ale není jen o bílých koních, černých býcích a růžových plameňácích. Camarque toho nabízí podstatně víc...

Návštěva Camarque už není obtížně dostupný sen. Jih Francie je dnes přístupnější pro nás středoevropany, než kdy byl. Možností máte před sebou bezpočet. Pokud tedy sníte o jeho návštěvě, neváhejte, otevřete internet, naplánujte cestu a vyražte. Uvidíte, že to bude stát za to.

Přírodní rezervace Camarque

Přírodní park Camargue je rozsáhlá oblast mezi dvěma rameny řeky Rhôny a Středozemním mořem. Východní rameno řeky se nazývá Grand Rhone, západní Petit Rhone. Jedná se o nejrozsáhlejší říční deltu západní Evropy, s rozlohou více než 930 km2. Řeka se zde rozlévá v početná ramena, moře vytváří zálivy a laguny, což způsobuje, že tato krajina je stále v procesu zrodu, tvorby a transformace.

Přibližně celá jedna třetina tohoto území je tvořena jezery nebo bažinami. Rozloha parku je na evropské poměry významná, jeho ploha je bezmála 140 000 hektarů. Už od 19. století je Camarque považován za regionální přírodní park a od roku 1977 je vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO.

Camargue není ale zajímavý jen pro nás, hipology, je to především jedna z nejvýznamnějších ornitologických lokalit Evropy. Žije zde mnoho vzácných živočišných druhů, zejména mořských ptáků, kterých zde lze pozorovat na 270 druhů. Exotická je ale i místní flóra. Typické jsou husté rákosové porosty, tamaryšky, divoké kosatce, rozmarýn a prastaré jalovce, často dosahující úctyhodné výšky šesti a více metrů.

Krajina Camargue je, nadneseně řečeno, voda v mnoha podobách - je to řeka, její ramena, přírodní jezera, mokřady a slaniska.

Odkud vyrazit za poznáním...

Santes-Maries-de-a-Mer, vesnice Svaté Marie z moře, je místem, kde by vaše cesta za poznáním Camarque mohla začít. Tato vesnice je totiž pomyslným centrem celé oblasti. Jméno vesnice je odvozeno od příběhu o třech biblických Mariích. O této legendě si povíme trochu víc, protože díky ní vás do Camaraque možná "nepotáhnou" jen místní bílí koně, ale i kulturní zvyky s touto legendou související.

A to obzvláště, pokud vás zajímá setkávání a prolínání kultur. V legendě o třech biblických Mariích totiž vystupuje i tzv. "černá Sára", patronka Romů, a ti za ní každoročně konají pestrobarevnou pouť plnou velkých emocí, hudby a tance. Odkud kořeny tohoto romského setkávání přišly?

Pár let po Ježíšově smrti, v prvním desetiletí našeho letopočtu, nastalo v dnešním Izraeli masové pronásledování křesťanů. Židé se rozhodli Kristovy stoupence ze země vyhnat. Legenda říká, že Židé tedy křesťany posadili na loď bez plachet a vesel a poslali je vstříc širému moři. Různé verze této legendy přitom zmiňují různé postavy, které byly tímto způsobem vyhoštěny ze Svaté země. Všechny se ale shodují na skutečnosti, že loď v roce 40 našeho letopočtu přistála u břehů Azurového moře, blízko delty Rhôny. Odtud se světci vydali různými směry šířit po jižní Francii křesťanství. V jednom z dochovaných příběhů se říká, že na této lodi byly i tři Marie - Marie Magdalena, Marie Jakubova, která měla být sestrou Panny Marie a matkou apoštola Jakuba mladšího, a žena jménem Marie Salome, matka apoštola Jana a Jakuba staršího.

Na lodi měl být i Lazar a jeho sestra Marta. Po přistání pak Maří Magdalena došla do jeskyně St. Baux, Lazar došel do Marseille a svatá Marta do Tarascomu. Dvě Marie pak zůstaly v místě přistání, kterým, podle legend, měla být právě vesnice Santes-Maries-de-a-Mer.

V souvislosti s romskou poutí, která se každoročně koná v druhé polovině května, se v legendě objevuje další postava. Tou je žena černé pleti, Sára. Pohled na tuto ženu, Sáru "Egypťanku", mají místní lidé a katolická víra odlišný. Katolíci věří, že Sára byla jednou z osob, které byly na lodi plující ze Svaté země a byla pouhou služebnou Marie Salomé a Marie Jakubovy. Obyvatelé Santes-Maries ale věří, že Sára se s Mariemi setkala až v Provence, a to v dramatické chvíli, kdy se člun s Mariemi u pobřeží převrhl.

Ať již je pravdivá kterákoliv z dochovaných verzí příběhu, podstatné je, že Marie stojí nejen za názvem centra Camarque, ale jejich přítomností je místní kultura prostoupena. Dominantou městečka a nejvyšší stavbou celého okolí je románský kostel 'Eglise des Stes-Maries, který rozhodně stojí za návštěvu i pro ty, kteří přijeli do Camarque jen za bílými koňmi.

Současná podoba kostela, který více připomíná pevnost nežli církevní památku, je výsledkem přestavby, jež proběhla v 15. století. Kostel totiž ve středověku sloužil obyvatelům jako úkryt před lupiči a piráty, kteří sem přícházeli ze Středozemního moře. Dnes jsou v kryptě pod podlahou kostela v dřevěné truhle uloženy údajné ostatky všech tří žen. Stojí zde i socha černé Sáry, ozdobená šperky a oblečená do pestře třpytivého "cikánského" šatu.

Hlavní loď i krypta kostela je plná proseb, darů, poděkování a fotografií poutníků, kteří je přináší nejen svatým Mariím, ale i černé Sáře. Sára je předmětem zájmu romských poutníků, pro které je nejvýznamnější patronkou. Romové ve svých legendách říkají, že Sára rozprostřela plášť a zachránila tak Marie před utonutím, když se s nimi převrátila loď u pobřeží. Právě Sáru, o které Romové někdy hovoří také jako o Kálí, převtělené bohyni indické mytologie, přijíždí do Santes-Maries každý rok v květnu uctít desetitisíce Romů z celé Evropy. V tuto dobu se Santes-Maries proměňuje v romskou osadu plnou neopakovatelné atmosféry, barev a hudby. A za touto atmosférou se následně sjíždí i stovky fotografů a turistů z celého světa.

Svátek vždy vrcholí 24. a 25. května. První den procesí odváží jezdci na bílých camargských koních sochu černé Sáry z kostela k pobřeží moře, kde je v doprovodu vypjatých emocí poutníků požehnána biskupem a následně odnesena zpět do kostela. Druhý den, tedy 25. května, jsou pak k moři odneseny sochy svatých Marií, kde jsou symbolicky umístěny do dřevěného člunu.

Je tedy na vašem založení, zda si k návštěvě Santes-Maries vyberete čas těchto multikulturních svátků, nebo vesnici navštívíte v jiném ročním obdobím, kdy tam bývá ospalý klid.

Santes-Maries se svými bílými fasádami domů a typickou středomořskou atmosférou vás pohltí vždy. Desítky kilometrů nádherných písečných pláží vznikající lásku k Santes-Maries jen posílí.

Těm z vás, kteří nemáte výhrady k býčím zápasům, doporučuji návštěvu arény. Je to nezapomenutelný zážitek, pokud ovšem máte pro odlišnou kulturu a její kořeny pochopení. V aréně se tradičně setkávají bílí camargští koně a černí býci, přičemž oba tyto živočišné druhy jsou prastarou součástí nejen zdejší krajiny, ale i kultury. Jistě. Mnohé aspekty chování lidí ke zvířatům jsou na pováženou, tradice zde ale mají nesmírně silné kořeny, které nám nezbývá než tolerovat.

Z osobní zkušenosti doporučuji využít vyhlídkovou plavbu lodí do delty řeky. Zdejší obyvatelé mají cestovní ruch perfektně zvládnutý a výklad, který je nabízen v několika jazycích, je nejen působivý, ale skutečně i poučný. Dozvíte se v něm vše o krajině Camarque, o plemenech býků, o zdejších koních, ale i červené camargské rýži, která se zde po celá staletí pěstuje.

Skvělým tipem na výlet ze Santes-Maries je pár kilometrů vzdálený Pioch Badet, kde se nachází Romské muzeum (Museé tzigane), kde jsou k vidění nádherné ukázky cikánského umění a také úžasné exponáty malovaných cikánských maringotek.

Pokud jste jen trochu zkušenější jezdec, doporučuji využít služeb některé ze zdejších turistických jízdáren. Jsou doslova na každém rohu, jejich kvalita je pod přísným úřednickým drobnohledem a nemusíte tedy příliš vybírat. Poznat Camarque ze sedla camargských koní je pro hipologa svým způsobem snad i povinnost. Nabízí se poznávací trasy v délce jedné až tří hodin. Pěšky toho z Camarque uvidíte málo, kolo zase nemá takovou průchodnost podmáčeným terénem jako má kůň. Na délce a obtížnosti trasy, případně specifických požadavcích, se jistě domluvíte. Personál škol vždy mluví několika jazyky a pokud i tak nepochodíte, na gestikulaci "rukama a nohama" jsou tady zvyklí. Platba za pronájem koně s doprovodem se pohybuje kolem 30 euro. Jediné, na co ale rozhodně nesmíte zapomenout, je kvalitní repelent. Jinak se pro vás výlet může rychle stát nekonečnou noční můrou.

Z Camarque, pokud se vám zde podaří strávit alespoň několik dnů, odjedete vždy plni nezapomenutelných dojmů. Krajina sama působí mysticky, je ojedinělá a oduševnělá. A byla by taková i bez plameňáků, černých býků a magie zdejších koní.

Odkud se vzal.. camargský kůň.

Kůň, jehož původ je spjat s nepříliš pohostinnou krajinou v deltě řeky Rhôny, je uznaným plemenem jen několik desetiletí, přestože se jedná o jedno z nejstarších plemen koní Evropy. Malby v jeskyních Lascaux, které jsou datovány do období kolem roku 15 000 před naším letopočtem, camargské koně velmi připomínají.

Ještě o něco starší kosterní pozůstatky koní, které byly objeveny v minulém století v jihovýchodní Francii, konkrétně v oblasti Solutré, mají překvapivě mnoho shodných znaků s dnešními camargskými koňmi a zdá se, že jsou jejich přímými předky.

Přesto ale až v roce 1964 vzniklo sdružení chovatelů, Association des éleveurs de Chevaux de race Camarque, které má od svého vzniku jasný cíl - zachovat toto plemeno koní v původní formě a společně s ním i krajinu, která toto plemeno formovala. Sdružení se snažilo definovat a udržet jedinečné vlastnosti plemene, vytvořit plemenný standard a nastavit šlechtitelský řád.

Členové sdružení proto od roku 1974 úzce spolupracují se správou regionálního přírodního parku Camarque, což přináší oboustranné výhody. Stáda koní nazývaná "manades" žijí v přírodním parku polodivoce, což prospívá nejen koním, ale i krajině. V roce 1978 byl camargský kůň uznán samostatným plemenem, ale až 10. 10. 2002 byla ustanovena vyhláškou francouzského ministerstva zemědělství oficiální plemenná kniha Camarque Stud-Book.

Zdá se, že camargští koně byli ovlivněni přílivem orientální severoafrické krve, ale uchovali si i znaky primitivních koní, což je transparentní především na ne příliš ušlechtile formované, typicky hrubé a těžké hlavě těchto koní. Camargský kůň je jako jeden z mála původních plemen Evropy stále úzce spjat s každodenním životem v této oblasti. Nejen v minulosti, ale i dnes slouží místním pastevcům a zemědělcům při práci se stády původních plemen skotu, s tzv. "černými camarskými býky". Přestože ohrazování kulturních pastvin, které vznikly vysušováním původní krajiny, jejich pracovní využití samozřejmě omezilo.

Současné snahy obnovit přírodní park do jeho původní podoby ale práci koním v dalších letech zřejmě zajistí. Význam mají camargští koně totiž i v péči o krajinu samu, protože pastva koní, na rozdíl od pastvy skotu, udržuje druhovou diverzitu těchto lokalit.

Jejich role přirozených a samozřejmě dokonale ekologických "dopravních prostředků" je nezastupitelná. Turisté Camarque budou zřejmě vždy navštěvovat a putování krajinou v sedlech těchto koní, kteří přes poměrně malý vzrůst (jejich KHV se pohybuje mezi 133 a 143 cm), mají dostatek síly nést i těžké jezdce, bude vždy nejlepší volbou, pokud chcete bezpečně procházet místními slanisky a mokřady.

Jestliže se o plemeno blíže zajímáte, na webových stránkách sdružení www.aecrc.com naleznete všechny potřebné informace. Standardem plemene počínaje a chovatelskou inzercí konče. Možná vás překvapí, že ceny camargských koní rozhodně nejsou astronomické. Jsou srovnatelné s cenami jezdeckých koní nabízených v naší republice. Sen o camargském koni ve vaší stáji tedy není nemožný...

Pár nekoňských tipů, kam v Camarque...

  • Turistika, jízda na kole - Camarque nabízí fantastické trasy jak pro pěší turistiku, tak i pro jízdu na kole, pokud jste příznivci krajiny, která nedisponuje převýšením. Na kopce či náročné terény v Camarque nenarazíte. Všude se můžete pohybovat po vyznačených stezkách. Na východ od Saintes-Marie se nachází kilometry převážně zcela opuštěných písečných pláží, dostupných pouze pěšky nebo na kole, což je něco, co běžně po Evropě jen tak nenajdete.
  • Býčí zápasy - To, co uvidíte v Camarque, není totéž, co ve Španělsku. Býčí zápasy, které se konají v centrální oblasti Camarque, jsou obvykle soutěží "agility" mezi muži oblečenými v bílé a černými býky. Cílem není usmrcení zvířete, ale získání trofeje, kterou jsou stuhy a rozety, které se býkům upevňují na rohy. Na býčí zápasy ve španělském stylu ale můžete narazit také. Proto, pokud k typicky španělským způsobům vedení boje s býky máte averzi, zjistěte si, o jaký typ zápasů se jedná, než si koupíte vstupenky. Klasické býčí zápasy se pravidelně konají v koloseu v Arles nebo v Nimes.
  • Sůl a rýže - Kromě plameňáků, černých býků a bílých koní je Camarque známý také svojí solí a rýží. Rýže je v oblasti Camarque pěstována už od středověku a dnes zde najdete více než 200 producentů rýže, kteří obhospodařují více než 20 000 hektarů rýžových polí, což představuje přibližně 5 % produkce rýže v Evropě. Pytel místní "červené rýže" je oblíbený suvenýr, návštěva rýžového pole také stojí za vidění. Pro neobvyklý zážitek se vydejte jižně od Arles, po západním břehu Rhôny. Cesta (silnice D36) vás provede rýžovými poli a močály, až ke slaným pánvím a solným horám jižně od vesnice Salin de Giraud, která je historickým centrem těžby soli v této oblasti.
  • Aigues Mortes - Na západním okraji oblasti Camarque leží město Aigues Mortes. Ve středověku to byl významný přístav, z kterého vyplouvali křižáci na své výpravy a ležel na pobřeží. Staletí "práce" říční delty ale město přesunuly o pět kilometrů hlouběji do bažin ve vnitrozemí. Přesto ale Aigues-Mortes patří k nejkrásnějším městům Francie a je možné ho "obejít" po starých městských hradbách, které se dochovaly do značné míry nedotčené. Tato procházka má své kouzlo i večer, protože hradby jsou osvětlené.
  • Lodí po řece - Nenechte si ujít výlet po řece Petit Rhône na palubě lodí Tiky, které jsou věrnou kopií parníků, které brázdily Mississippi. Lodě vyplouvají z Saintes-Marie. Rhôna sice opravdu nedosahuje velikosti Mississippi, ale to na atraktivitě výletu rozhodně mnoho nezmění.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: