Umíme koni poskytnout první pomoc při úrazu?

10. 02. 2000 00:00, Aktualizováno 28. 05. 2009 21:46

Autor: Dominika Švehlová Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 5427 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Je jedno staré rčení: pokud se má kůň zranit, vždy už si způsob najde. Ti, kteří se pohybují okolo koní delší dobu, se už určitě stali svědky nějakého úrazu. Víte však, jak se máte v takových situacích zachovat? Dokážete rozpoznat, kdy je třeba poskytnout koni první pomoc a jak, a kdy naopak je jakýkoli zásah nežádoucí? Jedno špatné rozhodnutí v tomto problematickém období zdravotní krize může zapříčinit jen další škody, prodlouží nebo znemožní léčení a hojení či může dokonce způsobit smrt koně.

Která poranění či úrazy jsou neodkladná a vyžadují bezprostřední první pomoc?

Odpověď není jednoduchá - opravdu nelze mnohdy rozpoznat, zda se kůň nachází v nebezpečí života a potřebuje neodkladnou léčbu. Obecně lze říct, že se lidi až příliš obávají krvácení. Klasickým příkladem je kaluž krve ve sněhu - celá situace vypadá mnohdy daleko závažněji, než ve skutečnosti je. V žilách koně však koluje krve opravdu hodně a často i na první pohled velké ztráty nemusí jeho život ohrozit.

NEODKLADNÉ PŘÍPADY

Existuje několik typů poranění, která bychom měli vždy považovat za vážná a zajistit jejich rychlé a kvalifikované ošetření. Nebezpečné jsou bodné rány, obzvláště v oblasti kloubů nebo kopyta. Rychlé odborné ošetření vyžadují i řezné rány zasahující šlachy, klouby nebo velké cévy. Také při poranění očního bulbu musíme ihned volal veterinární pomoc a stejně budeme postupovat při silném kulhání, neschopnosti koně se pohnout nebo v případě, že zjistíme zlomeninu.

VÁŽNÉ, ALE NE NEODKLADNÉ PŘÍPADY

Na druhé straně například píchnutí včelou, mírný šok nebo středně vážné rány ve svalovině nebo kůži, které nezasahují šlachy, klouby či cévy, nejsou neodkladnými případy. Samozřejmě, i ony vyžadují co nejrychlejší kvalifikované ošetření, mohou však néjakou dobu počkat. Než příjde veterinář, mnohdy poraněný kůň psychicky překoná leknutí a bolest (například při píchnutí včelou) a uklidní se. Celá situace pak nebude vypadat tak dramaticky. Je-li to možné, stačí v takovém případě koně povodit a on se uvolní, někdy může zkušený ošetřovatel nebo majitel podle pokynů veterináře koni podat uklidňující léky, které mu pomohou překonat prvotní šok. Je sice pravda, že středně závažné rány na kůži nebo ve svalech potřebují co nejdříve vyčistit a sešít, aby dobře srostly, nejsou však životu nebezpečným problémem.

"Velice důležité je umět poranění co nejpřesněji popsat. Vždyť veterinář se musí rychle rozhodnout pouze na základě telefonického rozhovoru, zda se jedná o neodkladný případ či nikoli."

Jak se zachovat, když dojde k úrazu

"V první řadě je nutné neztrácet hlavu a nepropadat panice!"

  • Jak už jsem psala, veterináři musíme podat co nejpřesnější informace. Je třeba ho informovat, na jakém místě je kůň zraněn, jak vážné je asi toto poranění, jak bolestivé, zda kůň krvácí a kolik krve ztratil, zda se může kůň hýbat.
  • Pokud se nacházíte někde v terénu nebo jen v rušném prostředí, je dobré koně odvést na klidné místo, pokud může chodit, samozřejmě. Sedíte-li na něm, je třeba z něj ihned sesednout. Výjimkou je situace, kdy se oba nacházíte mezi včelami. Zde je dobré pokud možno v klidu odjet pryč, protože jakmile jednou koně zastavíte, může se stát, že bude chtít utéct a stane se neovladatelným.
  • Dále je třeba zkontrolovat životní funkce koně. Veterináři velmi pomůžeme, když jsme schopni ho po telefonu informovat o tepové a dechové frekvenci a teplotě.
  • Je-li to možné, uklidníme koně a změříme mu tepovou frekvenci. Nejjednodušší je s pomocí fonendoskopu poslouchat srdce. Komůrku fonendoskopu přiložíme na hrudník za levý loket. Normální tepová frekvence koně se většinou pohybuje mezi 28 až 40 tepy za minutu. Těsně po poranění může vyskočit na 100, po uklidnění koně by měla klesnout. Pokud se kůň na pohled zklidnil, avšak tepová frekvence je stále okolo 60, kůň má ještě pořád problémy, drží-li se delší dobu na 80 a více, je situace vážná.
  • Zhodnotíme dýchání. Kůň má v klidu 8 - 16 dechů za minutu, dýchá zhluboka. Vidíme, jak se mu pravidelně zvedá břicho i hrudník. Rychlé a povrchní dýchání svědčí o tom, že kůň je v šoku, dýchá-li přerývaně a ztěžka, trpí nejspíše velkými bolestmi. Posuzovat dýchání však můžeme už tehdy, když se kůň uklidnil, jinak to nemá smysl, protože každé rozrušení se projeví změnou dýchání.
  • O celkovém stavu koně nám hodně řekne barva sliznic. Zkontrolujeme sliznici dásní, pysků a spojivek (oční víčka). Zdravý kůň má sliznice jasně růžové, lesklé a hladké. Jsou-li světle růžové, bledé, může to být způsobeno bolestí, ztrátou krve nebo chudokrevností (málo červených krvinek nebo hemoglobinu). Naopak červené a překrvené sliznice bývají při horečkách nebo silném zánětu v těle. Jsou-li cihlově červené, je kůň pravděpodobně dehydratovaný (odvodněný). Nahnědlé překrvené sliznice jsou u koní v šoku, kteří mají vážné problémy s krevním oběhem. Modrá barva sliznic napovídá o nedostatečném prokysličení tkání, to znamená, že je problém s krevním oběhem nebo s dýcháním - a to je velice vážná až krizová situace.
  • Důležité je také stanovit tzv. CRT - anglicky capillary refill time (čas naplnění kapilár). Ten zjistíme tak, že prstem stlačíme na chvilku dásně nad řezáky a měříme dobu, kdy bílý otisk zase zrůžoví. Normálně by CRT nemělo být delší než 2 - 3 sekundy. Protáhne-li se tato doba přes 4 sekundy, kůň má vážné problémy, protože jeho krevní oběh není nejspíš v pořádku.
  • Máme-li teploměr, změříme koni rektální teplotu (v řitním otvoru). Normální teplota dospělého koně se pohybuje mezi 37,2 a 38,5°C. Stoupne-li nad 39,5°C, může způsobit teplotní vyčerpání organismu a hrozí zhroucení. Tento případ je opravdu neodkladný. Naopak snížená teplota (pod 37°C) provází šokové stavy, například šok z bolesti, ze ztráty krve nebo vnitřního poškození organismu (například po pádu nebo po nehodě při přepravě).
  • I majitel může provést jednoduché vyšetření oka. Po poranění hlavy zkontrolujeme, zda nejsou oteklá víčka a neteče v okolí oka krev, hledáme poranění, zjišťujeme slzotok. Chceme-li zjistit, zda kůň vidí, přiblíže k jeho oku ruku. Zdravý kůň uhne nebo aspoň přivře oko či zamrká. Ale pozor - pokud se dotkneme řas nebo hmatových chlupů okolo víček, či způsobíme-li pohybem ruky závan vzduchu, zamrká i slepý kůň.
  • Zjisti, zda kůň normálně reaguje na podněty, zda je bdělý a při plném vědomí.
  • Nyní je třeba zjistit, zda je kůň schopen se hýbat, pokud ano, zda se pohybuje normálně. Zjišťuj to však pouze v kroku. Zkus ho otočit na obě strany, couvni s ním. Nikdy s ním neklusej, můžeš jen zhoršit jeho stav.
  • Je třeba vědět, jestli není kůň dehydratovaný. Udělej kožní řasu na krku nebo na lopatce a pusť ji. U zdravého koně se kožní řasa do 2 sekund vyrovná. Tato zkouška však není spolehlivá, například mokří nebo spocení koně vyrovnávají kožní řasu pomaleji. Je-li kůň hodně dehydratovaný, kožní řasa zůstává po dobu tří sekund i déle.

 

Co můžeme a nesmíme s koněm dělat, když čekáme na příjezd veterináře

Nyní si stručně řekneme, jak ještě můžeme koni pomoct, než veterinář přijede, a co bychom nikdy dělat neměli.

  • Prvořadým úkolem majitele nebo ošetřovatele je uklidnit koně. Sundej mu sedlo a uzdečku, nasaď ohlávku a vodítko a (je-li to možné) odveď ho na klidné a bezpečné místo, například do stáje nebo mycího boxu nebo prostě někam, kde je klid. Pokud kůň sám stojí klidně, nech ho být. Pokud je však rozrušený, můžeš ho uklidnit tím, že ho budeš vodit dokola. Velmi rozrušeného koně mohou vodit dva lidé na dvou lonžích. Je třeba však dbát na vlastní bezpečnost. Někdy koně zklidníme tak, že mu překryjeme oči hadrem, bundou nebo něčím podobným nebo mu do uší vložíme vatu. Koně často zklidníme podáním sena. Je třeba jen dávat pozor na jednu věc: pokud předpokládáme, že za krátkou dobu se něm bude dělat nějaký chirurgický zákrok, nesmíme koně ničím krmit, protože by to mohlo zkomplikovat anestézii. Jsme-li na pochybách, zda koně krmit či ne, raději mu seno podávat nebudeme.
  • Pokud kůň krvácí, je třeba zastavit krvácení přiložením tlakového obvazu nebo bandáže na ránu. Při přitahování tlakového obvazu musíme dát pozor, abychom nezaškrtili šlachy. Proto je lepší použít velká obinadla s polštářem než prostá škrtidla.
  • Ránu, která nekrvácí nebo krvácí jen trochu, můžeme vypláchnout - a to proudem čisté vody anebo dezinfekčním roztokem. Proud vody nebo ředěného dezinfekčního přípravku odstraní z rány kamínky, prach, odumřelé tkáně a jiné nečistoty. Vynikajím dezinfekčním přípravkem k výplachu ran je roztok Betadine. Nejlépe ho připravíme tak, že do 1 litru sterilního fyziologického roztoku (objednejte si jej u vašeho veterináře, je dobré mít sterilní fyziologický roztok ve stájové lékárničce) přidáme 10 - 50 ml Betadine (roztok bude mít barvu "ledového čaje"). Tento roztok nabereme do větší injekční stříkačky a vypláchneme jím ránu. Pokud potřebujeme roztoku více, nalijeme jej do plastikového pytlíku či umělohmotné láhve, zapíchneme do něj hrubou jehlu (nejlepší jsou kovové "kravské" jehly) a pod tlakem vyplachujeme ránu.
  • Nikdy ránu neošetřujte přípravky, které na ní zanechají povlak nebo ji zabarví (Kubatol, Aureomycin apod.), protože tím znesnadníte veterináři její vyšetření.
  • Stejně tak nikdy nepodávejte koni léky tišící bolest (pokud veterinář po telefonu nenařídí jinak), protože tím pouze zamaskujete pravý problém a opět znesnadníte nebo dokonce znemožníte veterináři zjistit závažnost poranění. Pokud je kůň odvodněný (dehydratovyný) nebo dokonce v šoku, může se stát, že po podání některých uklidňujících látek (například acepromazin nebo xylazin) ještě více snížite jeho krevní tlak a to může mít za následek jeho kolaps (zhroucení).
  • Dříve, než vytáhnete zapíchnutý hřebík z kopyta, označte si místo zapíchnutí. Dírka se totiž po vytáhnutí hřebíku zatáhne a vy snadno zapomenete, kde je ranka (nebo dokonce která noha to vlastně byla!). Anebo hřebík nechte v kopytě, než přijede veterinář.
  • Dříve, než vytáhnete z těla koně hlouběji zapíchnutý předmět (například odštěpek dřeva, hřebík apod.), stokrát si to rozmyslete. Mnohdy je lepší na nic nesahat (obzvláště tehdy, když je předmět zapíchnutý v noze, v prsou, hrudníku). Pokud totiž zasáhl nějakou tělní dutinu nebo kloub, otevřete je tak infekci. Dalším důvodem je možnost krvácení. Pokud je předmět zapíchnutý v hrudníku, může zasahovat plíce. Vytáhnete-li ho, plíce kolabují. Proto v těchto případech nechte všechno "na svém místě", veterinář bude připraven na všechny komplikace, které mohou po vytažení vbodnutého předmětu nastat.
  • Pokud má kůň poraněné oko, nedělejte vůbec nic. Každá aktivita koně jen více zneklidní. K ošetření poraněného oka je třeba koně uspat nebo ho aspoň léky uklidnit a provést na oku místní znecitlivění.
  • Pokud má kůň něco zlomeného, je třeba ho opět uklidnit a pouze čekat na veterináře.

Patujte, že po úrazu je vždy třeba zachovat klid, teprve s čistou hlavou a bez paniky ohodnotit situaci a ihned volat veterináře. Pak se budete řídit jeho pokyny. Často je méně lepší než více a mnohdy koni pomůžete jen tím, že ho uklidníte a necháte být.



A zde jsou vaše ohlasy:


2.5.2000 15:15, Radan Deák
Diky za ten clanek.
Rad bych na internetu objevoval vice takovych clanku o nemocech koni a jejich priznacich a zpusobech leceni, ale zatim jsem nic takoveho nevidel.
Diky a hodne stesti v dalsi praci.
Radan

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: