Working Equitation, prověrka důvěry

7. 11. 2018 06:00

Obrázky: 7

Autor: Barbora Svobodová Foto: Kateřina Vojáčková, Kristýna Malenínská, Michaela Vaňková, Jaroslav Polcer Rubrika: Working Equitation Počet přečtení: 757 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V dalším díle seriálu věnovaném disciplíně Working Equitation, který pro nás připravila Barbora Svobodová, si představíme základní typy překážek, s nimiž se v této disciplíně setkáváme. Dozvíme se, jak by ideální projetí překážek mělo vypadat a jak se výkony hodnotí na závodech. Na závěr přidáme i pár tipů, které nám mohou pomoci v tréninku.

Úspěné překonání překážek Working Equitation vyžaduje především důvěru koně ve svého jezdce. Jedná se o překážky podobné těm, které můžete potkat nejen při svých toulkách přírodou, ale i ve stáji a jejím okolí. Jejich nácvik vám může pomoci i při běžné manipulaci s koněm a přispěje ke zlepšování vzájemného vztahu a důvěry.

Trénink těchto překážek doporučujeme dvojicím, které tráví společný čas zejména na vyjížďkách, sportovcům věnujícím se různým odvětvím jezdectví i těm, kteří chtějí budovat svůj vztah s koněm převážně ze země. Každý si na tom může najít to své.

Můstek

Tato překážka je zařazena ve většině soutěží WE, v Česku i zahraničí. Spolu s býkem je jednou z typických workingových překážek, na které se vyřádí výrobci překážek i dekoratéři. Pro svůj zajímavý vzhled se často objevuje na fotografiích ze závodů.

Základ překážky tvoří dřevěný můstek, který musí být vyroben natolik robustně, aby nedošlo k jeho prošlápnutí koněm. Rozměry dle pravidel WEČR jsou alespoň 1,5 m do šířky a 3 až 5 m do délky. Střed můstku musí být alespoň 20 cm vysoký.

V Německu může být obtížnost zvýšena minimálním rozměrem 1,2 x 4 m, mezinárodní pravidla určují naopak větší minimum 1,5 x 4 m. Můstek může mít navíc zábradlí a začátek a konec překážky je vždy zřetelně označen značkami ve vzdálenosti 1 až 2 m od okraje můstku.

Bezpečnost je vždy na prvním místě - je třeba si uvědomit, že kůň váží přes půl tuny a dynamické zatížení jedním kopytem při odrazu ve cvalovém skoku je značné. Z tohoto důvodu doporučujeme dřevěnou nebo železnou podpěru, přes kterou jsou připevněna masivní dřevěná prkna.

Ideálně by měl být vstup na můstek a sestup z můstku pozvolný, bez vysokého schodu. Volitelně se může přidat neklouzavý povrch, samotné dřevo může při dešti klouzat. Pro lepší manipulaci je vhodné můstek rozdělit na několik částí (např. 1 m dlouhých), pak je důležité jednotlivé části pevně spojit po umístění do kolbiště, aby se od sebe nerozjížděly.

Zábradlí není povinné, ale zlepšuje vizuální dojem. Lze jej udělat například ze sloupků připevněných po stranách můstku. Doporučujeme připevnění přes silný magnet, při nárazu soutěžícího pak zábradlí spadne a neohrozí koně ani jezdce. Sloupky mohou být mezi sebou spojené napevno nebo silným provazem.

Také je možné použít sloupky se žlábkem a umístit na ně volně dřevěnou tyč (dobře poslouží i násada na lopatu). Nejjednodušším řešením, i když ne tak estetickým, je podél můstku postavit parkurové stojany s vysoko umístěnými břevny.

Různorodý podklad

Tato překážka se v mezinárodních pravidlech vůbec nevyskytuje. V národních soutěžích (např. v Německu, Rakousku) je jednou z méně používaných překážek, ale setkat se s ní můžete. Například v Německu může být tato překážka podle pravidel z drobného štěrku, škváry nebo plachty. V ČR může být z přírodních materiálů (písek, tráva, seno, štěpky, hobliny, apod.), z pevné plachty, textilu, koberce nebo z kombinace přírodních a umělých materiálů. Rozměry dle pravidel WEČR jsou 2-4 m x 3-6 m. Podklad může být ohraničený zábradlím, nebo zatížený parkurovými břevny položenými přímo na povrch. Stejně jako u můstku je začátek a konec překážky zřetelně označen značkami ve vzdálenosti 1 až 2 m od okraje podkladu.

Vodní příkop

Jedná se o klasickou překážku v mezinárodních pravidlech a v národních pravidlech v jednotlivých zemích. Jistě patří do škály překážek, které vychází z práce v terénu a do workingu patří. Nicméně kvůli náročnější přípravě ze strany pořadatele je na závodech k vidění spíše výjimečně. Německá pravidla definují tuto překážku jako vodní příkop, který musí být široký alespoň 2 m a nesmí být hlubší než 20 cm. U nás zatím tato překážka do pravidel zařazena nebyla, ale plánuje se její zařazení do pravidel WEČR pro rok 2019.

Značky a čísla

Uvedené překážky musí mít na svém začátku a konci značky, které definují, kudy se do překážky vjíždí a kudy se z ní vyjíždí. Pro značky se standardně používají obrácené plastové květináče, kužely nebo barevné dřevěné špalíčky.

Po pravé straně jsou vždy červené a po levé bílé značky (stejně jako označení překážek v parkuru). Všechny překážky jsou na závodech označeny čísly, která určují pořadí, v jakém musí být překonány. Číslo také určuje směr projetí, který musí být dodržen. U těchto překážek se číslo dává standardně na pravou stranu k pravé vstupní značce.

Projetí a hodnocení

Výkonnostní třída určuje chod, jakým se soutěžící pohybuje mezi překážkami - v základní třídě klusem, ve vyšších třídách cvalem. Hodnocení překážky zohledňuje nejen samotné její překonání, ale i nájezd, odjezd a přechody před a za.

Nejprve si popíšeme ideální předvedení v testu ovladatelnosti. Pěkným rovným nájezdem se přiblížíte k překážce, před vstupními značkami, tedy než přední nohy koně protnou linii vstupních značek, provedete pěkný přechod do kroku, klidným plynulým krokem zdoláte překážku po celé její délce, projedete výstupními značkami a až když jsou zadní nohy koně za značkami, přejdete do základního chodu třídy a pokračujete k následující překážce.

Při hodnocení je nejdůležitějším aspektem důvěra koně a jeho ochota vstoupit na přání jezdce na podklad. Kůň by se měl přiblížit k překážce a překonat ji plynule a bez zaváhání. Celé provedení by mělo působit harmonickým a zkušeným dojmem. Dalším velmi důležitým kritériem je krokový nohosled a pravidelnost chodu. Také uvolnění, prostupnost a přilnutí ovlivní známku za překážku a projeví se i v souhrnných známkách udělovaných rozhodčím na konci testu.

Přiježděnost koně se většinou nejvíce projeví v přechodech, těch je obecně v testech ovladatelnosti požehnaně. Přechody by měly být plynulé, se zapojením zádě a minimálním působením ruky. V lehké třídě je povoleno vložit do přechodu cval-krok a krok-cval pár klusových kroků (ne více než 3), ale ve vyšších třídách jakékoli klusové kroky v přechodu povedou k horšímu hodnocení.

Testy rychlosti jsou zařazeny až od střední třídy a různorodý podklad se do nich dle pravidel nezařazuje. Naopak můstek (případně vodní příkop) se může v testu rychlosti překonat libovolným chodem. Nehodnotí se již krása předvedení, ale měří se čas testu a za každé shození nebo poškození překážky se přičítá 5 trestných vteřin.

Pokud není soutěžní dvojice schopna jakoukoliv překážku překonat, znamená to vyloučení z daného testu. Může se sice účastnit dalších testů v soutěži, ale v celkovém pořadí jí nulové bodové ohodnocení z nedokončeného testu hodně uškodí. Na překonání každé překážky má soutěžící několik oprav, konkrétně do střední třídy tři a od pokročilé pouze jednu. Takovou klasickou opravou je zcela nový nájezd, za opravu je ale považováno i například delší couvání od překážky pryč.

Dalším důvodem pro vyloučení může být neposlušnost koně, která znemožňuje pokračovat v testu, trvající déle než dvacet sekund. Také si dávejte pozor na určený směr překonání překážky (při nájezdu dokázat přečíst číslo a červené značky vpravo a bílé vlevo) a nezapomenout projet mezi vstupními a výstupními značkami.

Trénink

Všechny tři překážky mají mnoho společného, prověřují spolehlivost koně na různých podkladech, jeho šikovnost a schopnost vypořádat se s terénními nerovnostmi. Existuje mnoho způsobů, jak tyto překážky trénovat, a každý trenér pravděpodobně zvolí jiný.

Velmi důležitou součástí workingu je precizní přiježděnost koně, obratnost a rychlost. Drezurnějším aspektům workingu a již zmiňovaným přechodům se budeme věnovat v některém z dalších dílů.

Nyní se zaměříme na trénink ochoty koně přejít přes různé podklady. Nejschůdnější pro většinu koní je nejprve se naučit překážku projít s vodičem ze země a až potom pouze s jezdcem. Není to však podmínka, některé koně tyto překážky vlastně ani učit nemusíme, protože jsou od přírody zvědaví a sebejistí nebo vůbec nechápou, proč z toho děláme takovou vědu - chodit přes různé povrchy je pro ně přirozené. Pokud však nepatříte k jezdcům takových koní, pokusím se vám dát pár tipů a v komentářích pod článkem pak můžete připojit i své názory.

Věřte svému koni

Na každém semináři se setkám s někým, kdo hlásí ještě před vstupem do jízdárny, “ten můj posera přes plachtu nepřejde”, “na můstek ho nedostanu”, případně “asi jsem měla uzavřít úrazovou pojistku”. Hodně z nich na konci lekce vesele cválá přes můstek a chodí přes plachtu s garrochou v ruce. Proto věřte svému koni a neříkejte, že něco nejde, dokud jste to nezkusili.

Klid a pozitivní energie

Člověk musí na koně převádět klid, pozitivní energii a odhodlání. Pokud si jezdec nebo vodič není jistý, že na povrch společně půjdou, proč by měl kůň poslechnout?

Dejte koni čas

Na 90 % případů se mi osvědčil následující postup. Aplikovatelný je pro vodiče s koněm, pro jezdce na koni nebo pro kombinaci kůň, jezdec a pomocník ze země. Dojdu tak blízko, jak cítím, že je pro koně pohodlné, zastavím a pochválím. Pokud věnuje pozornost povrchu, dám mu čas, neřeším ho, jemně ho chválím.

Jakoukoli zvědavost a pozornost koně směrem k povrchu podporuji, koukání, čichání, hrabání, kousání a podobné projevy směřované vůči povrchu beru u nezkušeného koně jako pozitivní reakce, které nám říkají, že se tím podezřelým objektem chce kůň zaobírat. Pokud kůň ztratí pozornost a věnuje se více okolí, požádám ho o jeden krok směrem k nebo na povrch. Poslechnutí opět odměním pauzou a pochvalou.

Pokud kůň začne opět povrch zkoumat, dám mu čas. Pokud kůň začne couvat, stále trvám na jednom kroku vpřed, jakmile krok dopředu udělá (i kdyby předtím 40 m odcouval), dám pauzu a pochvalu a pak opět krůček po krůčku pokračuji vpřed. Kůň by měl zjistit, že mu couvání nepomůže, že stejně vždy bude muset jeden krok vpřed udělat. Jestliže kůň chce jít dopředu víc kroků, nechám ho jít. Neřeším, je-li to zpočátku zbrklé. Opakováním kůň zjistí, že mu povrch nožičky neukousne a zklidní se.

Neopakujte mnohokrát

Pokud se kůň povrchu bál a trvalo delší dobu ho přes něj dostat, pochvalte ho a běžte dělat něco jiného. Víc jak jedno okamžité zopakování pro utvrzení je většinou spíš na škodu. Radši si projeďte jinou překážku, nebo si obklusejte jízdárnu a pak se k povrchu vraťte.

Bezpečnost na prvním místě

S vymýšlením tréninku těchto překážek je možné si hezky vyhrát a můžete trénovat prakticky kdekoli - na jízdárně, v kruhovce, v lese, na louce a dokonce na různé povrchy můžete koně zvykat i mimo trénink třeba ve výběhu nebo jinde v areálu. Vždy je však třeba myslet na bezpečnost nejen samotné překážky, ale i jejího okolí a prostředí, ve kterém je umístěna.

Pokud je pro koně překonání povrchu obtížné, měl by mít vždy možnost se od překážky vzdálit do vzdálenosti, ve které se necítí ohrožen. Ideální umístění překážek je v začátcích výcviku ve velkém, uzavřeném a známém prostoru.

Buďte hraví

Nebojte se experimentovat a vymýšlet různé povrchy na různých místech. Zde přikládám pár tipů:

  • Přírodní materiály, větve jehličí, klády v lese, …

  • Můstky přes potoky v přírodě, u nich důkladně prověřte bezpečnost! Můžete využít i velkých nízkých pařízků a dalších lehce vyvýšených míst.

  • Dřevěná deska (např. překližka) jako imitace můstku.

  • Plachty různých barev, ideální jsou pevné (např. které se používají na bannery), lehké překrývací nemají tak velkou životnost.

  • Koberce, zvláště tmavé na světlém povrchu můžou někdy koně překvapit.

  • Parkurové kavalety naházené na plachtu/koberec dokážou koním také pěkně zamotat hlavu.

  • Přírodní louže, brody, potůčky a rybníky.

  • Pokud už si doma v překonávání povrchů věříte, je na čase vyrazit do cizího prostředí. V extreme trailových parcích bývá i více dřevěných můstků s různými rozměry. Součástí jsou většinou i jezírka a vodní příkopy. Vodu také můžete natrénovat v krosových parcích.

  • Využijte možností k tréninku na seminářích specializovaných na Working Equitation.

  • Závody jsou nejlepším tréninkem i ověřením, co jste doposud natrénovali.

Tip pro pořadatele

Výroba a dekorace překážek je velmi kreativní činnost. Můžete si zjistit, čím je typický váš kraj nebo termín konání závodů a výzdobu tomu přizpůsobit. V Žateckém kraji nebo v termínu oslav dožínek se výborně hodí jako dekorace chmel, dřevěná kola a jutové pytle. V Ústeckém kraji je zase zajímavý mariánský most. Těšíme se, jak se pořadatelé vyřádí v příští sezoně.

Hrajte si se svými koňmi a sledujte náš workingový seriál.

Podrobnější informace o disciplíně Working Equitation se dozvíte na stránkách spolku Working Equitation Česká republika www.wecr.cz.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: