Fuga neboli anglický gag

(Pozn. překl.: V anglicky mluvících zemích se udidlům pracujícím na tomto principu říká „gag"). Pokud někdo anglicky mluvící řekne „gag", bude mít většinou na mysli takzvaný anglický gag (pozn. překl.: u nás nazývaný „fuga"). Při pohledu z boku toto udidlo vypadá jako normální stihlo, pokud byste k tomu chtěli připnout otěže jako do normálního stihla. A to je ono. Jenže, jak je vidět na fotografii, lícnice nemá dole přezku k připnutí do kroužku udidla. Prochází skrze otvory v kroužku udidla a do očka na jejím konci se připne otěž. Normální lícnice na uzdečce je nutné vyměnit za lícnice z kulaté kůže nebo lanka, aby prošly otvory na kroužcích udidla. Skutečně se předpokládá, že fuga je udidlo určené pro dva páry otěží, ale těžko uvidíte, že by to někdo tak používal. Stejně jako těžko kdy uvidíte používat pelham se dvěma páry otěží.

Kovové udidlo fugy proto koupíte už s vloženými lícnicemi z kulaté kůže. Některé jsou z jiných materiálů. Přezka lícnice ani kroužek pro zapnutí otěží neprojde otvory na udidle, takže lícnice tam musí být všité.

Zakulacené lícnice (modré) procházejí skrze kroužky udidla. Když zatáhnete za otěže, potáhnete je dolů směrem k sobě (růžové). Následkem toho se zkrátí lícnice (protože byla vytažená otěžemi, takže udidlo je taženo nahoru směrem ke stoličkám (zelené).

Toto udidlo je určené pro koně, kteří táhnou (puleři), kteří se vyhýbají pomůckám tím, že si lehnou do udidla. Je to v podstatě udidlo používané na cross-country a možná i pro skákání. Toto udidlo nemá ŽÁDNÝ smysl pro skutečné drezurní ježdění.

Sněhulák/Pessoa/3kroužkové/4kroužkové udidlo typu gag

Nejběžnější z těchto udidel bylo velmi populární, aspoň ve Švédsku, někdy okolo roku 1994-5. Říkalo se o něm, že je to udidlo, které dostane koně na otěž. Své české jméno má podle svého tvaru (sněhulák) a další název je podle známých parkurových osobností Nelsona a Rodriga Pessoa, jednoduše se mu říká udidlo pessoa. Vhodnější jsou jeho anglické názvy obsahující v sobě slovo gag (Pessoa-gag, 3-ring gag nebo prostě jumper gag jako skoková fuga). Protože to JE udidlo typu gagu (fugy), o tom není žádných pochyb.

Hodně drezurních jezdců používá toto udidlo při tréninku doma, protože mohou kontrolovat energií nabité koně a především dostanou i neochotné koně „na otěž". Lidé obecně mluví o jeho „pákovitém účinku" a jak je toto udidlo „měkčí" než pelham nebo páka. Avšak toto udidlo ve skutečnosti vytváří pákový efekt, při tomto páčení se vytahuje nahoru ke stoličkám a nutí jezdce jezdit s velmi těžkýma rukama koně chyceného do pasti. Tento kůň se zcela soustředí na to, aby okolo udítka nějak dostal zuby. ZCELA opačné působení, než u jakékoli páky s podbradním řetízkem.

Jak to funguje? No, začněme tím, že to skutečně má pákový efekt, protože lícnice je připevněná k určitému místu na kroužku udidla a otěž je připevněná k jinému pevně určenému místu na druhé straně kroužku udidla.

Udítko je někde uprostřed a vězí více nebo méně pevně v hubě koně. Takže každé zatahání za otěže pohne místem, kde je připevněná lícnice, vzhledem k protilehlému místu upevnění otěže, takže celé udidlo se otočí okolo své osy, kterou je huba koně. To je obecná funkce jakéhokoli pákového udidla.

Kromě výjimek má toto udidlo lomené udítko a nemá podbradní řetízek. A skutečnost, že nemá podbradní řetízek, je podle mě to nejhorší. Protože když jezdec potáhne otěže dozadu a nahoru, lícnice jsou tažené dopředu a dolů. Ale protože lícnice nelze táhnout dolů donekonečna, pivotní bod - udítko - se místo toho vytáhne nahoru, do koutků huby a proti zubům. Kroužek udidla se protáčí udítkem, tak jako lícnice z kulaté kůže prokluzují udidlem u řádné fugy.

K tomu by nikdy nedošlo, pokud by kroužky, ke kterým jsou zapnuté lícnice, byly fixovány k dolní čelisti pomoci omezujícího podbradního řetízku. Ten by zabránil tomu, že lícnice budou tažené dopředu, a tedy by zabránil i vytahování udidla v hubě nahoru do koutků huby proti stoličkám.

Mělo by to také mnohem výraznější efekt, protože udítko by bylo taženo proti dásním a jazyku a dolní čelist by byla sevřená mezi udítkem a podbradním řetízkem.

Ale protože tomu tak není, nemá to ani přímý efekt na mírně neposlušné/utíkající koně. Všechny části udidla a uzdečky se do jisté míry podvolí, když jezdec zatáhne za otěže, a když takto působí společně, už je to trochu moc. Jezdec může stáhnout ruce o 10-15 cm dozadu a skutečně neposlušného koně překonat bolestí. (Jezdec, který má ruce 15 cm za normální pozicí má ruce po stranách vedle svých kyčlí a lokty daaaaleko vzadu. Není to opravdu pozice, z níž může snadno povolit.)

Nejdříve se lícnice poddají asi o 2,5 cm dopředu (zatímco udítko se pohne nahoru), výsledkem je 5 cm v rukách. Potom se udidlo otočí okolo dolní čelisti, protože je lomené, takže se dostane více horizontálně a jezdci to poskytne dalších 5 cm. Potom kůň otevře hubu, jak mu to nánosník dovolí, a trochu se poddá v krku. Jezdec tak může táhnout ruce o 10-15 cm dozadu, což je provázeno pomalu se zvyšujícím diskomfortem koně. A když táhnete ruce tak daleko dozadu z místa nad kohoutkem, pěsti budete mít u kyčlí. Lokty vám to stáhne hodně dozadu za kolmici spuštěnou z ramen. A z této pozice těžko povolíte rychle a s citem. Budete prostě táhnout.

Drezurní fuga „Myler"

Existuje enormní množství udidel, která z westernového ježdění pronikla na drezurní scénu. Předpokládám, že je to proto, že v drezuře je větší snaha, aby koně povolili v krku, a disciplína western pleasure už k tomuto účelu zavedla hodně pomůcek.

Bratři Mylerové vyrábějí a prodávají svá udidla s názvem „Myler" a na drezurním trhu se jim dobře daří. Hodně drezurních jezdců používá tato udidla a litují toho, že nejsou oficiálně dovolená v drezurních soutěžích, protože jejich koně na nich chodí dobře. „A vypadají prostě jako stihlová udidla..." Jen málo vědí, že malé úchytky po stranách z tohoto udidla dělají opěvovaný lomený kimberwick - anglické honební udidlo z řady pelhamů a jiných ručních brzd.

Nechápejte mě špatně - nemám nic proti Myler Company či vynálezcům nových součástí koňské výstroje. Zato mám dost proti jezdcům a trenérům, kteří používají výstroj, o jejímž účinku nemají ponětí, z důvodu, který vlastně ani neznají, nebo prostě jen „fixují problém", aniž by pochopili v první řadě příčinu problému. Jako dostat hlavu koně dolů. Pokud potřebujete udidlo, které dostane koni hlavu dolů, nejste připraveni pro drezurní soutěžení.

Pro drezurní jezdce vypadá většina těchto westernových udidel nově, neobvykle a okázale, a taky se jim říká takovými názvy jako on-the-bit-bit, miracle gag, happy mouth (s plastovým udítkem s chutí jablek, která má odvést pozornost od toho, že se jedná o udidlo typu gag = fuga). Bez ohledu, jak to nazýváte, udidlo typu gag je prostě gag a pokud má pákový efekt a není fixované podbradním řetízkem, bude se pohybovat nahoru proti zubům. Především tehdy, pokud je udítko připevněné ke kroužkům pohyblivě, jako na tomto westernovém gagu. Když se zatáhne za otěže, udítko po kroužcích sklouzne přibližně o 2,5 cm, takže jeho ramena se dostanou do vodorovné polohy, postranní části se sevřou, aby se pohnuly dopředu, a udítko jde proti stoličkám. A mluvit o úmyslném posouvání udidla ke stoličkám...

Poloha udidla v hubě koně

V jednom anglickém koňském časopise jsem četla článek o péči o chrup koní a jak to pomáhá jezdeckým koním. Článek se nazýval „The Bit Seat" (místo pro udidlo) a vysvětloval, že zrašplování předních hran prvních stoliček tak, aby byly skloněné dovnitř, poskytne místo pro udidlo. Tito zubaři a jezdci těžko věděli něco o správném působení udidla v hubě koně, když je kůň ježděn korektně na otěži.

Nevědí, že udidlo se nemá nikdy dotýkat stoliček, protože pokud k tomu dojde, úhel hlavy je špatný, připnutí udidla k lícnicím je špatné nebo jezdec táhne jako čert za fugu či podobné udidlo!

Vlevo na obrázku jsem na fotografii naužděného jezdeckého koně přiložila nákres jeho zubů a korektní umístění udidla. S normálním přilnutím a normálním držením hlavy se udítko udidla nikdy nedotkne stoliček. Mělo by být od nich vzdáleno aspoň 2,5 cm. Znamená to, že udidlo neudělá více než jeden záhyb v koutku huby, ať už u koně stojícího nebo když na něm jezdec jezdí na přilnutí. Pouze těžké přilnutí způsobí, že se udidlo vytáhne nahoru proti stoličkám. To také způsobí, že lícnice povolí a budou odstávat od hlavy koně v oblouku.

Je to pravděpodobně něco, s čím přišli chytří obchodníci, aby vyždímali další peníze z majitelů koní a jezdců, kteří nejsou vzdělaní a sáhnou po čemkoli, když k tomu nemají adekvátní informace.

Několik lidí mě upozorňovalo, že podle těchto několika odstavců to vypadá, jako bych považovala zubařinu u koní za zbytečnou a nechtěla dát peníze na dobrou věc. To NENÍ pravda. Pokud výcvikový problém přetrvává i po změně udidla za jiné, které líp padne, a i přes snahu o lehčí přilnutí a pomůcky, je nejvyšší čas zavolat zubaře, aby koni zkontroloval zuby. Ne jen nechat kováře či normálního veterináře, aby je zběžně obrousil. Copak byste si nechali vy sami upravovat zuby vaším obuvníkem nebo praktickým lékařem? Ne, je to celá věda o tom, jak funguje huba koně, a pamatujte si, že kůň své zuby používá skutečně hodně. Člověk může pít polívčičky po zbytek svého života, ale kůň se špatnými zuby bude pomalu strádat.

Nemyslím si jen, že je dobrý nápad platit spoustu peněz někomu, kdo „udělá místo pro udidlo" v hubě vašeho koně, protože se předpokládá, že je to lepší pro vás a váš kůň to „jaksi potřebuje". Problém je někde jinde. Vyřešte problém a nemaskujte ho nějakým „místem pro udidlo".

Moje známá měla problém s koněm a jeho hubou. Nic neakceptoval, udidlo, pomůcky otěží, přilnutí atd. Nakonec ho vzala k zubaři, který zjistil, že má podkus a hrozné háky z přední strany horních stoliček. Trochu mu zuby upravil, zakázal kombinovaný nánosník, doporučil tenčí a kratší udidlo, které se zapne do delších lícnic a za 3 měsíce přijít na kontrolu.

Kontrola nebyla potřebná. Změnila udidlo a nastavení lícnic, jak zubař řekl, přestěhovala koně ze stáje, kde trenér vyžadoval extrémně tvrdé ruce a příliš na koně tlačil. Tam byly průvlečky, rollkur a práce a práce. Když opustila tu stáj, problém zmizel. Myslím, že je to velmi běžný scénář.

Nežádoucí účinky udidla

Mnoho koní má problémy s hubou, které nemusely vzniknout a jsou způsobeny lidmi a jejich způsobem ježdění. S přítomností udidla v hubě je spojeno stejně tolik problémů, jako s přítomností jezdce na hřbetě. Hřbet koně vypadá, jako by byl stvořen pro nošení sedla a jezdce, huba vypadá, jako by byla stvořena pro vložení udidla. A dokonce, pokud je možné, kůň je méně tolerantní k tahání za dolní čelist než k nošení zátěže na hřbetě. Páteř dennodenně nosí těžké vnitřnosti a k tomu kůň využívá stejné svaly, jaké použije k nošení jezdce. V přírodě však koně nic netahá za dolní čelist. Nic mu dokonce neleží přes jazyk nebo neomezuje pohyb jeho krku. Je to tedy naprosto nepřirozené.

Udidlo má proto na koně velký dopad, stejně jako hmotnost jezdce. Ale největší dopad má na koně to, jak působí otěže. Otěže ovlivňují tlak udidla na jazyk, jeho pozici v hubě a jeho pohyb. Takže udidlo není samo o sobě něco „špatného", co by mělo jen viset na zdi v sedlovně, záleží však, jak je používáno. Jak můžete číst v jiných knihách o ježdění, udidlo, především páka, je jako břitva v rukou opice, pokud se dostane do rukou nezkušeného jezdce. A pod pojmem nezkušený jezdec nemyslím pouze jezdce začínající. Myslím všechny jezdce, kteří nechápou, co znamená „být v rovnováze na otěži". Co to skutečně znamená.

Jako obvykle jsou tu dvě kategorie špatného používání udidel, jako u jakéhokoli jiného aspektu jezdectví. Můžete činit zle z pouhé neznalosti nebo budete dělat zle z promyšlené snahy vmanipulovat koně do něčeho, co nechce dělat. Můžete koně tahat za hubu, protože máte špatnou rovnováhu - balancujete přitom na otěžích, jako by to bylo zábradlí. Někteří jezdci si to naprosto neuvědomují a těžko s tím něco udělají. To je smutné. Někteří se skutečně nejsou schopni vybalancovat a velmi si to uvědomují. To je aspoň první krok k tomu, že se s tím budou snažit něco dělat. Takže to není tak smutné.

Nejsmutnější je, když jezdec dokáže udržet rovnováhu i bez otěží, ale nedělá to, protože potřebuje protiváhu pro svůj trup, aby zvedl koni krk a „vyrobil" tak úžasné pohyby předních nohou koně. Dělat něco, o čem člověk ví, že činí koni bolest a kazí mu rovnováhu a ničí chody - pouze proto, aby získal více bodů v soutěži nebo prostě aby slyšel obdivné „Jé!" a „Aaach!" od diváků. To je nejsmutnější.

Stejné rozdíly (neznalost versus záměr) existují při výběru udidel. Mnoho jezdců používá jednou lomená udidla, která jsou pro konkrétního koně příliš tlustá nebo příliš široká (dlouhá). Je to proto, že slyšeli, že je to nejpříjemnější udidlo. Samozřejmě by ho nepopsali jako „příliš tlusté" nebo „příliš široké", protože si myslí, že koni padne (jinak by ho nekoupili) a je měkké. Protože poslechli rady jiných jezdců nebo o tom četli. A ano, kdybych byla kůň a měla si vybrat, zda mě bude nezkušený jezdec tahat při lítání po poli (ala vojenský výcvik) na tlustém či tenkém udidle, taky volím to první. A taky upřednostním ježdění na kroužkovém stihle, které je příliš široké, ale aspoň nebude do krve svírat moje koutky huby, jak to může udělat příliš úzké udidlo.

My ale nechceme jen vybrat „menší zlo" ze dvou. I ono je totiž stále pořádné zlo, opravdu. Výše uvedená situace je příliš častá. Je to jakási norma. A způsobuje to, co vidíte ve většině stájí - koně s otevřenými hubami, skřípající zuby a tudíž svázané švédskými nebo kombinovanými nánosníky. Tlustá udítka tlačí jazyk dolů a naopak jazyk je tlačí nahoru do patra. Tlusté tyčky rozevírající pysky, takže se do huby dostává vzduch a kůň se pokouší udidlo cucat. Jeden kloub udítka tvoří v hubě obrácené „V" a jeho ostrý konec se dotýká patra, jakmile jezdec zatáhne za otěže. A protože dvakrát lomená udidla jsou příliš dlouhá, jsou vytažená z koutků huby a způsobují ještě větší louskáčkový efekt, než je nutné. Pysky koně jsou vytažené pod nánosník, což přinejmenším nevypadá harmonicky a může také způsobovat otlaky a vředy.

Koně si zvyknou na diskomfort v hubě a znecitliví se na to a jezdec musí táhnout za otěže a věšet se do nich. A kůň je ještě necitlivější a ještě více tuhne. Těžké přilnutí a tvrdé pomůcky způsobují silné tahání za dolní čelist. To je něco, k čemu NENÍ dolní čelist stvořená! Čelistní kloub je namáhán a bolí, ani nemluvě o svalovém napětí a spazmech.

Řešením by bylo na chvíli úplně opustit udidlo, aby se čelistní kloub zotavil. Použít hackamore, sidepull, obnosek, ohlávku, cokoli. Možná na nějakou dobu zanechat práce. Potom najít skutečně správně úzké, dvakrát lomené udidlo s olivou, které odpovídá tvaru huby a nebude širší, než aby vyčníval z huby po stranách ven jen kousek, když si ho přidržíte rovně za kroužky. Umístěte udidlo níž v hubě, aby nedělalo v koutcích huby žádné vrásky. Potom použijte plátěné otěže a jezděte bez rukavic. Pokud budou vaše ruce poraněné, budete vědět, že huba koně je na tom stejně.

Jezděte tak, aby jako výchozí pozice byly otěže méně napjaté, takže své prsty budete držet pohodlně. Učte koně reagovat na pomůcky tím, že za odměnu povolíte napětí otěží. Nikdy nedržte hlavu a krk koně v určité pozici, pokud ho kůň nebude držet nahoře sám bez napětí v otěžích - pokud tomu tak není, pak ho potřebuje nést níž, protože ve skutečnosti ještě není schopen se vyrovnat se silnějším přilnutím.

Jezdci obvykle zapínají udidlo v hubě příliš vysoko, u stoliček, což ve skutečnosti koni pomáhá, aby se do něho pověsil nebo do něj lehl. Zuby nejsou samy o sobě citlivé. Někdy to je dobře, především tehdy, když ignorantští jezdci udržují příliš silné přilnutí. Kůň si tímto způsobem dokáže aspoň trochu ulevit od bolesti. Pokud by tento jezdec spustil udidlo o 2 dírky níž, kůň by se místo toho ve snaze o zmírnění bolesti snažil vytáhnout přes udidlo jazyk. Tak vzniká pověra, že koně se naučí vytahovat jazyk nahoru, pokud je udidlo příliš nízko. Není to pravda. Učí se to při ježdění na příliš silném přilnutí.

Zde by se měli drezurní jezdci na chvíli podívat na jezdce western pleasure. Přestože někteří WP jezdci to přehánějí a jezdí své koně bez přilnutí s hlavou ztuhle nesenou příliš nízko, mnozí z nich vědí, jak koně uvolnit, natáhnout a jak zajistit, aby byl lehký. A tito koně mají udidlo nízko v hubě, uprostřed bezzubé části dásní, bez vrásek v koutcích huby. Žádné otlaky, žádné oděrky. Pleasure (= potěšení).

Studie pitvaných těl mrtvých dostihových koní, myslím ve Velké Británii, ukázala, že vysoké procento z nich mělo kostní změny na čelistech. Kostní výrůstky, podobné těm, co vznikají v kloubech následkem zánětlivých změn, pokrývaly hrany dolní čelisti. Někteří koně měli napříč přes dolní čelist blízko prvních stoliček žlábek. V těchto místech kost odumřela následkem tlaku udidla. Představte si agonizující bolest, jakou museli tito koně cítit, když jejich dásně byly poraněné silným tlakem udidla. Byli pravděpodobně příliš rozrušeni, aby to cítili během tréninku či v dostihu, ale zánět se rozvinul potom. A další bolest, když jim vkládali udidlo do huby, když ještě měli dásně bolestivé a zanícené z minulého dne.

Tímto článkem ale výčet možných typů udidel a jejich působení nekončí. Příště se podíváme blíže na páku a drezurní uzdu.