Trakéni vrací úder II.

22. 03. 2019 06:00

Obrázky: 11

Autor: The Horse Magazine Spoluautoři: Jan Tönjes Foto: © The Horse Magazine Rubrika: Chov koní Zdroj: Horse Magazine Překladatel: Eva Holubcová, Katka Lipinská Počet přečtení: 901 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V navazujícím překladu článku vydaného roku 2005 v časopise Horse Magazine pokračujeme v analýze znovuobnovení zájmu o trakénského teplokrevníka. Změna se odehrála v 90. letech, kdy pomalu ale jistě rostl počet koní, kteří úspěšně prezentovali plemeno v drezúře a ve všestrannosti, a špatná pověst trakéna se pomalu měnila...

Článek je převzat z The Horse Magazine: The Trakehners Strike Back II

Za změnou názoru stála například White Girl TSF, bílá klisna po angloarabovi Bajar, která soutěžila za Německo ve všestrannosti s jezdcem Peterem Thomsenem. Byla jednou z prvních koní, kteří nosili TSF sufix. Zkratka TSF znamenala Trakehner Sportpferde Förderung, což byl klub vytvořený za účelem podpory trakénských koní ve sportu. Cílem klubu bylo dát dohromady nadějného koně na počátku kariéry a dobrého jezdce. Koncept fungoval. Na evropském šampionátu roku 1993 byla White Girl TSF nejlepším koněm německého týmu a v roce 1994 byli součástí bronzového týmu na WEG v Haagu. White Girl TSF byla penzionována po olympijských hrách v Atlantě 1996.

V 90. letech však zazářilo více militaristů s výžehem losích parohů. Např. Summer Song (Fleetwater Opposition) uspěl v CCI*** s Francouzkou Marie-Christine Duroy a více než dekádu byl vedoucím plemeníkem všestrannosti v Anglii. Novozélanďané měli Jägermeistera II po Polarschnee (trakénský plemeník, který byl importován do Austrálie v 80. letech), který s Andrewem Nicholsonem patřil k bronzovému týmu na OH v Atlantě 1996.

A v Německu se do povědomí veřejnosti dostal Windfall, když se s Ingrid Klimke klasifikoval pro Bundeschampionatu v drezúře i všestrannosti. Jeho otec Grand Prix (Swazi xx) také soutěžil s Ingrid Klimke v sedle a společně získali dobrá umístění v soutěžích CCI***. Jiná jezdkyně Marina Köhncke závodila se svým TSF Böttcher's Longchamps (Sir Shostakovich xx) na WEG v Římě, ale bohužel si spletli kurz během cross country. Jeho otec Sir Shostakovich xx byl také hodně využit v holštýnském chovu, kde dal dobré koně do všestrannosti. Jeho přínosem je úžasná kombinace klasických linií plnokrevníka osvědčených v teplokrevném chovu: 2x Precipitation, Grey Sovereign, Blue Peter a 6 reprezentantů linie Bay Ronald.

Zatímco počet soutěžících na mezinárodní úrovni byl již poměrně vysoký (s ohledem na to, že se ročně nerodilo více jak 1000–1200 trakénských hříbat), negativní mínění o trakénech se v Německu neměnilo. Když byste se zeptali nějakého Němce, trakéni byli stále synonymem pro bláznivé koně, které nebylo snadné trénovat.

Byl to Bundeschampionat (akce, kde soutěží nejlepší z mladých koní teplokrevných plemen), který pomohl obnovit respekt vůči trakénskému teplokrevníkovi. Trakéni byli vždy mezi umístěnými a někteří z bývalých bundesšampiónů byli na cestě k dosažení FEI úrovně. Kunta Kinte TSF se s Peterem Thomsenem zúčastnil Mistrovství světa mladých koní v Lion d’Angers a umisťovali se v CCI***. Peter Thomsen také jezdil trakénského Vilana (Consul) na WEG v Jerezu 2002.

Když mluvíme o současnosti, nesmíme zapomenout na TSF Seacookie (Helikon xx), mezinárodní naději stojící ve stájích Ingrid Klimke. Ingrid ho našla na podzim roku 2003 jako neobsedlého čtyřletého koně, přes zimu ho natrénovala, aby vyhráli další rok Bundeschampionat. Nyní sportuje na mezinárodní úrovni.

Plemeníci v drezúrním obdélníku

Když se vrátíme k OH v Atlantě, málokteré jiné teplokrevné plemeno má tolik licentovaných plemeníků, kteří soutěží na FEI úrovni v drezúře a to skutečně dobře. Perfektním příkladem v polovině 90. let byl Peron TSF (Mahagoni). Po licentaci byl vyvezen do Ameriky a nikdo si nemyslel, že o něm ještě někdy uslyší. Jenže ve stáji Rudolfa Zeilingera se objevila malá dívka Michelle Gibson a spolupráce trenéra a jezdce s Peronem vyústila v týmový bronz a individuální páté místo na OH 1996.

Peron TSF pak pokračoval ve své kariéře s Rudolfem Zeilingerem a byl považován za skutečnou naději pro evropské šampionáty. I po prodeji do Švýcarska pokračoval ve sportovní kariéře, jenže náhle uhynul. V chovu jeho vliv nebyl tak velký, jak se očekávalo. Peron byl vždy okouzlující, ale dlouhý kůň se slabou zádí, jehož prodloužení klusu nikdy nebylo vysoce hodnoceno. Ale pasáž a piafa, zvláště přechody, byly považovány v té době za to nejlepší, co bylo k vidění v drezúrním obdélníku.

Heuriger po Herzbube je elitním plemeníkem, což je titul, který náleží pouze malému počtu plemeníků s úspěšným potomstvem. Rok 1994 byl definitivně jeho rokem. Svůj tým na WEG 1994 v Haagu vytáhl ke stříbrné pozici a své jezdkyni Ellen Bontje pomohl získat celkové páté místo v soutěži jednotlivců (Grand Prix Special) a také byl jmenován nejúspěšnějším světovým drezúrním plemeníkem – vezměte v potaz, že v té době byl součástí německého zlatého týmu Donnerhall… aby si člověk udělal představu, jak důležitý byl Heuriger.

Jak bylo řečeno v první části tohoto pojednání o trakénských koních, historie, zvláště německá historie, abychom byli přesnější, měla velký vliv na chovatelskou politiku. Trakén profitoval z konce železné opony jako žádné jiné plemeno v Německu. Když padla berlínská zeď v roce 1989, trakénská asociace dostala šanci využít geny, které byly založené na starých trakénských liniích z hlavního hřebčína ve Východním Prusku, jejichž chov se rozvíjel jiným směrem než na západě.

Trakéni, kteří se chovali ve východním Německu (někdejší NDR) byli skokově velmi talentovaní a plemeníci z Ruska nebo pobaltských států hráli významnou roli. Almox Prints po legendárním pruském plemeníku Hockey startoval na OH v Soulu 1988 a na OH v Barceloně 1992, také vyhrál Grand Prix v Rotterdamu a Wiesbadenu a malý počet chovatelů využil šance získat jinou krev a skokové vlastnosti.

Větší pozornost byla věnována hřebci Biotop, poslednímu Grand Prix koni dr. Reinera Klimke, nejúspěšnějšího německého jezdce všech dob. Tento úžasný drezúrní kůň byl ve svém věku 21 let předváděn na ruce na velké show plemeníků v Münster-Handorfu a davy byly nadšené, hřebec nevypadal vůbec na svůj věk a pohyboval se jako zamlada. Biotop byl po Blesk (syn Eola) a z matky po Hockey II. V chovu dal Shakiru, která byla roku 2003 jmenována německou šampiónkou, a také byli zařazeni dva synové do chovu, Goldschmidt a Monte Castello (pozn. překladatelky: a ještě Dios von der Heide byl licentován pro ZfdP).

TCN Partout (Arogno) ježděný Anky van Grunsven je jiný drezúrní plemeník s mezinárodními úspěchy. Nikdy nebyl schopný dosáhnout výkonnosti Bonfire, ale vyhrál kvalifikace pro World Cup. Jeho syn Monteverdi (v tréninku s Dánkou Fie Skarsoe), byl vybrán jako šampión plemeník a po vzoru svého otce cílí k dosažení mezinárodní slávy. Na chvíli se zdálo, že trakénský kůň – konkrétně Renaissance Fleur TSF – získá i prestižní místo v německém drezúrním týmu, což bylo něco, o čem snily všechny chovatelské asociace. Vypadalo to dobře, ale bohužel šedá Renaissance Fleur TSF (Tuareg) si zlomila nohu pouze dva dny poté, co zvítězila s Monikou Theodorescu v kvalifikaci pro World Cup v Neumünsteru 2003.

Kůň, který by mohl vyplnit díru po Renaissance Fleur TSF, je Tannenhof’s Solero TSF. Zase se jedná o licentovaného plemeníka a s typickou německou kariérou. Je ježděn Anjou Plönzke, jejíž hřebčín Tannenhof je lokalizován cca 45 minut od Frankfurt International Airport. Solero byl třetí ve finále Nürnberger Burg-Pokal a v roce 2005 byla Plönzke třetí v německém ženském šampionátu a skvělou sezónu završila vítězstvím kvalifikace pro World Cup ve Frankfurtu se Solerem v prosinci 2005. Plönzke je ambiciózní, jejím cílem je dostat se do A-týmu a na WEG 2006 v Cáchách.

Když mluvíme o hřebcích z mezinárodní drezúrní scény, je třeba prvně zmínit Gribaldiho. Než byl tento černý hřebec po Kostolany licentován, byl koupen holandským chovatelem Joepem van Uytertem. V momentě, kdy se hřebec stal šampión plemeníkem při licentaci, spustila se obrovská kampaň na jeho zviditelnění. Ať už jste byli kdekoliv Evropě, Švédsku, Anglii, Norsku, Švýcarsku či Belgii – pokud jste se zeptali chovatelů na populární trakénské hřebce, odpovědí byl Gribaldi. Desítky jeho potomků uspěly na Světovém šampionátu mladých drezúrních koní, jako např. Painted Black, kůň Anky van Grunsven, který se umístil druhý, poražen pouze báječnou Poetin. A Edward Gal získal mnoho mezinárodních umístění na prestižních soutěžích právě s Gribaldim samotným.

Jako hřebec byl Gribaldi objeven Ottem Langelsem z Gestüt Hämelschenburg. Langels byl velmi dobře znám pro svoji chovatelskou politiku, která nešla vždy ruku v ruce s tím, co bylo zrovna v módě. Sám jako Grand Prix jezdec nebyl fanouškem malých a pohledných trakénů, kteří byli tak populární v 70. a 80. letech. Koně chovaní na jeho farmě nebyli většinou tak ušlechtilí.

Ani Kostolany, otec Gribaldiho, nebyl výjimkou z pravidla. Tento černý hřebec byl šampión plemeníkem v roce 1987 a jeho popularita byla vysoká nejen díky tomu, že jeho potomstvo bylo všestranně talentované (Grand Prix drezúrní koně, militaristé a skokani do 150 cm), ale také díky tomu, jak Langels hřebce předváděl. Jako Fantoma z opery skladatele Andrew Lloyda Webbera, Kostolany neuměl jen piafy a pasáže, ale také si sednout a položit se. Když to bylo poprvé předvedeno na Equitaně, obecenstvo bylo nadšené. V posledních dvaceti letech připustil více klisen v rámci trakénského chovatelského programu než jakýkoliv jiný plemeník. Je také dědem dvou šampión plemeníků Farinelliho a Freudenfesta.

Gribaldiho nejlepší potomek v Německu je Hofrat, umístěný na výběru hřebců 2000 a otec hannoverského šampión hřebce 2005 Hotline (z matky po De Niro). Tento nádherný tmavý hnědák je prostě jiná třída. Jeho pohyb je vynikající a ochota k práci neuvěřitelná. Když se Paul Schockemöhle a dánský hřebčín Blue Hors rozhodli spojit se a nabídnout za Hotline 800 tisíc EUR – německá koňařská scéna se obrátila vzhůru nohama. 800 tisíc EUR – neuvěřitelné! V lednu byl Hotline prvně předveden pod sedlem na veřejnosti a nikdo ze zkušených chovatelů nevěřil vlastním očím, totálně uvolněný s maximálně aktivní zádí, hannoverský šampión se skutečně předvedl. Lidé na ochozech byli tak nadšení, že zapomněli tleskat.

Samozřejmě, trakénská PK je také pyšná na Hotline, protože vylepšování ostatních teplokrevných plemen bylo vždy součástí chovatelské filozofie trakénů. A pokud Paul Schockemöhle, který se nikdy netajil obecnou nechutí k trakénským koním, koupil takové zvíře, tak to znamenalo, že se trakéni změnili.

O dva roky starší než Kostolany je Van Deyk po plnokrevném Patricius xx, který v minulých letech měl jen pár klisen za sezónu, ale jeho vliv na trakénského teplokrevníka stále vzrůstá. Jeho dva neobyčejní synové Kaiserkult TSF a Kaiserdom TSF, praví bratři z elitní matky Kimora po Gajus, vyhráli Bundeschampionat pro šestileté drezúrní koně dva roky za sebou!

Kaiserkult stejně jako jeho otec Van Deyk byl v tréninku u rodiny Schneiderových, odchován byl Hansem Eduardem Schneiderem, jehož dcera Dorothee začínala svoji kariéru s Van Deykem. Oba dva začínali na základní škole a společně došli až na univerzitu. Van Deyk nikdy nevyhrál Grand Prix, ale mnohokrát se umístil na mezinárodních soutěžích. Schneiderovi, kteří žijí v Wiesbadenu, domovu mezinárodních akcí, které se každý rok konají o druhé neděli velikonoční, věděli od počátku, jakého speciálního koně v nevysokém Van Deykovi mají. Jeho chovatel k němu řekl: „Van Deyk od počátku říkal: jsem zde! Nezažili jsme jediný okamžik v jeho kariéře, kdy bychom pochybovali o jeho vynikající osobnosti.“

Jeho potomci jsou podobní. „Jsou to bojovníci, v pozitivním slova smyslu samozřejmě. Bojují pro své jezdce, ale samozřejmě musíte být schopní ujezdit takové koně. Jsou charakterní a to je ten důvod, proč mnoho z nich se dostalo na vrchol.“

Charakter je jedna věc, ale pokud bychom měli vypíchnout významnou vlastnost, kterou lze najít u všech potomků Van Deyka, tak je to cval. Oproti plochému cvalu většiny trakénských teplokrevníků, který vypadá spíše jako bruslení, je cval Van Deykových potomků vždy kulatý. To platí pro oba bratry Kaiserkulta TSF a Kaiserdoma TSF, kteří jsou v tréninku u Kathrin Meyer zu Strohen, manželkou trenéra německého týmu juniorů Hanse-Heinricha, a která zajela nejlepší jízdu svého života, když vyhrála s brandenburskou klisnou Poetin World Championships.

Kaiserdom je tak dobře vybalancovaný a ochotný k práci, že Meyer zu Strohen byla schopná s hřebcem předvést každý třetí cvalový skok přeskok na předváděcí akci plemeníků v Münsteru. Zdá se, že jako jeho starší bratr Kaiserkult bude schopný i Kaiserdom ve svých sedmi letech také dosáhnout skóre 70 % nebo ještě výše v soutěžích Prix St. Georges. (pozn. překladatelky: oba zmiňovaní hřebci dosáhli nakonec na Grand Prix úroveň).

Sachsenkönig po Handryk, synu Van Deyk, již patřil k týmu, který vyhrál Nations Cup na CDI v Saumuru. Tento ryzák je ježděn německou šampiónkou profesionálních jezdců drezúry, Kathrin Bettenworth. Jiný syn Van Deyka, který začínal od píky u Schneiderových v Gestüt St. Stephan, je Polarion. Byl trakénským šampiónem jako šestiletý a vyhrál čtyři Prix St Georges jako sedmiletý. Drezúrní svět o něm začal mluvit, což je vždy dobré pro koně, který je na prodej. „Slyšel jsi o tomto hřebci? Je pravda, že je tak talentovaný pro pasáž a piafy?“.

Netrvalo dlouho a uslyšel o něm drezúrní nadšenec a podporovatel své dcery Laury Dr. Wilfried Bechtolsheimer a jako ve většině případů, kdy se dozvěděl o dobrém koni na prodej, obchod proběhl. Polarion byl koupen do Velké Británie a po dvou úspěšných sezónách v malých tour na něm Laura uskutečnila svůj debut na úrovni Grand Prix. Od doby, kdy Laura od svého otce převzala nového koně Douglase Dorsey, Polariona jezdí Laury trenér Markus Gribbe, někdejší člen německého B-týmu. Laura se mezitím stala roku 2005 nejmladší drezúrní šampiónkou v Anglii a soustřeďuje se na WEG 2006.

V roce, kdy Polarion opustil Německo, byl také licentován jeho první syn. Grafenstolz je hnědák velkého rámce a se cvalem jako holštýn. Jako prémiový hřebec byl koupen jedním z nejvýznamnějších chovů v jižním Německu, hřebčínem Birkhof, který leží hodinu od Stuttgartu. Objevily se pochybnosti, budou lokální chovatelé akceptovat trakénského hřebce? Bude dostatečně atraktivní pro ostatní německé chovatele, nebo raději pro zahraniční? Hřebčín Birkhof operuje totiž nejenom v Německu, ale má mnohé kontakty s ostatními evropskými chovateli, např. ve Švýcarsku, Irsku, Francii a Belgii. Thomas Casper však podepsal koupi Grafenstolze, protože si byl jistý, že hřebec všechny předsudky překoná.

O tři roky později, když přišel první ročník jeho hříbat, bylo v Baden-Württembergu potomstvo velmi chváleno a průměrné skóre jeho hříbat bylo ještě lepší než hřebce French Kiss, který byl na své cestě ku slávě, která vedla k vítězství na Světovém šampionátu mladých drezúrních koní. Birkhof’s Grafenstolz TSF je nyní ježděn trojnásobným šampiónem evropských mladých jezdců Michaelem Jungem a kvalifikoval se pro Bundeschampionat ve všech kategoriích: v drezúře, parkúrovém skákání i ve všestrannosti. Vyhrál v kategorii všestrannost s historickým skóre 95 %. Způsob, jakým to vyhráli, byl neuvěřitelný.

O měsíc později zvítězil Grafenstolz i na Světovém šampionátu v Lion d’Angers. Jako šestiletý umí tento militarista 3 a 2 přeskoky. Drezúra se stává ve všestrannosti stále důležitější, takže Grafenstolz má dobrou budoucnost. Jako sedmiletý vyhrál CCI*** a nyní můžete slyšet o OH v Pekingu, když se mluví o budoucnosti německého týmu ve všestrannosti a o kombinaci Jung/Grafenstolz. OH jsou pouze o dva roky později, ale tento rok je definitivním cílem WEG v Cáchách, kde také bude penzionován Caprimond.

Caprimond je daleko nejúspěšnějším plemeníkem trakénské linie Arogna a je dědem hannoverského šampión plemeníka His Highness a praděd vítěze licentace trakénských plemeníků roku 2005 Herzensdieba (Tambour).

Tímto končí druhá část série „Trakéni vrací úder“, která byla zveřejněna roku 2005 v časopise Horse Magazine. V třetím díle, který bude zveřejněn příště (originál vyšel roku 2006), se dozvíme něco více o trakénských liniích a jejich historii.

Připojené obrázky

Připojené články

18.01. 2019 08:00 Trakéni vrací úder I.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: