Westernové ježdění – Pole Bending (1)

Úkolem je co nejrychleji projet předepsanou trasu, která je vymezena řadou šesti tyčí vzdálených od sebe 6,3 m. Dále jsou zde dvě značky vymezující startovní čáru, na které buď dva časoměřii nebo elektronické zařízení měří oficiální čas. Po projetí startem jede jezdec podél řady tyčí až k poslední tyčce. Kolem ní se otočí a pokračuje slalomem mezi tyčemi zpět, na konci řady se opět otočí a slalomem se vrací na konec arény. Po objetí poslední tyče jede opět rovně podél řady tyčí do cíle.
Za ztrátu klobouku nebo přilby,
nebo za shození tyče je k dosaženému času přičteno vždy 5 penaltových vteřin (zde shozená poslední tyč, jezdkyně jede do cíle vymezeného dvěma barely).

I v kolbišti platí, že rychlost jízdy je nutné přizpůsobit stavu povrchu arény. V případě, že kůň upadne, nebo jezdec z něj spadne, následuje diskvalifikace.

Pro pád jsou nejnebezpečnější otočky kolem první a poslední tyče ve slalomu, kdy se kůň otáčí ve cvalu na kroužku o velmi malém poloměru. Často můžeme vidět jezdce, který se točí těsně okolo tyče a tyč přitom přidrží, aby při nechtěném doteku nespadla (přidržení tyče je povolené). Pokud jezdec spadne u poslední tyčky, je možné občas vidět svědomitého koně, který se bez jezdce sám proplétá ve cvalu mezi tyčemi, jak předepisuje kurz disciplíny…

Pravidla pro výbavu a výstroj platí stejně jako u barrel race. Můžeme se setkat s různými typy uzdění, povoleny jsou nánosníky, martingaly apod. Koně mohou mít v rychlostních disciplínách i ochrany nohou – zvony, kamaše, bandáže.

I zde je možno vést koně na páce obouručně.

Pole bending vyžaduje pro dobré projetí dobře zvládnutou techniku otoček a letmých přeskoků. Při otočkách kolem posledních tyčí v řadě platí podobné pravidlo jako u otočky kolem barelu: ramena jezdce by měla být rovnoběžná se zemí. Tento zdánlivě malý detail má velký vliv na rovnováhu koně.

Pokud se jezdec/jezdkyně při otočce nakloní do strany a přitom nevyrovná ramena, posouvá těžiště mimo koně a tím bere koni stabilitu.

Ve slalomu je zase důležité, aby kůň lehce měnil vedoucí nohu (prakticky každý druhý nebo třetí cvalový skok). Pokud kůň nestíhá přeskoky, těžko se na slalomu udrží ve cvalu a část trati pak absolvuje výrazně pomalejším klusem, což se nakonec projeví v dosaženém čase.