Výcvik v zajetí pozitivismu

19. 10. 2013 Katka Lipinská Autor fotek: Martin Lipinský, Svatava Punčochářová

V předchozích dvou článcích jsme se věnovali čistě pozitivní motivaci. Dnes se podíváme na motivaci a na učení komplexněji. Řekneme si něco i o negativním zpevnění, které nemusí být tak negativní, jak se z názvu zdá, a zamyslíme se nad užitečností obojího pro praxi.

Nejprve kratinké zopakování. Aby se zvíře učilo, musí chtít - což v praxi znamená, že za svou snahu musí být odměněno, tedy snaha musí být posílena. Může být posílena tak, že přidáme něco, co je pro něj příjemné - pak mluvíme o pozitivním posílení. Nebo je snaha posílena tak, že odebereme něco, co až tak příjemné není - pak se jedná o posílení negativní. V obou případech je to ale vždy o tom, že zvíře je za svou snahu odměněno. Mnoho lidí si pod „odměnou" představuje jen první možnost, tedy že mu něco dají, jenomže odměnou za snahu je v přírodě i to, že koně neuloví tygr. Pro výcvikové účely je tedy potřeba chápat odměnu i jako vyhnutí se nepříjemnosti.

V přírodě se zvíře učí takřka nepřetržitě, učí se vyhýbat nepříjemnostem a vyhledávat příjemnosti - to je klíčem k přežití a osobnímu rozvoji. I v kontaktu s člověkem se učí mnohem více, než jsme si vůbec vědomi. Učí se číst lidskou náladu a rozpoložení a reagovat na ni. Ne vždy je to učení, které si přejeme a často mu k učení stačí jeden jediný úspěšný pokus, což asi dosvědčí každý, komu se někdy podařilo omylem zpevnit něco, co si tak úplně nepřál. Jak vysvětluje Linda Kohanov, učení z jediného pokusu je typické pro lovnou zvěř, které se v přírodě i jedna jediná chyba může stát osudnou. Zatímco když udělá chybu predátor, sice bude mít hlad, ale další den má opět šanci na úlovek.(1)

Pozitivní a „pozitivní"

shPodívejme se podrobněji na první případ a pozitivní posílení, tedy na případ, kdy koni něco příjemného přidáme - jaké možnosti odměňování koní máme? Moc jich není. Je to v první řadě pamlsek. Dále fyzický komfort - pohlazení, podrbání, poplácání - které je často vidět především na závodech, ale jeho fyzická příjemnost pro koně je přinejmenším sporná (nicméně lze na to koně napodmiňovat podobně jako na klikr). V obou případech se jedná o přidání něčeho, co je pro koně příjemné, tedy pozitivní motivaci. Jenomže to, že je to příjemné, ještě nemusí znamenat, že je to dostatečně pádným důvodem k tomu, aby kůň pohnul kostrou. :-) To, jakou motivaci má zvíře k provedení čehokoli, nezáleží pouze na vnějším činiteli, tedy odměně. Je to mnohem více závislé na vnitřním nastavení organismu, přesně řečeno na aktivační úrovni. Tato aktivační úroveň určuje, jak moc bude jedinec ochotný se pro pamlsek nebo pohlazení „přetrhnout" a je dána jednak osobností (temperamentem) a také tím, jak jsou ne/uspokojeny jeho životní potřeby. Mezi ty patří zejména potřeba potravy, vody, odpočinku, bezpečí a další. Nelekejte se, jen jsem převedla do odborné mluvy to, co všichni známe. Pokud je zvíře hladové, jeho aktivační úroveň pro příjem potravy je velice vysoká a bude na pamlsek reagovat více než dobře. Pokud je totéž zvíře syté a navíc unavené, ke slovu přijde potřeba odpočinku a velmi těžko (pokud vůbec) ho pamlskem namotivujete k aktivitě.

Každý dobrý trenér i učitel ví, že učení je jen tehdy úspěšné, pokud je odměna pro zvíře (dítě) atraktivní. To, co dělá trenéra trenérem dobrým, je nastavení okolností a ceny odměny tak, aby tomu tak bylo. Pokud byste tedy chtěli cvičit za pomoci pozitivního posilování, musíte vždy dbát na to, abyste nastavili podmínky tak, aby pro koně byla v tu danou chvíli odměna tím nejdůležitějším. Předpokládá to tedy, že všechny ostatní potřeby zvířete musejí být uspokojeny - zvíře musí být klidné, odpočaté, bezpečně se cítící a musí být v náladě "pro každou špatnost", tedy mít chuť ke spolupráci... a navíc, vaše požadavky musejí být alespoň trochu v souladu s jeho založením - flegmatické zvíře, jehož životní zásadou je šetřit silami, budete i lákavým pamlskem jen velmi obtížně motivovat k rychlému pohybu (ale pravděpodobně velmi rádo a ochotně vyhoví požadavkům typu „nechat se zabalit do plachty"), extrémně nedůvěřivé a vzrušivé zvíře se bude obtížně učit přiblížit se k hrůzu nahánějícímu objektu. Pokud ale budete mít povahově vhodné zvíře, které budete učit jemu na míru šité věci a pohlídáte si ideální podmínky, můžete dosahovat velice dobrých výsledků.

O nedostatečné motivaci koně spolupracovat vědí své i vědci zabývající se chováním a učením a využívající poměrně široký vzorek koňské populace. Jitka Bartošová podotýká: „Učení založené čistě na základě pozitivního posilování má své mouchy. K účasti v kognitivních experimentech se koně snažíme motivovat pouze pozitivně - chceme například, aby po odepnutí vodítka sami došli k převrácenému kbelíku a „odklopili" ho. Pamlsek, který je pod ním, si mohou vzít. Když se to kůň naučí (řadě koní k tomu stačí jedna úspěšná zkušenost s dárkovým kýblem), stražíme mu do cesty různé úkoly, které musí vyřešit, aby se dostal k odměně. Na koně nijak netlačíme (ani je netrápíme hlady), abychom vyloučili vliv stresu či „donucení" na řešení úlohy. Vzdor tomu část koní z testů odpadne, a to často už během tréninku otáčení kbelíku. Nemyslím si, že to odráží horší schopnosti koně nebo jeho nižší „IQ", a v tomto případě možná ani atraktivitu odměny. Osobně bych sázela na nízkou ochotu dobrovolně spolupracovat a „být pro každou špatnost" - naše studie nedokončili hlavně koně, kteří i v běžném výcviku „dobrovolně neudělali krok" a učení je „nebavilo". Do koňské hlavy ale nevidíme a cílené testy se zatím nedělaly." Podle dr. Bartošové se s neochotou koní spolupracovat v podobných úlohách potýká více vědců, což dokládají ve svých studiích.

Lidé jsou ale vynalézaví a samozřejmě snadno našli způsob, jak dosáhnout toho, aby zvíře spolupracovat chtělo i v případech, kde vlastně přirozeně nechce. Tím je právě úprava podmínek a zvýšení atraktivity odměny. Má malý zájem o pamlsek? Aby nemělo, když je syté - je potřeba jej nechat trochu vyhladovět. Je málo temperamentní? Omezíme tedy jeho možnost pohybu. Téměř každý cvičitel psů a i většina trenérů koní tohle dobře ví a mnoho jich podobné praktiky i využívá. O Arabech se dokonce traduje, že proto, aby koně lépe navázali na své pány, nechávali je žíznivé. Voda a dovolení se napít bylo potom velmi pádným argumentem pro vytvoření pouta ke svému člověku. Ano, i tak veskrze pozitivní věc jako učení pozitivním posilováním (čímž nechci ani naznačovat, že Arabové využívali pouze pozitivního posilování) za sebou může skrývat nepříjemné věci.

Negativní neznamená nutně „špatný"

shV případě posilování negativního zvířeti něco odebíráme. Ovšem protože se stále jedná o to, aby kůň chtěl úspěšné chování zopakovat, musí být toto chování odměněno. Odměňujeme tím, že odebíráme něco, co mu předtím nadělíme a není mu tak zcela příjemné. Nejčastějším předmětem odebírání u koní je tlak nebo rušivý podnět, tedy tlak holení při pomůcce, bič za zadkem při lonžování nebo točení koncem vodítka v kruhovce. Dala by se sem zahrnout ještě „širokospektrální" odměna klidem, která bývá velice účinná, protože klid je to, co kůň přirozeně vyhledává. Výsledek negativního posílení je stejný jako pozitivního - zvíře se cítí odměněno za snahu a má tendenci danou činnost zopakovat.

Jak se pracuje s tlakem? V první fázi výcviku koně narazíme na to, že kůň nebude vědět, co si s tlakem počít. Podle své přirozenosti půjde spíš proti němu. Zatlačíme-li na týl syrového koně nebo zataháme za ohlávku, aby sklonil hlavu, pravděpodobně se spíše opře proti tlaku nebo se ho bude chtít zbavit jiným manévrem. I zde musíme použít dobré načasování, abychom v momentě, kdy pod tlakem naznačí povolení, tlak ihned zmizel a kůň byl tak za správnou reakci odměněn. Stejný princip platí i v případě, že použijeme namísto přímého tlaku jen nějaký nepříjemný, rušivý podnět - může to být švihání tušírky nebo třeba nepříjemný zvuk. Opět se jedná o výcvik za pomoci operantního podmiňování, kdy zvíře zareaguje a je-li reakce žádoucí, je odměněna - v tomto případě odebráním rušivého podnětu.

Efektivita učení v principu nezávisí na tom, zda zvolíme posílení pozitivní, nebo negativní, ale na tom, jaké jsou okolnosti a zda „odměníme" žádoucí chování tak, aby byl kůň motivován ho opakovat. Mimo jiné to znamená, že chceme-li učit efektivně, ani v případě negativního posilování se nesmí jednat o podněty, které zvíře stresují nebo mu působí bolest.

Ne, že by takové učení nefungovalo, motivace strachem bývá v některých případech i velmi účinná. Je to ale riskantní, čtenářům ji nedoporučujeme a není to ani v nejmenším tématem tohoto článku. Bolest nebo velký stres se může vrátit i po delší době a zkomplikovat další učení negativním posilováním. Jitka Bartošová upozorňuje, že pokud má kůň předchozí špatné zkušenosti, může i na korektně prováděné negativní posilování reagovat špatně. Což je logické, protože ve hře je očekávání bolesti vlivem předchozích zážitků. Dr. Bartošová uvádí případ koně, který měl špatnou zkušenost s nakládáním do přepravníku a odmítal se k němu přiblížit na několik metrů. Pokusy o korektně prováděné učení negativním posilováním selhávaly, zatímco pozitivní posilování zde bylo efektivnější. Podobnou zkušenost se „zrazeným" koněm má jistě mnoho z vás.

dxKterá forma je výhodnější, učení prostřednictvím negativního posilování, nebo pozitivního? Vzhledem k tomu, co je obecně preferováno, je odpověď nasnadně. Negativní posilování je pro cvičitele ve většině případů snazší. Zajistí si jím totiž, že odměna bude pro zvíře atraktivní vždy a že zvíře bude na jeho požadavky reagovat, což u pozitivní motivace tak jisté není. Nemusí tolik řešit, zda na koně nepůsobí jiné podněty, které jsou zajímavější než jeho pamlsek či klikr, jestli je zrovna nakrmené, nebo zda se mu chce nebo nechce hýbat.

Mimoto ale práce s tlakem umožňuje koni ve většině případů lépe sdělit, co přesně požadujeme. Není problém naučit prostřednictvím pozitivní motivace koně snížit hlavu, ale budeme-li se snažit jej naučit stejným způsobem třeba zvedat nohu, bude to obtížnější a dlouhodobější. Zatímco pomocí negativní motivace (zaťukání tušírkou) nebo kombinací (chování odměníme nejen odebráním rušivého podnětu, ale i kliknutím nebo pamlskem) to bude umět za 10 minut, pouze pozitivní motivací bude pravděpodobně trvat podstatně déle, než pochopí. A budeme muset být vynalézaví ve způsobech, jak mu „říci", co přesně chceme. To samé platí i pro ježdění. Možná není nejvhodnější ovládat koně udidlem působícím na citlivé koutky nebo mu dávat pomůcky ke složitějším cvikům v místě, kde máme holeně (to není zrovna citlivé místo), ale pořád je komunikace prostřednictvím tlaku dobře srozumitelná a pokud se dodržují principy správného učení (doporučuji např. DVD a publikace Andrewa McLeana nebo Richarda Hinrichse), koně se takto učí bez problémů a ochotně.

Pokud bychom chtěli reakce koně posilovat pouze pozitivně, museli bychom od tohoto způsobu komunikace upustit a najít si jiný prostředek. Asi nejspíše hlas a doteky (a skutečně pouhé doteky a nikoli tlak!) na citlivějších místech těla. Ne že by tohle nikdy nikoho nenapadlo. Britská psycholožka Moyra Williams popsala svou zkušenost s výcvikem „nepopsané" tříleté klisny, jíž se od počátku výcviku rozhodla ovládat pouze doteky v oblasti kohoutku (kohoutek zvolila proto, že je jedním z nejcitlivějších míst na těle koně). Klisna byla velmi chápavá a naučit ji správným reakcím nebyl problém. Ovšem: „Problém se nečekaně vynořil naprosto jinde. Bylo jím prosazování poslušnosti. Nona sice velmi brzy zvládala můj způsob výcviku, občas si ale prostě dělala, co chtěla. Když se pomůcka k obratu nelišila od jejího vlastního úmyslu, reagovala ochotně a značně rychle. Pokud však byla právě jiného názoru, přestala na moji pomůcku brát ohled a já jsem neměla žádnou možnost jí v tom zabránit. Kárání, které nebylo spojeno s bolestí, mělo na Nonu ještě menší účinek než na tvrdohlavé dítě a já jsem byla brzy nedobrovolně prohnána přes pole, pod stromy a přes cesty a odnesena do stájí."

Moyra Williams dále popisuje, že potíž byla v tom, že Nona byla nejen inteligentní, ale také velmi temperamentní a ráda se proběhla. A všichni dobře víme, jaký zájem o pamlsky má mladý, zdravý, odpočatý a dobře živený kůň, když se zahřeje a má před sebou volný prostor. Z důvodů bezpečnosti tedy Nona dostala zpět měkké, rovné udidlo a bylo po problémech.

Poté, co Nona předčasně uhynula, Moyra podobný experiment zkusila s úplně jiným typem koně. Zakoupila „velkou, trochu těžkopádnou a značně nervní ryzku" Portii. Pustila se do výcviku podobně jako u Nony, ovšem věnovala více času upevňování poslušnosti v ohrazeném prostoru. I když potom s Portií začala jezdit ven do otevřeného prostoru, narozdíl od temperamentní Nony nikdy neměla potíže s jejím ovládáním. U ní tedy bylo možné využívat pouze pozitivní posilování. Nicméně i u Nony Moyra Williams chválí uvolněný, pružný a kmižný pohyb koně ježděného tímto způsobem, ale také připouští, že celý výcvik trval déle a měl své velké "ale" v nespolehlivosti: „až na vzácné okamžiky, kdy byla pozornost klisny rozptýlena něčím jiným, jsem Nonu nikdy nevzala za otěž." (1) Což je velice hezky zformulované negativum výcviku prostřednictvím pouze pozitivní motivace. Funguje velice dobře ve chvíli, kdy na koně nepůsobí jiné silnější podněty. Bohužel u většiny koní se vždy může takový podnět najít a to naprosto nečekaně a v nejnevhodnější okamžik. Samozřejmě, i tato situace má řešení. Buďto si najít výjimečně klidného koně, nebo koně, který má jiné (především zdravotní) důvody, proč s námi nikam utíkat nechce.

dt„Úspěch učebního procesu záleží na tom najít nejsilnější motivační faktor pro každého jedince," píše se v Encyklopedii chování zvířat pro veterináře. A píše se tam také, že „odměna potravou je lépe přijímána zvířaty, která byla předtím držena bez jídla; jsou však někteří jedinci, pro které potrava není silným motivačním faktorem." (2) Právě první věta této citace je tím nejdůležitějším klíčem pro efektivní výcvik koní. Chcete-li uspět, musíte najít vždy ten aktuálně nejsilnější motivační prvek pro dané zvíře v danou chvíli. To je mnohem důležitější než to, zda odměna bude spočívat v tom, že něco odeberete (negativní posilování), nebo přidáte (pozitivní posilování). Koneckonců obojí lze vhodně kombinovat. Pomocí tlaku holeně nebo tušírky koně navedete k tomu, co od něj požadujete, přičemž při žádoucím chování tlak odeberete (negativní posílení) a můžete koně odměnit i pozitivně - ve správný moment, tedy při žádoucím chování současně s odebráním tlaku.

Velice snadno si to můžete vyzkoušet při výuce španělského kroku. Jsou koně, kteří „hrabou" rádi a často. U nich stačí zachytit žádoucí chování, zpevnit jej pamlskem (tedy čistě pozitivní posílení) a posléze spojit s povelem (viz předchozí díl). U koní, kteří toto přirozeně nedělají, bude výuka jen na základě pozitivního posílení trvat docela dlouho. Není to samozřejmě nemožné, obzvlášť pokud máte poblíž stáje brod :-), ale je to zbytečně zdlouhavé. Pokud zaklepete na holeň tušírkou, docílíte zvednutí nohy snadno a rychle (negativní posílení). Pokud se k tomu vytasíte i s pamlskem, máte cvik zpevněný hned nadvakrát a kůň rozhodně nebude chápat negativní posílení jako žádnou újmu.

Stejně tak je to i s ježděním - prostřednictvím negativní motivace koni snadno vysvětlíte, co požadujete, ale nic nebrání mít současně koně „naklikaného" a ve správný moment kliknout. Tak spojíte výhodou obou typů motivace. Já ovšem raději používám hlas, je to praktičtější a kůň dobře odliší, zda pochvala znamená zároveň „pokračuj" nebo „končíme".

ctPS: Pokud někdo po přečtení tohoto článku získá pocit, že nejsem zastáncem pozitivní motivace nebo že ji nepoužívám, je to dojem mylný. Naopak. Se svou bílou "vlčicí" jsem nadšenou cvičenkou agility a ta je založena prakticky výlučně na pozitivní motivaci. Psi na pozitivní zpevnění reagují velice dobře, nejsou tak opatrní jako koně a zpravidla bývají mnohem ochotnější dobrovolně spolupracovat. U koní jsem ale k jejímu většímu využití než jako doplňkové metody či metody k výuce cviků ve volnosti ze všech výše uvedených důvodů poněkud skeptická.

PPS: Za rady, porady a citaci vřelé díky dr. Jitce Bartošové.

 

Použitá literatura:

(1) Kohanov, L.: The Tao of Equus. New World Library 2007
(2) Williams, M.: Známe svého koně? Arca JiMfa 1995
(3) Beaver, B.V. Veterinarian ´s Encyclopedia of Animal Behavior. 1. vyd. University Press, 1994.

Podobné články

Valach žárlí. Když se ke mně přiblíží jiný kůň, tak ho odežene. Tohle už jsem nejednou slyšela i zažila. Lidé běžně připisují koním komplexní emoce a…

Radost, náklonnost, smutek, hněv, žárlivost – ponořte se s námi do oceánu koňských emocí. Co o nich víme, na to jsme se zeptali různých odborníků -…