Výživáři a koně venku

5. 02. 2018 06:00

Obrázky: 15

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: kolektiv autorů Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 5200 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Každý z nás, kdo máme celoročně venku koně nejrůznějších plemen, musel již stoprocentně řešit otázku, jak vyrovnat krmnou kondici stáda. Iveta se nejen na toto téma zeptala výživářů, kteří ochotně odpověděli na několik otázek, které by si měl položit každý zodpovědný chovatel koně. Zajímá vás, jaké jsou nejčastější chyby v krmném managementu napříč venkovními chovy?

Situace, kdy na jedné a té samé krmné dávce je jeden kůň jako kulička, druhý akorát a třetí hubený, zná asi ledaskdo. Samozřejmě největší problém mají majitelé velkých počtů koní, kde individuální přikrmování potřebných jedinců bokem mimo stádo není dvakrát denně časově zvládnutelné. Možná se ptáte, zda by tedy nestačil „kyblíček“ jednou za den, nebo třeba pouze párkrát do týdne po ježdění?

Ale i majitel dvou koní rozdílných výživových typů může klidně zoufat, protože zatímco hucul bude kynout i z „jalového“ sena v síti s malými oky, nervózní krevnatý hubeňour bude hubeňourem i přes přístup k senu non-stop.

Ale i pokud otázku krmné kondice koní řešit nemusíte a jste šťastní majitelé vyrovnaného stádečka „akorát“ koní, stejně určitě alespoň sem tam hledáte odpovědi na řadu výživových otázek. Třeba jak podávat minerálně-vitaminový premix (a je to vůbec nutné?) těm koním, kteří jsou pouze na seně a příkrmy z nejrůznějších důvodů nedostávají? Možná se ptáte, zda krmit oves celý, když stále nacházíte v trusu mnoho nestrávených ovesných zrn? Některým z vás možná vrtá hlavou, zda by uměl výživář pomoci s termoregulací, s kvalitou srsti, s kožními problémy, s podlomy nebo třeba s tzv. konečníkovou vodou? A jestli se dá koním venku přilepšit v dlouhá blátivá období, kdy jsou rozlehlé pastviny většinou zavřené a koně jsou odkázáni jen na seno?

Oslovila jsem tedy výživáře-specialisty na boj s tělesnou kondicí ‒ a poprosila je o pár postřehů k výživě koní chovaných celoročně venku mimo stáje:

Ing. Lenka Kořínková Dis – odborný poradce, Schaumann ČR s.r.o. + Ing. Dušan Kořínek PhD. – specialista na výživu koní, Schaumann ČR s.r.o., http://www.schaumann.cz/vertrieb_und_beratung.html

Ing. Monika Mechová, nezávislý odborný poradce, krmeni-koni.cz

MVDr. Romana Babáková, www.habibiprokone.cz

Jak se díváte na venkovní držení koní z pohledu výživáře? Co vidíte jako plus, co jako mínus?

Manželé Kořínkovi: Soustavný pohyb koní, přiměřeně koňmi samými dávkovaný, bez dlouhého postávání na místě (v boxu přes noc, ale i třeba venku u balíku sena), s možností průběžného celodenního popocházení za sousty, je z hlediska výživáře pro kondici klienta-koně naprosto optimální. Venkovnímu chovu fandíme ‒ vždyť i my sami máme naše stádečko celoročně venku. Ale každý, kdo takto koně drží, si musí uvědomit jeden zásadní aspekt (a mnohde i problém): tímto způsobem ustájení máme velmi omezené individuální krmení, zejména objemného krmiva. Proto klademe důraz na dobře promyšlené „venkovko“ ‒ ideální je, pokud můžeme vytvořit skupiny zvířat s podobnými nároky na množství objemu. To ale většinou není možné, takže musíme vycházet z nějakého průměru. Což je, samozřejmě, ošidné... 

Obecně lze říci, že hubení koně by měli mít přístup ke kvalitnímu senu non-stop + jim mohou pomoci i vhodně seskládané kyblíčkové příkrmy "na míru", podávané alespoň jedenkrát denně (pozor - jednorázová dávka koncentrovaného krmiva by neměla přesáhnout cca 1,5 - 2 kg na velkého koně, nárazově podané vyšší množství jádra je již pro trávící trakt rizikové). Tlustým koním krom co nejvyšší možné míry pohybu pomáhají různé vychytávky na zpomalení příjmu sena a pastvy, také nahrazení určité části sena slámou. Jak si s tím provozovatel ustájení poradí (nebo také neporadí), je už na jeho ochotě věnovat potřebným koním nadstandardní čas, nebo vymyslet takové úpravy ve svém zajetém systému, které situaci pomohou vhodně dořešit.

Monika Mechová: Jako u každého typu ustájení záleží na tom, jak je provedené, jak respektuje potřeby koní. Udržovaná pastvina s dostatečnou plochou je to nejlepší, co koni můžete dopřát po stránce psychické i fyzické. Nevýhodou je zejména náročná péče o pastvinu a organizace individuálního dokrmování.

Romana Babáková: Ustájení venku s možností jít dovnitř do přístřešku a ven podle libosti a ke všemu s neustálým přístupem k senu a vodě vidím z pohledu psychiky koně jako ideální. To bude platit samozřejmě v případě, že kůň nebude tyranizován zbytkem stáda, nebude vyčleňován a o přístup k senu a k vodě nebude muset bojovat. Pokud bude v horší výživné kondici, je vhodné jej zadekovat a příkrm je jistě samozřejmostí. Zastávám názor, že i když jsou koně ustájeni trvale venku, měli by mít možnost se v případě potřeby nebo nemoci schovat před nepřízní počasí do přístřešku. Z pohledu výživy bych dávala pozor na kvalitu sena – balík ve výběhu na zemi a na dešti několik dní není ideální. Také POZOR na krmení přímo z balíku bez odstranění obvodové ovinovací sítě, kterou je balík stažen při lisování. Hrozí, že koně se stébly sena pozřou nedopatřením i tenké „nitky“ obalu ‒ mnoho veterinářů hlásí vážné (i fatální) koliky přesně z tohoto důvodu.

Naopak použití speciálních krmných sítí, které se přetahují přes balík cíleně na krmení, je velmi vhodné (ale vždy odstranit obvodovou síť balíku, nenechávat ji pod krmnou sítí!). Ideální je umístění do krmelců a zabezpečení volných stahovacích konců, aby se do nich koně nezamotali. Dále u pastevního ustájení bych jako rizikový faktor viděla napájecí vodu – zde častěji hrozí její nedostatek v zimě (z důvodu zamrzání) a je potřeba toto hlídat. A jelikož jsem zastáncem každodenního doplňování denní potřeby vitamínů a minerálů kompletní vybalancovanou směsí, upozornila bych také na nutnost v "pastevku" zajistit individuální podávání doplňků a příkrmů dle potřeby jednotlivých koní.

Jsou plemena, která byste nedoporučili pro držení venku 24/7, nebo si troufáte mít pod svým výživářským vedením kvalitně nakrmené jakékoli plemeno, za dodržení určitých podmínek (jakých)?

Kořínkovi: V dobrém způsobu ustájení není problém v režimu 24/7 držet jakékoli plemeno či sportovní výkonnost. Samozřejmě, že u vrcholově sportujících koní je to organizačně náročnější, ale i tato skupina se dá takto chovat. Je vhodné zajistit individuální příkrm koním, kteří ho potřebují ‒ ve formě samostatných ohrádek, úvazů či boxů. Zvířata musí příkrmy konzumovat v klidu, aby nedocházelo ke zrychlenému příjmu koncentrovaného krmiva, což má neblahé důsledky na trávicí trakt koně. V tomto individuálním prostoru se dá po část dne v případě hůře krmitelného koně podávat seno volně, pokud zbytku stáda příjem sena zpomalujeme sítěmi.

Monika Mechová: Pokud je kůň zdravý, socializovaný, v dobré kondici a na pobyt venku postupně zvyklý, nevidím zde žádné limity. I koně s určitými omezeními lze držet venku, ale je potřeba jim zajistit individuální péči – zde je samozřejmě otázkou, nakolik to konkrétní ustájení umožňuje. Problematičtí mohou být koně, kteří byli historicky dlouhodobě ustájení v boxe a pak vypuštěni do stáda na pastvinu v režimu 24/7. Někteří si na tuto změnu již nedokážou zvyknout a je nutné je alespoň na noc zavírat do stáje. Jiní i takto náročný „životní kotrmelec“ zvládnou dobře.

Romana Babáková: Ustájení 24/7 venku podle mne není vhodné pro úplně všechny koně bez nutných úprav managementu – přes jaro, léto a teplejší podzim to bude problém pro koně s inzulínovou rezistencí a obecně obézní koně s tendencí ke schvácení kopyt, dále pro koně mušáky. V zimě může být celodenní pobyt venku náročný pro koně v horší kondici – např. senioři, nemocní koně, obecně slabší jedinci jak fyzicky, tak v hierarchii stáda. Ale i takové koně můžeme mít non-stop venku, pokud se nám podaří najít berličku, která jim pomůže překonat jejich slabiny – např. náhubek na zpomalení pasení u obézních, pobyt v holém výběhu bez pastvy u inzulín-rezistentních, sítě a repelentní ošetření, případně noční pasení pro mušáky, zimní dekování hůře krmitelných a nemocných koní, změna stáda v případě šikanování koně silnějšími kolegy atd... Pokud i přes všechna možná opatření daný koník strádá, pak bych raději volila na noc box.

Vaši klienti z venkovních chovů s vámi řeší častěji problém hubených koní, nebo naopak obézních? Jaké rady a doporučení v těchto dvou případech od vás slýchají?

Kořínkovi: Možná trochu častěji obézní koně. Tam jsou samozřejmě na řadě zpomalovače příjmu, sítě, ohrádky, dávkování sena, možnost příkrmu slámou - vše jsme již zmínili výš. V období pastvy pak omezený přístup do pastviny, pastva na již přepasené pastvině. U hubených koní je naopak nutný dostatečný příjem sena a samozřejmě vhodný příkrm jadrným krmivem.

Monika Mechová: V poslední době je to tak půl na půl. U obézních koní radím zpomalovače krmení, jako další krok pak podávání nutričně chudšího sena a následně ředění sena slámou. U hubených koní je to většinou nedostatek píce jako takové, takže zde radím přidat na objemu. Žlabový příkrm pak individuálně podle potřeb jednotlivých koní.

Romana Babáková: Spíše se setkávám s lidmi, kteří chtějí, aby jejich kůň přibral. Lidé s obézními koňmi si jejich problém totiž často nepřipouští, dokud se situace nevyhrotí do extrému – metabolické poruchy a schvácení kopyt. Témata jsou to v obou případech velice široká a na samostatné články.

Jak často podávat minerálně-vitaminový premix (a je to vůbec nutné)?

Kořínkovi: Podávání min.-vit. premixu vidím jako velice vhodné. A to i u zvířat, která jinak nepřikrmujeme, protože ani pastevní ustájení s dostatečným prostorem tyto potřeby není schopno pokrýt. Ideální pro volné chovy je varianta minerálně-vitaminového lizu. Koně si sami dle potřeby dávkují potřebné množství. Je ovšem nutné věnovat pozornost složení lizu ‒ pouze solné kostky samozřejmě tuto potřebu nekryjí, jiné (deklarované sice jako „minerální“) neobsahují prvků dostatečnou škálu ani vhodné poměry k uspokojivému průběžnému doplňování minerálního hospodaření organismu koní.

Monika Mechová: Pro většinu koní je v dnešní době premix nezbytností. Obsah živin v půdě i v rostlinách klesá, přitom základem krmné dávky většiny koní jsou právě objemná krmiva. Málokdo má k dispozici druhově opravdu pestrou pastvinu s dostatečným obsahem všech živin. I kvalita sena bývá problematická. Pokud koně k objemu nepřikrmujete, nebo si příkrm sestavujete pouze z jednotlivých krmných surovin (tedy neobohacených o vyvážený poměr vitamínů a minerálů), je vhodné vybrat odpovídající premix tak, aby správně doplňoval právě vaši krmnou dávku. Debaty se vedou o tom, zda premix podávat dlouhodobě nebo s přestávkami. Podle mého názoru je to velmi individuální a záleží na konkrétní situaci. Většinou ale doporučuji pravidelné podávání.

Romana Babáková: Na trhu jsou k dispozici minerální lizy a nebo sypké/granulované směsi. Lizy jsou pro chovatele uživatelsky nejjednodušší variantou, protože je koně přijímají sami. Často je rádi používají chovatelé právě v areálech s pastevním ustájením – zde spíš platí „lepší něco než nic“. Pro koně totiž lizy až tak vhodné nejsou – někteří koně je mohou přijímat nadmíru, např. z nudy. Nebo jim prostě mohou chutnat, aniž by ve skutečnosti takové množství minerálů/vitamínů opravdu potřebovali. Nebo také mají nedostatek soli, a pokud ji nemají k dispozici v čisté formě, přijmou minerální liz, který většinou podíl soli obsahuje. Tím ale přijmou i minerály a vitamíny, kterých už může být zbytečně moc. Někteří koně naopak minerální lizy odmítají, protože jim prostě nechutnají. V případě minerálních lizů tedy nejsme schopni ovlivnit zásobení koně minerály a vitamíny, koně se tak mohou dostat do obou extrémů – deficitu, ale i překrmení. A to v rámci jednoho stáda!

Ještě bych ráda upozornila, že je potřeba rozlišovat minerální liz od lizu solného. Solný liz koně přijímají celkem spolehlivě podle své momentální potřeby. Nicméně i tak je třeba koně sledovat – najdou se tací, co se z nudy pustí do kostky (ať už minerální, nebo čistě slané) a dokážou spořádat tolik množství najednou, že si způsobí zdravotní potíže. Ty se mohou projevit například průjmem (to občas vídám u hříbat). Vy potom chodíte, špekulujete, co snědli špatného a oni zatím „pouze“ hodují na kostce lizu. :-) U takových koní je pak nutné solný liz odstranit z boxu nebo výběhu a sůl doplňovat do krmiva dávkovaně.

Co se tedy týče minerálů a vitamínů, pak jako nejvhodnější formu vidím dávkované podávání ve formě sypkých nebo granulovaných doplňků – tak se nejlépe přiblížíte k ideálu denní potřeby minerálů a vitamínů vašeho koně. K této problematice bych určitě vztáhla i další dimenzi → forma mikroprvků: anorganická versus organická. Osobně anorganiku vnímám jako „lepší něco než nic“, ale pokud chci mít šetrné a dobře využitelné zdroje vhodné k okamžitému využití organismem bez zbytečné zátěže, pak volím organické formy (cheláty, Bioplexy). Například organická forma selenu – selen vázaný v tělech kvasinek (Sel-Plex), je naprosto nenahraditelným pomocníkem při doplňování tak často chybějícího selenu v krmné dávce.

Další otázka – je vůbec nutný doplněk min.-vit. premixu? Je překvapivé, kolik na to existuje rozdílných názorů. Z mého pohledu je to velmi opodstatněné. Koně chováme ve vymezeném prostoru, bez možnosti migrace za různými zdroji pastvy a tím i živin. Při tom všem chceme, abychom na nich mohli jezdit (výkon) a aby nám kůň co nejdéle vydržel aktivní (zdravý). Moderní kůň je odkázán na to, co mu předložíme. Vitamíny a minerály se účastní veškerých metabolických pochodů v organismu. Aby kůň mohl zvládat běžnou zátěž jak pracovní, tak z vnějšího prostředí (povětrnostní podmínky, infekční tlak, parazitózy atd.), potřebuje k tomu zdroje své obrany ‒ a to jsou, mimo jiné, vitamíny a minerály. Pokud má kůň vybalancovanou minerální a vitamínovou výživu, pak si s hromadou různorodých zátěží poradí sám, aniž by onemocněl a vy jste museli volat veterináře.

Dále si musíme uvědomit, že koně dvakrát ročně přelínávají. To je z hlediska potřeby vitamínů a minerálů velice náročné, proto se v těchto obdobích tak rády rozjíždí různé nespecifické potíže, které ve většině případů souvisí právě s nedostatkem vitamínů a minerálů – nekvalitní nebo zdlouhavé přelínání, kožní onemocnění, matná srst, podlomy, nekvalitní kopytní rohovina, snížená obranyschopnost spojená s výtoky z očí a z nozder, nachlazení, zatuhávání zad, zhoršené hojení, horší regenerace po zátěži, únava atd. Pokud váš kůň takové potíže mívá pravidelně na jaře a na podzim, pak doporučuji měsíc před přelínáním začít podávat minerálně-vitamínový doplněk a podávat ho minimálně do doby dokončení přelínání.

Důležitou skupinou koní, u nichž nesmíme šetřit na doplňku vitamínů a minerálů, jsou koně, kteří jsou na dietách např. při obezitě, při metabolických onemocněních (např. IR, Cushing). U těchto koní dietou omezujeme příjem uhlohydrátů a mnohdy i objemného krmiva a s tím bohužel i příjem vitamínů a minerálů, které pak musíme doplňovat. (Zde zdůrazňuji, že jakékoli zdravotní potíže koně je nutné konzultovat s veterinářem – výše zmíněné nespecifické potíže mohou manifestovat i některá jiná onemocnění nebo vnější zátěže, proto je pohled veterináře vždy důležitý.) Doplněk vitamínů a minerálů je dále důležitý u rostoucích koní, u koní v reprodukci, koní v tréninku a u koní nemocných a po zranění nebo po operaci.

Mám krmit oves celý, když stále nacházím v trusu koní mnoho nestrávených ovesných zrn?

Kořínkovi: Zdravý kůň s kvalitním chrupem by neměl mít problém s trávením celého ovsa, nicméně pakliže i po více než 14 dnech nacházíme ve výkalech velkou část nestrávených zrn, je na místě zvážit úpravu ovsa. Neschopnost dobře zpracovat celý oves může být způsobena problémy se zuby, ale i stresem z nedostatečného klidu u krmení ‒ např. koně blízko sebe. Zrychlený příjem s nedostatečným rozžvýkáním se projeví právě přítomností velkého množství nenarušených celých zrn ovsa v trusu koní.

Monika Mechová: Otázkou je, co je to mnoho? Vždy v koblížkách nějaká nestrávená zrna najdete. Pokud máte pocit, že je jich až příliš, je potřeba najít příčinu problému. Může to být hltající kůň, který pořádně nekouše, problém se zuby, krmení ovsa před objemnými krmivy a tím zrychlený průchod zrna trávicím traktem apod. Tyto věci se dají vyřešit poměrně snadno. Pokud i přes veškerou snahu nadále zůstává počet nestrávených zrn vysoký, je vhodné k úpravě zrna přistoupit.

Uměl by výživář pomoci s termoregulací, s kvalitou srsti, s kožními problémy?

Kořínkovi: Určitě. Souvislost „termoregulace ‒ příjem sena“ je snad dostatečně známá. Možná již méně se ví, že velmi důležitá je i vyvážená minerální výživa, zejména v pozdním létě a na podzim. Často je dobrým ukazatelem fakt, že v tuto dobu se i koňmi samými viditelně zvyšuje příjem minerálního lizu. Minimálně v tomto období by si měl chovatel dát na svých svěřencích po stránce vit.-minerální více záležet. Kvalitní srst totiž vůbec nemusí být v zimě dlouhá ‒ naopak, enormně dlouhé pesíky často ukazují na nedostatek či zdravotní problém. Zdravá zimní srst má být úměrná typu a plemeni koně, s kvalitní podsadou.

Monika Mechová: U těchto problémů je správná výživa součástí celého souboru vhodných opatření ‒ k zahřátí koně poslouží dostatek dobře stravitelné vlákniny, ale někdy bude nutné koně i zadekovat, případně přes nejhorší náhlý výkyv (např. celonoční déšť s větrem, při teplotách těsně nad nulou) zavřít na box. Kožní problémy a podlomy můžete ovlivnit např. konopným nebo lněným semínkem, kvasnicemi, černuchou setou a mnoha dalšími doplňky, ale pokud kůň bude stát celé dny v blátě po kolena, moc mu to nejspíš nepomůže.

Romana Babáková: Ovlivnění termoregulace výživou je jistě možné. V zimě je zásadní dostatečný přísun objemného krmiva, které je potravou pro miliardy střevních mikroorganizmů. Vedlejším produktem fermentace je teplo, které tak představuje významný způsob zahřívání v zimě. Chceme-li koně v zimě zahřát, můžeme s nadsázkou říci: „dejte mu seno“. Nicméně i zde jsou nějaká ta „ale“, která je potřeba posoudit individuálně. K termoregulaci by bylo dobré zmínit i letní problematiku, kdy se naopak koně potřebují ochlazovat, což se při práci děje většinou pocením. Zde je z pohledu výživy vhodné doplňovat koni elektrolyty nebo alespoň solný liz. Horší kvalita srsti, kožní problémy a podlomy jsou velmi častým projevem nedostatků ve vitamínové a minerální výživě a tedy jsou často velmi efektivně řešitelné doplněním kvalitního premixu do krmné dávky. Osobně dávám přednost organickým formám mikroprvků. Je však potřeba počítat s faktem, že efekt v případě kožních derivátů ‒ kůže, srst, kopyta ‒ bývá pozvolný a podávání zvláště u výrazně deficitních jedinců musí být po delší časový úsek. Pokud chci podpořit koně při přelínání, bylo by dobré začít alespoň měsíc před očekávaným přelínáním a podávat po celou dobu přelínání.

Moji koně dostávají, a svým klientům doporučuji taktéž, vit.-min. směsi každodenně jako základ. Dále je vhodné se poradit s veterinářem, zda tyto potíže nemohou souviset s jiným problémem – například. parazitózy (vnitřní i vnější), Cushing, insulinová rezistence a mnoho dalších možností. I při těchto onemocněních je vhodné podávat vitamíny a minerály, ale k tomu je zapotřebí řešit i samotné onemocnění.

Co jako výživáři doporučujete na tzv. „konečníkovou vodu“ ‒ tedy stav, kdy souběžně s normálně formovaným trusem odchází z koně i nevstřebaná tekutina, často ve velmi významném množství?

Chovatele samozřejmě tento problém velmi trápí, ať už je sezónní a mírný, nebo celoroční a „vydatný“. Signalizuje totiž vždy něco „mimo standard“, nehledě na to, že věčně ušpiněné okolí konečníku, vulvy a nohou působí nejen neesteticky, ale může přinášet i druhotná zdravotní rizika...

Kořínkovi: Problém konečníkové vody je někdy vyřešený snadno (například výraznějším přídavkem hrubé vlákniny při jarním rozpásání koní), jindy je vystopování příčiny běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem, zato s výrazně tenčí peněženkou... Někteří koně tímto problémem trpí jen do určitého věku, jiní celoživotně. Někde pomohou probiotika, jinde ani trochu...

Monika Mechová: Konečníková voda je problém, jehož příčina není jednoznačně známá. Je častější u valachů než u klisen. Negativně zde působí také stres. Z výživářského hlediska jde často o špatné trávení vlákniny. Ať už je to dáno metabolickou indispozicí koně nebo hůře stravitelnými objemnými krmivy. Doporučuji proto při tomto problému dávat koni jemné a dobře stravitelné seno, probiotika s prebiotiky na upravení trávení a omezit stresové situace. U některých koní se tento problém vyskytuje pravidelně v určitém ročním období, tam to potom může být způsobeno např. výskytem určité byliny na pastvě, kterou kůň špatně snáší, případně jiným sezónním spouštěčem.

Romana Babáková: Základem je takového pacienta nechat vyšetřit veterinářem. Příčin může být mnoho a ne vždy se podaří zjistit, co za těmito projevy stojí. Veterinář pravděpodobně prověří a vyloučí možné mechanické příčiny, případná poranění, překážky, dále možný vliv parazitů. Často za těmito potížemi může stát nerovnováha střevní mikroflóry nebo zrychlená peristaltika u nervóznějších vznětlivějších koní. Z pohledu výživy bych hledala možné dietetické chyby ‒ např. velké proluky mezi krmením senem, jednorázově velké dávky jádra, příliš velké dávky olejů / tuků bez fáze navykání, zaplísněná krmiva (často i od pohledu pěkné seno se ukázalo být spouštěčem!), velké dávky ovoce, pečiva a jiných pochutin, nevyvážené kombinace jednotlivých statkových krmiv, nežádoucí nekontrolované krmení kolemjdoucími, nadměrný příjem solných nebo minerálních lizů z nudy, přítomnost nežádoucích bylin na pastvě, neopatrné rozpásání, velké výkyvy v krmení a tak dále. To vše má vliv na rozvrácení rovnováhy střevní mikroflóry a následné poruchy trávení, které se mohou projevovat mnoha způsoby ‒ a tedy i výtokem z konečníku. Někdy bývá obtížné znovu nastolit citlivou rovnováhu střevního mikrobiomu. Já ráda využívám probiotické kvasinky Yea-sacc, které jsou základním stavebním kamenem probiotických přípravků Habibi – Trávení basic / plus.

Čím se dá koním venku přilepšit v někdy velmi dlouhých blátivých obdobích, kdy jsou rozlehlé pastviny většinou zavřené a koně tráví čas na zimních výbězích a na menších pastvinách, kde nemohou denně nachodit tolik, kolik jsou zvyklí během většiny roku, navíc nemohou uspokojit svoji potřebu vyhledávat rozmanitý porost, bylinky, keře a stromy na okus ‒ dá se něco poradit i v tomto směru?

Kořínkovi: V blátivá období, kdy jsou koně na zimních výbězích, je vhodné jim nabídnout právě něco k okusu. Vhodné jsou větve ovocných stromů. Klidně i smrku a borovic.

Monika Mechová: Pestrost v objemu v zimě nahradíte těžko, pokud nemáte seno z alpských luk. Takže zde určitě kvalitní vitamino-minerální premix, příkrm dle potřeby. O dostatek pohybu a zahánění nudy se musí v případě malého výběhu postarat majitel. Určitě bych ale v této souvislosti ráda zmínila problematiku přežírání senem: Koně na malých zimních výbězích často prostojí celý den u volně přístupného balíku a tlačí do sebe takové dávky sena, které by v případě větších ploch a zábavy ve větším stádě nikdy nespořádali ‒ což je samozřejmě nežádoucí. Je dobré dát si tu práci a rozmístit seno po celém výběhu. Ideálně ve zpomalovačích, aby koně žrali pomalu přidělenou dávku sena. Samozřejmě s klesající teplotou je potřeba množství sena odpovídajícím způsobem navyšovat.

Máte své vlastní koně? Jak je máte ustájené? Jak zabezpečujete speciální příkrmy?

Kořínkovi: Ano, vlastní koně chováme v režimu 24/7 již 8 let, předtím byli na noc ve stáji. Máme nesourodou skupinu poníků plus velkých (dobře krmitelných) koní. Seno dávkujeme do sítí, v sezóně paseme. Individuální příkrmy provádíme v přístřešku, každý kůň je uvázaný na úvazu.

Monika Mechová: Vlastního koně nemám, ale pokud bych sháněla ustájení, hledala bych režim 24/7 nebo 12/12 s dostatečně velkým, bezpečným a pravidelně ošetřovaným výběhem nebo ideálně pastvinou a alespoň základním zázemím (zabezpečená, temperovaná sedlovna a krmírna, box pro nemocné koně, rozumné skladování sena). Kladla bych důraz na pravidelnou kontrolu koní, možnost individuálního dokrmování a dostatečný počet krmných míst u sena a vyrovnanost stáda s pokud možno malou fluktuací koní. Podmínkou by také byl neustálý přístup k čerstvé vodě a možnost schovat se před nepříznivým počasím.

Romana Babáková: Ano, mám vlastní koně – jednoho hůře krmitelného valáška, druhého valáška, který přibírá i ze vzduchu, a do třetice kobylku po prodělané těžké nemoci s trvalými následky na kloubech. Ustájené je máme ve srubové stáji s volným průchodem do členitých výběhů a možností přehnání na velkou pastvinu. Ve stáji máme v zimě vyhřívané napaječky a non-stop přístup k senu. Seno předkládáme v krmných sítích po celých balících. Koně většinou přes zimu pobývají ve stáji s přístupem do výběhu, kam se ale v bahnech rozhodně nehrnou. Když jsou vhodné podmínky, pak je přeháníme na hektarovou pastvinu, aby se trochu protáhli. Ještě stojí za zmínku, že hůře krmitelného valáška dekujeme, aby neztrácel zbytečně mnoho energie na termoregulaci a kobylku s nemocnými klouby také, protože více odpočívá a často lehá, tak abychom jí dopřáli větší tepelný komfort.

Děláte pro klienty a pro své vlastní koně rozbory sena? Dá se napříč republikou nějak obecně zhodnotit, jaké parametry plus mínus v průměru vychází, nebo je situace v různých oblastech velmi odlišná?

Kořínkovi: Rozbory v některých případech děláme a jejich výsledky jsou velmi rozdílné. Nejen v průřezu republiky, ale i mezi jednotlivými pěstiteli.

Monika Mechová: Rozbory již nedělám, protože většina koní je v nájemních stájích a každá várka sena je od jiného dodavatele ‒ rozbory pak postrádají smysl. Pokud majitel koně se stálým dodavatelem rozbor potřebuje, není problém sehnat laboratoř, která tuto službu nabízí. Situace napříč republikou je odlišná ‒ jiné je seno z hor, jiné z nížin. Jiné z udržovaných luk a jiné z neošetřovaných porostů. Obecně ale vidím problém v kvalitě sena ‒ ve smyslu technologie výroby a skladování.

Romana Babáková: Nedělám rozbory ani sena, ani krmných směsí. Krmné dávky jako takové ani nepočítám, spíše se zaměřuji na celkový management koně a hledání příčiny případných potíží. Na základě veterinárních vyšetření provedených terénními veterináři potom doporučuji úpravy ať už v managementu chovu, krmení nebo pomocí krmných doplňků Habibi. Dostávám se ale k rozborům krve koní na selen a zde výrazně převládají deficitní koně z horských oblastí, ale také hodně z Plzeňského kraje až dolů k Šumavě, pak také Vysočina a Brněnsko.

Jaké jsou nejčastější chyby v krmném managementu napříč venkovními chovy?

Kořínkovi: Nejen ve venkovních chovech je nejčastějším nedostatkem, že lidé krmí tak, jak krmí „soused“ ‒ tedy bez ohledu na potřeby konkrétních koní. Většina jich totiž při kvalitním objemu jádrem vůbec přikrmovat nepotřebuje, a to ani přes zimu (ale paničky to těžce nesou...). Takže bych asi vyzdvihla to nejdůležitější: uvědomit si, že KVALITNÍ objem je základ KVALITNĚ nakrmeného koně.

Monika Mechová: Nedostatečné nebo naopak přehnané krmení senem. V prvním případě koně bývají ponecháni bez přídavku sena na vypaseném výběhu s minimálním (nebo vůbec žádným) porostem. Ve druhém případě pak koně mají k dispozici balík sena ad libitum. V kombinaci s malou vydupanou plochou to často vede k přežírání senem a téměř nulovému pohybu koní.

Je něco, co byste majitelům a chovatelům koní kladli na srdce jako prioritu číslo jedna?

Kořínkovi:

- Používat zdravý rozum.

- Méně je někdy více.

- Rady na FB a jiných sociálních sítích berte s rezervou ‒ bez zhodnocení kondice, vyhodnocení sportovní zátěže, věku a plemene jsou někdy úplně mimo.

Monika Mechová: Aby nehledali to nejlevnější ustájení v okolí, ale požadovali kvalitu.

Jak je vidět, výživáři se ve svých doporučeních dost významně shodují, ať už pracují pro konkrétní firmu, nebo jsou zcela nezávislí. Pokud by vás zajímaly odpovědi na další otázky specifické pro venkovní držení koní, můžete se pod článkem v komentářích ptát ‒ některý z tázaných odborníků si určitě ochotně udělá čas a odpoví.

Velký dík patří všem osloveným výživovým poradcům! Je skvělé, že i přes pracovní vytížení se najde stále dost těch, kteří namísto strohého „ne, nezapojíme se, mohlo by se to obrátit proti nám, víme, jak to na internetu chodí!“, naopak s osvětou rádi a ochotně pomohou, podělí se nezištně o vědomosti (pracně a draze získané), vyhradí si čas na druhé.

Pro fanoušky pobytu koní venku je nesporně dobrou zprávou, že naši nezavíraní, „courací“ koně mají ty nejlepší předpoklady pro zdravé trávení a dlouhý život. Pokud si dáte pozor i na kvalitní (ve smyslu NEPLESNIVÉ, dobře sklizené a SKLADOVANÉ) seno a budete vědět, že minerálně-vitamínový premix není sprosté slovo :-)) + zajistíte dostatek nezávadné vody, máte zpola vyhráno. A pokud někdy cestou k ideální kondici svých koní narazíte na problém, po přečtení našeho článku budete určitě vědět, na koho se obrátit...

A co napsat závěrem? Moje krevní skupino (tedy majitelé promyšlených pastevek, vymazlených paddock paradisů, výběhů pečlivě předělaných na stabilní příjemný pobyt koníků), jsem tu pro vás! Ptejte se, navrhujte témata ke zpracování, ozývejte se mi (ilazanska@volny.cz)!

Nechci psát o něčem, co moji „krevní skupinu“ neposouvá vpřed, neobohacuje o nápady, dobré rady, o společně sdílenou radost z volného života koní. Chci hledat taková témata, která vám budou opravdu užitečná, která nás všechny, kdo koním přejeme maximum volného pohybu, spojí ve společném hledání toho nejlepšího, nejvychytanějšího a nejlépe aplikovatelného do praxe. Písmenka jsou sice krásný vynález, ale bez přenosu informací z nich získaných by nikdy nemohla v reálném životě ožít. Tak pojďme svorně pracovat na tom, aby slova těch, kdo šíří osvětu ve věci koní venku, skutečně ožívala. Sice je obrovská dřina vybudovat opravdu funkční, pěkné a v každém počasí příjemné venkovní ustájení, ale pokud se vzájemně podpoříme (radou, informací, dobrým slovem), cíle jednoho dne dosáhneme! :-) Tak ať jsou naši venkovní miláčci fit!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 20.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: