Vyznejte se ve fyzioterapii

14. 03. 2013 16:00

Obrázky: 4

Autor: Monika Plachá Foto: archiv autorky, Katka Lipinská Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 8277 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 2 krát

Pružný, uvolněný kůň, na kterém se dobře jezdí, je přáním každého jezdce a každý máme jiné „fígle“, abychom toho dosáhli. Je nám jasné, že aby kůň takto fungoval, potřebuje být fit po duševní i fyzické stránce. A stejně jako nám, i koni může velmi prospět dobrý fyzioterapeut.

U nás máme ale o fyzioterapii koní poměrně zkreslenou představu. Je to dáno především tím, že u koní je to praxe poměrně nová, informací je dosud málo a navíc tento obor u nás nelze studovat, je tedy obtížné rozeznat akreditované odborníky. Tento článek by vás měl blíže seznámit s tímto oborem a s možnostmi, jaké nabízí. Dozvíte se i to, kdy a proč volat fyzioterapeuta, co pro vás může udělat a jak poznat toho správného. Detailněji si projdeme jednotlivé metody diagnostiky a léčby, které jsou ve fyzioterapii nejpoužívanější.

Fyzioterapie je široký obor, který se zabývá diagnostikou a léčbou poruch pohybu, urychlením léčebného procesu a rehabilitace (např. po zranění) a prostřednictvím konzultace pomáhá optimalizovat trénink a zatížení koně k dosažení co nejlepších výsledků.

Fyzioterapie tak, jak jsem se s ní setkala u nás, je prezentována buď jako masáže a péče o svaly na jedné straně a na druhé straně jako chiropraxe - tedy manipulace s klouby a páteří. Ve skutečnosti fyzioterapie obě techniky kombinuje a nabízí daleko více metod pro ošetřování. Mezi nejčastěji využívané metody patří: manuální terapie (tedy zmíněná chiropraxe/osteopatie), rehabilitační masáže, myofasciální léčba, pilates a strečink, termoterapie a fyzikální metody (například pulzní magnetoterapie a fototerapie). První tři metody jsou ve fyzioterapii nejčastěji využívané, proto bych vám je níže ještě detailněji přiblížila. Začněme ale od začátku a pojďme se podívat, kdy fyzioterapeuta volat a co vám bude s koněm provádět. :-)

Fyzioterapeut, nebo veterinář?

Kůň vám pokulhává, nemáte pod sedlem ten správný pocit, nebo se vám zkrátka něco nezdá. Je lepší volat veterináře, nebo fyzioterapeuta? U svých klientů jsem se setkala s různým přístupem. První skupinou jsou klienti, ke kterým jezdím na doporučení jejich ošetřujícího veterináře. Další skupinou jsou přímí klienti, ke kterým jezdím sama, a z té ještě mohu oddělit skupinu, které doporučím dodatečné vyšetření veterinářem.

rustyV případě, že vám zavolá klient s tím, že jeho kůň výrazně kulhá na jednu, či střídavě na obě hrudní končetiny, okamžitě se ptám, zda proběhla diagnostika veterinářem. V případě, že ne, VŽDY doporučím nejprve standardní vyšetření veterinářem. Populární fyzioterapeut Stefan Stammer uvádí, že až 85 % případů diagnostikovaného kulhání je způsobeno problémy pod karpálním kloubem, tedy ve spodní části končetiny, ať už se jedná o volná tělíska, podotrochlózu, artrózu apod. Zde fyzioterapie sice koni může ulevit a třeba stav i trochu přechodně zlepšit, ale léčbu musí provést kvalifikovaný veterinář. Pokud vyšetření veterinářem proběhlo s nejasnou diagnózou, pak přichází na řadu fyzioterapeut. Ve své praxi jsem se setkala i s případy, kdy kulhání bylo způsobeno blokádami hrudní a krční páteře, tedy pocházelo shora a spodní část končetiny byla bez problémů. Po ošetření pak nastalo zlepšení během několika dní. Naopak v případě kulhání zadních končetin bývá častou příčinou blokáda bederního obratle, kyčle či křížokyčelního spoje, takže zde je důvod volat fyzioterapeuta častější a opodstatnější.

Stává se, že mi klient zavolá, že jeho kůň kulhá na hrudní končetinu a zároveň odmítá vyšetření veterinárním lékařem a i přes doporučení nejprve veterinárního vyšetření trvá na mé návštěvě - neodmítnu ho a takového koně vyšetřím. Ve většině případů diagnostikuji blokády minimálně na krční páteři a ztuhlost, koni ulevím, po ošetření tak dojde k přechodnému zlepšení, ale po pár dnech se zdravotní stav koně opět zhorší, protože blokády byly pouze sekundárním projevem jiného onemocnění. Všem majitelům koní i budoucím fyzioterapeutům proto doporučuji veterináře neobcházet, naopak s nimi spolupracovat, alespoň mně se tento přístup vždy vyplatil, a to jak z profesního, tak z lidského hlediska.

Další skupinou klientů jsou přímí klienti, kdy není důvod volat veterináře - kůň nekulhá ani jinak nejeví známky onemocnění. Přesto může být důvodů pro vyšetření mnoho, zde uvádím ty základní a nejčastěji se opakující problémy:

  • Snížení vitality, neochota k pohybu, horší výkonnost
  • Poruchy pohybu (neochota práce na kruhu, horší ohebnost na obě či jednu stranu, kulhání bez diagnostikované příčiny)
  • Ztuhlost, bolesti svalů, neochota akceptovat sedlo, uhýbání při čištění

Ve většině případů klienti volají v případě viditelných problémů, ale čím dál více jezdců a trenérů využívá fyzioterapeuta i pro prevenci a kontrolu zdravotního stavu koně. Ne všechny úrazy, kolize se projevují hned. V praxi jsem se setkala s případy blokád páteře, které se na výkonu koně projevily až po několika týdnech. Sportovním jezdcům v závodní sezóně doporučuji kontrolu fyzioterapeuta častěji, ideálně jednou za měsíc či šest týdnů. Vyšetřením předejdete snížení výkonnosti koně a dalšímu zhoršení zdravotního stavu.

Jak probíhá vyšetření?

Preventivní vyšetření se od klasického neliší. Alespoň v mém pojetí. Na koni vždy kontroluji kompletně páteř a klouby, svalovou soustavu a fascii. Pracuji tedy od nejhlubších vrstev směrem k povrchu těla. Nejprve si koně prohlédnu v pohybu, ve všech chodech, na lonži nebo ve volnosti. Pak následuje diagnostika pohmatem a samozřejmě diskuze s klientem. Většinou už v tuto chvíli mám obrázek, čím se budu zabývat detailněji.

masNejčastějšími příčinami problémů, které najdu, bývají zranění - ve výběhu (uklouznutí, pád), v boxu (zavalení), na kolbišti či při tréninku, nakládání, vykládání a přeprava, nevyhovující sedlo, přehnané výcvikové nároky na koně, přetížení, nesprávně používané pomůcky (vyvazovací otěže apod.) a sed a působení jezdce (chybný, nevybalancovaný sed, výrazný náklon na stranu apod.). Stává se, že tyto příčiny zůstávají nepovšimnuty nebo ignorovány, protože kůň vypadá vcelku zdravě a nemají bezprostřední projevy. Ze zpočátku malé dysbalance či spasmu se ale postupem času stává větší a výraznější problém. Někdy je obtížné odhalit, co stálo u vzniku problému (tím spíše, že uklouznutí ve výběhu může zcela uniknout naší pozornosti) a samozřejmě, často se příčiny sčítají. Například nevyhovující sedlo špatně posazuje jezdce, který se následně kroutí, křiví a tím problém zhoršuje.

Po diagnostice pohmatem přichází na řadu praktické vyšetření, které začínám rehabilitačními masážemi. Mám k tomu několik důvodů. Kůň se uvolní, relaxuje, zbavím ho strachu a je připraven na další vyšetření (manuální terapii), které ve většině případů následuje. Blokády obratlů a kloubů jsou ve většině případů doprovázeny vznikem svalových spasmů (křečovitého stažení svalů), které je třeba nejprve uvolnit. S páteří se pak lépe pracuje a blokáda je pak lépe diagnostikovatelná pohmatem.

Svalový spasmus vzniká křečovitým stažením jednotlivých snopců svalových vláken, tkáň je v tomto místě citlivá a omezeně prokrvená. Svalové spasmy se centralizují v místech, které nazýváme trigger points - spouštěcí body. Na těle koně je jich několik desítek. Vhodně provedenou uvolňovací masáží lze tyto spasmy uvolnit a tkáň zregenerovat. Například blokády bederních obratlů jsou vždy provázeny svalovými spasmy. Rehabilitační masáží zároveň předcházím i možnému vzniku svalového otoku, se kterým jsem se setkala u koní, kteří prodělali chiropraktické ošetření. Svalový otok je hmatatelný pod kůží, přirovnala bych ho k „zašitému pytlíku s horkou vodou", který hřeje a obvykle zmizí do jednoho až dvou týdnů po vyšetření. Svalový otok nejčastěji vzniká v oblasti bederní a křížové části páteře a v případech, kdy jsme rovnali sérii blokád. Pro koně je tento stav samozřejmě velmi bolestivý a proces rehabilitace se prodlužuje.

Rehabilitační masáže

svaStále se nemohu zbavit dojmu, že masáže jsou u nás vnímány jako takové „domácí šmrdlání", ale ve fyzioterapii patří k nejvíce využívaným léčebným technikám. Rehabilitační masáž má svá jasná pravidla i kontraindikace (např. otevřené rány, kožní onemocnění). Pracuji hřbetem ruky, dlaně, celou paží, hmaty a intenzitu střídám podle velikosti a umístění svalů či svalových skupin a podle diagnostikovaného problému.

Masáž ve formě tření, chvění a jiných jednoduchých pohybů na těle koně může provádět i zkušenější laik, ale odstraňování svalových spasmů vyžaduje speciálně vyškoleného odborníka, který drážděním napříč svalovými vlákny, tzv. CROSS FIBRE FRICTION hmaty případně tlakovou masáží tzv. DEEP PRESSURE postupně tkáň uvolňuje. Tyto techniky již vyžadují cit, zkušenost a znalost anatomie. Koně, kteří mají akutní problém, vám to dají najevo mimo jiné svým chováním, snaží se kopat, kousnout, uhýbají před vámi. Koně s chronickou bolestí vaše ruce naopak vyhledávají a doslova se na vás natlačí.

Při rehabilitačních masážích se postupuje směrem od hlavy k ocasu koně, masáž je rozdělena do čtyřech bloků, které vždy prokládám protažením předních či zadních končetin. Celé ošetření trvá cca 45-60 minut podle diagnostikovaného nálezu. V některých případech se může stát, že svalové spasmy jsou natolik závažné, že jejich povolení klasickými hmaty je téměř nemožné. V těchto případech přichází na řadu uvolnění pomocí baňkování, případně akupunktury.

Manuální terapie

Manuální terapie následuje ve většině případů po rehabilitační masáži. Pod pojmem manuální terapie se skrývá manipulace s klouby, páteří, u nás všeobecně známá jako chiropraxe. Existují však i jiné techniky, jako je například osteopatie, kdy výsledek je stejný, ale způsob provedení jiný. Dokonce i v rámci osteopatie či chiropraxe jsem se setkala v praxi s různým způsobem ošetření. Například při chiropraxi a odstraňování blokád v kříži či bederní páteři se setkáte nejčastěji se způsobem, kdy je zadní končetina natažena či zvednuta do krajní polohy a k uvolnění dojde krátkým, rychlým pohybem ve směru blokády. Tento pohyb udělá často i sám kůň, protože je mu tato poloha nepříjemná a chce vám z ruky končetinu „vyškubnout". Chiropraktická metoda, kterou využívám já, je šetrnější a blokády uvolňuje krátkým impulsem do páteře nebo kloubu, a to pod určitým úhlem.

ostChiropraxe je obecně bolestivější a invazivnější metoda. Ne všichni pacienti chiropraxi snášejí dobře, proto obvykle začínám se šetrnější osteopatií a až pokud se mi problém nepodaří vyřešit, přistupuji k chiropraxi. Na druhou stranu chiropraxi jako první metodu volím v případě, že je pacient hodně neklidný, nesnáší doteky, případně se jedná o velmi mohutné zvíře či problémy velkých kloubů (kyčelní klouby). Chiropraxe je totiž rychlejší v provedení a nevyžaduje spolupráci, jako některé prvky v případě osteopatie.

V případě manuální terapie naopak postupuji směrem od ocasu k hlavě koně. Nejčastějšími problémy jsou posuny kyčelních kloubů, blokády v křížokyčelním spoji (velice podobně jako u lidí), blokády v bederní a hrudní části páteře. Méně časté jsou blokády v ostatních kloubech a v hrudní části páteře či žebrech. Po osteopatickém či chiropraktickém vyšetření je třeba dodržovat klidový režim po dobu několika dnů. Délka klidového režimu je závislá na nalezeném problému a způsobu ošetření. V případě osteopatie stačí dva až tři dny, v případě chiropraxe doporučuji alespoň týden volna.

Klidový režim doporučuji důsledně dodržovat. Pokud tomu tak nebude, problém se může vrátit a jednou z kontraindikací chiropraxe je příliš časté opakování zákroku. Pokud se tak stane, v postiženém místě se rozvolní vazivo, vznikne hypermobilita a postižené místo se "vychodí" a problém se pak neustále vrací.

Chiropraxe a osteopatie jsou metody, které vyžadují zkušenost, zručnost a anatomické znalosti, v žádném případě je nesmí provádět laikové bez odborného vzdělání.

Myofasciální terapie

Myofasciální terapie pracuje s pojivovým systémem těla, do něhož patří obalové - fasciální vrstvy. Fascie (povázka) je složena z elastinu, kolagenu a gelového komplexu, tvoří několikavrstvou síť, jíž jsou obaleny svaly, vazy, klouby a vnitřní orgány. Stav fascie ovlivňuje kvalitu a rozsah pohybu. V případě zranění se pružnost fascie výrazně zhorší (síť se poškodí a fascie ztratí pružnost a lidově řečeno se přilepí na nejbližší sval, vaz, šlachu). Tento stav může vést až ke kulhání. Myofasciální terapie je pojem, který u nás vůbec není rozšířen, ale tato terapie by měla doprovázet, respektive ukončit výše uvedené dvě léčebné metody. Hmaty při myofasciální léčbě jsou na rozdíl od klasické rehabilitační masáže velmi jemné, pomalé a lehké, přílišný tlak a rychlost je naopak kontraproduktivní.

Myofasciální léčbu ukazuji majitelům velmi často, protože poruchy fascie často vznikají na hřbetu koně pod sedlem, v oblasti, kde doléhá podbřišník a v okolí lopatky. Každý jezdec pak může v rámci péče po ježdění tímto způsobem svému koni ulevit. Pro mne je fyzioterapie především o práci na těle a s tělem koně, proto vždy klienty předem upozorňuji, že je třeba počítat s cca 90 minutami času. Zároveň považuji za velmi důležité umět a kombinovat výše uvedené metody, protože v praxi se mi mnohokrát stalo, že jsem na základě diagnostiky veterinárního lékaře přijela léčit koně, který měl problémy se svalovou soustavou a nakonec jsem řešila sérii blokád v kloubech, která byla příčinou bolesti svalů.

Další užitečné fyzioterapeutické metody

Do fyzioterapie patří také protahování (strečink) - existuje poměrně hodně cviků, které můžeme po práci se svým koněm provádět. Protažením uvolníme, podpoříme regeneraci svalů po práci. Jsou různé názory na protahování, ale já cvičení doporučuji po práci, kdy jsou svaly prokrvené a zahřáté. Pokud chcete koně protáhnout před prací, pak byste před ním měli svaly zahřát přinejmenším vykrokováním. Nezahřátý sval je náchylnější k natažení i natržení.

Pak je tu i pilates pro koně, které posiluje CORE svalstvo. Pojem CORE (jádro) v tomto pojetí znamená z pohledu jezdce hluboké svalstvo trupu, tolik potřebné pro udržení stability, rovnováhy. Více o pilates bylo napsáno v sérii odborných článků:

Do fyzioterapie se řadí i dobře známá léčba teplem (termoterapie) a vodou o různé teplotě a skupenství (hydroterapie). Termoterapie je v zahraničí využívána nejčastěji k léčbě chronických problémů se hřbetem. Více o ní bylo napsáno v odborném článku Léčba teplem. Pomocí hydroterapie se pak léčí jak akutní, tak chronické pohybové problémy. Více o ní bylo napsáno v odborném článku K létu patří voda.

Pulzní magnetoterapie, fototerapie. Tyto fyzikální metody jsou v zahraničí poměrně hodně rozšířeny, u nás jsem se s nimi setkala spíše v ordinacích veterinárních lékařů zaměřených na malá zvířata. Obě techniky se využívají pro léčbu bolesti v kloubech, v měkkých tkáních, k léčbě artrózy, k urychlení hojivého procesu, například po zlomeninách. Nevýhodou těchto technik je poměrně vysoká vstupní investice za nákup přístrojů a potřeba každodenní léčby, a to dokonce i několikrát během dne. Z finančního hlediska se tedy pro pacienty jedná o velmi drahou formu léčby.

Chcete se stát fyzioterapeutem?

V České republice v tuto chvíli nejsou žádné možnosti kvalitního studia v oboru fyzioterapie, ale poslední dobou se začínají objevovat alespoň vzdělávací semináře, které vám pomohou udělat si obrázek, co je fyzioterapie a jak léčebné metody vypadají v praxi. Opravdu nejlepším řešením je vyrazit studovat do zahraničí, kde nabídka škol a typu studia je opravdu velká. Samozřejmě i zde jsou „rychlokvaškové kurzy", proto je třeba nabídku a obsah studia pečlivě projít. Z vlastní zkušenosti doporučuji obtížnější, delší formu studia, která je ale zároveň ve většině případů bohužel i dražší. Jsem ale přesvědčená, že pro budoucí praxi se vám to vyplatí. Samozřejmostí musí být vaše velmi dobré jazykové vybavení. Když už člověk obětuje čas a peníze, byla by škoda kvůli jazykové bariéře nepobrat vše, co vyučující přednáší. Při studiu se vám totiž míchají tři jazyky, kromě vašeho mateřského i latina a jazyk, ve kterém probíhá výuka. Důležité je vědět, že i v zahraničí je fyzioterapie nástavbový obor a na klasických veterinárních fakultách se standardně nevyučuje.

poiStudium má různou formu, většinou se jedná o moduly, ale není výjimkou i denní forma či jednorázový kurz v délce trvání pár týdnů. V zahraničí je cena za vzdělání obecně vysoká, proto se kurzy pohybují od několika desítek tisíc v případě rehabilitačních masáží až po stotisícové částky u chiropraxe či osteopatie. Při výběru školy je dobré se dívat na reference od ostatních studentů. Pokud se ve třídě sejdete s veterináři, fyzioterapeuty, lékaři či profi jezdci a trenéry, byla vaše volba správná a ještě získáte přátele z celého světa, se kterými si pak dále můžete vyměňovat své zkušenosti. Kvalitní škola vás vybaví studijním materiálem, který je třeba se naučit ještě před nástupem na kurz, dále materiálem pro studium samotné. Výuka je rozdělena na praktickou část ve stáji a teoretickou výuku ve třídě a součástí kurzů bývá třeba i marketing, cenotvorba a samozřejmě zásady bezpečnosti. Kurzy jsou ukončeny praktickou a teoretickou zkouškou, zpravidla až po několika měsících po ukončení studia, a to kvůli získání potřebné praxe.

Pro výuku rehabilitačních masáží není třeba žádná kvalifikace, ale předpokládá se znalost manipulace s koňmi, manuální zručnost a cit pro práci se svaly a měkkými tkáněmi. Myofasciální léčba, stejně jako další léčebné metody (akupunktura, akupresura, Bowenova terapie), jsou u většiny škol pokračovacím studiem. Pro vzdělání v oboru osteopatie a chiropraxe jsou ale požadavky na kvalifikaci velmi přísné. Studenti musí být buď veterináři, humánní lékaři, fyzioterapeuti nebo rehabilitační pracovníci. Podmínky si každá škola určuje sama, protože vzdělávací systém má každá země jiný a součástí přihlášky bývá kromě kopie diplomu i CV a průvodní dopis. Ve své praxi jsem se setkala i s tím, že poptávka byla vyšší než nabídka, takže motivační dopis byl pro vyučující také kritériem pro výběr studenta.

Velmi lákavé může být absolvovat všechny kurzy co nejrychleji a být „hotový fyzioterapeut" co nejdříve. I já jsem měla na začátku tuto ideu, protože jsem byla velmi horlivá do studia a hlavně do práce v terénu, ale doporučuji mezi kurzy minimálně roční, ale i delší pauzu. Jednak se finančně zmátoříte a za druhé získáte postupně praxi a jistotu v tom, co děláte a můžete na svých zkušenostech stavět dál. Já jsem se na Veterinární institut do Německa studovat osteopatii vydala až po dvou letech od získání licence na rehabilitační masáže. Za tuto dobu jsem si už byla se svaly natolik jistá, že jsem byla připravena ve studiu pokračovat. A když jsem se učila rozeznávat blokády na páteři, byly to právě svaly, které mi vždy spolehlivě ukázaly, že „toto je místo s problémem".

Fyzioterapie je dynamicky rozvíjející se obor a je třeba vzdělání průběžně doplňovat a sledovat nové trendy v zahraničí a pokud možno být vždy o krok před vaší konkurencí. V tom vám pomohou právě i kontakty na spolužáky. Dalším důležitým bodem pro osobní rozvoj považuji absolvování praxe u někoho zkušeného, kdo je v oboru delší dobu. Neberte to prosím jako můj rozmar, ale opět doporučuji zahraničí. Možnosti pro praxi jsou za hranicemi obrovské. Samozřejmě je třeba se připravit na odmítnutí, ne všechny instituce či jedinci toto nabízejí. Já jsem rozeslala několik motivačních dopisů, žádostí o praxi, preferovala jsem vzhledem k angličtině opět UK, nakonec vše dopadlo zcela jinak. Důležitá je hlavně odvaha a dobře napsaný motivační dopis. Mluvím z vlastní zkušenosti, protože se mi podařil „husarský kousek" a letos v květnu letím do Norska na výcvik a praxi k chiropraktikovi, který pečuje o koně Pata Parelliho, a v září odlétám na praxi na chiropraktickou kliniku do Virginie (USA). V obou případech jsem byla až zaskočena velmi milým a vstřícným jednáním.


monO autorce: Monika Plachá, EBW

Monika je držitelkou mezinárodní licence pro rehabilitační a zdravotní masáže koní. Studium absolvovala ve Velké Británii jako první zástupce z ČR. Rehabilitace doplnila po dvou letech praxe studiem osteopatie na Veterinárním institutu v Německu. Při léčbě zvířat kombinuje dohromady jak péči o klouby a páteř, tak i péči o svalovou a nervovou soustavu. Její práci jste mohli vidět na ČT v pořadu Ekonomika+, seriál reportáží byl odvysílán i na EquiTV a rehabilitační masáže Monika přiblížila i v reportáži v časopise Jezdectví. V letech 2010 - 2011 pracovala jako člen teamu Equivet MVDr. Krupila.
V roce 2013 by se ráda začala věnovat i rehabilitaci jezdců a korekturám vadného držení těla, protože jak už na Equichannelu bylo napsáno, „není uvolněného koně bez uvolněného jezdce". Zároveň by ráda svou praxi rozšířila i o fyzioterapii a chiropraxi psů. Více informací naleznete na webových stránkách:
www.sluzbyprozvirata.cz

Připojené obrázky

Připojené články

24.12. 1999 00:00 Léčba teplem
28.10. 2009 11:00 Pilates pro koně 1
28.10. 2009 20:00 Pilates pro koně 2
04.11. 2009 05:00 Pilates pro koně 3: Několik konkrétních cviků
13.06. 2012 05:00 K létu patří voda

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 19.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: