Tváře české drezury: Daniela Křemenová

29. 08. 2011 05:00

Obrázky: 4

Autor: Katka Lipinská Foto: archiv Daniely Křemenové, Jana Rosická Seriál: Tváře české drezury Počet přečtení: 10315 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V dnešním díle českých Tváří budeme „koukat pod pokličku“ Daniele Křemenové. Tato výborná jezdkyně strávila mnoho let v Německu, kde soutěžila až do stupně T, a nyní působí opět v Čechách. Pokusila jsem se vám zprostředkovat co nejvíce z dojmu, jaký na mě učinila jako trenérka, když jsem měla možnost shlédnout její lekci s jednou z našich drezurních nadějí – Barborou Kamírovou. V textu samozřejmě najdete medailónek i této jezdkyně.

Kdo je kdo: Daniela Křemenová

Jezdí od jedenácti let a jako mnoho drezurních jezdců začínala na parkurech - zúčastnila se i MČR juniorů. Po maturitě se toužila stát jezdkyní všestrannosti. Aby se naučila trochu víc z drezury, vyrazila sbírat zkušenost do zahraničí. V letech 1998-2006 získala mnohá umístění na drezurních závodech až do stupně T v severním Německu (u funkenHamburku). V Německu se věnovala obsedání a výcviku mladých koní, nápravě koní pokažených a za odměnu si směla vyzkoušet „jedničkové" přeskoky či piafu. V závodě všestrannosti pak už nikdy nestartovala.:-)

Po návratu do Čech pracovala v Hřebčíně Albertovec, úspěšně se zúčastnila finále KMK (3x 3. a 1x 4. místo) a MČR (6. a 5. místo), získala i dvě vítězství ve FEI-testu. Na podzim se přestěhovala do jižních Čech, kde se věnuje výcviku koní a jezdců. Je držitelkou cvičitelské licence, stříbrného výkonnostního odznaku ČJF a německého výkonnostního odznaku DRA1D (teoretická a praktická zkouška na úrovni "T").

Daniela je k sobě velmi kritická a své zkušenosti ze zahraničí shrnuje takto: „Nesmírně užitečné bylo kromě ježdění i "koukat pod pokličku" těm zkušenějším a poslouchat i při výcviku jiných jezdců. Vždy si z toho vezmu něco nového i pro sebe - sebevzdělávání a zdravá dávka motivace je to nejdůležitější a je jedno, na jaké úrovni jezdíte. Protože právě u drezury je nejdůležitější kvalita projevu a ne, jak rychle se dostanu nahoru. V Německu mi jeden trenér vysvětlil: „U nás platí, že teprve u výsledku nad 64 % se začíná jednat o kvalitní drezurní projev, všechno pod 64 % jsou jenom pokusy o dobrou drezuru a je jedno, jestli je to nekvalitně připravený zkušený kůň nebo mladý, který ještě dělá chyby - a jestli v "Z" nebo Grand Prix." I mně se stalo, že jsem vyhrála soutěž za 62 %, ale moje radost se nesetkala u trenéra s nadšením: "...vyhrála jsi jen proto, že ostatní byli horší než ty!"

Kdo je kdo: Barbora Kamírová

Báře je letos 14 let, na koni se vozila prakticky od narození, od šesti let samostatně jezdila na klisně ČT. Zatím závodí na ponících, mimo drezuru se věnuje i skákání a všestrannosti. V roce 2008 skončila třetí na MČR ve skocích s poničkou Beruškou, v roce 2009 byla tamtéž druhá ve drezuře s Princess Aidou, s níž závodí dosud a má spoustu úspěšných umístění. Jejím dalším koněm je Lipton Sinaj, se kterým se jí daří v drezurách i mezi velkými koňmi. Jediné, co jim opravdu nejde, je MČR. Sinaj se ve Zduchovicích necítí dobře a není tam schopen soustředění - bohužel MČR pony se již třetí sezónu pořádají právě tam. Letos skončili na 5. místě. Za největší úspěch se Sinajem považuje 1. místo v pony poháru 2010. Letos se spolu zúčastnili Mistrovství Evropy dětí v Polsku.

Bára studuje na osmiletém gymnáziu v Českém Krumlově a ve volném čase ráda jezdí na lyžích a hraje pátým rokem na klavír.

Pod taktovkou Daniely Křemenové

Nejzajímavější věci zpravidla přicházejí neplánovaně. Jeden večer uprostřed rodinné dovolené jsem se dozvěděla, že nedaleko na Farmě Borová probíhá drezurní soustředění s Danielou Křemenovou a druhý den ráno v sedm už jsem byla na cestě. Hodiny se mi moc líbily a Daniela poskytovala tolik zajímavých informací, že jsem se místo povídání rozhodla vám jednu z jejích lekcí přiblížit.

baraVýbornou „modelkou" pro můj článek se stala Barbora Kamírová se svým poníkem Lipton Sinajem. Bára je přes svůj mladý věk zkušenou závodnicí a Sinaj je líbivý, dobře stavěný, i když trochu delší poník. Už jeho stavba těla dává tušit, že nebude úplně snadné ho zkrátit. Daniela také zkonstatovala mírné napětí ve spodní části krku. Ukázala, kde jde kůň trochu proti ruce a kde by se měl více kulatit.

První, čemu byla věnována pozornost, byla výstroj. Protože jak Daniela konstatovala, má-li kůň dobře pracovat, nesmí ho obtěžovat žádná drobnost ve výstroji. Ukázala, jak nízko položený anglický nánosník může při poloviční zádrži v součinnosti s udidlem skřípnout záhyb kůže nad koutkem a umístila ho maličko výš. Zdůraznila, že je potřeba hodnotit působení uzdečky nejen v klidovém stavu, ale také při pohybu, konkrétně při zádrži, kdy se udidlo v hubě posouvá o kousek výš.

Aby se Sinaj lépe uvolnil, začalo se krokovou prací, malými kruhy, ustupováním na holeň a polovičními překroky. Velmi zajímavá mi připadala sekvence: „ze středu poloviční překrok - po příjezdu na stěnu nechat koně sestaveného ven a v tomto kontrasestavení obloukem změnit směr - z toho bez změny sestavení ustupování na holeň zpět na stěnu." Daniela přitom upozorňovala na nutnost aktivity zadních nohou a vysvětlovala: Tohle jsou zprostupňující cviky. Je důležité, aby se kůň nechal vpředu sestavit ke kterékoli ruce, aniž by přitom měnil tempo nebo směr pohybu. Musí dobře respektovat vnější otěž a nesmí vypadávat plecí."

Následovalo opracování v lehkém klusu na velkém kruhu. Důraz byl kladen na to, aby šel kůň pravidelně dopředu: „Pořád holení hlídej pravidelný rytmus. On ten pohyb nenabízí úplně sám od sebe, takže musíš hlídat holení a musí být poslušný na holeň. Dbej, aby šel živě, ale ne rychleji. Živěji, ale nesmí se ti začít roztahovat. Otěž vymezuje prostor, v něm se může natahovat, ne dále. On je dlouhý, je potřeba udržet ho přiměřeně pohromadě. Pokud pobídneš holení, nesmí se kůň natáhnout, ale více vyklenout hřbet směrem vzhůru a povolit na udidle... a teď požádej o větší zakulacení - požádej desetkrát, stokrát a když zareaguje, ruka nabídne. Sestav dovnitř vnitřní otěží a pak nabídni."

Před nacváláním Daniela upozorňovala, že když se Bára posadí do pracovního klusu, Sinaj malinko ztuhne: „To by dělat neměl. V úloze sice musíš nacválat u písmene, ale tady doma máš čas, tak si na něj počkej. Zasedni a počkej, až se uvolní, až ti zase vyklene hřbet a pak teprve nacválej. Je potřeba koně připravit. Při přechodu z lehkého do pracovního klusu by kůň neměl ztuhnout, propadnout se ve hřbetě a utíkat dopředu, ale měl by naopak mírně zvolnit tím, že se podsadí." Při přípravě k dalšímu nacválání Sinaj opět zkusil ztuhnout, proto jezdkyně nenacválala hned, ale pobídla ho dopředu a pomocí poloviční zádrže ho nejprve „poslala" do uvolnění. Daniela ale pro jistotu vysvětlovala: „Před nacváláním je potřeba koně sestavit k vnitřní ruce, ale bezprostředně při pobídce je třeba mu vnitřní plec uvolnit zjemněním vnitřní otěže, aby nenarazil." Pokud jezdec při nacválání koně omezuje vnitřní rukou a otěž včas neuvolní (tím nemyslím, že by to byl případ Báry), může si lehko vyrobit koně, který při nacválání ztuhne a půjde proti ruce (pravděpodobně i nad otěž). Po přechodu zpět do lehkého klusu Daniela připomínala: „teď holeň, on nesmí zpomalit, musí zůstat aktivní. Zase trošku sestav na kruhu a nabídni ruku."

zimaDaniela komentovala i ohnutí koně na velkém kruhu: „Jezdec si to musí vyzkoušet. Z koně to někdy vypadá jinak a jezdec se snaží sestavovat a sestavovat, až je to třeba moc. Musí se naučit odhadnout, kolik má správně být kůň ohnutý. Teď se dívá moc dovnitř a vypadává ti přes vnější plec, cítíš to? Trochu ho víc narovnej pravou (vnější) otěží. Ale nenech ho zrychlit. Pohlídej si ho sedem při tom srovnávání."

Po opracování Daniela vybídla Báru, aby si zkusila zajet své úlohy, že se podívá a řekne jí, na čem by bylo třeba zapracovat. Jednalo se o úlohy DD (děti - družstva) a DJ (děti - junioři) stupně L. Nejprve tedy úloha DD - to nejdůležitější v ní je prodlužování a zkracování chodů, v klusu ustupování na holeň a jednoduchá změna cvalu (přes krok). Úloha vypadala hezky „učesaně", nebyly v ní žádné významné chyby a bylo vidět, že Bára i Sinaj ji předvádějí vcelku rutinně. Což Daniela potvrdila: „Je to hezky zajetá úloha bez chyb, ale trochu tomu chybí 'šťáva'. Nejsou tam dostatečně výrazné přechody mezi ruchy. Tohle je důležitá věc, která se ale nedá vyřešit za pár dní. Vyžaduje lepší koordinaci a práci těla, lepší prostupnost - bude třeba na tom pracovat delší čas, nejlépe celý podzim a zimu." Přesto dala Báře mnoho tipů a doporučení, díky nimž se jejich projev ještě zlepšil.

Klíčová je příprava, která musí být pečlivá a je potřeba na ni mít čas, jak už bylo ostatně zmíněno při nacválání. „Využij rohů. V nich si ho zakulať, požádej o větší angažovanost zádi, aby se v něm trošku nahromadila energie. Kůň musí tušit: 'něco se bude dít'. Nestačí jen klusat v normálním pracovním klusu a u písmene začít zprostorňovat. Samozřejmě, pořád je to pracovní klus, na tom se nesmí nic změnit, ale přesto ten kůň z tebe musí mít pocit jako 'hele, připrav se, aktivuj záď, abys měl z čeho přidat'. A tuhle přípravu nesmíš opomenout." Po tomto vysvětlení se zkoušelo. Nejprve na krátké diagonále, kde to pro koně bylo o něco snazší. A znovu: „Využij krátké stěny, tam máš dva rohy. Tam je tvým úkolem se neflákat a opravdu zajistit, aby kůň správně pracoval - pod vnitřní holení, s angažovanou zádí, zarámovaný, povolený ve vnitřním koutku." Dvojice si několikrát vypomohla i malým kruhem.

likeurKůň musí chtít prodlužovat sám, nesmí být laxní nebo ignorovat holeň. Pokud se mu nechce, je lepší jedna důrazná pobídka, i kdyby měl v tu chvíli nacválat, než ho 'roztlačovat'. Jezdec v tu chvíli ale nesmí působit rukou zpět, kůň musí vědět, že dopředu smí. I když Sinaj je zkušený a tento cvik dobře zná, po několikerém opakování nacválal. „Pokud to příště udělá, pořádně ho pobídni ve cvalu dopředu - a rukou nebraň, ať vyrazí. On se tím nacváláním může zkoušet vyhnout většímu zapojení hřbetu a zádě k práci, tak musí vědět, že tím si nepomůže. A potom to zkus hned znovu. On je už dostatečně zkušený závodník, který by měl vědět, že tady se necválá. Pokud se to stane u remonty, tak to samozřejmě takto neřeším, protože to je ve většině případů důsledkem nedostatečné rovnováhy a koordinace těla koně a spíš to zkusím znovu a snažím se udržet rytmus. Pro začínajícího koně je to namáhavý cvik. Postupným zesílením zádě se docílí pak i kvalitnějšího zprostorňování. Pokud ale nacválává, aby si to usnadnil, tak to pro něj snazší být nesmí."

V průběhu prodlužování musíš pořád hlídat, aby měl lehký předek a zůstal v rovnováze, on ti nesmí vpředu padnout dolů. Nesmí to být 'rozeběhnutý' klus, ale musí zprostornit, musí si "sáhnout" do toho prostoru. A na to ta záď musí zůstat relativně snížená. Takže, ty si ho musíš dobře připravit, ale to není všechno. I když je dobře připravený, může ti tam v průběhu cviku spadnout, takže musíš pořád hlídat, aby seděl na zádi a udržel předek odlehčený."

Po několikerém opakování byl Sinaj odměněn pauzou: „a nech ho o tom přemýšlet." Daniela celou 'prodlužovací' lekci uzavřela: „Teď je to mnohem lepší. Je třeba to ještě trochu učesat. Ale ten základ, ta reakce, ta tam teď je."

Při cvalové práci se Daniela opět vrátila k problému, který se objevil předtím při opracování - těsně před nacváláním Sinaj ztuhl ve vnitřním koutku proti ruce. „Přizvedni trochu vnitřní ruku - teď. Jen trochu, jako bys chtěla zapůsobit do koutku. A jestliže jen ucítíš, že tě požádá o snížení hlavy, ruka okamžitě zjemní. Tahat za otěže směrem k sobě není dobrá cesta - takto vytvořím na okamžik mírný, ale stálý tlak na koutek koně, nezvedám mu tím hlavu. To přizvednutí udidla do koutku mu nebude dlouho pohodlné a za chvilku zareaguje o kousek snížením hlavy. Pak se pokusím znovu o korektní nacválání. To je reflex, kterého někdy využiji, když potřebuji, aby mi kůň netlačil proti udidlu."

Protože se asi zdálo, že Bára propadá depresi, Daniela dodala: „Klid, to se naučíš, víš o kolik déle já jezdím než ty? A stejně, ať je ti patnáct nebo padesát, pořád řešíš s každým koněm znovu tu samou věc: jak mu to všechno vysvětlit, aby to dělal ochotně a samozřejmě."

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: