TY SE MÁŠ! ...aneb štěstí sedne vždycky na vola

26. 02. 2020 06:00, Aktualizováno 27. 02. 2020 07:31

Obrázky: 8

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: Iveta Jebáčková-Lažanská Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 4052 Počet komentářů: 3 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Také to znáte? Jedete na vyjížďku s kamarádkami, kterým koně neustále vymýšlí úskoky, vyhazují, nechtějí vstoupit do brodů, přejít mostky, nereagují spolehlivě na holeň a namísto spořádaného cvalu prchají na otevřeném prostranství do všech stran a směrů.

Ty se máš, že máš tak hodného koně!

Váš kůň ani neprchá, ani se neleká a neuskakuje, přebrodí na první dobrou cokoli a projde kudykoli, protože na holeň a sed reaguje spolehlivě. Ovšem neuslyšíte: „Musíš v něm mít kupu práce, klobouk dolů, že jsi takto pečlivě vychovala/najezdila svoje zvíře!“. Ne. Uslyšíte: „Ty se máš, že je tak hodný! Úplně ti závidím tu tvou šťastnou ruku na koně – mělas přece vždycky všecko hodný, ne? No jo, no, někdo holt takovou kliku na dobrácký zvířata nemá...

– Štěstí sedne vždycky na vola! –

Kdykoli si vzpomenu na obsedání svojí nejstarší shagya-arabky, které temperament stříkal ušima a dojmem klidné bambule rozhodně nepůsobila ani ve snu, a srovnám ji s koněm, který se z ní díky nekonečným hodinám v terénu i na jízdárně stal, jenom v údivu vrtím hlavou nad tím, co si lidé dovolí z pusy vypustit, jak s klidem odmávnou vaši pečlivou přípravu jezdeckého zvířete. Jak lehce dehonestují vaše zásluhy – ono se to prostě nějak SAMO stalo, že je kůň pod vaším zadkem (a jakýmkoli jiným, pokud ho půjčíte) hodný a přiježděný. Náhoda. Klika. Štěstí, které ti, co jim koně dělají rok za rokem binec v terénu i na jízdárně, holt neměli…

– Četl jsem tak strašné věci o závisti, že jsem se rozhodl přestat číst. –

– Jsi-li šťastný, nic ti nebrání. Jsi-li nešťastný, brání ti všechno. –

Ty se máš!! To já si koně doma nemůžu dovolit…

Tak tento povzdech mnoha vašich kamarádů je již vyšší level. Zaručeně ve vás totiž dokáže probudit ŠPATNÉ SVĚDOMÍ. Protože naznačuje, že vy jste vlastně vyvolení, privilegovaní, máte (opět!) to neskutečné ŠTĚSTÍ, které vám jen tak, jako hloupému Honzovi, který cestou zakopl o kouzelného dědečka, spadlo do klína. Naprosto degraduje vaši dřinu, vaše finanční závazky a dluhy u banky, díky kterým jste si váš statek/ranč/farmu pořídili, vaše vlastnoruční úsilí při opravě ruiny po tetičce. Smete ze stolu jakoukoli snahu a píli při shánění, nákupu a kulturnění polností, při opravách strojů a nezbytné výbavě koňoareálu. Veškeré probdělé noci s kalkulačkou v ruce, šedivé vlasy starostmi se zítřky, když vám vichřice shodila střechu haly, do studny hrkla po přívalových deštích kontaminovaná voda nebo za poslední peníze pořízený lis na seno při práci vyhořel – to vše (a ještě víc) odmávnou coby podružné a krásné (!) starosti. Protože vy, koneckonců, máte „sakra štěstí“, že je vám dopřáno šedivět při řešení, hašení a shánění nekonečných zdrojů financí (a optimismu). Dotyční totiž, bohužel – ta nespravedlnost! – takovou přízní osudu jako vy netrpí.

Po takovémto zhodnocení vašich zásluh sousedkou zaskočivší si k vám pro vajíčka nebo návštěvou zdrživší se celý den (… „ty máš i zahrádku a tolik rajčat a paprik? Ty jsi fakt požehnaná! Ani nevíš, jak se máš!!! A dáš nám trošku okurek…? A svezeš nám děti na ponících?“) se vám chce po odjezdu kamarádů/příbuzných/bývalých spolužáků strčit hlavu do studny a křičet a křičet. Protože dotaz „kdybychom přiložili ruku k dílu a s něčím pomohli, mohli bychom si na oplátku chodit zajezdit?“ jste rozhodně nezaznamenali…

– Pokud trpíš pocitem, že ti všichni fandí a milují tě, že sluníčko neustále svítí a lidé se na sebe nepřestávají usmívat… je čas skončit s narkotiky!

Mají vlastní statek nebo dostatek peněz na ustájení svých koní jen lidé štěstím políbení?

Opravdu jsou dvojité směny a víkendové brigády, abyste zvládli uživit koně (ať už doma nebo v nájemním ustájení) polibkem štěstěny? Fakt je všechen volný čas věnovaný dojíždění k přátelům, kde výměnou za jízdu na koni pomáháte s hnojem, taháním vody a opravami ohrad ohromná klika? Skutečně je úsilí o vzdělávání se v oblastech ošetřování koní, ve veterinární problematice a v základech jezdeckého umění splněním snu pár náhodně vyvolených Šťastlivců? A je rozhodnutí vrhnout se do úvěrů a podnikání, rozhodnutí stavět a budovat výhra spadlá z nebe? Vážně ti, co chodí do zaměstnání, do kin a divadel, jezdí na dovolené a vám závidí, že se denně rýpete v hnoji a smíte celou zimu v blátě a vichru seškrabávat z koní vrstvy bahna, opravdu tito přátelé nemohou takovým štěstím trpět také?

– Je pravda, že tvrdá práce ještě nikdy nikoho nezabila, ale já si říkám, proč to riskovat? –

Ty se máš! … A ty se nemáš?

Nemějte špatné svědomí, koňáci! Protože pokud má někdo obrovský životní sen v podobě vlastního statku, nebo třeba „jenom“ ježdění, může si ho splnit. Opravdu může!! Netvrdím, že snadno nebo hned, ale jde to! Tak proč byste se vy se svojí dřinou měli cítit špatně za někoho, kdo „se nemá“?

Chápu, že ne každý má teď hned podmínky pro úvěr a nákup nemovitosti. Pravá doba nemusí být dokonce ani na nákup koně a jeho umístění v komerční stáji. Ale dojíždět ke známým nebo do některého jezdeckého klubu a za určitých oboustranně výhodných úmluv a příspěvku (ať už pracovního či finančního) chodit obstarávat koně, mazlit se s nimi, čistit je a jezdit na nich – to není v naší vlasti ani složité, ani drahé! Leckterý majitel nadměrného počtu koní vám tuto možnost poskytne dokonce ochotně zdarma, pokud umíte přiložit ruku k dílu a jste spolehliví. A „ty-se-máš-přátelé“ potom nemusí závidět vám, ale sami sobě. Stačí chtít!

– K práci se člověk musí umět dobře postavit. Nejlíp tak, aby měli místo i ostatní. –

Když se chce, všechno jde! Nebo ne…?

Jako mladou mne neskutečně rozčilovalo rčení „když se chce, všechno jde!“. Šlehal mne jím totiž tatínek a týkalo se učení na střední škole – podle táty bych s trochou snahy samé jedničky i nadále klidně mít mohla, jen bych nesměla být líná… Jak já se bránila, že to není lenost, ale nemožnost! Že na gymplu prostě NEJDE mít samé výborné, že je to nereálné. Rozezlený rodič mi s neskutečnou chutí a zápalem oponoval – miloval totiž bouřlivé výměny názorů, obzvláště, pokud protistrana neohroženě (a blbě) argumentovala a on ji mohl svými zralejšími, lepšími a promyšlenějšími argumenty zadupat do země. Bohužel se mu to vždycky povedlo…

Jak já jeho „jde všechno, když se vykašleš na tu pitomost s koňma a budeš se učit“ nesnášela! Už tehdy jsem moc dobře věděla, čemu se chci v životě věnovat (hnoji), zač bojovat (za Pegasy a Jednorožce), pro co žít (pro dřinu a modřiny)… Pro samé jedničky teda ani omylem!

– Koně jsou nepřítel rodičů. Proto se jich nelekejme a na množství nehleďme! –

Ve skutečnosti jsme ale měli pravdu oba. Dotáhnout to na vysvědčení, které by jednoznačně prokázalo můj studijní zápal, by samozřejmě šlo – kdybych o takové stála stejně, jako jsem stála o ježdění. Ovšem ono by to jaksi znamenalo dřinu a čas věnované studiu, ne psaní povídek a kreslení komiksů o koních a vymýšlení, jak se k těm koním i přes zákazy dostat… A jistěže se samé jedničky nekonaly a konat nemohly, když jsem energii namísto přípravy na písemku věnovala tahání mlékárenských konví s vodou pro dvacítku oddílových žíznivců a v rámci hlídání mladších sourozenců neskutečně dlouhým procházkám, při kterých jsem s nimi úplnou náhodou zamířila směr jezdecký oddíl… :-)

– Škola je jako vězení – sedíš tam a nevíš za co. –

Pokud jediné, co máte v hlavě, je konkrétní cíl (v mém případě to byli koně) a podřídíte tomu to ostatní (tenkrát studijní výsledky a starostmi slezlé vlasy otce), je velká pravděpodobnost, že vysněného cíle dosáhnete. Platí to i později v životě a osvědčilo se mi to nikoli jen v jediném oboru. Kdo opravdu touží po vlastní farmě a koních, po dřině a hnoji, kdo touží závodit a něco v jezdeckém řemesle umět, kdo chce dokázat „mluvit s koňmi“ a jezdit bez uzdění, zaručeně svého cíle může dosáhnout! Ale určitě ne tím, že bude koukat po kamarádech, závidět jim jejich „růžový“ život plus zvířata a partnery, kteří jim nespravedlivě snadno spadli do klína…

– Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody aneb Někdo chce celý svět… jenom nechce, aby to moc bolelo ruce a sedací partie. –

Ty se máš, že tě partner v koních podporuje!

Tady už je situace ošemetnější… Ne každý manžel/partner má pro koně pochopení, ne každá manželka/partnerka snese, když se chlap víc než rodině začne věnovat třeba závodnímu ježdění.

– Víte, co je tragédie? To je když se koňačka provdá z lásky… a po svatbě zjistí, že muž nemá žádné peníze – a do pár let už ani svaly!

A navíc nejsme celý život stejní. I výběr partnera je nestálá veličina, podléhá životním změnám a zrání. Mohu si najít muže snů, který je ve dvaceti ochoten ujít světa kraj, aby podpořil moji touhu ve vlastní koňoareál. Jenže po třiceti letech dřiny, utrhávání si od huby jak času na rodinu, tak peněz na dovolené a jiné běžné požitky, můžu klidně skončit s partnerem, který bezbřehé pochopení vymění za bezbřehou nechuť ke koním i k manželce.

 Takže ani tady věty „ty se máš!“ nejsou na místě. Protože nikdo netuší, JAK se vlastně máte. Kolik denních bojů vás stojí udržet rodinu a statek funkční, manžela/manželku spokojené a dobře naladěné, ochotné pomáhat. Kolik energie si žádá celoživotní dennodenní podřízení života velkému koníčku, jakým koně jsou. Jak často se takový koníček mění v pouhou práci, která unavuje a vysává energii, když navíc musíte bojovat se zbytkem rodiny, aby koně mohli zůstat. Nebo jako rodina s rodiči a příbuznými, kteří mají pocit, že váš styl života neodpovídá jejich představám…

– Každý má právo na Můj názor. –

– Bez peněz do Equiservisu nelez! –

Ty se máš, že stíháš jezdit!

Tato věta je sama o sobě perla.

Člověk má v životě čas přesně na ty priority, které si určí jako zásadní. Pokud si cokoli vyznačí v pomyslném žebříčku priorit jako méně důležité, automaticky tyto činnosti odsune do koutů, kam už ani nedohlédne…

Přitom stačí (pokud slouží zdraví) neuvažovat nad ježděním jako nad třešničkou na dortu, ale jako nad stěžejní podmínkou držení koní. Nebrat vyjížďku jen jako vlastní zábavu, ale trénink těla kamaráda koně, nutný k tomu, aby bylo zvíře zdravé – a též jeho mysli (aby bylo spokojenější a mělo pestřejší život). Jízdárenské lekce nevnímat jako nadstandard, ale bezpečnostní prvek, nutný k bezúrazovému ježdění na pohodu do vysokého věku. Docházku do stáje při třech dětech jako podmínku zdravého rozumu. Chápete?

Je jen na vás, jak se na samotné ježdění budete dívat.

A nenechte se rozhodit poznámkami sousedů a známých „ty se máš, že máš tolik volného času, fakt nepobírám, kde ho bereš, to já jsem rád/a, že stihnu po práci uvařit a posekat trávník na zahradě!“. Věřte, že každý jsme strůjcem svého štěstí – a rozložením volnočasových aktivit už tuplem! Někdo holt dává přednost hygieně domácnosti a raději umyje každý den podlahy a jednou do měsíce i okna, jiný ušetřený čas věnuje hygieně osobní – a dopřeje si vyčištění hlavy od starostí a shonu aktivním relaxem na koňském hřbetě.

– Jistota, že ostatní mají snadnější život, je nakažlivá už proto, že ji s námi sdílí tolik pitomců. –

Dokud si okolí a přátelé nenasadí vaše boty a neprojdou v nich nikoli týden dva, ale roky, ať nehodnotí!

Ono zaskočit na čtrnáct dní za kamarádku, nebo makat kolem koní a hospodářství celá dlouhá léta, včetně budování a shánění financí, se všemi strachy o rodinný rozpočet a zdraví zvířat i staveb v rozmarech počasí, se starostmi s úrodou, se všemi chovatelskými problémy, stresy a bolestnými neúspěchy – to je propastný rozdíl oproti pár dnům dovolené na cizím ranči nebo v jezdeckém areálu známých! Také stárnutí při těžké manuální práci, když zdraví začíná haprovat, ale hladové koňské krky řehtají v ohradách pořád stejně hlasitě, nemusí být tak růžové a krajkovím lemované, jak si vaši přátelé často naivně myslí.

– Starosti jsou něco, co se přihodí jen vám. Štěstí je to, co se běžně děje těm ostatním. –

Ty se máš, když tě živí koně, že jsi celou pracovní dobu na sluníčku a čerstvém vzduchu v pastvinách, že nemusíš dřepět v dusným kanclu!

Ovšem že ty pastviny procházíte i ve vichrech, které vám pod nohy hází větve stromů, že se ve výbězích jen neopalujete, ale i brodíte v lijácích blátem po kolena a padáte na hubu při tlačení vrchovatého kolečka, že mít koně je služba v každém počasí a také ve svátky (kupodivu i o Vánocích a ráno po Silvestru), ne jen o víkendech a přes prázdniny, to už mnoho lidí, a bohužel mnohdy i majitelů koní, zapomíná…

Važte si svých spolehlivých ustajovatelů, nemějte jim za zlé, pokud za své služby chtějí nejen finanční odměnu, ale i vlídné slůvko uznání a trochu vděku. Považujte si svých trenérů, šikovných kovářů a veterinářů – a krom včasného placení jim i děkujte! Každý chce slyšet, pokud si pochvalu zaslouží, srdečná slůvka uznání, přestože jde o zpoplatněnou službu, nikoli charitu. Chyby hledáme všichni rádi a přeochotně, ale uvědomujeme si vždy plnohodnotně, co vše ustajovatel nebo veterinář pro naše koně dělá ve chvílích, kdy si sami sedíme v teple (nebo třeba spokojeně spíme)…?

– Ustajovatel je nepřítel majitelů koní. Nikdy nepřestane hledat způsoby, jak uškodit jejich peněženkám. –

Ty se máš, že unikneš stresu města!

Uniknout stresu v dnešní době asi umí málokdo. Je naivní představa, že lidé z venkova neznají shon a pocuchané nervy. Každá práce s sebou nese svoji specifickou porci starostí, každé bydlení má svoje výhody i nevýhody. Chcete-li uniknout rutině (ta stojí většinou za každou dlouhodobou nespokojeností), něco ve svém životě změňte. Nemusíte hned převrátit rodinné zvyklosti a pracovní tempo o 180 stupňů, často stačí maličkost – komu koně chybí, ať si u přátel pravidelně jedno dvě odpoledne v týdnu dopřeje. Kdo jich má naopak moc, ať vysadí alespoň dvakrát do měsíce a užije si den bez koňských zadelí. :-)

– Není nic důležitějšího, máme-li koně dělat celoživotně s chutí, než si od nich umět odpočinout! –

Neříkejte lidem od koní „ty se máš“ jen proto, že mají koně. Netušíte vůbec, jestli zrovna tento fakt není příčinou jejich zoufalství! Nemoci v noci spát, protože vám vypovídají službu léty sedřené ruce a mozek v nočním tichu šrotuje jako o život, co že si bez zdravých pacek asi tak počnete se stádem koní, za které zodpovídáte, a s hektary polností plus řadou hospodářských budov s potřebou oprav na každém kroku – to není idylka blízká tomu, co náhodné návštěvy vidí. Málokterý koňák, když zavítáte zajezdit si a odpočinout si u jeho koní, vám hned povypráví své nejniternější starosti. Nevěřte, že když svítí sluníčko, lesklí nakrmení koně spásají pečlivě obstarané pastviny, upravené okolí odráží sluneční paprsky a vzorně udržované záhonky bzučí množstvím včelek a motýlů, v jezírku se třpytí rybky a v živých plotech pokřikují ptáci, nevěřte naivně, že se v takovém ráji nemohou nacházet tíživé starosti! Ty má totiž každý. Ať je z města nebo z venkova, mladý nebo starý, černý nebo bílý. Vím, průzračné ticho modrého poledne prosyceného dováděním hříbat a těžkou spokojeností jejich matek svádí k pocitu, že žít na takovém místě musí být nutně pohádka. Obzvláště ve slunečný den, kdy se koně brouzdají zelenou trávou a duha se klene nad obzorem… Přesto polkněte větu „ty se máš!“ a raději místo ní vezměte do ruky vidle a lopatu a mezi řečí svým přátelům řekněte „je tu krásně, ale té práce, co vás to musí stát…!“ – uvidíte, že v jejich očích stoupnete na většího znalce koňosvěta, než když začnete z hlavy vyjmenovávat do pátého kolena všechny rodokmeny koní, na kterých jste si kdy zajezdili. :-)

Tak ať vám věta „Ty se tak máš!“ nezaslepuje zdravý úsudek! :-)

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Filip Tesař

    Vtipné! Protože důvtipné

    09:09 - 26. 02. 2020

    Čet jsem, Iveto, spoustu rádobyvtipnejch článků o koňácích, i specielně o koňačkách, ale nepamatuju si pořádně ani jeden, jedině si pamatuju, že mi spousta nepřšla vůbec vtipná. Skládaly se totiž jen ze samejch nadsázek, někdy hodně násilnejch. Správná nadsázka ale musí vycházet z reality a jen zdůrazňovat něco, co samo o sobě stojí za pozornost. Jako u tebe! P.S. Piš častěji a nejen o květináčích a dlažbách, měj se moc hezky (ale ty se máš!) a ahoj, Filip

  • 2. arwen

    Díky

    13:06 - 26. 02. 2020

    Moc krásně napsáno :)

  • 3. LucieS

    ..a není to celé jinak...?

    18:49 - 26. 02. 2020

    Klidně bych taky okomentovala něčí stav slovy "ty se máš".
    Protože za tím není závist, ale uznání. Že to ten člověk celé zvládl a je tam, kde chce být.
    Možná by stálo za to trochu změnit myšlení a nevidět v každém komentáři jen závist a nepřejícnost, ale spíš uznání nebo pozvdech nad tím, že ten dotyčný to takhle nemá, ať už proto, že na to nemá sílu / energii / tah na branku nebo čistě a jednoduše nemá ten kousek štěstí se za tím, co chce, hned vydat.
    Prostě bych to neviděla tak černě.
    A když chcete kamarády zapojit do práce, aby si zajezdili, tak jim to jednoduše řekněte.
    Jak pořád říkám dětem - do hlaviček vám nikdo nevidí, jaké vám tam běhají myšlenky, takže o tom MLUVTE, nijak jinak se to ti ostatní nedozví...

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 5 čtenářů. Celkový počet bodů: 25.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: