15. 10. 2009 05:00
Autor: Martin Blazek Foto: Lucie Korejsová Rubrika: Expedice a cestopisy Počet přečtení: 2323 Počet komentářů: 2 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát
V posledním dílu našeho novozélandského dobrodružství se podíváme do opravdové Středozemě, do místa kousek od městečka Glenorchy pár kilometrů od turistického centra Queenstown a především na soukromé pozemky zvané Paradise, kde se natáčel nespočet scén trilogie Pána Prstenů.
Na následující track (vlastně spíše tracky) jsem se nesmírně těšil, a to hned z několika důvodů. Na tuto stáj jsme dostali vynikající reference od Vlaďky Slívové z True-Travel, která nám pomáhala celou cestu k protinožcům zrealizovat. Dále to je stáj, která se přímo účastnila natáčení Pána Prstenů tím, že štáb pustila na své pozemky, pomáhala vybírat lokace a zapůjčila filmařům své koně. No a v neposlední řadě jsem se sem těšil právě proto, že naše tracky povedou přímo místy, kde se odehrával nespočet scén trilogie Pána Prstenů - v Glenorchy.
Asi jsem se neměl tak intenzivně těšit, neboť hned po příjezdu do stáje dostávám další studenou sprchu s tím, že s námi na dva celodenní výlety prostě nikdo nepojede a místo toho nám nabízí dva půldenní. Vjede do mě neskutečný vztek a tentokrát to neustojím a doslova vypěním a na majitelku stáje nepříčetně řvu. Okamžitě telefonuji i Vlaďce, která s majitelkou stáje asi 15 minut mluví. Ani ona ale nic nezmůže a nedostává téměř žádné vysvětlení, snad jen to, že nám budou kompenzovat peníze. Opět jsme postaveni před rozhodnutí „ber nebo nech být“. Jsem vzteky bez sebe nad touto šílenou neseriózností, nad kterou se chce až zvracet. Nicméně souhlasíme, bereme si věci z našeho karavanu a jejich minibus nás přepraví z centrály v Glenorchy ke stájím uprostřed místa, kterému se zde říká Paradise. Jde o velmi rozsáhlý a přísně soukromý pozemek v údolí Dart River, kam se člověk v podstatě nedostane jinak než na koni s touto stájí.
Spolu s námi jede ještě skupinka tří holandsky hovořících turistů, o jejichž jezdeckém umu pochybujeme již dle jejich oblečení (sandály, kraťasy..) , a způsobu nasazování jezdeckých přileb. Asi nás už nic nepřekvapí a opět nastává již dobře známá rezignace. Když dorazíme ke stájím, čekají zde koníci v dobré kondici a k našemu milému překvapení i s nejlépe ošetřenými kopyty, které jsme zde měli možnost vidět. Nasedáme do sedel a naše podezření na jezdeckou negramotnost našich holandských kolegů se potvrzuje. Dostanou pár základních rad jak tahat za otěže a nakopnutím pobídnout do kroku. Ach jo… to zase bude cesta! Hlavně, že jsme měli v požadavcích, že nechceme jezdit se začátečníky. Ale konec konců v těch požadavcích jsme toho měli víc, ale jak se zdá, tak požadavky zákazníka ve zdejším koňském businessu nic neznamenají.
Naše první cesta se jmenuje „Za řekou a prsteny“. Vyrážíme přes louky k lesu. Koně jsou naučení na začátečníky a tak neudělají ani o pohnutí brvou více, než je nezbytně nutné k pohybu šnečím tempem kupředu za průvodcem. Během cesty nám průvodce vypráví podrobnosti z natáčení trilogie LOTRa - od počátku hledání vhodných lokací, až po detaily z natáčení. Protože milujeme Tolkiena, je pro nás toto vyprávění o mnoho zajímavější, než samotné posezení v sedle. Po různu zastavujeme a dostáváme informace o tom, jaká scéna se zrovna zde natáčela. Takže jsme měli možnost plazit se kolem Helmova Žlebu, cesty do Železného pasu, místa kde byl skřety zabit Boromir, či kde Frodo hovořil s královnou Lesních Elfů. Příroda sem opravdu dala to nejkrásněji, co měla po ruce. Slovy se to ani nedá vypovědět, prostě Paradise. Náš průvodce si všiml, že nejsme s průběhem vyjížďky a zejména tempem úplně spokojeni. Když se naše cesta začala stáčet směrem zpět ke stáji a šlo se po loukách, vyzval nás, že můžeme jet svým tempem napřed a počkat na ně doma. Když jsme se pokusili naklusat a pak nacválat, tak koníci byli z této změny tak zmatení, že chvíli přemýšleli, zda opravdu mohou, pak si srovnávali v hlavě, jak mají skládat nohy v ruchu jiném než krok, a teprve pak jim došlo, co se děje a že jdou od koní. Po návratu pomůžeme odstrojit koně i našim spolujezdcům, nasedáme do minibusu a opouštíme Paradise.
Po příjezdu do Glenorchy si stěžujeme majitelce stáje, že nedodržela nic z našich požadavků, zejména co se týče těch začátečníků. Uklidňuje nás, že druhá vyjížďka již bude lepší, nicméně si myslím, že si z našich výtek nic nedělala, neboť zájem o jejich stáje je díky výpravám za LOTRem ohromný a jejich zisky velmi tučné. Alespoň že ty koně tu mají v dobrém stavu. Jdeme si do našeho karavanu uvařit oběd a zvažujeme, zda odpoledne pojedeme či ne. Nakonec jsme se rozhodli jet.
Odpolední vyjížďka vede údolím Dart River z hranice Paradise až do Glenorchy. Opět s námi jede krom průvodkyně jedna turistka. Naštěstí to již není úplná začátečnice, umí alespoň vysedat. Koníci jsou nějakého klusáckého plemene, jsou v dobré kondici a nekulhají. Projíždíme travnatým terénem, místy brodíme řeku, po pravé ruce máme hory známé z LOTRa jako Misty Mountain. Tentokráte i klušeme a já s Luckou dostáváme povolení na některých místech si nacválat, jet napřed a pak na ně počkat. Průvodkyně byla zjevně instruována od majitele stáje. Cesta je příjemná, jenom naši koníci volí raději neuseditelný klus než přejdou do cvalu a když už nacválají tak je tempo takové, až máme pocit, že je nezastavíme. Svezení a celkově tato vyjížďka se dají považovat za povedené a nemusíme litovat rozhodnutí jet odpoledne znovu.
Po dojezdu do Glenorchy odstrojíme koně, poděkujeme a jedeme si najít místo, kde zaparkujeme naší šnečí ulitu na noc. Místo zítřejšího tracku si dáme den volna a budeme jen tak bloumat po překrásném kraji v Glenorchy.
Před sebou máme ještě jeden dvoudenní track u jezera Lake Tekapo v kraji Mac Kenzie. Nicméně se po předchozích zkušenostech již bojíme toho, co nás čeká. Nakonec se během následujících dnů rozhodujeme, že tento track stornujeme a místo něho pojedeme navštívit úplný jih Jižního ostrova. Podíváme se na lvouny a tučňáky a nebudeme riskovat další rozčarování nad stavem koní či lidským přístupem.
Závěrem mého vyprávění musím říci, že celý náš měsíční pobyt na Novém Zélandu považuji za nadmíru povedený a Nový Zéland jako takový je u mě na prvním místě mezi všemi místy, která jsem měl možnost navštívit. Jediným stínem na celém putování bohužel zůstávají naše zážitky s koňmi. V ostatních oblastech jsme se ani z daleka nesetkali s takovou neochotou, arogancí a neseriózností jako tomu bylo právě u koní.
Celý náš cestopis, den po dni, včetně spousty fotek a srovnání fotek z míst, kde se natáčel LOTR s filmovými scénami, si můžete přečíst na http://cestovani.blazek.info
Stránka Dart Stables Glenorchy: http://www.dartstables.com/
Stránky agentury, která nám cestu zprostředkovala http://www.truetravel.cz
Nenechejte si ujít videa, která jsou přiložená pod článkem!
| 11.08. 2008 00:00 | Jak se žije pod Jižním křížem - Část 1 |
| 13.08. 2008 10:45 | Jak se žije pod Jižním křížem - Část 2 |
| 15.08. 2008 00:59 | Jak se žije pod Jižním křížem - Část 3 |
| 01.10. 2009 09:00 | V sedlech krajem Pána prstenů - 1. část |
| 08.10. 2009 11:00 | V sedlech krajem Pána prstenů - 2. část |
Komentáře
rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře
Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího
Velmi pekne
09:09 - 16. 10. 2009clanky, vsetky tri. Priroda uzasna, ale z konackeho hladiska asi sklamanie, ze? Na zaciatku vychadzky s Holandanmi byt na Vasom mieste, asi sa dopustim trestneho cinu :)
re: Velmi Pekne
11:03 - 16. 10. 2009Reaguje na 1.
No co se týče koní, bylo to pro nás opravdu zklamání. Dá s říci, že koníci byly černou kaňkou na jinak nesmírně povedeném výletu k protinožcům. Víme jedno - určitě tam pojedeme zase a určitě to bude bez koní...
Ono co naděláš. Byli jsme několikrát postaveni před rozhodnutí "ber nebo nech být".. Mohli jsme odmítnout jet podle podmínek, které nám byly vnuceny, nebo nejezdit a žádat zpět peníze. Otázkou je, co je lepší. Poslední koňovýlet jsme vynechali, na ostatních jsme zkousli pár hořkých pilulek..
Kdybych byl někde v méně vyspělém světě - např. africe nebo jižní americe, asi bych počítal s tím, že je tam o koně hůře postaráno. Viděli jsme "turistickou jízdárnu" ve Venezuele, museli jsme rychle odejít, neboť v koně v tak mizerném stavu jsem v životě neviděl.. Na druhou stranu NZ je vyhlášený jako jedna ze světoznámých koňských mocností, kam sahají původy nejlepších plnokrevníků světa. O to větší a nepříjemnější tam pro nás bylo překvapení..
A pokud jde o lidský přístup?? Novozélanďané jsou nesmírně pohodoví lidé. Pořád se na vás všichni usmívají, jsou ochotní, v obchodech a kempech jsme se nesetkali snad s jediným nepříjemným člověkem, který by dával na jevo, jak ho práce nebaví tak jak to je téměř na každém rohu u nás.. Nicméně ty lidé u koní snad jako by sem byli importováni od jinud.. Arogance, neochota a pohrdání zákazníky... S vyjímkou první stáje na severním ostrově, kde majitelé byli velmi, velmi příjemní lidé a u kterých zřejmě došlo k dezinformaci o našich prioritách. Kdybychom si na začátku ujasnili, že opravdu chceme jet k moři a klidně si připlatíme, věřim tomu, že bychom tam jeli. My jsme spoléhali na to, že k moři jedem a majitel zase bral v úvahu spíše dohodnutou cenu a náš časový plán..