Tváře české drezury: Dita Krčmářová

4. 07. 2011 05:00

Obrázky: 3

Autor: Katka Lipinská Foto: archiv Dity Krčmářové Seriál: Tváře české drezury Počet přečtení: 11711 Počet komentářů: 38 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Po Soně Krčmářové jsem vyzpovídala i její starší sestru Ditu. Povídání se týkalo problému, který mnoho z nás dobře zná - příliš temperamentních, "utíkacích" koní. Dita velmi podrobně a srozumitelně popisuje, jak s takovým koníkem pracovat, aby se z něj stal příjemně jezditelný partner.

Kdo je kdo: Dita Krčmářová

ferragamoJejí první kůň, vyškemraný na rodičích, byl čtyřletý anglický polokrevník Gigolo. Mají ho dodnes a navzdory kombinaci mladého koně i jezdce se vypracovali až do S. Dalším Ditiným koněm byl albín Noel, se kterým se kvalifikovala na MČR v roce 2004, kde skončila čtvrtá. Už další rok bohužel o něj přišla. Následovali další, z těch nejúspěšnějších v Německu zakoupený Romeo, Tango, se kterým dosáhla stupně ST, a asi nejznámější Ferragamo. V roce 2008 s ním získala druhé místo na MČR a tentýž rok se stala Jezdkyní roku v kategorii mladých jezdců.

V poslední době Dita preferuje 'dělat si mladé koně sama', protože jak říká, kromě toho, že si tak může lépe pohlídat odchov a výživu, „když uděláte chybu, aspoň víte, co se stalo. Zatímco když koupíte koně, který má problém a vy nevíte proč, je to mnohem těžší." Momentálně je největší mladou nadějí překrásný Rubin Black Baby, s nímž má šanci podívat se i na Mistrovství světa mladých koní ve Verdenu.

 

Když máte pod zadkem kulový blesk

Dita Krčmářová je v drezurních kruzích známou tváří. Kromě toho, že je často k vidění na obdélnících, také vede známou drezurní stáj Epona v pražských Komořanech. Je i drezurní rozhodčí a cvičitelkou. Má první otázka směřovala právě k trénování.

S čím se na vás vaši budoucí svěřenci obracejí nejčastěji? Jsou to jen drezurní jezdci?
„Vůbec ne.:-) Velmi často jsou to i jezdci parkuroví, kteří zjistili, že jim to na parkuru až tak nebrzdí nebo nezatáčí a že by neškodila trocha drezurní průpravy. Pak jsou to často lidé, kteří se rozhodli jezdit drezuru a koupili si mladého koně a teď nevědí, co s ním. Utíká, nechodí na přilnutí... A pokažený kůň, který nic moc neumí, a majitel, který by rád závodil, to je docela problém. Oni chtějí pomoci s koněm, ale přitom je potřeba naučit nebo spíše přeučit mnoho věcí, které dělají špatně. Protože se nesetkávám jen s pokaženými koni, ale i jezdci. Osobně doporučuji si pořídit koně, který bude ve výcviku o něco dál než jeho jezdec, ale ne příliš."

Čím začínáte? Koněm nebo jezdcem?
„:-))) Myslím si, že když takový člověk přijde, je ideální mu na chvíli jeho koně odebrat a trochu poopravit, aby fungoval tak, jak má. Protože jinak, i když opravíte jezdce, a on něco udělá správně, není jisté, že kůň správně zareaguje. Když třeba rok nebo ještě déle byl zvyklý to dělat jinak."

„A mezitím toho člověka posadím na některého svého koně, který funguje, jak má, aby se naučil, jak to má dělat správně. Tam se velmi dobře pozná, co umí, protože takový naježděný kůň na špatnou reakci neudělá nic - nebo naopak dělá všecko, pokud se tam člověk kroutí, nemá stabilní sed a kůň nabízí překrok, nacválání, přeskakuje... :-) Stačí chvilka, týden dva, než se jezdec trochu srovná. Pak se může vrátit zpátky na svého koně. Ale pak je to teprve náročné, je třeba rovnat oba, je to vždycky očkem po koni, očkem po jezdci..."

„Asi nejhorší je, pokud si nezkušený člověk pořídí koně úplně syrového, ještě před obsednutím. Protože první zážitky pod sedlem, pod jezdcem, jsou pro koně tak silné, že přepsat je potom je téměř nemožné. Obzvlášť pokud je ten kůň už starší."

V čem bývá nejčastější problém takových koní?
„Jeden z nejhlavnějších problémů je přilnutí, kontakt. Kůň sám od sebe nepůjde s vyklenutým hřbetem, ne, půjde přirozeně. A jezdec ho začne vpředu montovat. To koni začne vadit, začne se bránit a tahat a vzniká začarovaný kruh, kdy jezdec koni vadí, kůň se snaží uhýbat a jezdec se o to víc rozčiluje, že mu uhýbá a ještě víc mu vadí a místo toho, aby šel uvolněně v taktu a na přilnutí, jde úplně obráceně. A druhý největší problém je, když kůň pod takovým jezdcem začne prchat. Je príma, když máte mladého chodivého koníčka, který jde s chutí dopředu, ale nesmí před prací utíkat. Jakmile před něčím prchá, je to špatně."

Výborně, tohle téma ve Tvářích ještě nebylo. Povídejte... :-)
„Mladí koně někdy bývají nervózní nebo se snaží utíkat, asi aby to měli rychle za sebou, to potom není v pořádku, to není totéž co chodivý kůň. Mladý kůň se má nechat jít dopředu, nesmím ho brzdit, ale zase jen tolik, co jsem schopen zkorigovat. Postup, kdy koně napřed půl hodiny vyběhávám a unavuji, abych pak mohl začít něco dělat, není dobře. Potom je ten kůň unavený, chtěl by si odpočinout, ale já ho nutím pracovat. Z takových koní se potom stávají 'zlobiví koně', co se brání práci. Můžou se vzpínat, odmítat pohyb vpřed, nebo před prací utíkat."

Minule vaše sestra mluvila o tom, že největší problémy jsou z toho, pokud se brzdí koně, kteří chtějí dopředu...
„Ano, koně se nesmí brzdit rukou. Můžete požádat o zpomalení, chviličku počkat a povolit... a za několik sekund znovu. Ale nesmíte mu říct 'teď zastav' nebo 'budeš cválat shromážděným cvalem', když on to neumí a chce cválat rychle. To ne, je třeba ho nechat v tom jeho tempu a jen pomalu korigovat zpátky. Nesmí se hned poslat do shromáždění. Ale postupně mu řeknu zádrží 'zpomal', čekám na signál o koně, on třeba na chvíli zpomalí, pak se zase rozběhne a já zase řeknu..."

A jak mu to říkáte? Jen sedem?
„Zádrží. Hlavně sedem, zpevnění sedu, kříže, přimáčknutí kolene a malé přidržení otěže. Ale ne tahat, jen jakoby zpevnit ve dlani, na chvíli tu otěž zastavit. Jen takové chvilkové ztuhnutí. Hodně důležité je přitlačení kolene - ne bota, ta znamená pohyb dopředu, ale koleno a stehno. Takže člověk na chviličku jakoby ztuhne, ale hned musí vrátit, protože pokud se to přežene, tak kůň, namísto aby měl šanci reagovat, se začne bránit. Jen 'ťuk' a nechat ho reagovat. Kůň třeba na vteřinu pochopí a pak se zase rozeběhne. Takže je potřeba znovu. Každý kůň má jiný temperament, jiný charakter. Od některého můžete chtít víc, protože cítíte, že to pochopí a že je ochotnější, takže nemusím čekat 30 minut, než pochopí, ale postačí třeba 10. Ale některému to trvá déle, než pochopí, tak na něj musím počkat. Dát mu čas."

dita„Základem je brát koně jako celek. Nemůžu řešit jen, že mi vpředu tahá a brzdit ho rukou, je potřeba se ptát, co dělá záď. Pokud je záď za koněm, je téměř jisté, že se kůň tlačí do ruky. Musím tady nejprve pobídnout záď, aby se dostala pod koně. Přitom si ho přidržet, aby mi vpředu neutekl, ale hned zase pouštím a v tu chvíli ani on netahá."

„Otěž nezahodíte tak, aby se prověsila. Pouštíte jen tolik, kolik si kůň bere. Měla byste cítit, jak se natahuje dopředu a dolů. Když se přestává natahovat a kulatit a začne se zase rozbíhat, zase ho na moment přidržím, přitlačím holeň, on se vyklene a začne hledat ten kontakt, jde níž a já pouštím. A když se začne zase tahat, musím na chvíli přestat pouštět a takhle to jde dokola. Postupně by se měly začít prodlužovat ty dobré sekvence a zkracovat ty špatné, až dostanete koně, který kráčí od zádi na lehké ruce a pokud vy otěže prodloužíte, on jde za rukou, protože hledá přilnutí."

A pokud máte pocit, že to nefunguje, neděláte nic jiného? Jen pořád dokola, 'do zblbnutí' toto? Nezesilujete pomůcky, nestahujete toho koně třeba s hlavou na stranu, jak se občas dělá, apod.?
„Ne, určitě ne, to nemá žádný význam. Myslím si, že u koně, který prchá tak, jak to většinou je, z nervozity nebo přecitlivělosti, je nejvhodnější toto provádět ne na přímé čáře, ale na velkém kruhu. Motání na kruhu do kolečka uklidňuje. A většinou je nejdůležitější opravdu trpělivě čekat. Člověk má sice občas pocit, že jezdí jako úplný blbec :-), že se motá a nic nedělá, ale tomu koni to pomůže. On pořád vyváží, pořád zkouší, ale jezdec musí být trpělivý a jen mu stále opakovat 'takto ne, chci tohle'."

„Mladí koně mají i právo se leknout, zvednout hlavu, zahledět se... to by se nemělo trestat. 'No tak ses zahleděl a teď pojď zpátky, půjdeme zase pracovat.' Starší kůň by už měl vědět, i na závodech, že se pracuje, že takto má jít, v tomto rámci. Ale mladý kůň ještě není ustálený, často není ani dobře vybalancovaný, a když se někde něco děje, zvedne se, nebo se lekne. To je přirozené. V tomto okamžiku by byla největší chyba toho koně okamžitě přemontovat zase zpátky. On by se tam stejně pořád chtěl dívat a pokud byste ho držela, měl by z toho ještě větší nervy a k ničemu by to nevedlo, kůň by stejně nebyl pozorný a ztuhl by. Takže kůň se nechá podívat, zjistí, že se nic neděje a plynule se zase vrátí do práce."

„Jedna má svěřenka má koníčka, mladého valacha a ten je hodně chodivý. V klusu to nevypadalo až tak špatně, měl tedy lehce přehnaný kmih, tak trochu mazal a samozřejmě měl problémy s přilnutím, to s tím souvisí. Ale ve cvalu byl nezastavitelný, takový kulový blesk. Tak jsme přemýšleli, co s ním. Každý kůň je nová hádanka, nová výzva. I když znáte obecné postupy, neexistuje žádný návod, musíte přemýšlet a musíte zkoušet, co pomůže právě tomu konkrétnímu koni. Takže i u tohohle koníčka jsme přemýšleli, v čem je problém, proč tak prchá. Navíc on nacválával jen na jednu nohu."

„Tady to hodně souviselo s jezdkyní, hlavně s jejím sedem. Jezdkyně byla hodně na předku, měla nepevný sed a časem si na to oba zvykli tak, že koník si ji nadhodil a už jeli. První, co se muselo měnit, bylo sedlo. Ne že by přímo nepasovalo koni, ale jezdkyni házelo dopředu, do polohy, v níž nemohla nic dělat. Možná bylo určeno pro jinou postavu. Takže jsme vyměnili sedlo, vybrali jsme takové, která jí dobře fixovalo nohu a nepustilo ji tolik dopředu. Pak jsme je rozdělili. Holčinu jsme posadili na jiného koně a na tohoto přišel zkušenější jezdec, který ho učil, jak má správně chodit. Dělal hodně přechodů, do klusu, do kroku a zpátky. Vždy, když se koník chtěl rozběhnout, přišel přechod. Pomáhají i malé kruhy, samozřejmě jejich velikost je přiměřená možnostem a schopnostem koníka v danou chvíli. Malý kruh pomůže i před přechodem koně shromáždit. Vlastně celá drezura je založená na malých kruzích, všechny cviky.:-)"

Jak dlouho trvala redrezura tohohle koně a jak dopadla?
"Naučil se to, trvalo to asi půl roku. Ze začátku se opravdu musely dělat přechody, kdykoli se chtěl rozeběhnout, a hodně malých kruhů. Ty mu opravdu výrazně pomohly, díky nim se naučil shromážděně cválat. Protože na malém kruhu nemůže kůň prchat. Samozřejmě je potřeba dbát na to, aby jezdec správně seděl a nikam nepřepadával. Protože pokud by přepadával, ten kůň by nedokázal ho ještě vyrovnávat. Je třeba i hlídat vnější otěž, aby kůň nevyjížděl po pleci, protože pak kruh ztrácí svůj význam, kůň musí jít ve stopě. Stejně tak když tam není vnější holeň. Protože pak se kůň neohýbá, nenese se na zádi a neodráží se správně od vnitřní zadní nohy. A pro člověka, který nemá zažité, jak je to správně a prchá pod ním kůň, je velmi těžké to všechno stihnout i poznat, kdy je to správně a kdy už ne."

„Možností, jak pracovat s prchajícími koňmi, je samozřejmě víc. Záleží, proč prchají. Některé je třeba uklidňovat. To jsou hlavně mladí a nervózní koně. Někdy kůň prchá proto, že neví, co má od práce čekat. Třeba si i myslí, že má utíkat dopředu. Ty je potřeba uklidnit a trpělivě jim říct, co se po nich chce."

„Pak jsou ale i koně, které je třeba zabavit. Ti nejsou nervózní, ale jsou plni elánu a nevědí co s ním, tak prostě 'mažou' dopředu. Pro ty je potřeba vymýšlet cviky, hrát si s nimi. Měnit kruhy nebo jen vlnovku přes půl jízdárny. Výborný cvik je jet ze středu a udělat kroužek vlevo, pak na střední čáře zase kruh vpravo a tak pořád dál. Nebo dovnitř plec, oblouček, oblouček na druhou stranu a zase dovnitř plec... Často měnit směr, to je hodně důležité. A přechody, to je základ. Když ho zaměstnáte a on začne přemýšlet, co se po něm chce, už přestává utíkat. Je to hlavně psychická práce a on začne myslet na to, že má cvičit."

Pojďme od koně k jezdci. Když má člověk utíkacího koně, má tendenci na něm jen sedět a 'nejezdit'. Vlastně jen pořád vpředu brzdit. Máte nějaké tipy, jak takovému jezdci pomoci?
„Jezdit je potřeba. I když dáváte zádrže, musíte jezdit. Když máte udělat dobře zádrž, musíte se dobře usadit. Když jedete v lehkém klusu, je lepší přejít do pracovního, ale jde to samozřejmě i v lehkém. Když provádíte poloviční zádrž, musíte začít holení, aby se kůň podkročil zádí. I když prchá, potřebujete, aby šel od zádi. Pak přimáčknete koleno. Potom tělo a ruka vydrží. Špatně se to vysvětluje, když zrovna nejezdíte, ale musíte cítit, že kůň brzdí, ale vy máte ruku jen nastavenou. Jedete pomalu, ale sedem a botou si koně posíláte dopředu a chcete, aby vám kůň jakoby do té ruky zatlačil. Protože když jen utíká (myslím tím po předku) zpravidla tam záď není. Takže ji pobídnete a tím na chvíli zesílí přilnutí. Důležité je, že v okamžiku, kdy kůň potlačí do otěže, ruka musí v tom momentu nabídnout, i když by to bylo jen několik milimetrů. Na chviličku se z koně stane takový 'luk'."

Ale to přilnutí většinou bývá silné dost u koně, který utíká.
„To ano. Představte si, že roztlačujete auto. Když chcete zatlačit dopředu, necháte nohy za sebou, zapřete se a rukama zatlačíte. Stejně tak ten kůň, který utíká, má nohy za sebou a tlačí do ruky. Pokud se vám při tlačení auta nějakým způsobem dostanou nohy pod sebe a ne za sebe, nemůžete se tolik odrazit dopředu a najednou v těch rukách přestanete mít sílu. Stejně tak když se kůň zkrátí vzadu, máte najednou pocit, jakoby se mu zkrátil i krk a on přestane tlačit do ruky. Takže když vy zatlačíte, on na chvilku taky zatlačí, ale když vy hned pustíte, on se taky pustí, záď zůstane pod ním a on nikam neprchá. Alespoň v tu chvíli."

„Takže je to vlastně jednoduché. Když chci, aby kůň přestal prchat, povoluji otěž. Pouštím, aby zpomalil. Když se takto koně učí od začátku, dojdete pak k zajímavě paradoxnímu výsledku. Když chcete, aby kůň zpomalil, třeba po přidání v klusu nebo ve cvalu, namísto, abyste shromažďovala a brala rukou, tak jen zasednete, ruka se uvolní a kůň se zpomalí. Tohle je moc fajn."

dita prihlizejiciNojo, ale jak to toho jezdce naučíte?
„Musí stát na zemi někdo, kdo mu říká - 'teď přidej botu, teď přidrž a teď začni pomalu povolovat'. A hlavně hlídat, aby povoloval. Protože pro jezdce je nějak přirozené, že když kůň utíká, on se chytne a nepustí. Ale když to někdo na zemi hlídá a jezdec skutečně poslouchá a dělá, co má, ti koně to opravdu berou. A ze země je to dobře vidět, podíváte se, co dělá záď, jestli jde nebo nejde. I vidíte, kolik má v ruce. Takže poznáte, co potřebujete a můžete korigovat jezdce na centimetry přesně. Protože samozřejmě - moc pustit otěž je špatně, moc boty špatně, málo boty špatně... Takže hlídáte zpočátku každý krok, až to ten jezdec naučí cítit sám."

„Také je potřeba hlídat sed. Aby jezdec nepřenášel váhu na předek. Zároveň ale nesmí koni sedět neustále v zádech, zejména ne mladému. Když chci dát zádrž, přenesu víc váhu na záď, ale pak je potřeba se zase vrátit. A pokud jezdec má sklony přenášet váhu dopředu, také je potřeba ho pořád vracet. Nebo sed a la harley. Když kůň utíká, jezdci často začnou ujíždět holeně dopředu a když je najednou holeň až někde před podbřišníkem, tak na toho koně už těžko může působit. Ta holeň tam být musí, vy ho tou holení musíte chytit, ne pobízet, ale jako byste se ho chtěla chytit, aby vám neutekl zpod zadku. Ale co je důležité, působení holeně a ruky musí být v rovnováze, ani jedno nesmí převažovat. Když bude moc boty, málo ruky, kůň se vám bude natahovat dopředu, když naopak bude moc ruky, buď se vám kůň schová za otěž, nebo se vpředu zvedne, ale záď zůstane vzadu."

„Jsou i další problémy jezdce, které koni vadí a způsobují, že chce utíkat dopředu. Když má jezdec neklidnou holeň a botou koně neustále nakopává, je to také na pováženou. Vždycky je potřeba pracovat s oběma, učit jezdce a učit koně, napřed každého zvlášť a potom oba společně."

„Jednou z největších chyb je, když jezdec drží otěže příliš dlouho. Ty otěže se musejí i dávat, jinak se s koněm začnete jen tahat. Je to často důsledek ambicióznosti - chce to udělat tak dobře a precizně, že ho tam prostě chce přidržet až k dokonalosti. A když kůň vyjde vstříc, namísto aby povolil, chce ještě víc. Ale s koněm musíme vytvářet kompromis: já chci tohle, ale když mi to dáš aspoň trochu, ocením to. Protože koně jsou zvířata, kterým se nedá nic vnutit, musíte ho spíš 'nenápadně přesvědčovat'. Ideálně ho přesvědčit, že dělá to, co sám chce. Jakmile ucítí velký nátlak, přirozeně se tomu začne bránit. Protože on na sebe nechce nechat tlačit, nechce se nechat buzerovat. Kůň chce být tam, kde je mu příjemně. Takže naznačím a nechám být, když on ustoupí, pochválím. A jemu to dojde, že tak je to snazší."

„Víte co je nejdůležitější? Nebrat ježdění až tak moc vážně, nehrotit to. Když to člověk bere moc vážně, začne se stresovat a potom se u toho víc zlobí, než aby se radoval. Takže je lepší netlačit na pilu, je to jako s malými dětmi, počkat si a jen zkoušet znovu a znovu."

 

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Bóža

    Bravo

    09:44 - 04. 07. 2011

    Velmi pěkně a výstižně popsané ježdění.
    Pro mě jeden z nejlepších článků v poslední době.
    Mé oko se bude kochat, až se stane takový přístup ježdění na koni realitou.

  • 2. Katka K.

    Re:

    13:58 - 04. 07. 2011

    Díky, mně se Ditino povídání taky moc líbilo.
    Na utíkacích koních jsem jezdila mnoho let, mám pro ně slabost, ale to, co Dita popisuje, nedokážu ani náhodou. Je tááák strašně těžké na nich udržet nastavenou ruku, být jemný a neenchat se svést k tahání, udržet pevný sed, nezapomenout na holeň,...

  • 3. Kilifi

    díky za krásný článek

    07:59 - 05. 07. 2011

    Tento článek je opravdu velmi povedený,hodně mi pomohl pochopit jak , bez zbytečného stresu zvládnout "utíkací" koně , a že ve stáji jich máme několik :-).Doufám, že se mi to povede.:-)

  • 4. Svapu

    Článek versus fotografie

    17:31 - 06. 07. 2011

    Popravdě nevím, co si myslet. Článek je napsaný krásně, ale když se potom podívám na série fotografií té samé jezdkyně z domácí práce, nenacházím z něj nic.
    http://julie.rajce.idnes.cz/French_Kiss_se_Sonou/
    To fakt nemyslím nijak zle, jen mě to zarazilo.


  • 5. Svapu

    dodatečně

    18:30 - 06. 07. 2011

    Reaguje na 4.

    Tak zpět, zaměnila jsem křestní jména:)

  • 6. Gabza

    sestry se pletou

    22:05 - 06. 07. 2011

    Reaguje na 5.

    Ano, na uvedeném odkazu na rajčeti je na fotkách mladší sestra Soňa... Napadá mě otázka, zda je mezi sestrami takový velký rozdíl v přístupu či jak si to vysvětlit...? Také Soňa nedávno uvedla zajímavý článek v rámci "Tváří české drezury".

  • 7. jaja

    sestra...

    23:16 - 06. 07. 2011

    Reaguje na 4.

    No tak to je síla! "Pokud mám koně s velkým temperamentem, musím si pamatovat, že ho nikdy nesmím brzdit násilím."... :-(( Další iluze o české drezuře zmizela!

  • 8. Bóža

    Návrh na osvětu

    09:43 - 07. 07. 2011

    Jajo, protože jsi pravděpodobně nikdy nenahlédla do kuchyně některých předních drezurních jezdců, tak ztrácíš iluzi až po přečtení podobných vět. Já nahlédla a o iluze už jsem přišla dávno a je mi z toho celkově smutno. Z toho moře ztracených iluzí musím vyvednout např. Janu Rosickou a Stáňu Knitlovou. Omlouvám se těm, kteří zde nebyli zmínění a zcela jistě takoví jsou, ale nemám jejich ježděním osobní zkušenost. Stačí se podívat na obdélník od "S" výše a už se těžko hledá kůň, který se pohybuje tak, že je lehký vepředu, má prostorné, živé a lehké kroky a pohybuje se skrz hřbet. Měla jsem možnost vidět DVD (vydal to i v knižní podobě) od Gerda Heuschmanna o tom, jak rollkur a celkově špatné ježdění poškozuje koně. Je to jedinečný materiál na překlad do češtiny. Nechtěl by se někdo ujmout toho, aby se knížka nebo DVD přeložilo do češtiny? Nic podobného u nás na trhu zatím není a myslím, že takové vzdělání je téměř nutné, pro ježdění na koni.
    http://www.stimmen-der-pferde.de/Trailer/?STLWEB=en

  • 9. Katka K.

    Taky jsem nenahlédla

    12:19 - 07. 07. 2011

    Evo, zvedám hozenou rukavici, viz mail.:-) Máte-li tipy na jezdce a trenéry, které byste rádi ve Tvářích viděli, prosím sem s nimi. Já už jsem vyčerpala ty, které znám osobně (pokud jsem je nezamítla), takže soudím podle povídání a to se mi u obou holek Krčmářových líbilo a nemyslím, že by bylo zveřejněno něco nesprávného. Pravda, fotogalerie na webu neprocházím (stačí deprese nad svými fotkami z tréningů).

  • 10. Bóža

    Návrh na rozhovor

    19:30 - 07. 07. 2011

    Reaguje na 9.

    Katko super, že máš můj obdiv za takové nadšení!
    Mě osobně by moc zajímaly Eva Kotyzová a Tereza Hábová o kterých nevím téměř nic, jen to, že obě mají skvělý sed a jejich koně mají pěkný uvolněný projev. Zatím jsem u nich na závodech nebo soustředěních viděla jen samý pozitivní jezdecký přístup bez násilí.

  • 11. Leann007

    Gerd Heuschmann

    22:12 - 07. 07. 2011

    Reaguje na 8.

    Zmíněný Gerd Heuschmann se nedávno v Německu dostal hodně do středu zájmu, protože na svých seminářích předváděl hodně něco jiného než kázal (viděla jsem fotky se značně zarolovaným frísem). Ono je totiž hrozně jednoduché říkat, jak je všechno špatně a jak se to má dělat správně. Pokud se někomu nelíbí česká drezurní scéna, má možnost zapojit se do závodění a ukázat ostatním, jak se to teda dělat má a že to jde. Já obdivuju každého, kdo jde s kůží na trh a zvlášť v této sérii..

  • 12. Katka K.

    Evě

    22:13 - 07. 07. 2011

    Díky za tipy, sem s dalšími. Můj manžel to nazývá jinak, ale co už.:-) Terezu Hábovou jsem už dvakrát prosila, ale asi se jí do toho úplně nechce... do Deštného bych se ráda vypravila během prázdnin spolu s výletem k Honzovi Bubnovi.

  • 13. Bóža

    Leann007

    00:30 - 08. 07. 2011

    Reaguje na 11.

    Vím o tom, ale nemohu to posoudit, protože netuším jaký je jezdec. A pokud není moc dobrý jezdec je velmi lehké podobné snímky nafotit. To ovšem vůbec nic nemění na tom, že DVD je pro všechny jezdce velmi přínosné a pokud si z toho něco vezmou pak i pro jejich koně. Ano, nejsem spokojená jak se v ČR koně jezdí. Je špatné odsuzovat nasilný výcvik koní plný šňůrek a jiných donucovacích prostředků? A není to jen problém ČR, ale celosvětově by se měla šířít osvěta o výcviku, který vedek k fyzické a psychické pohodě koně. Zcela určitě se budu snažit jít příkladem, jen co svého koně pro to připravím, protože mám remontu pouze 5 měsiců pod sedlem, tak to bude ale až příští rok. Já se za své ježdění nestydím, ale vyloženě závodní ambice také nemám a jde mi spíše o ježdění v pojetí umění.

  • 14. marketa

    Leann007

    09:32 - 08. 07. 2011

    Ano, Gerd Heuschmann se dostal pod palbu kritiky po te, co ho vyfotili po nasednuti na kone, co potreboval korekci a nereagoval na sed ani na pomucky otezemi (zmineny fris). Zasadni rozdil vydim v tom, ze tyto fotky byly porizeny v rozmezi 12 minut (po desetinach sekundy). U jinych lidi vidite takove fotky na ruznych konich v prubehu cele lekce. Kdyz si sednete ne zkazeneho kone, ani ti nejlepsi svetovi jezdci nedokazou okamzite kone zmenit. Gerd Heuschmann je veterinar a jeho lekce o biomechanice nemaji moc konkurence, takze mi pripada trochu kratkozrake ho odsoudit, protoze 1 – neni dokonaly jezdec, 2 – udelal chybu. Posilam odkaz na clanek, kde celou situaci celkem nestranne a bez emoci vysvetluji. Fotky bohuzel nemuzu najit, ale pod clankem jsou casy, jak byly fotky foceny (bohuzel vse v anglictine).

    http://www.dressur-studien.de/index.php/gerd-heuschmann-under-criticism.html

    A tady je odkaz na popis lekce a korekce jineho kone od jeho jezdce a majitele (na jeho klinikach se od te doby nesmi fotit):

    http://dressage-junkie.blogspot.com/2009/04/dr-gerd-heuschmann-clinic-day-2-ridden.html

  • 15. marketa

    marketa

    09:33 - 08. 07. 2011

    pardon hrubka se mi vloudila - samozrejme vidim, ne vydim...

  • 16. Leann007

    Bóža

    12:09 - 08. 07. 2011

    Mne se zase docela nelibi generalizovani v podobe, ze je jezdeni v CR spatne a jak je tu nasilny vycvik plny snurek a donucovacich prostredku. Jezdci jsou lepsi a horsi a i ti lepsi maji proste lepsi dny a horsi. Rekla bych, ze soucasna drezurni generace toho uz o spravnem vycviku vi vic nez dost, to ze to ne vzdycky vypada dokonale je proste dane tim, ze se jeste uci. Rozhodne bych to nevidela tak katastrofalne. BTW nemela jsem remontu par mesicu pod sedlem uz pred rokem?

  • 17. Leann007

    Marketa

    12:13 - 08. 07. 2011

    Reaguje na 14.

    Já jsem fotky videla a koser mi teda rozhodne neprisly. Jinak samozrejme na fotkach jsou momentky, ale podobne momentky vedly vyse k odsouzeni jine jezdkyne - a tam se da uplne stejne rict, ze kone neni mozne zmenit okamzite. Proc teda jednoho jezdce omlouvat a druheho hajit? Zvlast kdyz jeden se prezentuje jako siritel spravneho pristupu a zalozil si na tom karieru?

  • 18. Leann007

    Marketa

    12:15 - 08. 07. 2011
  • 19. marketa

    Leann007

    13:07 - 08. 07. 2011

    Reaguje na 18.

    Fotky nejsou koser, souhlasim (proto ho taky za ne odsoudili) a ceska scena je plna spatnych i dobrych lidi a rozhodci rikaji kdo by nam mel jit prikladem a kdo ne (a rozhodci jsou taky jen lide, ze). Stejne jako vsude na svete, v tom neni ceska scena odlisna. Jen mi pripada divne odsoudit neci snahu a celozivotni praci na zaklade fotek z 12 minut na koni a neodsuzovat podobne jezdeni, ktere je momentalne u nas (a koneckoncu i na svetove spicce) spis standardem nez vyjimkou. Urcite se shodnem, ze v tom je trochu nepomer. Nechci napadat nikoho, vsichni se uci a vsichni se snazi, rozdil je jen v motivaci. Ale to se musi zeptat kazdy sam sebe. Kazdopadne, i kdyz se Vam jezdeni Gerda Heuschmanna nelibi a treba i pravem ho za to odsuzujete, jako veterinar ma urcite co rict a jeho video (nebo spis kniha Tug of War) je opravdu zajimava a stoji za precteni, pokud mate tu moznost. Ne kvuli tomu, ze by se clovek musel radit do jednoho nebo do druheho tabora (jestli vubec nejake tabory jsou), ale proste proto, aby se dozvedel, jak biomechanika kone funguje. Heuschmann taky neni jediny co to prednasi, ale momentalne je nejdostupnejsi a knihu napsal opravdu dobre a srozumitelne pro kazdeho. A ceho ja si na nem vazim a nikdy neprestanu je, ze mel kuraz se verejne pred celym svetem postavit vuci brutalite a vitezstvi na ukor zdravi koni a vratil do diskuze v nejodbornejsich kruzich otazku toho, proc to vlastne delame a co by mel byt nas cil. Ja osobne bych ho jezdecky soudila az ve chvili, kdyz bych ho videla na jeho vlastnim koni, ktereho sam vycvicil. Ale to je samozrejme jen muj nazor, nerikam ze jediny spravny.

  • 20. Katka K.

    Jezdci v CR

    13:24 - 08. 07. 2011

    Podle mě je rozdíl, jestli člověk koni ubližuje proto, že to neumí, nebo cíleně, aby ho podrobil. Špatný vliv své ruky eliminujeme bezudidlovým užděním a ježděním bez přilnutí, špatný vliv sedu a ostatních pomůcek tím, že po něm nebudeme nic chtít. I tak se dá jezdit. Ale pokud chtít budeme, musíme se to učit a to úplně hladce prostě nejde. Na všech úrovních. U nás máme minimum profi jezdců, kteří mají tolik zkušeností jako profi jezdci třeba v Německu. I lidé na úrovni SG nebo IM se učí. Kolik máme u nás koní na úrovni GP nebo IM2? Velmi málo a před pár lety to bylo ještě méně.

    Je otázka, co jezdec udělá, když se postup výcviku zadrhne. Buď se může vrátit o krok zpátky a hledat a odstraňovat chybu, nebo za pomoci více síly (ev. udělátka) koni začít vysvětlovat, že "budeš poslouchat bez ohledu na moje chyby". Domnívám se, že to je problém mnoha jezdců. Vidí kolem sebe že to takto někomu funguje a chtějí touto rychlou cestou jít taky. Navíc je u nás podle mého názoru docela málo lidí, kteří dokázou najít chyby a kvalitně trénovat člověka na vysokém stupni. Zatímco úroveň v Z a L je o dost vyšší, ale pamatuji doby, kdy ani to nebývalo. V zahraničí mám pocit, že úroveň základního výcviku je jiná, jezdci jsou vyježděnější a sbírají zkušenosti na lépe připravených (i lépe stavěných) koních, takže se jim nedaří pochytat tolik zlozvyků. Takže tak člověk asi nevidí tolik projevů ubližování z neumění. Nedělám si ale iluze o tom, že by si koně méně podrobovali.
    Opravdu dobrý jezdec zvládne koně tvrdě zpracovat a podrobit vcelku brzy po obsednutí a pak dalších třeba deset let "vypadá hezky", zatímco jezdec slabší může se silným koněm bojovat mnoho let. Co je horší?

  • 21. marketa

    Katka K.

    13:53 - 08. 07. 2011

    Reaguje na 20.

    Souhlasim. Myslim, ze hodne lidi dela chyby a je brutalni a vlastne o tom ani nevi. Delaji vse v dobre vire, ze koni pomahaji, protoze je to tak proste nekdo naucil (ale zaroven je to neomlouva). Myslim, ze celkem dobrym prikladem byla kauza z uciliste v Lanskroune, protoze (aspon z meho pohledu) vyvrelo na povrch neco, co vlastne driv pripadalo hodne lidem normalni. V Cechach je spousta jezdcu, co by se chteli ucit, ale najit kvalitniho trenera je opravdu tezke (aby mel cas a byl financne dostupny). Stale mame deficit oproti jinym zemim smerem na zapad. Nicmene to, ze tu neexistuje tradice muze byt i vyhoda. Pokud by CJF byla osvicena, ma sanci vybudovat tradici novou, poucit se z chyb jinych a pozadat o spolupraci skvele jezdce a trenery, treba jako to udelali v historii americane (kde anglii jezdila jen honorace a drezura byla importem z Evropy) a spanele s Jeanem Bemelmansem. Bohuzel vsechno neco stoji a jezdectvi se cim dal vic stava nástrojem sebeprezentace a prodeje (jako ostatne vetsina veci v nasi spolecnosti) a proto je podle me cim dal tim tezsi udrzet si tu spravnou motivaci. Urcite se vyvijime a muzeme videt vic dobrych jezdcu a dobrych koni nez driv. Nechtela bych, aby moje prispevky byly odsuzujici a v zasade negativni. Katko, kdyz byste mela zajem, napiste na muj mail a ja rada zapujcim knihy nebo videa co mam. Moc ocenuji praci kterou delate a rada se najak zapojim, pokud by byl zajem.

  • 22. hann

    Katko:)

    14:22 - 08. 07. 2011

    Reaguje na 9.

    Katko co takhle zkusit oslovit nějaké rozhodčí? I oni jsou tvářemi naší drezury, lidi jako jsou pani Minářová, pan Kamínek, dr. Žižková, nebo Karolína Žižková z jezdců. S rozhodčími se dá o drezuře mluvit z té druhé strany, pokud budou přístupní pochopitelně, ale zkusla bych to:) Jinak díky za skvělý článek!:)

  • 23. hann

    Katko:)

    14:22 - 08. 07. 2011

    Reaguje na 9.

    Katko co takhle zkusit oslovit nějaké rozhodčí? I oni jsou tvářemi naší drezury, lidi jako jsou pani Minářová, pan Kamínek, dr. Žižková, nebo Karolína Žižková z jezdců. S rozhodčími se dá o drezuře mluvit z té druhé strany, pokud budou přístupní pochopitelně, ale zkusla bych to:) Jinak díky za skvělý článek!:)

  • 24. Bóža

    pro Leann007

    14:25 - 08. 07. 2011

    Reaguje na 16.

    V žádném případě nebagatelizuji. Výše jsem uvedla, že se mi takový přístup nelíbí obecně jak u nás, tak jinde. To, že mám osobní zkušenost převážně z ČR už bude tím, že jsem z ČR. Výše jsem také zmínila, že jsou jezdci které mám možnost vídat a ti nic podobného nepoužívají a zcela určitě o spousty z nich ani nikdy nebudu slyšet. Ale ti co jsou k vidění na obdélníku nebo ti co jsem měla možnost vidět s koňmi pracovat jsou v převážné většině ti co tyto násilné vycvikové metody používají a mezi násilné výcvikové metody řadím i sprostou ruku. Ty jsi se zeptala konkrétně na to, komu se to nelíbí v ČR a na to jsem ti také odpověděla. Nebudu říkat, že jsem nadšená z toho co vídám na závodech, když to tak není. Nevím proč jsi zde zmínila, že jsem před rokem a půl měla také remontu? Co to má společného s tím o čem zde diskutujeme? Chceš tím něco konkrétního naznačit? Nemám problém ti to vysvětlit, i když neshledávám žádnou spojitost. Můj původní koník Dinosaurus má nespecifikovatlený bolestivý problém v pravém rameni a tak jsem jej letos v dubnu prodala na rekreační ježdění. Letos v květnu jsem si koupila nového koníka, který byl 2 měsíce obsedlý a tudíž letos nikde startovat nebude.

  • 25. Katka K.

    Hance

    15:02 - 08. 07. 2011

    Reaguje na 22.

    Hanko, sbírám odvahu.:-))) Jak jsem teď byla u paní Minářové pro sedlo, říkala jsem si cestou, že na to nesmím zapomenout a zkusím poprosit a zapomněla jsem. A na závodech mi to je blbý. Pokusím se, myslím, že potřehy paní Minářové a pana Kamínka by byly velmi zajímavé.

  • 26. Katka K.

    Markétě

    15:04 - 08. 07. 2011

    Reaguje na 21.

    "Nicmene to, ze tu neexistuje tradice muze byt i vyhoda. Pokud by CJF byla osvicena, ma sanci vybudovat tradici novou, poucit se z chyb jinych a pozadat o spolupraci skvele jezdce a trenery, treba jako to udelali v historii americane (kde anglii jezdila jen honorace a drezura byla importem z Evropy) a spanele s Jeanem Bemelmansem."

    Tohle je výborně napsáno, naprosto souhlasím. Na mail se ozvu.

  • 27. Svatopluk Tomíšek

    drezura

    21:36 - 09. 07. 2011

    Prosím, drezurní specialisté ( nevím jak Vás jinak oslovit a není to myšleno ve zlém) co si mám představit pod pojmem : " Rozčil ho! Rozzuř ho!" Pokyn nějakého trenéra na opracovišti dnes při MČR. Zastavoval jsem se tam cestou od koní.
    A ještě jeden povzdech jednoho mého asi tak vrstevníka: " Ona má pocit, že jsem její trenér, ale já je vidím párkrát do měsíce. To potom nevíš co dříve opravovat. Oni stále jezdí, přechody a zklidnění koně jim nic neříká. Práce v kroku , vždyt ani nevnímají která noha se pohnula dopředu!"
    Tak to jsou mé postřehy z opracoviště při misrovství.Smajlíka tam dát nemohu.

  • 28. andrea dohnalová

    K tématům

    08:58 - 10. 07. 2011

    Reaguje na 12.

    Honza Buben by byl super, zrovna, když jsem četla příspěvky, tak mě napadl, je to skvělý člověk a trenér.
    A co kdybyste napsala i o někom méně známém jako třeba Magda Škardová, i když ta není tak neznámá, Jana Kosařová, Iva Hejlová, Květa Krupková apod. Jsou to lidi, kteří nemají tak široké zázemí v koních , ale dělají dobrou práci i tak.

  • 29. Katka K.

    panu Tomíškovi a Andree

    09:44 - 10. 07. 2011

    Já se na MČR chystám až dnes. Ten pokyn vám je ale určitě jasný, už Xenofón věděl, že pokud koně naadrenalinujete, vypadá impozantněji. Pokud je kůň tak trochu "salámista", může pomoci ho trochu pošťouchnout, když jde jednou ročně o mistrovství. A pokud máte jezdce nejistého (ne ve smyslu ježdění ale povahově, což před mistrákem může být leckdo), možná trenérovi nezbylo, než ho trochu vyburcovat přehnaným povelem. Jako příklad - dost často je ke slyšení na jízdárnách "nakopni ho, nebo dej mu tím bičem pořádně" a ve skutečnosti to není požadavek koni ubližovat, ale snaha dosáhnout důraznější pomůcky jezdce, který jen lechtá a pomůcku nedá (mluvím teď o málo zkušeném jezdci). Je samozřejmě možné, že se pletu, nebyla jsem u toho a nedělám si velké iluze, ale prostě těžko soudit, zda je to míněno opravdu ve zlém. S opravdu rozzuřeným koněm by se mi na obdélník nechtělo.

    Andreo ráda. Nejde mi o to psát o lidech úspěšných, ale spíše o těch, kteří jsou zkušení a mají co říci. Protože tyto méně známé všechny neznám, potřebovala bych konkrétní doporučení.

  • 30. vanfront

    Gerd Heuschmann a zarolovaní Frísové

    22:20 - 10. 07. 2011

    Reaguje na 11.

    "viděla jsem fotky se značně zarolovaným frísem" — bez dlouhé, podrobné série fotek či lépe videa se to nedá posoudit, ale k tématu jedna obecná připomínka: Frísové mají přirozený sklon se zarolovávat, a to někdy dost silně. Přitom dá dost práce to koně odnaučit resp. najezdit a nasvalit tak, aby si tím nepomáhal a neschovával se s hlavou na plece. Z jednoho zarolovaného Fríse bych tedy nevyvozoval, že ten pán káže vodu a pije víno.

  • 31. kure.napipi

    JB

    13:35 - 11. 07. 2011

    Reaguje na 28.

    I já bych hlasovala pro pana Bubna, myslím, že způsob, jakým on pracuje s koňmi i lidmi a to, jak u něj ti koně chodí, je dostatečným důvodem pro to, aby s eznovu připomněl (pokud o to tedy bude stát...). Škoda opomenout tak vynikajícího trenéra (a člověka).

  • 32. marketa

    JB

    17:49 - 11. 07. 2011

    Souhlasím, Honza Buben je skvělý. A co třeba Jiří Pecháček (jeho žena také jezdila drezuru), Cyril Neumann? Mě by jejich názory na přiježďování koně taky zajímaly. Líbí se mi všestranní jezdci a trenéři (co jezdí drezuru, ale nemají problém skákat a naopak, vždyť do stupně L je to i podle pravidel všechno jedno ježdění a kdysi to bylo mnohem běžnější...). A co se nedržet při zemi a až nám dojdou místní hvězdy, expandovat za hranice ne jen v podobě překladů? Myslím Katko, že když vládnete angličtinou, není na místě skromnost :) Ve světě je spousta mladých hvězd a v době elektronické komunikace ve všech podobách by vzdálenost neměla být problém... A Equichannel je přece jen největší koňský server v ČR, kdo jiný už by měl být povolanější? Já bych se toho vůbec nebála. Proč nejít po vzoru Chrise Hectora a bez ohledu na ČJF se začít chovat světově? :) Bylo by to skvělé.

  • 33. Katka K.

    Re: JB

    18:24 - 11. 07. 2011

    Reaguje na 32.

    Angličtinou vládnu, částečně i němčinou, ale s tím světem... možná jednou.:-) On ani Chris Hector světové hvězdy moc neobjížděl, jen se jezdil dívat na soustředění. Což mám v plánu na zimu, pokud zde opět bude třeba pan Mandi nebo pan Holler.
    S Honzou počítám na sto procent a už se na něj těším, vyrazím za ním jen co dořeším všechny své urgentní resty.:-)

  • 34. Katka K.

    Diky

    18:25 - 11. 07. 2011

    V každém případě děkuji za reakce, moc mě těší, že se vám můj "vymazlený" seriál líbí a opravdu se budu snažit.

  • 35. Kallisto

    Všestraňáci

    08:46 - 12. 07. 2011

    Reaguje na 34.

    Jak už někdo tady vzpoměl, co třeba jezdci nebo trenéři všestrannosti? Ráda bych si přečetla, jak trénují drezuru oni. Napadá mne třepa. p. Milan Theimer, p. Karel Diringer.

  • 36. Katka K.

    Vsestrannost

    12:34 - 12. 07. 2011

    Reaguje na 35.

    Skvělý nápad!

  • 37. prauska

    všestrannost

    17:38 - 12. 07. 2011

    Skvělý nápad zapojit do seriálu i všestrannostní jezdce a trenéry, docela dost se ve všestrannosti pohybuju a myslím, že by to bylo zajímavé a nejenom pohled na trénink drezury (třebas rozdíly oproti klasice),ale i překážek do crosu - takový pohled na to jak se dělá konský všestranný atlet :-)

  • 38. Katka K.

    Překážky

    20:32 - 12. 07. 2011

    Reaguje na 37.

    Překážky přenechám někoho, kdo tomu rozumí, to já nejsem. Ale drezurní přípravu klidně.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: