Veterináři a koně venku

12. 12. 2017 08:00

Obrázky: 8

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: Iveta Jebáčková-Lažanská a archív veterinárních lékařek Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 9714 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Mnoho z nás, kdo chováme koně ve venkovních podmínkách celoročně, se jistě nejednou zamyslelo, jak se na držení koní venku dívají veterináři. Podporují venkovní chovy, nebo mají výhrady - a jaké? Jak ustajují své vlastní koně oni sami? Zkusila jsem namátkou oslovit několik veterinárních praktiků, kteří se pohybují mezi jezdeckými areály a "dělají" koně hojně v terénu, nikoli pouze na klinikách. Tudíž mají rozhled po své oblasti, vědí, kde hledat hezké venkovní chovy - a kde naopak...

Než vám předložím odpovědi a názory profíků přes zdraví zvířat, vysvětlím ještě, proč mne zajímal právě jejich názor: Je to úplně jednoduché ‒ kdo jiný navštíví tolik rozdílných chovů v průřezu celého roku, ve dne i v noci, ve všední dny i ve svátky, než právě a pouze koňodoktor? A kdo jiný své pacienty vnímá (měl by vnímat) tzv. celostně? Tedy nekouká jen na „rozbitou“ součástku, ale i na celkové welfare zvířete, od kterého se velmi často vše odvíjí? Kdo musí zvažovat, zda je stávající ustájení pro zdraví konkrétního koníka přínosem, nebo naopak doporučit v zájmu pacienta úpravy životních podmínek? Přece veterináři – oni totiž mají jednoznačně co říct!

Tři otázky, které jsem položila, zněly následovně:

  1. Jak by mělo podle vás, jakožto veterinárního lékaře, vypadat venkovní ustájení? Nač klást důraz?
  2. Čeho si jako veterinář při návštěvě pacienta ustájeného 24/7 venku všímáte, co vám napoví něco víc o welfare koní v neznámé stáji?
  3. Znáte ze své praxe dobře pořešené venkovní areály (co se vám na nich líbí)? A naopak ‒ znáte takové, kam byste si svého koně nikdy nedali (opět proč)?

 

Jako první mi odpověděla MVDr. Michaela Karamanová, PhD., praktikující na Slovensku, konkrétně na klinice koní UVLF v Košicích a v terénu tam, odkud SOS zavolají (třeba i z Maďarska...):

1.)

Ustajnenie by v ideálnom prípade malo poskytovať komfortné podmienky pre svojich užívateľov počas celého roka. Pre kone by som rada videla dostatočne veľkú plochu na to, aby aspoň v pastevnej sezóne uspokojila ich nutričné potreby, členitý terén s prirodzeným závetrím, kde majú kone možnosť si vybrať, kde sa ukryjú pred nepriazňou počasia, kde budú oddychovať a odkiaľ budú pozorovať okolie. V skupine valachov aj kobyly ‒ a do takýchto zmiešaných stád umiestňovať aj žriebätá.

Prikrmovať senom a jadrom podľa aktuálnej telesnej kondície koní, u obéznych, či dokonca IR koní naopak prejsť na reštrikčný režim, možnosť dennej kontroly. Nezávadný zdroj vody,  ktorý v zime nezamŕza, prípadne v zime prejsť na kontrolované napájanie.

Ľudom by som dopriala schopnosť dívať sa a vidieť. Čo v preklade znamená, že pri pohľade na kone a plochy, kde majú tráviť väčšinu svojho času, ľudia uvidia skutočnosť: že tráva už je spasená na holú zem, že stará kobyla začala chudnúť a z huby že jej padajú žmolky, že žriebä akosi soplí a iný že už nejako dlho kríva, že v stáde je jedinec, ktorý vylieva vodu a nepustí dva iné kone k balíku sena, pričom je úplne jedno, či je to seno v krmelci, alebo na zemi, alebo visí v sieti.

Prevádzková slepota a rôzne mýty sú veľmi nebezpečné  a väčšinou idú  ruka v ruke s námahou, ktorú musí človek vynaložiť, aby sa o zvieratá postaral. Takže ľuďom by som dopriala k tomu ustajneniu dobré prístupové cesty, auto plus dodávateľou sena, čo nikdy nezradia a pár ľudí, na ktorých sa môžu obrátiť o pomoc.

To považujem za akúsi povinnú výbavu, k tomu samozrejme  možnosť v prípade potreby koňa zavrieť do boxu, zdroj elektriny a nejaké to zázemie. V sezóne blata spevnený povrch na miestach, kde sa kone prikrmujú, alebo možnosť tieto miesta meniť a možnosť individuálne prikrmovať kone v menších ohradách, kde si svoju porciu môžu skonzumovať v kľude.

2.)

Všímam si prítomnosť sena, najmä v období, keď už nie je tráva. Ak niekam človek príde, je 10:30 doobeda, kŕmne miesta sú prázdne a seno na okolí vyžraté do poslednej byľky, veľký dojem to rozhodne nerobí. Zvláštne je, že takíto majitelia, alebo prevádzkovatelia ustajnenia, často rovno na takej holej pláni, kde kone nervózne pobehujú hore-dole, začnú velebiť sami seba, ako si dávajú pozor, aby  koníky mali seno nonstop a koľkokrát denne prikrmujú a čím všetkým ‒ akurát dnes nemali čas.

Potom väčšinou hľadám nejaké zásoby toho sena, často nájdem niečo čierne, z čoho trčia hrubé byle a celkovo to vyzerá životu nebezpečne. Tak také seno je vždy, ako mi hovoria, pre kozy, alebo na podstielku ‒ čo na tom, že iné tam nie je...

Ľudia klamú a ja nechápem prečo, pokiaľ sa dožadujú nejakej nápravy zdravotného stavu u zvieraťa, ich snaha ukázať sa v lepšom svetle nikoho nezaujíma a človek potom musí niektoré fakty skôr dedukovať.

Samozrejme si všímam aj výživný stav zvierat, najmä pred zimou a to, či ho už niekto začal riešiť a ako a aký má majiteľ postoj k dekovaniu, žiaľ stále sa nájde dosť ľudí, ktorí  z obavy o termoreguláciu, imunitu a nasrstenie svojich koní tieto radšej nechajú sa triasť na daždi s vetrom.

Ak sú v skupine prítomné staršie kone v horšej kondícii, alebo s nejakým ortopedickým problémom, tak ma zaujíma aj možnosť bezpečného odpočinku na nejakom suchom ležovisku. Mnohé napovedia aj staré, neošetrené rany, prípadne kovový, či iný odpad, povaľujúci sa vo výbehoch.

3.)

Mne osobne sa veľmi páči vonkajšie ustajnenie, ktoré je súčasťou Garden Hotel & Resort Oravský Háj v Brezovici, považujem to za čosi veľmi blízke ideálu. Areál  disponuje dostatočne veľkými plochami na to, aby v pastevnej sezóne mohli zvieratá byť presúvané z jednej plochy na druhú a keďže obyvateľmi areálu sú aj poníky, hucule a hafling, tieto naopak majú možnosť rotovať medzi rôznymi „hladovými“ plochami, kde trávny porast nie je tak bujný.

Prechod medzi pastvinami a spevnenou plochou, kde majú kone prístup k senu a do nastlatého prístrešku, je možné zatvárať, alebo ponechať otvorený. V prípade, že je nutné kone na nejaký čas zavrieť do boxov, tieto sú vybavené spevnenými padokmi, do ktorých majú kone neustály prístup.

Ustajnenie je nielen funkčné, vybavené modernou halou a opracoviskom, ale aj veľmi pekné, šikovne zapasované medzi ostatné budovy areálu a doslova lahodiace oku.

A kam by som si koňa nikdy nedala? Celkom určite by som ho na staré kolená nezverila do opatery nejakého toho „azylu pre kone“. Nebudem teraz hovoriť o svetlých výnimkách, ktorých je ako šafranu. Väčšina takýchto zariadení postráda nielen financie, dostatočnú plochu, zázemie a komfortné podmienky pre kone, často chýba aj zdravý rozum, základné znalosti a schopnosť sebareflexie prevádzkovateľov. Ak rozmýšľate o podpore takéhoto spolku, prípadne by ste tam radi umiestnili svojho koňa, doporučujem v takomto zariadení vykonať neohlásenú návštevu práve v zimnom období.

Paní veterinářka Karamanová má tři huculská odstávčata, jednoho dvouletka, jednoho čtyřletého hucula, jednu březí huculku a tři teplokrevné koně ‒ tedy úctyhodné stádečko! Všichni jsou celoročně v pastevním režimu, na 8 hektarech členitého terénu s možností zázemí. Huculové pochází ze Slovenského Hucul Klubu na Sihle.

 

Jako druhá mi na otázky odpovídala MVDr. Lýdia Lánská Čačková, praktikující v okrese Česká Lípa:

1.)

  • dostatečná rozloha pro daný počet koní
  • krmiště vypodloženo tak, aby nevznikalo bahno po karpy ‒ ideálně tedy zpevněné
  • krmení senem s vrchní mříží nebo v síti ‒ aby koně nemohli nořit hlavu po uši do balíků ‒ prevence dýchacích potíží a zranění očí ‒ ideálně krmení na dvou místech v případě větších stád (aby se i koně na spodní příčce hierarchie dostali ke krmení), to stejné s vodou
  • dostatečná plocha přístřešku pro všechny koně, měly by být uzpůsobené tak, aby se jejich část dala proměnit ve venkovní box v případě nutnosti koně kvůli terapii nebo vyšetření zavřít
  • samozřejmostí je odstranění všech nebezpečných předmětů

2.)

  • vzhled a uzpůsobení krmiště (u větších stád i jejich počet), jaká je kvalita sena, velikost pastvy?
  • napáječka ‒ je čistá, nebo úplně zelená, je v ní dostatek vody, nebo jenom na dně?
  • výživná kondice koní ‒ je stádo vyrovnané?
  • množství zranění na koních

3.)

Samozřejmě potkávám areály, které jsou vymyšleny dobře, ale i takové, které jsou absolutně nevyhovující. Nikde to není za všech okolností dokonalé, ale jsou hezká místa, kde to funguje ‒ například tam, kde dělí velká stáda do skupin, které se sociálně snesou. To znamená, že není 20‒30 koní na jedné ploše, ale mají koně cca po 10 a plochy předělené. Mohou se tak přizpůsobit i nárokům koní na výživové potřeby ‒ jsou koně, kteří potřebují pastviny chudé na živiny, a naopak takoví, co potřebují pastvu bohatší a ještě třeba příkrmy.

Většinou spíš ale člověk potkává takový ten průměr, není to žádná sláva, ale úplně špatné to taky není. Pro mě jako veterináře je luxus, pokud mají jeden box s proudem, kde se dají koně vyšetřit, který je v ideálním případě i osvětlený.

Co se těch nevyhovujících týče, je jich bohužel mnoho ‒ největší problémy jsou právě s odvodněním pozemků a bahnem až po karpy. Dále nezpevněné krmiště, kde je hromada sena zašlapána do bahna a balíky jednoduše pohozeny v prostoru, často i se sítěmi. Rezavé vany s ostrými hranami jako napáječky s 2cm vrstvou sinic. A všude po pastvině staré rezavějící stroje, neupravené křoví s klacky trčícími do prostoru. Jeden polorozpadlý přístřešek, který obsadí dominantní klisna a žádného dalšího koně nepustí. Takhle podle mne vypadá 24/7 peklo pro koně.

Paní veterinářka Čačková má vlastní klisnu ustájenou 24/7 venku a říká: „Rozhodně bych neměnila. Ve stádě je zvíře psychicky vyladěné. Máme zázemí, kde jsou sedla a ostatní propriety, dva boxy z hliníkové konstrukce (klasické díly, co se používají na uličky pro skot) na betonovém podkladě. Plně postačující k tomu, aby bylo kam koně zavřít v případě potřeby. Teď se zrovna řeší rozšíření zpevněného krmiště. Hromada stromů na pastvině zabezpečuje stín. Dvě pastviny se prostřídávají, když je sucho, využívají koně tu, kde se pořádně napasou, naopak v mokré části roku a v ošklivém počasí se pastvina chrání a zavírá, aby ji nerozdupali a zůstala jim zeleň. Jde to právě i takto a není v tom zase tolik finančních investic navíc. Chce to jen používat selský rozum.“

 

Do třetice byla ochotná MVDr. Katarína Kopajová, působící v Brně a širokém okolí:

1.)

Venkovní ustájení by mělo být především bezpečné, v prostoru, kde se koně pohybují, by se neměly nacházet předměty, o které by se zvířata mohla zranit. Prostor by měl být dimenzován s ohledem na počet koní, kteří v něm budou chováni. Předpokládám, že krmiště, napáječky anebo nádoby s vodou a přístřešky jsou dnes již samozřejmým standardem. Pro mne, jakožto veterinárního lékaře, je důležité, aby se i ve venkovním ustájení nacházelo zázemí poskytující tekoucí vodu, přístup k elektřině a v ideálním případě alespoň jeden pevný box pro případy, kdy je potřeba pacienta ošetřit, či delší dobu léčit. Je žádoucí, aby každého koně takto chovaného alespoň jednou denně fyzicky chovatel viděl a zkontroloval, zda nemá nějaký zdravotní problém. Jinak se fantazii chovatelů meze nekladou.


2.)

V první řadě si všimnu výživového a zdravotního stavu koní, zda nemají nějaká viditelná vnější zranění a toho, jakou mají „jiskru“, zda se chovají normálně a vypadají spokojeně. Kolik je koní na jak velký prostor, zda mají vodu a co žrát. Je ve výběhu něco, co by mohlo skýtat potenciální nebezpečí? Pokud ano, majitele upozorním, protože si rizika třeba vůbec nevšimnul...

Další věc, na kterou hledím, je celkový pořádek, který „ve stáji“ panuje ‒ a teď nemám na mysli momentálně všudypřítomné bláto. Zajímá mne také to, jak se ke koním chová majitel nebo ošetřovatel a jak na tyto lidi koně reagují.


3.)

Ano, znám areály, které se mi moc líbí a je to právě proto, že disponují právě oním zázemím, o kterém jsem výše psala (voda, elektřina, box). Neskutečně to ulehčí práci mně i majiteli, pokud potřebujeme řešit nějaký problém. Kde koně mají dostatečný prostor pro svůj pohyb a třeba i pastvu (v okolí Brna vzácnost).

Na druhou stranu znám i stáje, kam se nedá od podzimu do jara skoro dojet, kde na mě i pacienty při práci prší, kde musím hledat kompromisy v ošetřování, protože koně nelze zavřít do stáje, která prostě není k dispozici, kde si svítíme reflektory aut atd. Nechci tímto nikoho odsoudit, ale je potřeba si uvědomit, že za takových podmínek nemůže být práce veterináře v mnoha případech stoprocentní.

Paní veterinářka Kopajová své koně nemá, zajezdit si chodí do areálu kus od Brna, kde mají koně k dispozici pastviny, jsou venku 24/7, zvířata jsou v krásném výživovém stavu a k dispozici „pro strýčka příhodu“ mají 4 boxy. Paní doktorka říká: „Jsem příznivcem venkovního ustájení, které je dobře pořešené. Pokud mají dostatečný prostor, tak mi koně připadají spokojenější, myslím, že je pro ně takový život v pěkně vedeném venkovku lepší, než být půl dne zavření v maštali. A samozřejmě je to vždy hlavně o lidech, někteří majitelé sice nemají luxusní podmínky, ale snaží se neskutečně a nic pro ně není problém, navíc když je po ruce šikovný chlap, tak se pořeší ledacos. Ale ne vždy je to romantika, bohužel...“

 

Co říci závěrem?

Ostřílení koňáci vědí moc dobře, co potřebuje koňský doktor při návštěvě u jejich koní, ať už jde o příjezd akutní (koliky, úrazy,...), nebo preventivní (zuby, vakcinace,...).

Ale jelikož se obrovsky rozmohl trend „mám koně doma“, je po republice hromada začínajících majitelů koní s ustájky na zahradách u domu, na pronajatých, často těžce přístupných loučkách, prostě na místech, kde ještě nedávno koně nebyli a nejsou tam pro ně dosud vytvořeny ty správné (čti nutné) podmínky.

Všímejte si proto shodných pohledů veterinárních lékařů například na nutnost nějakého toho boxu s elektřinou, na bezpečné výběhy, paddocky a pastviny (pozor na ostré hrany například plechových van na vodu!!!) pro pohyb koní. A celkově na jejich odpovědi nehleďte jako na kritiku, ale jako na podněty, na čem zapracovat, jak si vylepšit své ustájení tak, aby k vám doktoři měli chuť jezdit ‒ a především aby svoji práci u vás mohli odvádět na jedničku. Ne každý veterinář má prostor a chuť vysvětlovat třeba na deseti místech za den stále dokola, co a proč považuje za nutné zajistit koním a co a proč je nezbytné pro jeho vlastní práci ‒ takto budete připraveni předem! :-)

Děkuji všem zúčastněným veterinárním lékařkám za ochotu a čas věnované přípravě článku, při jejich pracovním vytížení si toho opravdu neskutečně vážím!

A vy, milí čtenáři a majitelé venkovních ustájení, se prosím zamyslete, zda by se ve slovech doktorů nenašlo něco, co by pomohlo vylepšit život ve vašem areálu ‒ jak koním, tak i veterinářům. :-)

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: