Stejně jako ostatní pořadatelé i rodina Terberových (JS Likoli) výrazně posunula organizační stránku akce směrem kupředu. V týdnu před konáním soutěže byly na webových stránkách (www.enduranceday-most.cz ) k dispozici veškeré informace o programu, mapy tras i údaje o chladicích místech, informace o sponzorech a samozřejmě nechyběly ani předběžné startovní listiny. Z nich bylo patrno, že všech soutěží (celkem 10) se zúčastní cca 112 dvojic z 12 zemí.

Šok mi způsobily startovní listiny soutěží na 89 km (S, CEI*), kde jsem byla přihlášená s Habibem. Na 3 soutěže v této distanci (mezinárodní seniorská a juniorská, národní) se přihlásilo více než 30 dvojic, a hlavně se přihlásily nejrychlejší dvojice letošních národních eLkových soutěží - L. Škábová + Žoly, M. Studničková + Amir al Asmar. Ve spojení s ostřílenými závodnicemi eSkových soutěží - M. Novotná + Red Sweet Little Girl a T. Kopecká + Tuzemec to znamenalo skoro smrtící kombinaci: rychlý start a rychlý závod.

Na druhou stranu pouze 4 dvojice přihlášené do mistrovské seniorské soutěže (125 km) (P. Jadlovský + Sioux Dakota, A. Hrdina + Chosita, H. Sýbková + Kahraba Thalka a Z. Hradecká + Faloma) naznačovaly, že v současné době v České republice chybí dostatek koní schopných běhat nejvyšší soutěže. Tento fakt potvrzovala účast pouze jediné české zástupkyně K. Kyselé + Poesie na nejvyšší 160 km soutěži.

Přes svíravý pocit v žaludku jsme v pátek dopoledne naložili Habiba a vyrazili do Mostu. Závodiště jsme našli perfektně připravené - organizační služba a hlavní steward závodů převzali mezinárodní pas a vybavili nás všemi podstatnými informacemi a doklady. Habib po chvíli váhání vlezl do připraveného boxu, tvářil se v pohodě a my jsme se mohli v klidu naobědvat a začít připravovat zázemí na zítřejší soutěž. Po třetí hodině začaly veterinární prohlídky, tu jsme bez problémů absolvovali s nejlepšími hodnotami. A pak rychle ubytovat v penzionu a vydat se na obhlídku začátku tratí po svých (já a Habib) a chladicích bodů (miniteam v autě). Večer jsme se pak sešli na technické poradě.

Druhý den jsme brzy ráno vyrazili krmit a začít koně připravovat na soutěž. Habib jevil známky nervozity (stejně jako já), protože někteří koně z okolních boxů startovali na vyšších soutěžích a odešli již dříve. Vůbec se ukázalo, že valach řeší každý náš příchod a odchod. Nervozita dosáhla vrcholu v 7:45, kdy jsem připraveného koně odváděla na startovní bod. Cesta pěšky trvala cca 10 minut, a během nich jsme se s Habibem stále nemohli dohodnout. To moji i jeho nervozitu ještě zvýšilo a bohužel vykrokování před startem nepomohlo.

Start byl velmi rychlý, hmota 30 koní se dala do pohybu, ale Habib najednou jakoby zamrzl a místo cvalu či klusu vpřed začal kozlovat. To mu vydrželo zhruba 10 minut, které znamenaly snad ty nejhorší v mém životě. Nejsem dobrý jezdec, po několika nepříjemných úrazech na tomto koni mám strach, ale v té chvíli jsem se snažila nespadnout, aby mi neutekl za odcházejícími koňmi a nezranil sebe či někoho jiného.

Po tom, co se Habib alespoň trochu uklidnil a většina startovního pole nám utekla, začala nejšílenější stíhací jízda mého jezdeckého života. Habiba každý kůň, kterého zahlédl na trati před sebou, motivoval k tomu, aby ho dojel a předjel. Až po cca 20 km byl pak ochoten alespoň zastavit na chladícím bodě a napít se. Konec prvního 30 km dlouhého kola jsme dojížděli v menší skupině. V domnění, že při rychlosti kolem 18,5 km/hod budeme dlouho chladit, jsme po projetí cílem zabočili k připravenému paddocku. Jaké bylo ale naše překvapení, když tepové hodnoty na Polaru ukazovaly 64 tepů - tzn. hodnotu potřebnou na vstup do veterinární kontroly. Po kontrolním měření fonendoskopem jsme šli do veterinární kontroly a tu úspěšně absolvovali.

Díky menšímu zdržení jsme z původní skupiny startovali poslední. Nicméně Habib neponechal nic náhodě a od začátku nasadil ostré klusové tempo. Když jsme absolvovali první část po asfaltu a dostali se na travnaté úseky nad hipodromem, nebyl žádný problém docválat naše předchozí kolegy. Po několika km se utvořila poměrně stabilní skupina - dvě bulharské dvojice, dánská juniorka a my. Tato čtyřka absolvovala druhé, nejdelší (38 km) kolo ve vysokém tempu (přes 20 km/hod). Několikrát jsem se snažila Habiba zadržet a opustit skupinu, ale nešlo to. Na trati jsme předběhli další soutěžící dvojice i přesto, že jsme několikrát hledali značení, které někdo nepřející zničil. Na konci druhého kola Habib projevil svou inteligenci - přestože koně před ním cválali správně po oválu, on velmi rychle zjistil, kudy se dá odbočit do cíle a strašně se divil, proč by měl ještě cválat kolem, když tudy je to rychlejší.

Při dojezdu z druhého kola jsem věděla, že tak rychlé tempo především po tvrdém povrchu jsme s Habibem nenatrénovali, a že nebude úplně jednoduché projít veterinární kontrolou. Už čas chlazení ukazoval, že kůň vydal mnoho energie, chladili jsme dvojnásobnou dobu než po prvním kole. Veterinární parametry ale byly velmi dobré až do klusové zkoušky. Veterinář ohodnotil chody na B a pozval nás na rechek. Hlavou se mi honily vzpomínky na předchozí rok, kdy jsme před posledním kolem po odjetí 97 km byli se Sihaskou diskvalifikováni právě na recheku na nepravidelnost chodů. Přesto jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Koně pořádně zadekovali, masírovali velké svaly a stále chodili. Tento přístup se ukázal jako úspěšný, rechekem jsme prošli. Ale litevský veterinář doporučil výrazně zvolnit tempo.

Do třetího kola jsem startovala s tím, že pokud ucítím na asfaltu, na který jsme vyjížděli po opuštění dráhy, jakoukoli nepravidelnost chodů, vrátím se a koně ze soutěže stáhnu. Naštěstí se nic takového nepotvrdilo, a tak jsme poslední nejkratší kolo (21 km) absolvovali v pomalém tempu. Valach šel v klidu v klusu dopředu, zbystřil pouze tam, kde jsem hledala cestu, nebo se před námi objevil kůň z jiné soutěže. Nejvíc jsem se bála, že se jako obvykle někde ztratím, naštěstí byla trať opravdu pečlivě značená, takže se mi to nepovedlo. Do cíle jsme v pohodě doklusali a bez chlazení během 10 minut dosáhli 52 tepů. Veterinární kontrolou jsme prošli bez problémů, ale kvalita chodů se ukázala naším nejslabším místem. Celkem spokojeně se tvářícího valacha jsme vykrokovali a pak odvedli do boxu, kde se přímo vrhl na připravenou večeři a seno.

Po rychlé sprše v motelu jsme se vrátili na závodiště a sledovali dojezdy dalších dvojic. Rádi jsme zatleskali novému mistru republiky A. Hrdinovi, jehož trakénská klisna Chosita (účastnice MS juniorů v Bábolně) znovu dokázala, že je koněm světových parametrů. Popřáli jsme i P. Jadlovskému, který si došel pro druhé místo. Velký kopec smůly si vybraly 2 české jezdkyně - Z . Hradecká a K. Kyselá - které byly se svými klisnami z příslušných soutěží diskvalifikovány na závěrečné veterinární kontrole pro kulhání. K. Kyselá přitom podala heroický výkon, protože došla svoji první T soutěž až v pozdních nočních hodinách, kdy poslední kolo šla celé ve tmě.

Druhý den ráno začaly národní soutěže L, Z a KP. Napětí až do závěrečného finiše slibovala především soutěž L, kde startovaly nejméně 4 rychlé dvojice s velkou nadějí na přední umístění: M. Drásal + Predátor, B. Pflugová + Ahmed, T. Kucharská+ Haydéé a M. Pipová + Arista (účastnice MS juniorů v Bábolně). Zhoršené počasí - studený vítr + velmi chladno - na jednu stranu umožňovalo dvojicím jít až na hranici nejvyšší rychlosti, na druhou stranu bylo velmi nebezpečné, takže každý musel pečlivě zvažovat množství studené vody použité při chlazení. Výše zmíněné dvojice se držely pospolu celé první kolo a i do druhého startovaly s minimálním časovým odstupem. Ani velká zima a déšť neodradily publikum, aby se schovalo do místní restaurace. Naopak, všichni s napjatým dechem čekali, jak to dopadne.

Když se na obzoru nad dráhou objevily 4 dvojice pospolu, začala jsem předvídat, jakou taktiku asi použijí. Arabský hřebec Predátor M. Drásala je stažený z polských dráhových dostihů a já předpokládala, že toho jeho jezdec využije - že si dovolí nasadit vysoké tempo hned na začátku dostihové dráhy. A stalo se, Predátor kolem nás, stojících v první čtvrtině dráhy, prolétl vysokou rychlostí, jako druhá začala sprintovat B. Pflugová na Ahmedovi. Tereza Kucharská si ještě brala od nás chlazení, ale když viděla utíkajícího Predátora a Ahmeda, tak pobídla i Haydée do sprintu.

Mostecký okruh je nejdelší v Čechách, pro diváka je nemožné i díky přírodním překážkám sledovat dění na opačné straně oválu. Nikoho ale nepřekvapilo, že do cílové rovinky vbíhal první Predátor, jedoucí v pohodovém tempu, protože jeho pronásledovatelky byly hodně vzadu. Zaslouženě si přišel pro první místo. Boj o druhé a třetí místo byl fantastický, obě jezdkyně předvedly své nejlepší jezdecké umění a koně svoji absolutní rychlost. První dosprintovala B. Pflugová s Ahmedem a za ní T. Kucharská s Haydée. Byla otázka, zda po tak dlouhém závěrečném dostihu koně uklidní na požadované hodnoty včas. Oběma se to v poslední minutě časového limitu povedlo, a tak pořadí zůstalo nezměněné.

Schopnosti výrazně konkurovat arabům předvedla vítězka mezinárodní soutěže na 89 km K. Doležalová s achaltekinskou klisnou Allastar startující za Slovensko. Její stájová kolegyně M. Veselá si pak došla pro vítězství s druhou achaltekinskou klisnou Alakma v soutěži Z s rozdílem třídy.

Od 14:00 se v neděli konalo slavnostní vyhlášení. Všichni jsme již byli unaveni a hlavně nepříjemně promrzlí a zmoklí, ale většina dvojic do vyhlášení soutěží vyčkala. Pro mne bylo největším zážitkem vyhlášení vítězky 160 km dostihu M. Arnold (GER), která jediná soutěž dokončila a s klisnou Sheika bint Kheoma OX a dostal i cenu kondice. Zřejmě s otevřenými ústy jsem se dívala, jak kůň podvakrát na první pobídku naskočil do krásného elastického cvalu, jako by měl celou soutěž teprve před sebou. A vzpomněla jsem si na výrok ing. M. Drásala při odchodu ze závěrečné veterinární kontroly: „ještě se musíme hodně, hodně učit!" Při vyhlášení se také ukázalo, že síla české vytrvalosti leží v juniorské kategorii - obě mezinárodní juniorské soutěže vyhráli české juniorky v časech na evropské úrovni: CEI* na 89 km T. Kopecká + Tuzemec a CEI** T. Terberová + Joulik de Villeneuve.

Chtěla bych tímto za krásnou soutěž poděkovat celému pořadatelskému týmu, především stále usměvavým a ochotným Heleně a Markétce Terberovým. Samozřejmě naše poděkování míří ke sponzorům, jimiž byl hotel Cascade, Ústecký kraj, Stáj Kas bej a VK-Drcman.

Děkuji svému miniteamu za pomoc na závodech a v tréninku a za všechny úspěchy, kterých jsme letos s našimi valachy dosáhli.

Výsledky jednotlivých soutěží najdete na stránkách http://www.enduranceday-most.cz/.

Další nádherné fotografie M. Litovové z celých závodů si můžete prohlédnout na stránkách:

http://karminka123.rajce.idnes.cz/Most_9.-11.10.2009_-_I./

http://karminka123.rajce.idnes.cz/Most_9.-11.10.2009_-_II./

http://karminka123.rajce.idnes.cz/Most_9.-11.10.2009_-_III./