Třicátníci aneb Lusk a jeho „luskoviny“

23. 2. 2010 Michaela Burdová Autor fotek: archiv autorky

Když nám Míša Burdová poslala do redakce tento článek, trochu se obávala, zda sem patří, zda ho raději nedat někam do "Koníčka" či jiné publikace pro děti. Ale myslím, že tady se pro představení zdravého a spokojeného třicetiletého koně místo rozhodně najde...

Nerada píšu nekrology a protože Lusk se nachází ve třicátém roce svého života, chtěla bych tomuto výjimečnému koni vzdát hold ve správnou dobu. Dokud je ještě spokojený a žije si svůj poklidný život důchodce.

LuskÚplně nejdříve bych ale měla za Luska poděkovat paní Chýlové ze Zákup u Mimoně, která těžce zraněnému hříběti dala šanci, i když na stole ležel konečný ortel od veterináře. Tenkrát netušila, kolika lidem tenhle sympatický koník přinese radost. Zničený kloub se skutečně zhojil, zůstala po něm jen široká jizva a ve čtyřech letech se Lusk ocitl v Jezdeckém klubu Stará Boleslav. Štábní kultuře pod sedlem ho znamenitě vyučil Jaroslav Voctář a pak Luska předal začínajícím jezdcům ve skákání, skupinám začátečníků z brandýské SZTŠ i prominentům, kteří se na něm svezli na honu. Své ZZVJ na něm absolvoval i „český Rodrigo" Ludvík Jandourek mladší a jeho sestra Anna. Na něm prožili první vyjížďky, první skoky, první parkury - stejně jako řada dalších včetně našich synů. V deseti letech se stal profesionálním školním koněm a zahájil také svoje nejdůležitější životní poslání - koňského terapeuta. Na poli hiporehabilitace působil neuvěřitelných sedmnáct let. Vždy spolehlivě, ochotně a trpělivě.

LuskAle aby to nepůsobilo moc pateticky - Lusk je výjimečně inteligentní kůň, který má rád lidi a taky hlavně sebe. Po dvaceti letech vím zcela jistě, že nikdy neudělá ani o milimetr navíc, než uzná za vhodné. Máme prostě štěstí, že je ochotný dávat hodně. Za své služby má rád patřičné ocenění. Lusk je totiž poctivý žoldák, u kterého láska k lidem (a k práci) vede především žaludkem. Za kousek mrkve v kapse by možná vylezl i na strom (to jsme nezkoušeli). Další neřesti? Když je slabé místo v ohradě, on je první, který ho najde - a využije. V boxe je bordelář (jinak se to nedá říct). Ve dvaadvaceti letech usoudil, že stát delší dobu na třech při úpravě kopyt se pro starší ročníky nehodí. Ani sofistikované postupy výchovy nic nezměnily. Sedace - takové jednání by si nezasloužil. Ze zoufalství jsme mu při úpravě kopyt nabídli oves a vzal nás na milost. Dosud je jediným z našich koní, který při návštěvě kováře dychtivě čeká, až přijde na řadu. Zvedne nohu při prvním zrníčku ovsa či granulky. Při běžné údržbě kopyt zvedne nohu i děcku (zatím). Říká někdo, že je rozmazlený? Je. Zkuste ho plácnout. Ani se nehne a podívá se na vás takovým způsobem, že se budete stydět a dlouze se omlouvat.

LuskA Luskův recept na dlouhověkost? Nevím, možná genetika. Nebo být dvacet let se stejnými lidmi a koňmi, předvídatelný režim, minimum stresu, žádné cestování. Sena dost a dělené na tři až čtyři dávky denně, ve výběhu ad.l. Nikdy nebyl venku 24/7, ale tolik, kolik je možné a je mu příjemné. Extrémní počasí, ať už vedro nebo ledový vichr s deštěm, nebo podvečerní nálet muchniček mu na stará kolena nedopřáváme. Umí odpočívat. Řadu let jeho režim určovala jeho práce, ale dbalo se na přestávky, kdy nebyl rušen, např. přes poledne celá léta rád leží (musí mít bohatě nastláno), pokud je v té době na pastvě, i tam si dává dvacet. Když v noci navštívíte stáj a uslyšíte chrápání, tak je to spící Lusk rozpláclý na maximálním půdorysu svého statného těla. Jako u všech hiporehabilitačních koní se u nás vždy dodržovala zásada dopřát koni malou dovolenou, kdykoliv jsme usoudili, že ji potřebuje - psychicky i fyzicky. Podle terénu, kde se jezdilo, byl většinu svého života kován. Nyní je už samozřejmě pár let bos. Během posledního roku - kdy už nepracuje, trochu ztratil na váze, takže je někde mezi čtyři až pět, už ne na obvyklých šesti až sedmi bodech stupnice tělesné kondice.

Na jaře se letos opět setká s dětmi - v roli své asi nejmilejší. Kůň na hlazení, česání, popásání a pamlskování.

Nedávno jsem dostala mail od milého člověka, který na Luskovi začínal, a touto vzpomínkou Terezy Muškové bych povídání o Luskově životní pouti zakončila:

luskMilý Lusku,

už je to pár let, co jsem seděla na Tvém hřbetě, ale není to tak dlouho, abych zapomněla. Nezapomenu, jaké to bylo, když jsem se na Tobě učila, na všechny ty krchlebské vyjížďky. Vzpomínám, jak jsi nechtěl nacválat na správnou nohu bez kvalitní pobídky, jak jsi trpělivě snášel moje počáteční neúspěchy. Dodnes cítím to chvění při prvním cvalu, který jsem zažila s Tebou. Za všechno koňské „poprvé" vděčím Tobě.

Vím, že jsem Ti později nevěnovala tolik pozornosti jako svým nejoblíbenějším (Karině, Doltérovi, Nerovi), ale Ty jsi byl ten, díku komu mohu dnes sednout na jiné. Bez tebe bych třeba dneska vůbec nejezdila. Nikdy jsi mi nic neznechutil. Jsem ti vděčná, že jsem jednou z těch, kdo měl tu možnost sednout na tvůj hřbet!

S úctou a s přáním spokojeného koňského důchodu
Tereza Mušková

Tak se připojím a snad i přičiním.

Michaela Burdová, (dvacet let Luskův štolba)

Podobné články

Slovenská vytrvalostní jezdkyně Dominika Malíková Kleinová suverénně zvítězila v žebříčku FEI pro rok 2023. Jaká byla její cesta na vytrvalostní…

Dostihy jezdí jedenáctou sezonu, přičemž prvních osm let absolvovala vždy jen pár startů za rok. Poté, co však před třemi lety nastoupila k trenéru…