Toulky po venkovních chovech - Zdeňka Pohlreich

31. 03. 2017 06:00

Obrázky: 42

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: Zdeňka Pohlreich Seriál: Venkovní chovy a inspirace Počet přečtení: 20629 Počet komentářů: 2 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Tentokrát nás svým krásným rančem a osobními, naprosto ujasněnými názory na chov koní venku, ale i třeba na podnikání v koňooboru, provede Zdeňka Pohlreichová, velmi kurážná dáma (jak by také jinak mohla ustát energii svého manžela Zdeňka, známého z televizních pořadů "Ano, šéfe!", že! :-D ). Kdo chce projít jejím velice pěkným, vymazleným rančem alespoň na fotografiích, nechť neváhá a vstoupí...

Pojďme na exkurzi k této nesmírně vstřícné, podnikavé koňařce, ochotné podělit se se čtenáři o svůj soukromý svět, nebo alespoň o tu část "navoněnou koňmi". :-)

1. Jak byste charakterizovala své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

 Prvního vlastního koně mám deset let a vlastní ranč provozuji pátým rokem. Předtím jsem pracovala jako učitelka a koně byli spíše okrajovou záležitostí. Když jsem se rozhodla jít do vlastního koně, snažila jsem se, jako většina majitelů, najít mu v prvé řadě dobrý domov. Ovšem dobrý je, jak víme, za tři - a všechna ta ustájení, ve kterých jsme byli, byla spíše horší, než za tři. :-( Je to ovšem jen můj úhel pohledu, protože většina ostatních majitelů koní byla naprosto spokojená. Což je vlastně správně, hodnoty, vkus a názory se liší, co člověk, to jiná představa - a tím jsme, jako lidé, jedineční. Na nikoho se nezlobím, jen prostě ustajovatelé měli jiné vidění světa než já. :-) A tak jsme za těch pět let vystřídali pět ustájení, co rok, to změna (pro mé v té době již dva koně). A změny koně nemají rádi. Jednou to bylo plesnivé seno, jindy nedostatek vody v zimě, jinde zase byli koně po kolena v bahně, malé výběhy...

V té době jsem začala snít o svém vlastním ustájení. Byl to sen, kde měli koně prvotřídní pastvu a seno, rozsáhlé louky, studánku… Řekla jsem si, že nebudu jen snít, ale začnu konat. A tak jsem se pevně rozhodla, že na nic nebudu čekat a za svým snem prostě půjdu, vlastní ranč si pořídím! Pokud po něčem toužíte a jdete si tvrdě za tím, brzy se začne rýsovat cesta... A tak jsem objevila opuštěný pozemek a statek, pronajala si ho, zrekonstruovala a začala s vlastním chovem koní. Počátky nebyly jednoduché. U koní je jedno veliké tabu, o kterém se raději moc nemluví - a nebo se o něm mluví naopak až moc. :-) A tím jsou peníze.

Dle mého názoru jsou peníze základním předpokladem a každý chovatel by na počátku měl mít jasnou představu o těchto věcech:

a./ co chce se svými koňmi dělat - tj. co je prioritou jeho ustájení, event. podnikání. Toto je na prvním místě, protože od tohoto se odvíjí režim ustájení, trénink koní, zázemí pro majitele koní, apod… Dále si provozovatelé stáje musí říci, co bude zdrojem jejich podnikání, tedy na čem budou vydělávat. Fascinovalo mě, když jsem byla v různých stájích, že majitelé neznali náklady na jednoho koně a peníze jim sotva zbývaly. Věděla jsem, že nemá smysl to dělat tak, že zaplatím lidi, náklady na koně a mně nic nezbyde. A tak bylo klíčové najít činnost, která uživí nejen koně a pracovníky, zaplatí nájem a náklady, ale přinese i mně určitý zisk. Z tohoto bodu tedy vyplývá bod další:

b./ peníze - je třeba vědět, kolik mám peněz, mít jednoduchou rozvahu s náklady na jednoho koně. Bylo pro mě důležité zajistit koním vše, o čem jsem snila - a že nešlo o levnou záležitost! Věděla jsem, že chci koně chovat ve stádě, 24/7, nekovat a na co největším prostoru s motivačními prvky, které koně budou stimulovat k pohybu po pastvinách. Dále jsem věděla, že jim chci zajistit přísun čisté nezávadné vody, a to v létě i v zimě, bez nošení kýblů, vožení nádrží apod… Seno a pastvu v té nejlepší kvalitě. Často cestuji, a tak jsem koncipovala ustájení tak, abych mohla na týden odjet a koně fungovali i bez mé přítomnosti, pouze s menší denní kontrolou třeba kamarádek nebo sousedů, později zaměstnanců. Což doporučuji všem, neboť to, co jsem vídala v jiných ustájeních, mne zaráželo. Koňáci neměli jiný život než život u koní, často nebyli na dovolené i několik let. Já miluji život u koní, ale také jsem matkou, manželkou a ráda cestuji. Když odjedu, je to pro mě velký odpočinek, vyčištění si hlavy, nutný relax - abych se posléze mohla opět těšit na své chlupáče. Ostatní členové mojí rodiny nejsou koňáci - a s tím jsem také musela na počátku počítat. Věděla jsem, že mě budou podporovat, ale nečekala jsem velké nadšení a výpomoc. Další otázkou bylo, kolik nájemních koní a kolik svých. Zpočátku jsem nabídla několik míst cizím klientům, takže v jednu chvíli bylo v mém ustájení 6 cizích koní a jen 4 vlastní. Dnes mám v ustájení 7 vlastních koní a pouze 1 cizího. :-) Zjistila jsem, že je pro moji pohodu lepší zabývat se jen svými zvířaty. Takže jsem u sebe nechala jen koníka mé nejlepší kamarádky. Byla to určitá zkušenost a z ní vyplynulo i toto mé rozhodnutí. Důležité je řídit se svými emocemi a myšlenkami. Emoce jsou prvním vynikajícím barometrem. Protože zda je vám v něčem dobře, nebo ne, poznáte právě díky emocím. Stačí je vnímat a poslouchat, vždy mi ukážou správnou cestu. Takže když jsem zjistila, že lidé nerespektují má pravidla ustájení, nechtěla jsem se s nimi dohadovat a požádala jsem je, aby odešli. Samozřejmě dostali 3 měsíce k tomu, aby si našli nové působiště. Když se pak začal naplňovat můj podnikatelský plán, potřebovala jsem více svých koní a ti cizí už pro mě nebyli prioritou. Proto mám dnes na ranči jen své koně plus zmíněného koně kamarádky. Celkem je tu 8 dospělých koní: 1 valach quarter horse, 2 valaši českého teplokrevníka, 2 valaši welsh mountain pony, 1 klisna paint horse a 2 klisny appaloosa.

c./ znát svůj vlastní potenciál - to je další důležitý bod! Je nutné vědět, kolik času chci ranči věnovat, jaké mám vzdělání, resp. vědomosti z oboru a jak to mám se silami. Toto je velmi podceňováno. Když jsem začínala u koní, dělala jsem spousty chyb. I když se o tom mluví málo a v dnešní době má své koně kde kdo, myslím, že jezdectví a chov je natolik specifický koníček, že nestačí jen nadšení. Práce je to těžká, co se fyzična týká, nebezpečná, co se týká tréninku a pohybu mezi koňmi, plus náročná na čas i finance. Takže pokud nejste zrovna Arnold Schwarzenegger, je potřeba zajistit si nějakou techniku či pracovní sílu, což stojí peníze. Co se týká profese, je třeba se vzdělávat. Sama jsem absolvovala několik měsíců u těch nejlepších horsemanů v USA, navštívila nespočet kurzů a seminářů, stále čtu odbornou literaturu a sháním informace. Pokud máte pouze čas a nevzděláváte se, budete mezi koňmi od rána do večera, budete se sice učit, ale systémem pokus - omyl, což vám bude trvat mnohem déle a můžete napáchat nevratné škody na živých tvorech. Pokud se budete pouze vzdělávat, pak vám bude chybět praxe. Jedna věc je mít informace o koních - a druhá věc je vše uvést do reálu. Práce s koňmi je hodně specifická a vyžaduje opravdu velké zkušenosti a kvantum prověřených informací. Takže peníze, čas a informace (neboli zkušenosti a vzdělání)! To jsou 3 základní pilíře úspěchu v chovu koní. Zpočátku jsem se snažila zvládnout všechnu práci na ranči sama, což jsem po pár měsících vzdala, protože jsem byla naprosto fyzicky vyčerpaná a také jsem zanedbávala ježdění. Prostě nebyl pro samou dřinu čas na relax s koňmi.

 d./ zajistit dostatek prostoru pro koně a zázemí pro lidi, včetně zdroje nezávadné vody - poslední bod rozvahy začínajícího chovatele. Viděla jsem několik pokusů o pastevko, kdy majitelé dováželi vodu, která v zimě zamrzala. Pokoušeli se všemožně zajistit nezamrzání napáječky, které vždy chvilku fungovalo, ale také často nefungovalo... Pastevko, kde nebyl elektrický proud, ohradníky nefungovaly a koně opouštěli pastviny... Nebo pastevko, kde bylo hodně koní na malém prostoru, ti byli neustále pokopaní, dokousaní a také odcházeli i přes zapnutý ohradník za pastvou na trávu k sousedovi… Zažila jsem také ustájení, kde nám vykradli nezamčenou sedlovnu, tak jsme pak všechny věci vozili v autě... Nebo ustájení, kde nebyly záchody a my chodili do lesa... No, kdo miluje koně, udělá pro ně ledasco, ale když je vám 45, chcete už i trochu pohodlí a luxusu. A tak jsem nad těmito všemi čtyřmi body dlouho přemýšlela. Jednoho dne se naskytla příležitost na dlouhodobý pronájem, vzala jsem do ruky tužku, svolala rodinnou radu a vše spočítala a vyhodnotila. Rozhodla jsem se, že se chov koní stane mým povoláním. Bylo třeba zrekonstruovat ranč a pak začít s podnikáním. Na našem ranči se konají dětské tábory s koňmi, máme dětský klub každou sobotu, děláme tréninky a vyjížďky na našich koních, věnuji se také tréninkům cizích koní, pořádáme semináře atd... Bylo zapotřebí zaměstnat dvě pracovní síly a zakoupit traktor, čtyřkolku, valník na hnůj… Abychom zaplatili náklady a můj plat, je potřeba dobře zkalkulovat ceny za služby, které poskytujeme. Tréninková hodina nebo vyjížďka stojí v naší stáji 800 Kč. Týdenní dětský tábor 6400 Kč. I tak máme plný stav, na tábory jsou již pořadníky a na tréninky již nové klienty nepřijímáme. Myslím, že je to také atmosférou a přístupem, který ke svým klientům mám. Ještě si k tomuto tématu neodpustím poslední poznámku: pokud si chce někdo vydělávat ustájením, měl by zohlednit návrat investice do doby, kdy je ještě naživu :-) - traktor na Moravě stojí stejně jako traktor v Praze. Koňáci obecně neumí počítat. Já mám ustájení onoho zmíněného koníka za 8000,- a myslím, že pod touto cenou je to nereálné! Proto je tolik koní ve špatných podmínkách.

2. Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

 Naši koně jsou chovaní výhradně pastevně, ale samozřejmě máme k dispozici jeden box, pro případ, že by bylo třeba koně izolovat apod… Jsem však zastáncem názoru, že pokud máte koně „venku“, pak se všechno má odehrávat venku. Box jsme za celou dobu nepoužili. Naši koně rodí venku, ošetřujeme kopyta venku, zuby venku, prostě vše se děje venku, ať je mráz či vedro. Asi první týden po nastěhování na ranč se zranila jedna kobylka, přijel veterinář a konstatoval absces kopyta. Kobylu doporučoval zavřít. Zůstala jsem dlouho do noci venku a viděla, jak kobyla trpí, ale ne bolestí, nýbrž tím, že nemůže být s ostatními koňmi. Ještě tu noc jsem ji pustila a nechala být. Téměř chodila po třech, ale druhý den se absces k její velké úlevě provalil. Jsem přesvědčená, že k tomu dopomohl i pohyb kobyly. Bylo to naposledy, kdy jsem držela nějakého koně zavřeného v izolaci. Je to pět let. Mám zkušenost, že sebevětší zranění se zhojí daleko lépe, když je kůň v psychické pohodě, když chodí a organismus se tudíž více prokrvuje a když do toho člověk moc nezasahuje. Byl u nás ustájen koník se sarkoidy, se kterými už přišel, majitelka (unavená již namáhavou léčbou) je po dohodě přestala řešit a odjela na dlouhou dovolenou. Za půl roku nebylo po bradavicích ani památky. To samé klisna, která měla plné uši boláků. Nechali jsme ji po příchodu půl roku jen tak ve stádě na pohodu a po půl roce byly uši naprosto čisté. Opakuji, že jsme nic neřešili. Koním prostě nedělá přepečlivá péče moc dobře. Když jdeme jezdit, sundáme jen hrubé bláto a tradá! Koně dobře vědí, proč se jdou vyválet do bláta a proč, když je sucho, stojí na místech, která nám lidem nedávají smysl. Když jsem na takovém místě takhle jednou večer v parném létě stála a mazlila se s nimi, uvědomila jsem si náhle, že v téhle roklince, kde jindy nestávají, táhne ten den od lesa pás studeného proudu. Neuvěřitelné. Tihle tvorové jsou neskuteční přírodňáci!

 3. Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně?

Na začátku jsme měli dohodnuté 2 ha pozemků. Ostatní pozemky byly v jednání a pronajímaly se postupně. Dnes mají k dispozici 12 ha navazujících pastvin. Není to levné, vzhledem k poloze u Prahy, ale od letoška nám pomáhají dotace. Je dobré oslovit místní majitele luk a dohodnout slušnou cenu, která je pro obě strany výhodná. Každé dva roky doséváme speciální směs alpských bylin. Na pastvinách, které dříve měly pouze dva druhy trávy, dnes najdete těch druhů až 20! :-) Koně na jarní trávu pouštíme postupně, začínáme hodinou denně. Abychom zamezili schvácení či obezitě, máme pastviny rozdělené.

P astviny máme ohrazené akátovými kůly 10 m od sebe, mezi nimi vždy jedna plastová tyčka a všude 3 řady elektriky. Uprostřed drát - ten vede nejlépe. Horní a dolní řada jsou pásky. Měníme je každé 2 roky, dost se ničí. Drát drží, je to pozink 2,2 mm. V Americe používali ostnáč, koně měli sem tam šrám, ale nikdo to neřešil. Brána - zásadně gumy, nikdy ne pružiny!!! V jiném ustájení jsem viděla nepěkné úrazy z ocasu namotaného v pružině a ke svým koním bych si pružinové rukojeti už nikdy nedala. Opravdu je nemám ráda.

Paseme celoročně, pouze v období, kdy není příhodné počasí, jako sníh či dlouhodobý déšť a pastviny by se ničily, necháváme koně tzv. doma. "Doma" je výběh o rozloze 1,5 ha. Koně zde mají zpevněné plochy, nezámrznou napáječku na čidlo a několik krmelišť se senem. Jde o stejnou plochu, která přechází v pastviny, jen se prostě přístup na ně uzavře. Když jsou koně na pastvinách, musí na liz a vodu chodit právě „domů“, což je motivuje k dalšímu pohybu. Voda je studniční z krásné roubené studny hluboké 25 m. Má stálou teplotu, která v zimě koníky zahřeje a v létě osvěží.

4. Máte na pastvinách přístřešky? Jaké?

Doma mají koně k dispozici otevřenou stodolu. Chodí do ní však minimálně. Na pastvinách pak mají celkem 3 přístřešky. Jeden je letní. Hliníková konstrukce + síťová plachta. Dva jsou dřevěné. Opět musím říci, že v nich pobývají minimálně. Dále mají k dispozici dva remízky a lesík, tam už tráví více času.

5. Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Máme jednu napáječku pro všechna období, která je na čidlo, jak klesne teplota pod bod mrazu, zapne se vyhřívání. Jde o napáječku firmy Lakcho. Napáječka je napojena na studnu. V případě nouze, kdyby došla voda, nešla elektřina, máme ještě další studnu, vrt a klasickou mechanickou pumpu. Člověk se musí jistit. Voda je nesmírně důležitá. Právě na vodu jsou koně hodně hákliví. Nechtějí pít vodu příliš studenou, teplou a znečištěnou. Kůň potřebuje denně vypít opravdu dost vody, pokud nemůže, je ke kolice jen kousek.

6. Jaký systém krmení senem se vám osvědčil?

Pokud nejsou koně na pastvinách, což je 3-4 měsíce za rok, krmíme koně senem. Seno máme pouze z jednoho zdroje. Hledala jsem dlouho zemědělce, který si dává záležet a dodává nám seno vynikající kvality. Jde o to, aby bylo sklizeno „včas“ - tedy ne pozdě ani brzy, bylo prosušené a okamžitě po sbalíkování uklizené. Seno je uskladněné v naprosto suché hale na paletách a dovážíme ho na ranč po 10 kusech. Spotřebujeme 40–50 balíků sena za rok. Mám velkého Pick-up Toyotu Hilux a jsem schopná si pro balíky dojet sama. Hala je 5 km od ranče. Seno dávkujeme a koně ho dostávají 3x denně. Při velkých mrazech mají přístup k senu nonstop, koním se pak dají balíky navlečené do sítí s malými oky. Seno vždy dáváme do krmelišť, ať už jde o seno v sítích či volně dávkované. Krmeliště máme tři nedaleko od sebe na zpevněných plochách. Zpevňovali jsme zatravňovacími tvárnicemi Puruplast, vyrobenými z recyklovaných pet lahví.

Krmeliště máme různá a jsou nedaleko od sebe, aby se stádo drželo při sobě, ale přitom měli možnost popocházení a neomezovali se navzájem. Všechna krmeliště jsou zakoupena u firmy Kamír. Zvon, koruna a zinková síť. Když jsme používali jen jeden balík a jedno krmeliště, koně se vyháněli a neměli možnost popocházení. Je zajímavé pozorovat, kolikrát za den změní stanoviště. Jak se druží a mají oblíbené kamarády, s kterými žerou rádi a naopak s druhými se dělit o místo u balíku nechtějí. Sítě mám od paní Újezdské, která je plete již několik let. Kontakt mám od Vaška Vydry. Jsou neuvěřitelné. Ty nejstarší jsou staré 6 let bez jediné újmy. Oka jsou velká 5,5 x 5,5 cm. Sítě jsou na velký kulatý balík sena. Je možno je zavěsit apod… Takže pokud jsou mrazy, koně mají přístup k senu nonstop. Pokud je nad nulou, seno dávkujeme. 2x denně dostanou volné seno a třetí dávka je na noc do sítí. Sítě se naplní a dají do krmelišť a přístup k nim se zavře. Ten, kdo má večer službu, koně pouští ke krmelištím. Vše je řešeno tak, aby to od sena k vodě neměli blízko, aby museli obejít soustavu ohrad cca 500 m. Pokud jsou na pastvinách, pak musí k vodě ujít více než 1 km. Ještě musím zmínit jednu věc. Aby koně mohli dobře žrát, musí se jim jednou za dva roky upravit zuby. V přírodě to koně řeší okusováním tvrdých materiálů a také tím, že žerou neustále. Já mám pana Duška a brousíme zuby jednou za dva roky bez narkózy.

7. Jak krmíte jádrem?

Jádrem krmíme jednou denně, každé ráno. Směs si mícháme sami, jde o směs vojtěšky nebo řepných řízků, slunečnice, karobu, sušené kořenové zeleniny, extrudovaného lnu, hrachových nebo kukuřičných vloček, sladového květu, kustovnice, v sezoně mrkev a jablka. Ale střídmě. Koně dostávají cca půl fanky. Přidáváme i byliny podle sezóny: heřmánek, kopřivu, jitrocel, šípek… Nedílnou součástí je lněný olej a téměř celý rok dáváme lžíci kurkumy a juky. Několikrát za rok děláme kůru z jablečného octa. Všechny tyto doplňky nám pomáhají v boji proti různým patogenům, jako jsou viry, bakterie a paraziti.

8. Jak a čím máte zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

Puruplast zasypaný štěrkopískem. Neměnila bych. Kopečky při dešti trochu kloužou, ale koně ví, že mají chodit opatrně, nemáme s tím problém. V období náledí je to naprosto nejlepší povrch! Máme ho také na jízdárně. A v obdobích sucha, tedy v létě, nemusíme téměř vůbec strouhat kopyta. V areálu máme několik druhů povrchů na výbězích - štěrk, písek, velké kameny, zpevněné plochy, trávu. Lidé se na mě dívali jako na blázna, když jsem do výběhu nosila šutry, ale pro koně je to úžasný masážní prostředek na kopyta. Naši koně mají opravdu krásná a zdravá kopyta a myslím, že povrchy jsou jednou z věcí, které nám v tom pomáhají. Koně chováme naboso. Strouháme často a trošku, já sama se snažím držet koním kopyta v optimální kondici. V suchu máčíme a udržujeme určitý fyziologický tvar.

9. Nastýláte koním? Kam?

Nesteleme, pokud jsme to udělali, koně si z nastlaného místa udělali záchod a lehali si stejně na svá oblíbená stanoviště, která se podle sezóny mění. Nejraději spí na pastvinách, v létě v písku.

10. Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

Koně v zásadě nedekujeme. Letos dostala deku kobylka, která přišla ze špatných podmínek a měla pod sebou hříbě, nestačila nasrstit a každé ráno se klepala. Dostala deku Horsewere Rambo 250 g a je velmi spokojená. Naši koně mají vždy krásnou hustou bohatou srst a ráno jsou vždy klidní a neklepou se. Není proč dekovat. V létě mají dost přístřešků, stromů, tedy stínu - a tak i letitý muchař je v našem ustájení už několik let bez síťové deky i masky. Pro koně bez hřívy máme třásně, které postačují. Jedná se o kobylku appa, která je málo vlasatá. :-)

 11. Máte nějaké osobní vychytávky (např. větráky v přístřešcích pro tropické dny, drbadla, hračky pro koně, brouzdaliště,...), o které byste se podělila se čtenáři?

Možná drbadlo domácí výroby z rýžových kartáčů na koňská bříška? :-) A přestože naši koně mají k dispozici hned několik drbátek, stejně se nejraději drbou o stromy a keříky. Myslím si, že je důležité, připravit jim podobné podmínky, jaké mají v přírodě, a pokud to nejde, tak se alespoň snažit vymyslet jim určité motivační prvky, které by jim pomohly zahnat nudu a nutily je k pohybu.

12. Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit?

Pokud necestuji, jsem na ranči denně, neboť je to má práce, a tak to i beru. Jsou dny, kdy jsem tam od rána do tmy a ještě večer se mi nechce domů, například v létě, když je krásné počasí, slunce zapadá a na ranči je nádherná atmosféra. Teď v zimě je režim volnější a spěchám domů i po dvou hodinách. Mám na svém ranči úžasné pomocnice, které mi pomáhají. Kristýnu a Janičku. Bez nich by to nebylo ono. Děvčata, která u mě pracují, také koně ošetřují a pohybují je. Zapomněla jsem zmínit, že denně sbíráme trus, a to i na pastvinách. Opravdu denně a všude! Sváží se na hromady, které se každý pátek vyváží traktorem na hnůj. Hnůj vyvážíme 1x měsíčně. Máme čistý hnůj bez podestýlky, bere si ho za odvoz jeden pán z vesnice. Koně jsou pod sedlem 3-4x týdně, podle sezóny. Když jsem na cestách, chodí na procházky, a když jsem doma, vozí klienty, nebo s nimi pracuji já. Některé dny od jara do podzimu jsem i několik hodin denně v sedle. Koně jsou můj život, miluji je, ale nelpím na nich. :-)

Zdeni, moc děkujeme za obsáhlý rozhovor, za chuť podělit se o možná trošku kontroverzní názory, které určitou část koňoobce třeba i mírně zneklidní... :-) a v neposlední řadě za spoustu poskytnutých fotografií. Ať se daří!

Webové stránky ranče Zdeňky Pohlreich si můžete prohlédnout na adrese: www.minihorseclub.cz

Další díly

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. leny1

    To je paráda

    10:13 - 03. 04. 2017

    Moc se mi líbí Zdenky přístup a jakým způsobem je chová. Podobně bych je ráda také jednou tak chovala. S ustájením mám stejné zkušenosti a už jsem ve fázi, že bych radši bydlela v maringotce, jen abych koně mohla mít doma. Ale nemám ani na tu maringotku :o) Kdybych to všechno věděla tenkrát, před 16 lety, když jsem si koně pořizovala, nikdy bych si ho nepořídila. Teď žerou plesnivé seno, celý den stojí na místě, atd. No děs, občas už si trhám vlasy. Ale sehnat lepší tady u nás, to je nereálné. Všude se handrkujete o kvalitní seno o výběhy... Nemyslím si, že by Zdenky názory byly kontroverzní. Myslím že je realistka a praktička, s čímž sympatizuji. Díky za článek a Zdeňce za koníky.

  • 2. terunice

    nastěhovala bych se

    18:18 - 05. 04. 2017

    To je vymazlený!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 7 čtenářů. Celkový počet bodů: 33.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: