Tváře české drezury: Michal Košťál

26. 11. 2010 07:00

Obrázky: 3

Autor: Katka Lipinská Foto: archiv Michala Košťála Seriál: Tváře české drezury Počet přečtení: 14933 Počet komentářů: 6 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Další odvážnou Tváří naší drezurní scény je Michal Košťál. A dalším úkolem, jedním z nejnáročnějších pro začínajícího drezurního nadšence, je zvládnutí vysezeného klusu a ohýbání. Seznamte se tedy s tímto sympatickým jezdcem a trenérem a přečtěte si několik užitečných tipů, jak se naučit koně vysedět a ohnout.

Určitě to také znáte. Člověk má pocit, že už jezdí docela slušně, kůň jde pěkně dopředu, třeba i na otěži, pěkně kluše, cválá, zvládne základní drezurní úlohu. A pak někdo zkušený na vás koukne a pronese: „No jo, dobrý, ale chtělo by to trochu lepší ohnutí." Tak zkusíte víc ohnout - přenesete víc váhy na vnitřní sedací kost, sestavíte dovnitř, vnitřní holení tlačíte, jak radí příručky... a nic. Kůň se brání, jezdec předvádí ohýbací sed, až je z něho paragraf a namísto, aby ohýbání koně uvolnilo, oba společně totálně ztuhnou. Takže až zvládneme vysezení, v dnešním povídání s Michalem Košťálem se budeme věnovat hlavně tomu, jak ten ohýbací sed, tak pěkně popisovaný v jezdeckých příručkách, převést do praxe.:-)

Kdo je kdo: Michal Košťál

Michal KošťálAč je to překvapivé, Michal Košťál začínal svou jezdeckou kariéru vším možným, jen ne drezúrou. Po krátké éře „ježdění po lesích" si udělal dostihovou licenci. Posléze i jezdeckou a lehce koketoval s parkury, aby nakonec skončil u drezúry. S tou začal v roce 2002 a dle jeho slov ho baví nejvíce. Ve „vyšší drezúře" se začal objevovat v roce 2007 s koňmi Avalon Z-T, Dara a Uzando. Trénoval v té době u Alexandra Onoprienka a jak říká, bylo to krásné, ale velmi náročné období: „Měli jsme tam koně, kteří měli vychozeno IM1 i Grand Prix, ale současně i tří a čtyřleté koně, a já jsem tam pět let nedělal nic jiného, než denně jezdil a trénoval. K tomu jsem chodil do školy a závodně tancoval." Zápřah, ale škola báječná. Pak se přestěhoval do Prahy, kde nejprve působil v Jezdeckém centru Zájezd. Nyní trénuje třetím rokem v Hradištku u Sadské.

S Uzandem ještě loni úspěšně závodil až do stupně T. Letošní sezonu předvádí svého překrásného mladého Arhodia na úrovni Z a L a klisnu Wedding day na stupni S. S Arhodiem získal třetí místo v KMK pětiletých, druhé místo na FEI testu a úspěšně reprezentoval republiku na závodech v Rakousku (Kamern, Weikensdorf, Sharding). S šestiletou Wedding day se v Novice Cupu Českého drezurního poháru umístil na druhém místě a na FEI testu obsadil 3.místo. Současně z 31 startů skončil
27 x do 3. místa.

Ohýbáte koně? Vy seďte rovně!

Arhodium nebo-li Rodík, jak je doma nazýván, je nádherné zvíře. Michal Košťál se vůbec netajil tím, že je z něj nadšený a že pracovat s ním je radost a sled krásných zážitků. Což je, jak referuje, v dnešní době ve sportovních kruzích poněkud vzácné:
„Já jezdím a vidím, jak většina lidí, kteří jezdí kolem mě, pořád nadává. A často i velmi sprostě. Jsou naštvaní, jsou vzteklí a já si říkám, proč to ti lidé potom dělají? Proč někdo jezdí, když je z toho potom vzteklý a naštvaný? Já si při ježdění zpívám - což je tedy možné jen, když jsem na hale sám, protože příroda je spravedlivá. Když někde přidá, jinde ubere a mně na pěveckém výkonu ubrala prakticky vše. Takže se snažím neobtěžovat lidi, kteří na rozdíl ode mě ten sluch mají. Ale ježdění si doopravdy užívám. Myslím si, že je opravdu škoda, pokud je ježdění jen zdrojem negativních pocitů. A když navíc přijedu na mistrovství dětí a vidím, že každé druhé dítě pláče, připadá mi to velmi smutné."

Kde si myslíš, že je problém?
„Někdy děti odradí rozhodčí. Pokud dítě splní kvalifikaci, to jest dosáhne nějakých 58 %, a pak přijede na mistrovství a za stejný nebo třeba i o trochu lepší výkon získá třeba 49 %, je samozřejmě smutné a demotivované. Úroveň drezurních koní a jezdců u nás pomalu roste, proto si myslím, že by měl být kladen větší důraz na vzdělávání rozhodčích. My jezdci se do ciziny jezdíme dívat a sbírat zkušenosti, takže si myslím, že by to měli dělat i rozhodčí."

„Ale není to samozřejmě jen v rozhodčích. Zdá se mi, jakoby lidé zapomínali, proč ty koně vlastně mají a proč na nich závodí. A to mě mrzí. Často je to o tom, že se lidé neumějí s koněm domluvit. Neumějí sedět, používat správně pomůcky, blokují ho tak, že cvik nemůže správně udělat, i kdyby chtěl. A pak s ním bojují, zlobí se na něj a myslí si, že je neposlouchá schválně. Ale ničeho takového kůň schopen není! Kůň neví, co má dělat, pokud mu to nedovedeme jasně dát najevo. A to se jezdec musí naučit."

Hodně lidí říká, že sice neumějí na koni sedět, ale že jim to nevadí, že jim kůň rozumí a že je poslouchá...
„Otázkou je potom, jak je poslouchá, jak to vypadá a hlavně, jestli to porozumění je vzájemné. A pokud já se domnívám, že mi kůň rozumí a on mi rozumět nebude, tak je to začátek konfliktu. Takže sed je obrovsky důležitá věc. Je potřeba sedět hlavně rovně, v rovnováze, žádné naklánění se do stran, hrbení se. Jak má vypadat správný sed, že rameno, kyčel a pata má být v rovině, to asi ví každý. Ale jen málokdo ho dokáže zvládnout v praxi."

Ano, teorii vesměs známe - nějaké rady, jak ji uvést do praxe, bys neměl?
„U nás lidé často jezdí bez kontroly a to je špatně. Pokud se někdo chce naučit opravdu správně jezdit, bez ohledu na to, zda v budoucnu chce nebo nechce závodit, pak by měl vždy jezdit pod dozorem někoho, kdo mu poradí a ohlídá sed, aby si jezdec nefixoval chyby. Ale ne tak, že bude jezdit a někdo druhý bude jezdit také a sem tam na něj vyštěkne nějaký povel. To je špatně a pokud se někdo chce naučit jezdit, toto by mělo být prvním signálem, že takhle ne. Chyby se potom dlouho a špatně odstraňují. Třeba jeden z běžných problémů je, že když člověk nemůže koně vysedět, tak se začne zaklánět. Čím víc se jezdec zaklání, tím těžší to pro koně je, protože se rozcházejí těžiště. Potom kůň začne tuhnout v zádech, což méně zkušený jezdec nejspíše nepozná, protože při záklonu se zatíží vlastní vahou. Takže už neskáče dvacet centimetrů nad sedlo, ale jen deset. A ještě neví, že je možné to udělat ještě jinak a neskákat vůbec. Pokud má jezdec takovýto problém, tedy že nedokáže koně vysedět a kůň je ztuhlý a nenechá ho sedět, měl by mu záda nejprve odlehčit. Jezdit tedy spíše v lehkém klusu a dávat pozor při dosedání, aby dosedal měkce."

Michal Košťál„Tedy řešení není v tom, že si do koně sednete a každý den budete dvacet minut jezdit v pracovním klusu. Tím nic nevyřešíte. Mnohem efektivnější bude, pokud to budete střídat. Začněte tak, že budete klusat v lehkém klusu a na tři klusové kroky si sednete do sedla. A potom zase pokračujte v lehkém klusu. Při těchto přechodech je potřeba sledovat i koně. Je důležité, aby zůstal ve stejném taktu a stejném nesení. Když to takto budete střídat, časem zjistíte, že to kůň přestává vnímat. Přestává řešit, jestli jezdec zůstává sedět. Takže i vy zjišťujete, že je to dobré a v této fázi si můžete říct 'je to dobré, a když nám nedělají problém tři vysezené klusové kroky, můžeme jich zítra zkusit pět.' A až bude v pořádku pět klusových, zkusíte sedm... Takhle krůček po krůčku to vypadá zdlouhavě, je pravda, že to může být plán třeba na celou zimu, ale na jaře pak ten kůň bude bez problémů chodit v pracovním klusu, aniž byste řešili jakýkoli problém. Mě trenérka učila, že nejkratší cesta k úspěchu je vždy ta nejdelší."

A samozřejmě lonž?
„Ano. Většina lidí se stydí jezdit na svém koni na lonži a bez třmenů. Já si to nemyslím. Já pokud mám nějaký problém, sám se k tomu vracím. Uzando byl velmi těžký na vysezení v klusu, což mi potvrzovali i zahraniční trenéři, kteří si na něj sedli, a já jsem vždycky v zimě jezdil bez třmenů a rovnal si sed. Opravdu není zač se stydět, když člověk jezdí bez třmenů a snaží se mít dobrý sed."

„Jinak potom zpravidla začnou problémy, když jezdec přestane jezdit jen rovně a začne se snažit o nějaké ohnutí. Nejvíc potom když přijdou na řadu stranové cviky, ať už jsou to dovnitř plece nebo překroky v klusu i ve cvalu, nemluvě třeba o piruetách."

Když se člověk začíná učit ohýbat koně, asi se začne bortit a vyklánět skoro každý. Čím to je a co s tím?
„V první řadě je problém v tom, že lidé příliš spěchají. Všichni chtějí velmi brzy klusat, cválat, dělat cviky... Takže tu základní fázi, kdy se učí správně sedět, často přeskočí. V momentě, kdy se na tom koni udrží a nespadnou dolů, tak už chtějí pokračovat dál. Prostě spěchají."

„Pak je někdy problém i trenér. Spousta jezdců začne nanášet váhu obráceně. Když chce jít vlevo, začnou padat doprava a naopak. Já si myslím, že je to tím, že spousta lidí neumí vysvětlit, jak správně přenést váhu. Trenér řekne jezdci, aby přenesl váhu doleva, ale pokud ji jezdec přenese tak, že dá levé rameno níž a pravé výš, zlomí se v pase a vyboulí žebra, tak na levé sedací kosti v tu chvíli vůbec nesedí a veškerá váha je na vnější straně. A je častou chybou trenérů, že si tohoto nevšimnou. Základ správného sedu i v ohnutí je stále stejný - sedět rovně. I když přenáším váhu, neznamená to, že snižuji některé rameno nebo vyvaluji žebra do stran."

„A je potřeba upozornit na chyby hned. Pokud trenér nechá jezdce dokončit cvik a potom řekne 'bylo to docela dobré, jen jsi měla váhu na druhé straně', tak je to pozdě. Trenér musí zasáhnout dřív, nedovolit fixovat chyby."

Jakým způsobem tedy ohýbací sed vysvětluješ ty?
„Nejlepší způsob, který se mi stále osvědčuje, je to člověku maximálně zjednodušit. V momentě, kdy člověku, který cvik nezná, začneš vysvětlovat, jak to má vypadat, kde má sedět, kam dát ruce, kam dát nohy, začne v tom mít obrovský guláš..."

...ale ty mu přece tohle všechno musíš říci, bez toho to nejde.
„Můžeš to udělat obráceně. Můžeš ho k tomu cviku dovést a pak mu ho ukázat. Vezměme si člověka, který už zvládne jezdit na velkém kruhu, dokáže dělat přechody, klusat, cválat a je potřeba ho naučit jezdit do stran. Máme dvě možnosti. Buďto mu říct, že teď se bude dělat stranová práce, popsat mu cviky, a všechno to více uvedené, anebo zkusit, jak já říkám 'školu hrou'. Říci tomu člověku, který jezdí na kruhu na levou ruku, aby víc přimáčkl levou holeň a postavil koni záď mimo stopu a pokračoval na kruhu. Přitom je potřeba velmi bedlivě kontrolovat, aby se v tom sedle nezačal nějakým způsobem křivit, aby to skutečně bylo pouze od holeně. A v momentě, kdy kůň zareaguje, je potřeba ho pochválit. Tak se i kůň naučí dobře reagovat na vnitřní holeň. Ale je opravdu velmi důležité hlídat, aby jezdec pořád seděl rovně."

Michal Košťál

„Pak to zkusíme naopak. Aby kůň od vnější holeně dal záď dovnitř. A je potřeba tomu jezdci říci 'podívej, ruce máš pořád stejně, sed je stále rovný, ani váhu nikam nepřenášej, je to jen holeň.' Protože jezdec musí chápat, že toto se dělá holení. Že to, kde má kůň záď, nesouvisí s tím, jestli bude tahat za vnitřní otěž nebo se někam vyklánět. Když to jezdec chápe, je možné chtít ještě trochu víc ohnutí, až je z toho překrok na kruhu a pak mu řekneš 'tak a tohle si zapamatuj. Cítíš, jak ti kůň jde, to je překrok na kruhu a tak je to správně. Teď ho pochval a ten pocit si pamatuj.' Postupně, když člověk pochopí funkci obou holení a vnější otěže, se takto dostane k dovnitř pleci na kruhu a překroku. Když již tato cvičení provádí automaticky, není problém to po něm chtít i na rovné linii."

„Tímto způsobem se může člověk naučit používat holeně a ohýbat koně bez závislosti na ruce a používání otěží a hlavně bez toho, aby se někam kroutil či hroutil. Takže způsoby, jak naučit člověka cviky, aniž by si zlikvidovat sed, určitě jsou. A trenéři by je měli znát. Problém je, když se člověk rozhodne sám koně něco učit. Protože vždycky dřív, než to naučí koně, si sám zkazí sed. A když člověk nemá sed a nedokáže koni něco srozumitelně vysvětlit, vznikne souboj dvou titánů a tím se dostáváme zpět na začátek - k lidem, jezdícím na jízdárně a neustále nadávajícím na své koně."

Takže když se trochu vrátím, ty učíš ohýbací sed prostřednictvím polohy holení, chápu to dobře? Neříkáš nic o váze například?
„Ne, to opravdu neříkám. Možná se spousta lidí ozve, ale mně se to osvědčilo. V momentě, kdy jezdec začne přemýšlet, kam má nebo nemá dát váhu, automaticky se začne kroutit jako paragraf. A když se podíváš do zahraničí na špičkové Grand Prix jezdce (stačí se podívat na youtube nebo zapnout Eurosport), vidělas někdy, že by se ti jezdci někam nakláněli? Oni sedí pořád rovně, nikam se nenaklánějí, přenesení váhy znamená jen o gram větší našlápnutí do třmenu. Jenže když pak řekneš člověku, aby víc našlápl do třmenu, tak on provede cosi, co připomíná rozšlapání košíku s vejci. Prostě to strašně přežene. Takže je lepší, pokud se kůň ohne od holeně. I do strany by měl jít proto, že jde od holeně a ne proto, že mi tam někde upadne váha, a on nechce upadnout též, a proto ukročí. Ono ani v žádné drezurní úloze nenajdeš cvik 'ustupování na váhu', je to vždy ustupování na holeň."

„A když se potom dostaneš do vyšších stupňů a chceš třeba piruetu ve cvalu, nebo překrok na jednu stranu, pak přeskok a překrok zpět, tak pokud to budeš řešit váhou, tak se v tom sedle ulítáš a stejně to nebudeš stíhat. Tento vcelku jednoduchý cvik dělá řadě jezdců značné problémy a je to jen proto, že oni už v tom překroku přenesou váhu dovnitř tak, že kůň pak není prakticky schopen přeskočit a musí se tam zkroutit. Protože on musí napřed přehodit své těžiště. Takže já opravdu učím stranové cviky tak, aby jezdci používali holeň. Samozřejmě, když chce člověk sedět 'rovně' na kruhu, je tam trochu rotace, musí mít vnitřní rameno trochu víc vzadu a vnější dopředu."

Takže si myslíš, že problémy ve stranové práci nejsou způsobené tím, že by to bylo až tak náročné pro toho koně, jako spíš tím, že ho jezdec štve a blokuje?
„Přesně to si myslím. Pro koně opravdu není náročné jít do strany, na to stačí ho ze země polechtat stéblem slámy. A ani se přitom nezlomí (to stéblo). Pokud kůň není ochotný jít do strany, pak to není problém toho koně, ale jezdce, který na něm špatně sedí. A tím bych to asi uzavřel.:-)"

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Veronicque

    Super

    10:12 - 26. 11. 2010

    Výživný článek, jsem absolutní začátečník a to co vysvětluje tenhle člověk je pro mně srozumitelné a logické , musí být opravdu super trenér :).Moc hezký článek, díky :)

  • 2. Hiss

    ...

    10:26 - 26. 11. 2010

    Míšo, gratuluji k úspěchům, moc o Tobě neslýchám (ne, že by nebylo o čem, ale jsem dost neaktivní shaněč informací), tak jsem moc ráda, že mám možnost si počíst takhle v kostce :) máš toho za sebou spoustu a doufám, že ještě víc Tě čeká, každopádně se mi moc líbí Tvá "teorie" zde v článku. přeju ať vše co máš před sebou je jen to dobré a hlavně zdraví Tobě i koníkům!
    ps:pozdě, ale přeci: všechno nejlepší :))) Bára

  • 3. vladka

    jak jednoduché a zároveň těžké

    10:50 - 27. 11. 2010

    Díky panu Košťálovi a Katce. Znovu a znovu si uvědomuji, jak je sed důležitý a jak ho stále nezvládám. Kupodivu mi moje předchozí taneční kariéra dopomohla jen k tomu, že si to svoje různé "lámání" jsem schopná alespoň uvědomit. Možná je to ten základní kámen, který je pro pana Košťála jednoduchý, ale pro spoustu z nás velmi složitý:-).

  • 4. andromeda

    +

    16:03 - 27. 11. 2010

    Nevíte někdo, zda se nepořádají v Hradištku s panem KošŤálem nějaká soustředění? Děkuji.

  • 5. P.L.

    Váha

    17:27 - 27. 11. 2010

    Konečně tu někdo napsal, jak to vlastně s tou zatrolenou váhou je :-)
    Moc hezký článek a dobré informace. Kdo chce, něco tu najde.

  • 6. julieparkrock

    Pochvala

    19:32 - 28. 11. 2010

    Článek supr, Katce se tenhle seriál daří. Jezdci přejeme vše nejlepší do další sezony, jak Rhóďa, tak i klisna vypadají pořád líp a líp. :)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: