Veterinární předkupní prohlídka není jenom formalita

16. 8. 2011 Dominika Švehlová Autor fotek: Dominika Švehlová

To, že kupovaný kůň nemusí být zdravý, je každému jasné. Že kůň nemocný nebo s nějakou zdravotní vadou nemůže podávat očekávané výkony, je tvrdá realita. Přesto je stále ještě hodně těch, co si kupují koně bez zjištění jeho zdravotního stavu; často se pak stane, že spláčou nad výdělkem a mají doma nepoužitelného velkého čtyřnožce, jehož léčení a speciální péče za pár měsíců převýší kupní cenu.

Jednou možností, stále rozšířenější, je tzv. veterinární prohlídka koně před koupí, předkupní prohlídka. Při ní veterinář vyšetří potenciálně kupovaného koně a kupujícímu (který si obvykle prohlídku objednává a platí) poté předá podepsaný protokol nebo aspoň písemnou zprávu. Protože ohledně této prohlídky, její hloubky a významu je u nás stále dost nejasností a nejednotnosti, ráda bych toto téma probrala v následujícím článku.

Aby předkupní veterinární prohlídka měla smysl

Ve „vyspělých" zemích mívají předkupní veterinární prohlídky standardizované postupy, které jsou zpracované odborníky, kladou na provedení prohlídky jisté nároky a díky tomu chrání kupující v případech nesrovnalostí ve zdravotním stavu koně zjištěných až po koupi. Díky tomu, že předkupní prohlídka proběhla systematicky, standardně, jasně a oficiálně určenými postupy, má se kupující o co opřít. Bohužel v České republice zatím žádné takové standardy neexistují a může se stát, že výsledky vyšetření, byť provedené s nejlepším svědomím a vědomím veterináře, nejsou přesné nebo dostačující.

Je proto potřeba, aby si samotní kupující uvědomili, že jim předkupní prohlídka může za určitých podmínek velmi pomoci nejen při rozhodování, ale především později při případné reklamaci koupeného koně. Může jim ušetřit čas s marným vyjednáváním s bývalým majitelem či advokáty, může jim paradoxně ušetřit peníze, když díky ní odmítnou koupit koně, do kterého by potenciálně vložili několikanásobek jeho ceny (nebo ceny prohlídky) v podobě léků a další veterinárních zásahů. Může jim ušetřit zklamání, když po nějaké době zjistí, že jejich vysněný kůň vlastně vůbec nemůže plnit zamýšlený účel nebo je zcela jiný, než jak si oni při koupi přáli.

Každý, kdo koně kupuje, by proto měl předem velmi přesně vědět, co od předkupní prohlídky očekávat, jak by měla probíhat a co je dobré za každou cenu dodržet.

Předkupní prohlídku je nejlepší provádět ještě před koupí, v původním ustájení u prodávajícího, a to hned z několika důvodů: jednak je kůň ve známém prostředí „svůj" a nemá za sebou stres z přepravy a změny místa, za druhé v případě, že prohlídka odhalí problém, který kupující neakceptuje, znamená zbytečná přeprava koně tam a zpátky zbytečnou manipulaci s ním i finanční výdaje. Samozřejmě existují i případy, kdy prodávající, jakmile obdrží peníze a koně vyprovodí ze svých vrat, už toto zvíře nechce zpět - třeba proto, že ví, co prodal...

Prohlídku by měl provádět „nezaujatý" veterinář, tedy takový, který nemá s prodávajícím a s prodávaným koněm nic společného; přece jen je to příslib větší objektivity při posuzování zdravotního stavu koně. Je také vhodné, aby koně vyšetřoval veterinář, který má s koňmi - a ideálně i s takovými předkupními prohlídkami - praxi. Důvodů to má hned několik:

  • provádí prohlídku systematicky a zbytečně nedělá vyšetření, která jsou nepodstatná, naopak prohlíží vše, co je v tomto případě důležité; za tímto účelem mají někteří veterináři či veterinární kliniky zpracované speciální formuláře, díky kterým se neopomene nic důležitého, a výsledky vyšetření jsou standardizovány;
  • ví, jaké problémy mají prodávaní koně nejčastěji, které z nich jsou významné pro další využití koně a které naopak význam nemají;
  • zná požadavky na různé sportovní disciplíny nebo různé podoby využití koně a ví, jaké zdravotní problémy mohou být potenciální překážkou v úspěšném využívání koně v dané disciplíně.

prohmatání šlachy

Dejte si s veterinářem schůzku ještě před prohlídkou a prodiskutujte spolu, jaké jsou vaše představy o kupovaném koni a jeho využití; to ovlivní i to, jak bude prohlídka vypadat, které metody veterinář využije, jak to bude dlouho trvat a jaká bude její cena. Naprosto pravdivě mu řekněte

  • jak chcete koně využívat a co od něho očekáváte (disciplína, úroveň, temperament/charakter, prostředí, v němž budete pracovat, jak často chcete koně využívat, zda vám bude vadit, když bude na nějakou dobu nevyužitelný, zda ho chcete mít „na doživotí" nebo vám jde především o momentální výkonnost...);
  • jak ho chcete mít ustájeného a jakou péči mu můžete zajistit (venku, ve stáji, nonstop ošetřující personál, zda můžete koně dát v případě potřeby operovat či hospitalizovat, zda jste schopni ho držet dlouhodobě na lécích apod.);
  • jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s koňmi a vlastní možnosti i ochota se o koně postarat (schopnost posoudit fyzickou kondici koně, zdravotní stav, ošetřit případné zranění, postarat se o koně v případě jeho nemoci, ale i možnost být u něj denně nebo několikrát denně aj.);
  • kolik peněz jste ochotni/schopni do prohlídky investovat, popř. jaká je přibližně hodnota koně.

Skutečně si sami rozeberte své představy o novém koni a ty veterináři pravdivě tlumočte. On díky tomu vybere nejvhodnější vyšetření, bude vědět, na co se při prohlídce zaměřit a co naopak není podstatné. Je logické, že koně, který je určen pro vyšší sport, vyšetří podrobněji (a dráž), než koně určeného pro příležitostnou rekreaci. Stejně tak bude moct přihlížet k nálezům: pokud například zjistí nepravidelnost postoje u koně určeného k mírné rekreaci, nebude vám radit dodatečné rentgenologické vyšetření, jak by tomu bylo u koně do aktivního parkurového skákání.

Velmi důležitou součástí předkupní prohlídky je vyjádření prodávajícího, popřípadě „domácího" veterináře, samozřejmě řádně zapsáno a podepsáno. Jednak vyšetřujícímu veterináři poskytne důležité informace, z nichž může při své prohlídce vycházet, jednak se některé důležité údaje jinak dozvědět nikdy nemůžete. V něm lze uvést:

  • jak dlouho je majitelem daného koně,
  • jak koně využíval, jaká je jeho výkonnost,
  • zda byl kůň v poslední době (např. dva měsíce) léčen a jak,
  • zda někdy kulhal nebo byl nemocen (kdy, jak, jak byl léčen, s jakým výsledkem),
  • zda má nějaké zlozvyky,
  • jak je kůň ustájen (včetně podestýlky), jak krmený,
  • kdy byl naposledy očkován, odčervený a čím, kdy podkován/upravována kopyta a kým, kdy kontrolovány/upravovány zuby,
  • zda byl očkován a odčervován pravidelně,
  • vhodné je mít i písemný souhlas s odběrem krve na zjištění dopingových látek (například léky tlumící bolest), sedaci pro vyšetření (například endoskop), popř. sundání podkov (kvůli rentgenu kopyt).

Při předkupní prohlídce má být kupující přítomen; jednak na vlastní oči vidí vyšetření koně, jednak může vše na místě s veterinářem prodiskutovat a především - nechá si vše vysvětlit. Je dobré, když je přítomen i prodávající nebo jeho zástupce, který koně zná. I on může v případě potřeby podat důležité vysvětlení zjištěného stavu koně.

Z celé prohlídky si nechejte udělat podrobný zápis, tedy mějte na papíře všechny postupy a výsledky, které veterinář zjistil. K tomu je právě vhodné mít speciální formulář, urychlí to práci se sepisováním a umožní na nic podstatného nezapomenout. Zápis/formulář podepíše veterinář i kupující, ideálně i prodávající (či jejich zástupci). V případě pozdějších problémů je totiž směrodatné to, co je na papíře zapsáno, ne to, co si řeknete „jen tak mimochodem".

U nás, na rozdíl například od německy mluvících sousedů, neexistují žádné doporučené standardní protokoly; veterináři většinou zapisují své nálezy do tzv. závěrečné zprávy. I ta samozřejmě bude hodnotná, pokud bude obsahovat důležitá vyšetření provedená odpovídajícími postupy a v potřebné kvalitě; výhodou protokolu je, že veterinární lékař na nic nezapomene a s kupujícím se může samozřejmě dohodnout, které vyšetření je možné vynechat, aby se cena za prohlídku co nejvíce snížila. Přestože nebude prohlídka zapisována do žádného protokolu (i někteří čeští veterináři používají zahraniční protokoly), je dobré, pokud se bude její postup řídit některými zahraničními vzory. Není problém si je na internetu najít, inspiraci můžete najít i v přiložených souborech pod článkem.

Co od prohlídky očekávat a co ne

Předkupní veterinární prohlídka má jediný účel: zjistit zdravotní stav koně ve chvíli vyšetření. Jinými slovy: veterinář vyšetřuje jednotlivé části těla a orgány a podle příznaků, které zapíše do protokolu, hledá nějaké „závady". Nakonec podle všech dosavadních informací (od prodávajícího i od kupujícího) může vyslovit pravděpodobnost, s jakou tyto „závady" mohou ovlivnit život a výkonnost koně u jeho potenciálního budoucího majitele (za podmínek, které kupující veterináři řekl).

letní vyrážkaBohužel nikdy vám nemůže na základě této prohlídky veterinář zaručit, že kůň je skutečně zdráv. Může se stát, že příznaky onemocnění jsou tak mírné, že je svým vyšetření nezachytí (například letní vyrážku u koně kupovaného v únoru, dušnost u koně pobývajícího několik týdnů před vyšetřením pouze venku, různé alergie, ale i některé poškození končetin u koně, který je nyní delší dobu v klidu aj.), nebo jsou jeho vyšetřovací metody nedostatečně citlivé (to je případ „starých" nedigitálních rentgenů, kde i dobrý snímek nezachytí jemné změny, které například digitální rentgen zřetelně zobrazí). I z tohoto důvodu jsou v zahraničí standardizovány vyšetřovací postupy a rozumní kupující raději využijí vyšetření moderními a přesnějšími přístroji, byť si za to o trochu více zaplatí.

Předkupní prohlídka nikdy není rozhřešením ve stylu „kupte koně - nekupte koně"; to, zda koně se zjištěnými nálezy a jejích potenciálními důsledky koupit, je vždy rozhodnutí kupujícího. Veterinář touto prohlídkou pouze rozšíří jeho informovanost a dodá mu ke zpracování další důležitá „data", která kupující bude při rozhodování zpracovávat - klást na misky vah pro a proti koupi toho konkrétního koně.

Může se stát, že jednoho koně s čipem v hlezenním kloubu budou chtít dva lidé - první pro lehké rekreační účely, nabídne ustájení s celodenním pohybem ve výběhu, ale má omezené (finanční) možnosti případné léčby, druhý chce koně využívat aktivně, k dispozici bude mít sice stáj a omezený pobyt ve výběhu, zato si může dovolit drahé léky, operaci a propracovanou fyzioterapii. U obou dvou může tento kůň udělat dobrou službu, přestože se každý o něho bude starat a využívat ho jinak. Prvnímu stačí mírnější zátěž šetřící potenciálně nemocný kloub, druhý díky operaci hrozící nebezpečí odstraní a může koně zatížit výrazně více.

Obecně platí, že pokud kupujete mladého koně pro vyšší sport, musí být skutečně zdráv. Pokud naopak chcete koně na procházky do lesa, můžete mu prominout některé nálezy. Především u starších koní, kteří už mají za sebou nějaké roky ve sportu, většinou něco najdete. Nemusí to znamenat, že takového koně nelze využívat - například kůň se špánkem nebo podotrochlózou může mít při velké zátěži brzy problémy, při rekreačním zatížení však bude bez problémů i celou řadu let.

Na co se při prohlídce dívat

Protože předkupní prohlídka může být důležitá v případě sporu mezi prodávajícím a kupujícím, je třeba, aby obsahovala kromě jiného i základní „formální" údaje:

  • jméno/identifikační údaje veterináře, jméno/identifikační údaje kupujícího (který bude prohlídku pravděpodobně objednávat), jméno/identifikační údaje prodávajícího, vše včetně kontaktů;
  • datum a místo prohlídky, přítomné osoby;
  • jméno, plemeno, věk, pohlaví koně;
  • barvu a všechny znaky koně důležité pro jeho co nejpřesnější identifikaci (odznaky, výžehy, číslo čipu, popř. víry, výrazné jizvy, nálevky, návní kosti apod.).

Samotné vyšetření koně se má skládat z několika částí:

  • vyšetření koně v klidu,
  • vyšetření koně v pohybu,
  • dodatečné vyšetření zobrazovacími technikami či laboratorní vyšetření,
  • přičemž první dvě části, tzv. klinické vyšetření, by měly být provedené u všech koní, třetí část se dělá až v případě zájmu kupujícího nebo v případě nejasností zjištěných při klinickém vyšetření.

    ad 1: Vyšetření koně v klidu

    Při něm veterinář zjistí tep, tělesnou teplotu, vyšetří dýchání a srdce koně, zkontroluje jeho kůži a srst, prohlédne oči, dutinu ústní (chrup), trus, určí výživný stav, celkové chování a odchylky od pravidelného exteriéru (především postoj končetin a kopyt, například dlouhá, měkká spěnka parkurového koně příliš „nepodrží" při doskoku a může být zdrojem vleklých zdravotních problémů). Dále prohlédne a prohmatá jednotlivé části končetin, kopyta a hřbet koně, hledá zde citlivost na tlak, teplá místa, otoky, boule či různé zatvrdliny a jiné anomálie.
    Obvykle do protokolu/zprávy zapíše, že se zjištěné údaje neliší od normy, pokud se liší, napíše jak.

    ad 2: Vyšetření koně v pohybu

    provokační zkouškaNa rovné linii i v obratech se kůň předvede v kroku a klusu a veterinář sleduje pokládání a předvádění končetin, známky ztuhlosti či jiné odchylky od normálního pohybu. Provede i tzv. ohybové zkoušky, kdy po dobu cca 60 sekund drží klouby jedné končetiny výrazně ohnuté a poté nechá koně vyklusat. Pokud kůň zakulhá, lze předpokládat, že se v končetině nachází problém. Protože ohnout končetinu lze různou silou, je tato zkouška do jisté míry subjektivní a první dva kulhající kroky se koni většinou promíjejí. Pokud však kulhá cca šest kroků po vyklusání, zkouška se považuje za pozitivní. V případě pozitivní ohybové zkoušky se může kupující rozhodnout: buď o koně ztrácí zájem, nebo nechá podezřelou končetinu dále vyšetřit, obvykle rentgenologicky (viz dále).

    Koně lze vyšetřit i na lonži nebo pod sedlem. Kůň se má pohybovat cca 10-15 minut ve všech chodech a veterinář sleduje kromě pravidelnosti pohybu i plynulost přechodů (např. při zakymácení se může jednat o mírné příznaky ataxie), ale také dýchání koně, přítomnost různých dýchacích šelestů (známka poškození plic či například anomálií hrtanu). Po ukončení zátěže může veterinář koně znovu poslechnout (srdce a plíce), zda na nich nyní nezjistí příznaky nějakých problémů (šelesty, arytmie apod.). Pokud provede ihned po ukončení zátěže měření tepu a překontroluje ji za cca 5 minut, může se vyslovit k momentální fyzické kondici koně.

    ad 3: Dodatečná vyšetření

    U koní se sportovní minulostí a/nebo budoucností, u koní drahých, při pochybnostech (oteklý kloub, nálevka) nebo na přání kupujícího může veterinář provést další vyšetření. Většinou se jedná o rentgenování končetin (běžně se dělají tyto projekce: zepředu a z boku přední kopyta a spěnky, projekce dle Oxspringa na podotrochlózu u předních kopyt a dvě projekce hlezen). Hledají se především artrotické změny a čipy. Samozřejmě lze rentgenovat i dál: u bývalých dostihových koní lze najít patologické změny na karpálních či předních spěnkových kloubech, drezurní koně zase musejí mít zdravé zadní spěnky, skokani trpívají na problémy se hřbetem (kissing spines), velcí mladí koně mohou mít vývojové změny také na kolenních kloubech či krční páteři.

    rentgenování na podotrochlózuNapříklad v Německu je rentgenologické vyšetření při koupi standardizováno (viz příloha pod článkem) a nálezy se dělí do 4 tříd:
    1. třída: bez zvláštního nálezu, nálezy odpovídají anatomickým rozdílům;
    2. třída: mírný odklon od normy, ale klinické projevy jsou nepravděpodobné;
    3. třída: nálezy se výrazně odlišují od normy, ale klinické projevy jsou málo pravděpodobné;
    4. třída: výrazný odklon od normy a je pravděpodobné, že budou příčinou klinických změn.

    Ultrazvuk je vyšetření měkkých tkání (většinou šlachy, vazy, klouby) a obvykle se dostane u předkupní prohlídky ke slovu až tehdy, když je podezření na onemocnění či poškození dané tkáně (např. oteklá šlachová pochva, šlacha citlivá na zmáčknutí, oblouk na šlaše) a kupující má zájem to blíže prozkoumat. V případě chovných klisen lze ultrazvukem vyšetřit vaječníky a dělohu.

    Endoskopem se vyšetřují dýchací cesty. Mohou se tak odhalit anomálie hrtanu, které jsou často příčinou snížení výkonnosti rychle pracujících koní, nebo například zánětlivé onemocnění dýchacích cest (RAO či infekci).

    Vyšetření krve sice nepatří mezi běžnou součást předkupního vyšetření, lze ho však využít vedle obecného „screeningu" (např. u hubnoucího koně) ke zjištění stop protibolestivých či jiných dopingových látek. Někdy stačí, když se o tomto vyšetření prodávajícímu pouze zmíníte... a on z prodeje rychle vycouvá.

    Pro vaši informovanost jsem přeložila standardní německý protokol, pod článek přikládám v originálu i příklad oficiálního protokolu z Rakouska a německé směrnice rentgenologického předkupního vyšetření koně. V případě potřeby (koupě koně...) se těmito dokumenty můžete inspirovat.

    Závěrem

    Pokud se jednou dostanete do role kupujícího, dejte si tu práci s přípravou na veterinární předkupní prohlídku koně. Vyberte si veterináře a připravte si soupis svých požadavků, pročtěte oficiální protokoly ze zahraničí, abyste věděli, co vše lze vyšetřit. Můžete pak s veterinářem o rozsahu a obsahu prohlídky diskutovat a nechat si vysvětlit, proč to či ono vyšetření provádět, jaký bude mít pro vás a vašeho koně význam, s jakými omezeními byste měli počítat, pokud koupíte koně se zjištěnými odchylkami od normálu. Budete-li to brát zodpovědně, pomůže vám celá tato procedura v rozhodování, zda je to kůň skutečně vhodný pro vás a zda vám jeho vlastnictví skutečně přinese radost.

    Podobné články

    Kdo z nás by neznal jásavě žluté pampelišky, které na pár jarních týdnů doslova zaplaví naše pastviny, louky a zahrady. Pampeliška lékařská ale není…

    Když se vás zeptá nekoňák, co to je lonžování, pravděpodobně mu odpovíte něco ve smyslu, že kůň na opačném konci lonže běhá kolem vás dokola.…