Trénovat bez chyb a bez omylů?

7. 07. 2020 06:00

Obrázky: 12

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 988 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Pro některé z nás jsou sportovní výsledky prioritou, pro jiné zas až tak moc ne. Někdo touží vyhrávat, jiný hledá jen a jen relax a potěšení a nic moc od svého koně nechce. No... nic moc?... všichni bez rozdílu chceme, aby naši koně byli hodní a aby nás poslouchali. Jenomže ať už do síně slávy namířeno máme anebo nemáme, právě toho poslouchání není vždy snadné dosáhnout. Nějak se domluvit se ale tak či onak nakonec musíme. A autoritativní a ani kamarádský scénář nepřináší vždy žádoucí výsledky. Já tě požádám, ty uděláš... Rovnice vypadá jednoduše, kýžené ovoce na ní ale obvykle nevyrůstá. A množství trestů a ani množství mrkve toho ve výsledku mnoho nemění. Co děláme špatně? Lze to dělat efektivněji a líp?

Ať už děláme, co děláme, vždycky bude něco více či méně nesprávně anebo i úplně špatně. Bez chyb a bez omylů totiž nic na světě nejde. Chyby jsou motor všehomíra. Tomu se nedá zabránit, s tím nic moc dělat nemůžeme. Co ale můžeme, je pokusit se o svých chybách přemýšlet. Dost možná pak budou méně bolestivé, více pochopitelné a třeba i méně časté...

Uvolnění a nejlepší přítel důvěra

Slovo uvolnění skloňuje svět koní od rána do večera. Přesto se ale kolem nás pohybuje nezanedbatelné procento dvojic, které uvolněním v míře dostatečné rozhodně nedisponuje a o jeho dosažení den co den zuby nehty bojuje... To proto, že bez důvěry není uvolnění. Jen kůň, který se cítí v bezpečí a je klidný a sebejistý, může být při konfrontaci s člověkem v uvolnění. Kůň, který má strach, není schopen efektivního operantního učení a nelze očekávat, že bude po fyzické a psychické stránce dobře fungovat.

Na tomto faktu nic nezmění hodiny klusání po jízdárně, které nakombinujeme s desítkou uvolňovacích cviků, a ani dobře cílená fyzioterapie. Jak ale má kůň důvěřovat jezdci a jeho světu, když ho tento – každý den znovu a znovu – něčím ne zrovna příjemným překvapí? Který ho omezuje a klade stále vyšší a vyšší – těžko akceptovatelné i splnitelné – požadavky? I rozeného koně dobráka z toho všeho často zákonitě brzy bolí nejen tělo, ale i hlava! :)

Představte si sami sebe ve třídě, které velí dominantní a ambiciózní učitel. Jeho ostrý hlas vás neustále udržuje ve stavu nejvyšší pohotovosti. Po celý čas svítí červená, nevíte, odkud co kdy a proč přiletí. Nemůžete se spolehnout na to, že učitel nevybouchne, když nepochopíte zadání úkolu, nebudete dostatečně rychlí a úspěšní v řešení. Budete v takovém prostředí klidní a uvolnění? To asi těžko... po pár hodinách se slabším povahám bude dělat špatně od žaludku už dlouho před začátkem vyučování. Koně na tom nejsou jinak!

Ani opačný extrém ale není žádná velká záruka úspěchu. Žoviální brebentivý učitel, s kterým se hodinou proflákáme s úsměvem nasazeným od ucha až k uchu, nás sice dozajista uvolní, ale také nic moc naučí. Žádaný výsledek vzdělávacího procesu se pravděpodobně vůbec nedostaví. Žádný tlak rovná se žádný výsledek. A to platí rovným dílem u lidí, tak i u koní.

Proto učit nemůže každý. Umění učit není legrace seslaná mezi lid shůry spravedlivým dílem. Dnes je sice populární, že neznalý učí neznalého, úspěšný model to ale zkrátka a dobře není a nikdy nebude. Jistě, mohu si – já začátečník – pořídit hříbátko a společně s ním poletovat kurzy, učit se za pochodu. To ale funguje úspěšně jen ve zlomku případů. Osobnost a kvality učitele se zkrátka a dobře zásadním způsobem podílí na výsledku. Učitel musí mít nejen dobré úmysly, ale i pedagogický talent a dobré vzdělání. Než se tedy rozhodnete, že budete svému koni učitelem, důkladně zvažte, zda máte nejen nadšení, ale i aprobaci.

Nemusíte mít nutně titul mistra sportu, stačí, když své schopnosti, praktické i teoretické, budete s nějakým tím mistrem alespoň nějaký čas konzultovat a teprve pak se rozhodnete, zda je opravdu moudré pořídit si jako nezkušený i nezkušeného koně – partnera. Osobnost učitele je opravdu významná veličina, nepřeceňujte se a přemýšlejte sami o sobě vždy v řadě první. Pokud se v naší společnosti necítí kůň dobře, není to jeho chyba! Výuka musí mít systém, musí být zábavná, dobře srozumitelná a měla by zohlednit nejen schopnosti jednotlivých žáků, ale i nabízet prostor pro diskusi... do hodin je potřeba se těšit! Učení by nemělo být mučení...

Spontánní chování

Za chybějícím uvolněním a neefektivním výcvikem našich koní ale nemusí stát jen naše nedostatečné vzdělání, nízká míra zkušenosti, špatná koncepce a z ní plynoucí přetížení... Svou roli může hrát i skutečnost, že koním až příliš často kecáme do života víc, než je zdrávo, a máme očekávání neslučitelná s realitou. A v tom často chybují rovným dílem jak sportovci, tak i amatéři.

O čem je řeč? Řeč je o přílišném potlačování spontánního chování, chování, které rozvíjí adaptabilitu, otevřenost ke změnám i kognitivní schopnosti našich koní. O chování, kterému jezdci "vivat" ve slavobráně obvykle neprovolávají...:) Jenže kůň opravdu není stroj. Pokud mu vezmeme možnost spontánního projevu, utáhneme zas o kus víc oprátku, ve které se naši koně dusí... opičí láska i nezdravé ambice totiž mučí rovným dílem!

Ti, kteří jsou hodní, jsou obvykle i šťastní. Zlobivým naopak často něco schází. A to platí, zjednodušeně řečeno, napříč všemi druhy vyšších živočichů. K tomu, aby naše zvířata byla uvolněná, spokojená a spolupracující, nám nemusí stačit, když máme zajištěno vše potřebné ze šuplíku zootechniky, bravurně ovládáme standardní výcvikové postupy a jsme vyzbrojeni deseti druhy těch nejlepších pamlsků... chování je vyjádřením stavu mysli, nikoli výsledkem přímých vnějších nebo vnitřních podnětů. Behavioristické teorie už dávno zavál prach!

A stavu mysli svých koní stále ještě nevěnujeme takovou pozornost, jakou si zaslouží... Spontánní chování našich koní v průběhu jejich života prakticky vzato nepřetržitě potlačujeme. Od narození koně cíleně vedeme k tomu, aby se chovali tak, jak si přejeme, aby se chovali. Aby byli právě takoví, jak nám to nejvíce vyhovuje. Koně tak ale ztrácí svoji individualitu, přirozené projevy chování. A nejen to...

Jestliže se kůň začne projevovat spontánně, pokládáme obvykle tento jeho pokus o sebevyjádření (vyhození, zatlačení, házení hlavou, přešlapování) za projev nežádoucí – za závažnou chybu v interakci člověk & kůň. My jsme přece koně o žádný spontánní projev, o žádné jeho sebevyjádření, rozhodně nežádali! V daném kontextu tedy tuto "chybu" – toto chování – trestáme. Spontánní projev je z našeho úhlu pohledu něco, co je třeba zastavit, revidovat, opravit a... ideálně i potrestat. Jen málo z nás interpretuje takový moment jako začátek dialogu, nákrok k funkční interakci, jako veskrze pozitivní okamžik ve výcviku – a má pro něj pochopení.

Přestože v každodenním životě každý z nás velmi dobře význam spontánního chování a význam sebevyjádření chápe, při výcviku koní je náš úhel pohledu překvapivě často podivně pokřiven. Nepřemýšlíme o tom, že výcvik koně by mohl být zajímavým dialogem. Striktně žádáme prostor pro vlastní monolog.

Samozřejmě. Je to i otázka strachu a obav z nebezpečí. My lidé jsme ve srovnání s koňmi malí a směšně pomalí. Při fyzickém konfliktu s nimi jsme obvykle bezmocní. Máme tedy logické zábrany dopřát koním prostor pro jejich spontánní chování, pro jejich sebevyjádření. Je to docela pochopitelné. Koně vnímáme jako zvířata lekavá a nepředvídatelná. Jakmile se někde něco šustne, může být oheň na střeše a my se raz dva ocitneme v roli rozplácnuté mouchy.

Pokud tedy dáme koním nějaký ten prostor k sebevyjádření, může to pro nás být docela nebezpečné... Bohužel právě naše intenzivní potřeba setrvávat v bezpečí a mít vše stále plně pod kontrolou stupňuje nepředvídatelné reakce koní, jejich úzkostné chování. Intenzivní ovládání a omezování má patologický dopad na kognitivní i emociální složky osobnosti. Očekávání možných potíží tedy vytváří bludný kruh, který napětí stále více a více stupňuje.

Nejostřejší střet zájmů představuje v této souvislosti výcvik mladých koní. Snaha naplnit antropocentricky orientované potřeby člověka je v této fázi interakce člověk & kůň maximální. Přísně vyžadujeme, aby koně velmi rychle opustili většinu svých přirozených vzorců chování, aby bez odporu potlačili všechny své vrozené i naučené modely chování, ať už tyto jsou vědomé anebo nevědomé, a to ideálně ve velmi krátkém časovém horizontu.

Je jedno, jak cvičitel s operantním podmiňováním pracuje – výsledek je stejný – dojde k drastickému snížení všech projevů spontánního chování, a tak jsou významně narušeny nejen kognitivní funkce jedince, ale i jeho welfare. Míra stresu je v tomto stadiu výcviku koní vždy obvykle nepřiměřeně vysoká. A je jedno, zda důvodem jsou požadavky ekonomické nebo jde o nezbytnou chovatelskou praxi.

Výsledek je i tady stejný – veskrze špatný... Přemýšleli jste někdy o tom, kolik zažitých modelů chování musí v extrémně krátkém časovém úseku opustit dvouletý anglický plnokrevník? Kolik toho musí akceptovat teplokrevný tří-, čtyřletý hřebec v testaci? Jste si jisti, že je tento proces veden v souladu s welfare koní a jeho prioritou je dlouhodobý prospěch koní?

A ani to není vše... Člověk má i další nezdravé tendence. Má potřebu omezovat či eliminovat jak spontánní chování, tak i všechny náznaky chování pátracího – exploračního. Ale... Za pomoci exploračního chování získávají koně informace o světě, ve kterém žijí. Toto chování je pro zdravý vývoj jedince velmi důležité. Explorační chování má, jak dokládají studie i u jiných živočišných druhů než u člověka, zásadní význam pro rozvoj kognitivních schopností a jeho omezování má negativní dopad i na některé funkce mozku.

Explorační chování totiž patří mezi primární biologické pudy a je pokládáno za pud relativně nezávislý. Nejedná se tedy o formu obecné aktivity a jeho omezování prokazatelně vede k deprivaci. A i o tom bychom tedy měli přemýšlet o něco víc, než přemýšlíme...Aby kůň mohl adekvátně rozvinout své schopnosti a dovednosti, potřebuje dostatečnou stimulaci environmentálními podněty. Podmínky chovu a dobré welfare koní tedy úzce souvisí s rozvojem kognitivních schopností a inovativního chování!

Lidé vyvinuli celý komplex technik, metod a nástrojů, za pomoci kterých explorativní chování svých koní omezují. Nepřejeme si totiž, aby koně měli neomezenou možnost prozkoumávat nás, ostatní koně a okolní svět. Dívali se tam, kam my nechceme, kráčeli vstříc svým vlastním obzorům. Čím jsou tedy koně starší a čím více je pracovně využíváme, tím aktivněji jejich spontánní a explorační chování brzdíme. Který drezurní či parkurový jezdec cíleně podporuje spontánní a explorační chování svých koní? Moc takových asi nenajdeme, na výsledkové listiny by se takto tolerantní jezdec totiž nejspíše nedostal...:)

Pokud bychom ale striktně neomezovali přirozené pudy a potřeby svých koní, docílili bychom snížení defenzivního a i patologického chování a byli bychom schopni navázat a rozvinout kognitivní dialog, který je základem důvěrného partnerství a spolupráce... a tak bychom ve výsledku zlepšili i ono uvolnění.

Nepřítel jménem paměť?

Kognitivním schopnostem živočichů jsme po staletí mnoho pozornosti nevěnovali. Konec dvacátého století nám ale jasně dokázal, že opravdu nejsme jediným druhem na planetě, který má emoce, který o věcech nějakým způsobem přemýšlí a který si pamatuje. Dnes víme, že paměť je jednou ze základních vlastností živých organismů a je i nezbytnou podmínkou psychického vývoje, procesu učení, rozvoje poznávání a každé vědomé/cílevědomé činnosti.

Obecně vzato je paměť schopnost nervové soustavy uchovávat a používat informace o předchozích zkušenostech. Jde o proces kódování (vštěpování), retence (uchovávání) a reprodukce (vybavování si) zkušenosti. Právě paměť je něco, v čem koně skutečně vynikají, což i mnohé uskutečněné studie jasně dokládají. Koně nemají problém si vzpomenout na příjemné či nepříjemné podněty, hlas či obličej konkrétního člověka, na ztraceného člena stáda a to vše i po letech. Problém je, že stejně dobře si vybavují jak pozitivní, tak i negativní zkušenosti.

To samozřejmě může být dobrá věc, pokud výcvik koně žádné nepříjemné momenty neobsahoval, neobsahuje a nade vše se ctí a vždy ctila kvalita dobrého welfare. Problémy přistoupí, pokud tomu tak ale není anebo nebylo. Je velmi náročné pracovat s koněm, který má možnost si vybavit nepříjemné zkušenosti související s výcvikem, "donutit" ho zapomenout, nahradit zkušenost negativní zkušeností pozitivní. Je to nejistý běh na extrémně dlouhou trať i pro velmi zkušené cvičitele. Lidé, kteří s koňmi pracují, ale tuto skutečnost – je jedno proč – často podceňují. Neuvědomují si, že kůň je jak disk, na kterém se vše v podstatě na vždy ukládá.

Pokud chceme koně, který pracuje s radostí a uvolněně, nemáme tedy mnoho prostoru pro omyly. Každá bolestivá zkušenost, kterou kůň v minulosti získal, jím je obvykle rychle vybavena a promítá se do jeho chování v dané situaci. Problémy ve výcviku tedy nejsou jen otázkou důvěry mezi jezdcem a jeho koněm, ale podílí se na nich i sama paměť koně. Vše špatné i vše dobré si s sebou neseme my i naši koně. A i o tom tedy musíme při každé lekci přemýšlet. Myšlenka "škoda každé rány, která padne vedle" je v tomto světle logicky zcela mrtvá...:)

Ani to ještě není kompletní výčet všech možných nešvarů, kazů procesu výcviku...:) Pokud chceme s koněm pracovat v dobrém modelu – a tak i v uvolnění – musíme být schopni respektovat a reflektovat rozdílnosti našich živočišných druhů. A ani to není jednoduché. Člověk není kůň. Kůň není člověk. Nemůžeme koním přisuzovat naše emoce, naše vnímání světa, náš pohled na daný problém/věc.

Musíme si tedy osvojit dostupné maximum z etologie a v tomto světle zpracovávat individuální potřeby a požadavky, které naši koně mají. Každý jedinec je individuum, které tvoří specifické biologické, psychologické a sociální aspekty, a ty je nutné znát a respektovat. Nemůže tedy existovat přesný recepis, podle kterého budeme všechny koně bez výjimky trénovat.

Dobře vedený výcvik je výsledkem interakce prostředí a individuálních mentálních dispozic jak koně, tak i jeho jezdce. Proč jsou někteří koně neurotici a jiní spolehliví dříči? Odpověď není jednoduchá... Do toho, kým je náš kůň, se promítá dědičnost, výchova, struktura a složky jeho osobnosti, jeho vývoj v čase, existence či neexistence svobodné vůle, motivace i její podoba... to vše dohromady je konečný výsledek – náš kůň tady a teď. To vše jsou proměnné, které určují, jaký kůň je, a jak se s ním bude pracovat. Kůň není jen "něco", na co "pověsíme výcvikový strom", je mnohem, mnohem víc... je individuum, jedinečná osobnost.

Nepřítel neúspěch?

Významným, k chybám a nevhodnému tlaku vedoucím faktorem bývá i neúspěch. To, že nám něco nového nejde anebo nám najednou nejde to, co dříve snadno šlo, je nejen důležitá informace, ale i přirozená součást zdravého procesu vzdělávání. Už Winston Churchill, největší z politiků minulého století, řekl, že: "Úspěch je schopnost jít od nezdaru k nezdaru bez ztráty nadšení". Ač tedy výcvik koně není vždycky procházka růžovou zahradou, každý neúspěch je pozitivní událost, která formuje a posiluje. Neúspěch je motorem pokroku a solí života.

Každý neúspěch zakládá na úspěch, pokud v dané činnosti s nadšením vytrváme. Frustrace a stres z nezdaru tedy není na místě. Pokud vás váš trenér stále znovu a znovu opravuje, činí tak proto, aby vás posunul od neúspěchu směrem k úspěchu. Proč by chtěl fixovat stav neúspěchu? Vnímejte ho tedy jako přátelského průvodce a ne jako mučitele. Samozřejmě toto ale platí, pokud je váš učitel ten pravý... ten dobře akreditovaný! :) Víte jak... jsme zpátky na začátku!

Neúspěch sice je selhání, o nic moc víc ale nejde. Poučíme se, zkusíme to celé znovu. Trochu jinak a trochu lépe. Náš výcvik a výcvik našich koní není cesta slzavým údolím, ale báječné dobrodružství. Nebojte se tedy žádného neúspěchu, žádného selhání, buďte svému koni i sami sobě přátelským průvodcem! Je pravda, že nezdary se nelajkují na Facebooku, o to jsou ale důležitější a i cennější! :)

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: