Usaďme se na koni

2. 2. 2012 Sue Morris Autor fotek: archiv autorky

Korektní sed je základem dobrého ježdění jakékoli disciplíny. To ví každý a každý o něm píše. První díl našeho nového seriálu autorky Sue Morris se však na všechno dívá trochu jinak. Vnímejte pocity, které popisuje, možná se dostaví "aha" efekt a vy pochopíte, o čem vlastně to ježdění je.

Přinášíme vám nový jezdecký a výcvikový seriál, který by měl být součástí výukových textů našich cvičitelů a trenérů. Přestože se nazývá Klasické jezdectví, je určený pro jakéhokoli jezdce, protože se snaží svým čtenářům zprostředkovat to společné napříč všemi styly a disciplínami: správné základy ježdění.

ClassicalRiding logoAutorka Sue Morris je trenérka jezdectví a jednoho dne se potkala s manželským párem zabývajícím se fyzioterapií. Správnými cviky, postupy a přirovnáním dokázali narovnávat své pacienty a jejich tělu vraceli správné pohybové vzorce. Všichni spojili své znalosti a dovednosti a dali vzniknout celé sérii kurzů i internetových článků, které pomáhají všem jezdcům usadit se v sedlech tak, aby jezdili doslova a do písmene v harmonii se svým koněm.

Zveme vás proto po několik následujících "obpondělků" k tomuto zajímavému čtení a zároveň doporučujeme, abyste si popsané cviky, rady i návody vyzkoušeli v praxi. Možná se budete divit, co to s vámi udělá!

Kdo je to Sue Morris:

Sue MorrisTato britská trenérka jezdila na ponících už v šesti letech, ve 24 se pak začala intenzivně věnovat klasickému ježdění v Německu. Později působila i ve Švýcarsku a USA, pracovala s celou řadou známých jezdců a trenérů. Přestože se závodně věnovala drezuře i skákání, její zájem se vždy stáčel spíš k napravování zkažených koní a výuce jezdců, k upevňování harmonického a etického ježdění. Přestože jezdila a trénovala i na vysoké drezurní úrovni, opakovaně se vrací k základům, protože bez nich vrcholné cviky nejsou nic víc, než triky.

Držení těla

Neutrální pozice páteře - to je takové držení těla jakéhokoli člověka, při němž je každý meziobratlový kloub v optimální pozici umožňující rovnoměrné rozložení sil skrze celou páteř. (Anne Howard, fyzioterapeutka)

Jinými slovy to znamená být v přirozeně vzpřímené pozici s páteří schopnou udržet si své přirozené zakřivení (viz obrázek). To je důležité zvláště při ježdění na koni, protože pokud toto pravidlo nedodržíte, nebudete schopni udržet pánev svisle a nebudete schopni vysedět klus nebo cval tak, jako byste byli „přilepeni" v sedle - protože nebudete mít pohyblivá bedra/kyčle, aby mohly absorbovat pohyby koně.

Pokud se nebudeme o držení svého těla starat mimo koně, jak můžeme očekávat, že se staneme účinnými, estetickými jezdci? Začněte přemýšlet o tom, jak se pohybujete ve svém každodenním životě. Sedíte více na jedné sedací kosti? Máte zvyk hrbit se, když sedíte na židli (stolicový sed)? Používáte stále stejnou ruku při odemykání auta/domovních dveří? Začněte používat druhou ruku. Nemělo by nás překvapovat, že koně jsou jednostranní, když ani my nedokážeme být oboustrannými! Nemyslím si, že zajdete tak daleko, že byste se naučili čitelně psát oběma rukama, ale potřebujete srovnat aspoň ty hlavní svalové skupiny využívané k ježdění/držení těla.

Jak najít korektní klasické držení těla mimo koně

uspořádání páteřePostavte se bokem k velkému zrcadlu s chodidly mírně rozkročenými. Stůjte s narovnanými zády (tj. horní část zad rovná, bedra mírně prohnutá), s lopatkami vzadu a hrudníkem otevřeným a uvolněným břichem. Potom pokrčte kolena (žádné jiné změny neproveďte) a zvedněte paže, jako byste drželi otěže ze sedla. Pro ježdění v klasickém sedu je potřebné, abyste se dokázali sami nést.

Přímka spojí vaše těžiště s ušima, ramenem, kyčelním kloubem a kotníkem. Měla by zůstat neměnná, ať už stojíte vedle koně, nebo na něm jezdíte, jediným rozdílem bude pokrčené koleno a loket v sedu na koni.

Jak se správně usadit na koni

Abyste si našli pozici na koni, usaďte se v nejhlubším místě sedla a narovnejte záda. Potom, bez třmenů, zvedněte nahoru nohy, až budou vaše kolena vedle kohoutku koně. Tím nebudete přenášet váhu na kolena a stehna a přenesete ji na sedací kosti. Trochu se zavrťte, dokud neucítíte, že vaše váha je rovnoměrně rozložená na obou sedacích kostech a stydké sponě (ta spočívá na části posedlí, která se už zvedá nahoru a dopředu, ale netlačí do ní).

Nyní se soustřeďte na záda, abyste neseděli ani vyhrbeně (kulatě), ani prohnutě (ztuhle), ale abyste umožnili páteři zaujmout její přirozené zakřivení. Pokud je korektně uspořádaná s rameny nad kyčlemi, budete se cítit velmi stabilně. Ramena jsou ve stejné úrovni a spíš, než byste mysleli na - jak se píše - pozici lopatek, že mají ležet otevřené a ploše na zádech, myslete na to, že otevřete hrudní koš zepředu, protože přitom použijete jiné svaly a lopatky zůstanou měkké a volné.

Vnímejte, že žádná strana vašeho hrudníku se nevybuluje více, než druhá strana (zalomení v levé či pravé kyčli).

Velmi důležitá, ale málokdy zmiňovaná část těla potřebná pro ježdění jsou břišní svaly. Tato oblast mezi spodním koncem hrudní kosti a stydkou kostí musí být „otevřená" (žádný propad nebo hrbení ramen). Silné břišní svaly jsou potřebné pro stabilizaci páteře a střední části trupu během ježdění. Slabý trup bude nutit jezdce, aby nadměrně používal při ježdění ruce, zatímco břišní svaly (a nemluvím o vypracovaných svalech z posilovny, ale o svalech, které jsou jen „tonizované") umožní jezdci používat velmi účinně pomůcky sedem.

Erik Herbermann říká, že svým torzem máte udělat tvar podobný velkému „D"; páteř vzpřímí záda a přední linie bude vystrčená dopředu jako vzdouvající se plachta, do níž vítr fouká zezadu - není dovoleno vítr ztratit a zplihnout! Nuno Oliveira používal výraz „jezdit s agresivním pupkem".

Vaše hlava je lehce podepírána krkem, aniž by se natahovala nebo naklápěla, především při projíždění obratů a rohů. Nechejte ji uvolnit se nahoru/dopředu, ven z páteře. Nemusíte otáčet hlavu, abyste se podívali, kam kůň jde. Naučte se používat k tomu pouze své oči. To stejné platí pro letmé pohledy na vaše ruce, kontrolu plecí koně atd. Nesklánějte hlavu dolů - podívejte se dolů přes svůj nos! Lidská hlava je velmi těžká věc a každý nepotřebný pohyb pouze ruší koně. Tak jako jakýkoli nepotřebný pohyb. Musíte se naučit sedět klidně vzhledem ke koni.

Obrnění se vůči pomůckám jezdce
To je to, co udělá kůň v sebeobraně proti ztuhlému nebo „příliš aktivnímu" jezdci. Vypne vnímání veškerých signálů, které k němu jezdec vysílá, a vypadá, jak by byl líný a neposlušný. Často jde nad otěží, prohýbá hřbet a táhne za sebou zadní končetiny. Zrcadlí ztuhlého jezdce - i on zatne své svaly, aby vytvořil brnění chránící jeho hřbet, krk až k hubě.

Vaše nadloktí visí měkce rovnou dolů z ramen, lokty se lehce dotýkají boků, nenatahují se ven a dopředu na půl cesty ke krku koně, jak je často vidět. Délka vašich předloktí určuje, kde budete držet otěže před sebou. Pro většinu lidí je to před přední rozsochou. Důležitým faktorem je to, že předloktí a otěž tvoří přímou linii k udidlu. Ruce drží otěže, takže palce směřují nahoru a právě palec spolu s ukazovákem brání otěžím prokluzovat skrze prsty.

Pěsti jsou vzpřímené, ale je jim dovoleno se mírně zakulatit, takže prostřední klouby prstů obou rukou ukazují na sebe navzájem a jsou držené asi na šířku pěsti od sebe. To udržuje rovnou linii od lokte k udidlu, bez pokroucení nebo zalomení. Otěže mají být držené základnami prstů, a aby byly pohodlné, nemají být ani příliš tlusté, ani příliš tenké. Jsem si jistá, že znáte přirovnání, že držet otěže je jako držet malé stvoření, které nechceme rozmáčknout. To znamená, že držící prsty jsou v měkké pěsti s konečky lehce se dotýkajícími okraje dlaně. Díky tomu můžete použít ruce zavibrováním prstů na otěži, zmáčknutím otěží, jako byste chtěli vymáčknout vodu z houby, když dáváte poloviční zádrže, otočením pěsti malíčkem k hubě koně, když chcete povolit. V žádném případě byste neměli držet otěže, jako by byly pádlo, což je velmi časté, nebo jako byste tlačili kolečko, protože tím vám ztuhnou svaly předloktí a to vede k tvrdé ruce.

Až doteď jste měli kolena na úrovni kohoutku koně. Ujistěte se, že nenarušíte to, čeho jste dosáhli uspořádáním své horní poloviny těla (přidržte se přední rozsochy, pokud se cítíte nejistě), pomalu zvedněte kolena nahoru a oddalte od kohoutku. Když je zvedáte, pokuste se rotovat kyčle dovnitř, jako byste chtěli stát jako tučňák - špičkami k sobě, ale ujistěte se, že jste otočili pouze kyčle. Tím se dostane vnitřní plocha stehen na koně. Prosím, nepoužívejte ruce, abyste vytáhli svaly zepředu dozadu, protože to způsobuje ztuhnutí kyčlí a táhne to holeně od koně. Paty mají být přímo pod kyčlemi. Znovu si nasaďte třmeny a upravte si polohu pat. Pokud jste k udílení pomůcek používali kroucení patami nahoru, následující část bude těžké překonat, vytrvejte však a uvidíte, jaký velký rozdíl to udělalo s vaším sedem, tj. bude hlubší.

Nejtěžší ze všeho je dosáhnout pružnosti v kyčelních kloubech. Často se mluví o „stání okolo koně", když sedíte v sedle. Pokud by to bylo tak snadné, lidé by se sami dokázali v sedle usadit. Je velký rozdíl mezi sedět a stát. Nemá to moc co dělat s pozicí pánve, ale spíš s uvolněním svalů okolo beder a v celé oblasti pánve.

Když stojíte, nemáte uvolněné svaly, takže začínající jezdec normálně bude v židličkovém sedu. To, jak každý den sedíme, trénuje naše svaly v oblasti beder a pánve, aby byly v této pozici.

Když sedíme na koni, musíme uvolnit všechny svaly beder a okolo celé pánve ve srovnání s tím, co děláme, když stojíme nebo sedíme normálně. Ti, kteří dokážou dosáhnout dobrého uvolnění svalů a správného uspořádání páteře, to jsou ti, kteří dokážou najít na koni skutečnou rovnováhu a zažít s ním velkou harmonii.

Všichni víme, že paty mají být níž, než špičky, ale v těchto prvních stádiích bude stačit, když budou se špičkami na stejné úrovni. Donedávna jsem vždy myslela na zvednutí špiček nahoru a dozadu spíž než na prošlápnutí pat, ale pochopila jsem, že obojí způsobuje, že holeň bude tisknout/tuhnout, a to způsobí, že koně „sevřete nahoře" a tím zvednete kolena a/nebo zatnete nohy. Nyní myslím na to, že uprostřed šlapky je pant, který umožní patě jít dolů a zároveň zvedá špičku nahoru. To mi poskytuje mnohem hladší/měkčí pocit. Uvědomte si, že vůbec nemusíte dávat pomůcky patami - nebo zadní plochou holení; ty se dávají vnitřní plochou holeně (myslete na používání holení, abyste si tuto pozici udrželi) a snížení paty vám propůjčí pevné lýtkové svaly, kterými se dotýkáte koně. Nakonec ukažte špičkou nohy co nejvíce dopředu, jak vám umožní vaše tělesná stavba, takže co největší vnitřní plocha holeně bude ležet na boku vašeho koně. Líbí se mi německé přirovnání, že holeně mají být „jako mokrý hadr". Ten se nijak nedrží - prostě tam je.

A ještě jeden tip: Jak na koni uvolnit obratle a korektně je uspořádat
Zastavte a lehněte si dopředu na krk koně, hlavu držte měkce otočenou na jednu stranu a zadek nechejte v sedle, obejměte koně, aby se vaše ruce setkaly pod jeho krkem. Potom se velmi p-o-m-a-l-u vraťte zpět do vzpřímené pozice, začněte od pánve. Stočte pánev dozadu a napřimujte jeden obratel po druhém - možná si budete muset pomoct rukama, abyste se odstrčili dozadu, ale ujistěte se, že přitom nezvedáte svoji hlavu nebo hrudník.

Podobné články

Neexistuje návod, jak správně dát koni poloviční zádrž; protože každý jezdec ji u každého koně použije jinak. A tak Sue Morris přináší několik rad,…

Přilnutí
12. 4. 2023 Sue Morris

Přilnutí, přilnutí. Co to je - jaké má být? Sue Morris přichází se zajímavým přirovnáním i radami a postřehy, jak koně dostat a jezdit na přilnutí.