Toulky po venkovních chovech - vykobercovaní Melichárkovi

9. 03. 2017 07:00

Obrázky: 22

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Spoluautoři: Mirka Melichárková Foto: manželé Melichárkovi Seriál: Venkovní chovy a inspirace Počet přečtení: 20606 Počet komentářů: 19 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Tentokrát mám pro vás v našem seriálu o venkovním držení koní tak trochu raritku. Jde o maličké, hezky zbudované (a opravdu přepečlivě udržované!) soukromé ustájení dvou koníků doma na zahradě, u domu, kde si majitelé vyřešili zpevnění všech zimních ploch zátěžovými koberci! :-) Jak to může fungovat? Jaká je technologie pokládky a je nutné nějaké ukotvení?

Odpovědi na všechny otázky nám slovem i obrazem poskytla za manželskou dvojici Melichárkových paní Mirka:

1. Jak byste charakterizovali své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

Přemýšlím, jak začít, aby naše pohnutky měly hlavu a patu... Nejlépe asi pěkně od začátku. Koně chovám 35 let. Jako dítě ze statku jsem měla zažitý modul: kůň umístěný v boxu, denně vypouštěný do ohrady nebo na pastvu. Tak jsem koně zprvu držela i já. Zlom nastal při mých zdravotních problémech, tehdy jsme začali uvažovat o nájemním ustájení - a nejlépe pastevním, aby měli naši 2 koníci, se kterými jsem tehdy nemohla nijak pracovat, ani je pohybovat, dostatečnou porci aktivity. Prostor u nás doma byl totiž omezený, zahrada pouze 1200 m2.

 Máme 2 koně - valacha haflinga a polského chladnokrevníka. Ty jsme si tedy dali do místních stájí kousek od domu. Velice rychle si zvykli, na rozdíl od nás, kteří jsme se v noci chodili na vlastní oči přesvědčit, jestli jsou zalezlí v otevřené stáji, jestli jim není zima, jestli nějak nestrádají... - abychom se s nepoužitou dekou pod paží vraceli trochu uklidněni opět domů. Ano, nějaký čas to vyhovovalo, trošku jsme si odpočinuli, já se dala zdravotně kapku více dohromady, jenže jsme začínali pomalu, ale jistě zjišťovat, že nám koně doma, pěkně "na očích a po ruce", hrozně moc chybí. Měli jsme je sice v dobrém ustájení jen 500 m od domu, ale neměli jsme vlastně čas za nimi po práci zajít, a když ano, tak to pro nás velký přínos nemělo. Já jsem ze zdravotních důvodů jezdit stále nemohla, takže jsme při návštěvách jen vyčistili, postarali se o kopyta - a tím to vše končilo. Přijít k ohradě s dvaceti koňmi, vrazit tomu mému do huby mrkev a jít zase domů, to mne příliš nenaplňovalo. A bylo vidět, že i přes volnost a opravdu velikou pastvinu chybí kontakt i koním. Pokaždé se oddělili od stáda a běželi za námi na zavolání - a já pak šla domů s brekem, že se mi stýská.

A potom onemocněl Bubík, polský chladnokrevník, začal být dušný a kašlal. Nejprve mu byly napíchány kortikoidy, ale co dál? Byla třeba individuální péče, kterou jsem mu v těchto podmínkách nebyla téměř schopna poskytnout. Ráno v 5 před prací mu dávat homeopatika, brodit se rozbahněnou ohradou a snažit se mu léky podat mezi ostatními koňmi bylo dost těžké. A v poledne a večer znova. Ano, pastevní ustájení bylo super, ale do té doby, než nastal problém. A tak bylo rozhodnuto. Buď půjde Bubík z domu, což nepřicházelo v úvahu, nebo půjdou kluci domů. Začalo se tedy budovat, trošku s obavou, jestli to ve stísněných podmínkách dáme tak, aby koníci byli spokojení. Teď po 2 letech můžeme konstatovat, že vše funguje perfektně a jsme šťastní my i oni.

 2. Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

Ustájení jsme vybudovali na zahradě u domu. Na betonových patkách manžel postavil box o rozměru 6 x 3 m, který jde přepažit na 2 samostatné boxy. Před ním je pevná dřevěná ohrada také 6 x 3 m. Slouží k oddělení koní a k tomu, aby nemuseli být zavřeni přímo v boxu. Zde tvoří podlahu gumové pásy. Časem jsme je, aby prostor neklouzal ani po dešti, překryli zátěžovými koberci. Kolem boxu je ještě ohrada 10 x 20 m pouze z ohradníkové pásky. O povrchu v těchto místech se rozhovořím později... Koně mají celý den neomezený pohyb v celé této části, takže jsou neustále na čerstvém vzduchu a do boxu mohou, kdy chtějí. Až průběhem času jsme zjistili, jak dobře jsme situovali vchod, neboť box celý den hází stín do ohrady. Stín poskytují i okolo stojící stromy. Zde v této ohradě jsou koně v době, kdy nejsme doma, kdy jsme v zaměstnání.

3. Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně?

Krom výše zmíněné ohrady se koně přepouštějí na zbytek zahrady, a nebo převádějí na pastvinu, kterou jsme pro ně vybudovali asi 600 m od domu. Tam s nimi trávíme veškerý volný čas. Tato pastvina má 2500 m2, stín i tam poskytují vzrostlé stromy, velkou výhodou je protékající potok. V péči o pastvinu je nám obrovským pomocníkem čtyřkolka Polaris a přívěsný vozík za ni. Staráme se o plochu jako o větší zahradu - je třeba dosékat nedopasky, uhrabat, odstraňovat náletové švestky a šípky, vyřezávat ze stromů větve a trny, o které by se mohli koně zranit. Na planých švestkách jich je mraky - takže odstraňujeme opravdu až do výšky, kam kůň dosáhne. Nemáme pastvinu tak dlouho - budovali jsme ji loni v létě, takže se strašlivě těšíme na jaro, na to, až pokvetou stromy - to tam budeme i spát. :-)

 4. Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Na pastvině v létě bereme vodu z potoka. Doma koně napájíme z plastových kalfasů, kam vodu napouštíme hadicí. V zimě používáme hadici látkovou prodlužovací, kterou po napuštění uschováme v bytě, aby nezmrzla. Překvapilo nás, že i za letošních mrazů -20 °C šlo vše lehce zvládnout, maximálně dolitím jednoho kbelíku teplé vody na rozmražení povrchového ledu. Kalfasy na vodu nám vyhovují, neboť máme neustále kontrolu nad tím, kolik toho koně vypijí.

5. Jaký systém krmení senem se vám osvědčil?

Koně krmíme senem v malých patnáctikilových balíkách 2x denně. Dostávají 1 ráno, 1 večer. Máme vyzkoušeno, že jim to opravdu stačí, neboť pokud jsme přidali ještě jeden, seno bylo nedožrané ještě druhý den a koně o ně nejevili zájem. Takže tato dávka je opravdu optimální konkrétně pro tyto dva naše koníky. V létě přidáváme dostatek trávy a dle toho regulujeme příděl - stačí jim potom 1 balík denně, ale seno dostávají celoročně, v zimě i v létě. Balíky se velice dobře skladují v přístřešku hned za boxem. Je tam přivedena elektřina, tedy se dá i svítit. Dále prostor využíváme jako sklad nářadí pro úklid stáje a potřeby na čištění. Mám je ráda přehledně srovnané a aby byly vždy po ruce. Nesnáším pro něco stále někam běhat. Věci chci mít na místě, kde je zrovna potřebuji. Jinak tam visí ještě ohlávky a vodítka (tedy cajky, které se dají vyprat a které neznehodnocuje mráz a vlhko). Ale zpět k senu: koně dostávají svůj příděl podle počasí buď do venkovního krmelce, nebo do vnitřního. Víme přesně, jakou dávku sežerou, tudíž nemusíme používat sítě na velké balíky a nedochází u nás ani ke ztrátám sena zašlapáním. V létě přikrmujeme zelené, sečeme na okolních zahradách - baví nás to.

6. Jak krmíte jádrem?

Jako příkrm podáváme granule pro koně v rekreační zátěži, otruby (ty dáváme hlavně kvůli přimíchání krmných doplňků, vitaminů, sirupů na kašel, léků), jablko, mrkev a vitamínové složky, případně lněné semínko. Krmivo podáváme v kyblících. Koně jsou při krmení navolno, pokud přidáváme léčiva, oddělíme koníka do ohrady před boxem, aby mu nemohl druhý dávku ujídat. Stejně je oddělujeme při strouhání, spíš kvůli tomu, aby druhý všetečka nezkoumal kováři, co má po kapsách a jestli práci dobře dělá :-)

 7. Nastýláte koním? Kam? A jak to máte s hnojem?

Box uvnitř nastýláme hrubými pilinami, které poberou moč, a navrch vrstvou slámy, kterou si koně také ještě přebírají. Piliny jsou mírně vlhké, nepráší, případně v létě trochu kropíme, kvůli valáškovi, který je dušný. Vedle padoku máme malé hnojiště 2,5 x 2,5 m. Čisté bobky bez slámy z koberců jsme využili přes zimu na prohnojení zahrady, keřů a stromků, hnůj z boxů se odváží na hnojiště, které nám obsahově stačí tak na 3 měsíce, neboť se stále slehává. Hnojiště je čtverec stlučený ze starých prken, vyložený fólií proti prosaku močůvky do země. Přes léto si hnůj odvážejí sami zahrádkáři, něco jsme použili na přihnojení pozemku, kam jej přepravujeme na vozíku za čtyřkolkou. Nyní již čekáme na oblevu, abychom mohli odvážet, neboť už obsahově přestává stačit. Což tedy tvrdíme již měsíc :-), ale stále se kupodivu slehává a překvapivě se pořád vejde. Pokud o hnůj není zájem, jsme domluveni se soukromým zemědělcem, že můžeme hnůj odvážet tam.

8. Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

Koně v zimě nedekujeme. Jsou velice dobře osrstění a máme nad nimi každodenní kontrolu, pečlivě si hlídáme, jak se cítí v jakémkoliv počasí. Nevylučuji však dekování - pokud by se stářím koně zhoršil zdravotní stav a bylo by třeba, klidně dekovat začneme. Vím, že v těchto podmínkách si to můžeme dovolit a časově to zvládneme, neboť jsme s koňmi prakticky stále. Můžeme mít rozdělanou jakoukoli práci a přitom za nimi zaběhneme několikrát denně je zkontrolovat, což na pastevním ustájení, byť kousek od baráku, opravdu nešlo. V letní sezóně se mi místo repelentů osvědčilo používat vepřové sádlo, někdy do něj přimíchám trochu eukalyptového oleje. Mohu říci, že s hmyzem nemáme problém.

 9. Máte nějaké osobní vychytávky, o které byste se podělila se čtenáři?

Hafling je velice hravý koník, a proto musíme vymýšlet, jak ho zabavit. Má na hraní velký gymnastický míč, ale ten ho nebaví. Daleko více radosti udělá plastová láhev zavěšená na stromě nebo na zemi, naplněná trochu kamínky. Hafling si udělá hračku ze všeho. Jako drobnou vychytávku máme asi pouze solární osvětlení ohrady umístěné na střeše. Vidíme v ohradě i v noci, světlo je příjemné, tlumené a koně neruší. A v letošní bílé zimě, kdy se sníh nabaloval na kolečko a nešlo utlačit, jsem použila vychytávku na odvoz hnoje - velkou plastovou nádobu uvázanou na špagátku - a ejhle, ono to jelo po sněhu samo a obsahově to bylo téměř jako kolečko. :-) Tak dobře se mi s tím pracovalo, že mi bude skoro líto, až sleze sníh. :-) Koníci mi nádobu, na rozdíl od kolečka, při jejich "pomáhání" nepřevraceli, nezábly od toho ruce jako od kovových rukojetí, dobře se vysypávalo. A vlastně ještě jedna vychytávečka - koníkům přihazujeme do ohrady větve ovocných stromů, které by se jinak bezúčelně musely při prořezu vystříhat a odvézt na skládku. Každý den jim jednu vycvakneme - tím si my ulehčíme práci s prořezáváním i odklízením, koníci mají splněnou svou potřebu okusu větví a ještě si s nimi hrají. Zbytky jen uklidím ke krbu. Takže zabité dvě mouchy jednou ranou. :-)

 10. Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit? A kde skladujete jezdeckou výstroj?

Péče o koně mi při důkladném čištění celé ohrady a boxů zabere hodinu. Pakliže mám v práci ranní službu a spěchám, pořídím nakrmit i vykydat za 10 minut a vše dočistím důkladně večer. Jinak, jak jsem již nahoře zmínila, koníkům věnujeme veškerý volný čas, protože ustájení doma nám to prostě bez problémů dovoluje. Můžeme za nimi dojít, kdykoliv jdeme okolo po zahradě, třeba jen podrbat, zkontrolovat. A je vidět, že jim to tak také plně vyhovuje, vyžadují kontakt. Chovají se úplně jinak, než když byli na pastvině "bezprizorní". Nehledě na to, že člověk ví o každém jejich zakašlání, soplíku, škrábanci, vadě na kopýtku a může vše řešit okamžitě, což dříve také nebylo tak úplně pravda. Věděli jsme, že koník kašle, ale jak často, při jaké příležitosti - ptejte se ustajovatele... Samozřejmě není jeho povinnost lítat ke koni několikrát za noc kontrolovat, jestli kašle víc nebo míň. Takže on vám to pouze oznámí. Zbytek je na vás.

Sedla, uzdečky a ostatní vybavení mám v chodbě v baráku. Na to jsem pes! Sedla mají být v optimální teplotě a v suchu, někde, kde se na ně nepráší a kde po nich nemohou skákat myši. Takže pro mne zásadně přímo v domě, jinak jsou navlhlá a vídám pak na nich u spousty majitelů i plíseň... Na koních jezdíme rekreačně. Znáte to... teď je moc velké vedro, teď prší, teď je zima, teď je ledovatka... teď by to šlo, ale jdu do práce. :-) Takže prostě podle času a chuti. Máme to tak asi všichni, co máme koníky doma pro radost. Moc rádi si je vezmeme i jen tak na ruku, jdeme třeba na pastvinu, tam si s nimi hrajeme a relaxujeme tak i my. Po cestě přes vesnici obhlídneme spoustu bubáků, pejsky, veliká auta, rachot ze hřiště - to vše nás zoceluje a prakticky nám je už tak nějak všecko fuk.

Na pozemku máme obytný přívěs, plně vybavený, takže tam můžeme klidně i bydlet. :-) Zatímco se koníci pasou, my přívěs zvelebujeme, staráme se o pastvinu, děláme dřevo, upravujeme přístup do potoka, kde nabíráme vodu - stále je co dělat. S koňmi v zádech, samozřejmě :-) - zkoumají, co právě vyrábíme a jestli se u toho nedá nějak zlobit. :-) Již se těšíme na první jarní grilování a na kvetoucí stromy na pozemku. Pokud jdeme jezdit, koníky necháme nejprve na pastvině pořádně vyřádit, my si dáme kávu - a pak hurá do terénu! Jsou daleko klidnější a vyjížďka se obejde bez házení kozelců a vypouštění páry.

 11. Jak a čím máte zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

Jedinou velkou noční můrou pro nás bylo nezpevnění výběhu. Věděli jsme, že na tak malé ploše dojde k rozdupání a rozbahnění v takovém rozsahu, že koně nebudou moci v terénu chodit, nebude možné výběh kydat, bude docházet k promíchání bláta s výkaly, a tudíž budeme za chvíli stát na jednom velkém hnojišti. Proto mi dovolte se o tomto tématu rozepsat více: Nutnost řešit situaci se vyskytla samozřejmě velice brzy. Ulpívající bláto na kopytech bylo na gumovém povrchu tak kluzké, že by došlo ke zranění koně. Napadlo mne gumy před boxem pokrýt zátěžovými koberci a také okolí krmelce a cestu k němu, aby nás bláto nevyzouvalo z gumáků. Manžel měl sice námitky, ale nakonec musel sám uznat, že se vše osvědčilo. Proto jsem kontaktovala firmy, kde dělají pokládku koberců, aby mi nechali již použité koberce za odvoz. Pouze zátěžové! A pokládka pokračovala dál, až jsme jimi pokryli celý paddock ohrazený páskou - cca 20 x 10 m.

Koberce jsme pokládali za sucha na udusanou hlínu, nezpevněnou štěrkem. Po čase jsme museli v některých místech menší vrstvu štěrku podsypat, neboť před krmelcem a ve vchodu do ohrádky byl trochu vyšlapaný dolík. Při pokládce jsme nechávali asi 20 cm přesah jednotlivých dílů a v rozích jsme koberce přitloukali 25 cm dlouhými hřeby s navlečenou velkou podložkou. Nevytahují se, zranění nehrozí, koberce se nevytrhávají a za čas se dobře zadupou a slehnou. Pravdou je, že pokud trvají deště delší dobu, vytvoří se pod koberci vrstva bláta, ale přes ně neprolézá. Velkou výhodou je, že kopyto se drží v přirozené vlhkosti, měkkém podkladu, ale ne v bahně. Do kopyta se nedostávají nečistoty, kamínky, koně mají absolutně čisté spěnky i rousy. Nevíme, co je kůň obalený bahnem tak, že má bláto i v uších. V létě na kobercích koně velmi rádi spí. Při velkých vedrech koberce kropíme hadicí, což ulehčuje dušnému Bubíkovi dýchání. Za déletrvajícího sucha nestojí koně v prašném vydupaném výběhu.

 Úklid výkalů je také velice snadný - nehrozí promíchání s hlínou, dobře se seberou lopatou i v zimě. Někdo může namítat: a co zápach? Mohu vám říci, že je daleko menší, než když koně močili v ohradě na nepokrytou zem. Teď se tak děje málokdy. Koně močí povětšinou na piliny v přístřešku, močení na koberec jim je nepříjemné, neboť jim cáká na nohy. Údržba koberců je také jednoduchá. Každý den pohrabu hráběmi Fiskars, nebo přemetu koštětem. Kolem krmelce nejsou zadupané zbytky v blátě. Koberce nekloužou ani v zimě. Myslím, že více kloužou za mrazů plastové rohože. Je pravda, že časem dojde v některých místech ke zvlnění, ale po vyschnutí výběhu byla otázka hodiny vše napravit. Vytahat ze země hřeby, koberce vypnout a znovu zatlouct hřeby do země. Vím, že toto není řešení pro velké výběhy s velkým počtem koní, kde jsou například mladí, stále se honící a prudce brzdící koně, nebo kde zvířata přecházejí z bláta na povrch zpevněný koberci, sem tam, sem tam. Toto kopyty nanošené bláto by potom bylo třeba denně odstraňovat. Ale pro nás v malé rodinné stáji, v uzavřeném paddocku (kde jsme nechtěli výběh pokrývat plastovými rohožemi kvůli tomu, že se musí celý podklad srovnat štěrkem, čímž by se zahrada znehodnotila vrstvou kamenů), pro nás byly koberce nejpřijatelnější řešení, které funguje a má i svoje výhody. A když je chválí i manžel, tak to pravda asi je! :-) On totiž příliš není na improvizace.

 A i letošní sněhová zima nám jen potvrdila, že jsme udělali dobře. Návaly sněhu jsme asi po tři dny odklízeli prohrnovákem, na udusaném tvrdém sněhu se koníci neklouzali, problém nastal při oblevě jen minimální, kdy snad jen na jeden den se vytvořily malé plochy s ledem - ty jsme posypali popelem z dřeva z krbovek. S úsměvem musím potvrdit, že prakticky celou zimu i při oblevě jsem mohla chodit krmit v kroksech, narozdíl od pastevního ustájení, kde mi bláto hned na kraji ohrady sežralo gumáky. A kluci jsou neustále krásně čistí, bez nánosů bahna. Takže když si i při té největší oblevě vzpomenu, že se půjde jezdit, můžeme vyjet během pár minut.

Jako úplně poslední bych ráda doplnila takový "technický" dodatek: zátěžový koberec, na kteréžto odkazuji a které jako jediné doporučuji, je vlastně takový lisovaný filc - nemá zespod vazbu a nahoře nemá ani vlas, ani očka. Je to ta nejlevnější varianta koberce, která se používá v kancelářích a na různých výstavách. Koberce s vlasem, s očky a s vazbou - takové ty, co máte v obýváku, moc nedoporučuji. Vazba se totiž vlhkem rozmočí, její pojivo je lepidlo, které se rozpustí, a koberec se rozloží na jednotlivé provázky. Ty nejdou z hlíny odstranit - tím byste si zadělali na několikaletý problém. Ve vlasu se víc drží moč i bobky, nejdou dobře do čista udržovat. Kdežto filcové zátěžáky jsou svrchu hladké, zametete je úplně do čista, hnůj se v nich nedrží, voda i moč proteče dolů - proto nezapáchají. Navíc rozloženým "očkovým" kobercem hrozí zranění koní - mohou uváznout za jednotlivé chemlonové vytržené nitě, které jsou velmi dlouhé a pevné bohužel, mohlo by dojít k poranění spěnek a šlach. Někteří majitelé dávají koberce z "obýváků", ale já je prostě nedoporučuji.

Pokud někomu naše zkušenosti pomohou, budeme jen rádi. Ať máte vždy na své koníky spoustu času, ať jim dokážete zajistit takové podmínky, aby vaše soužití byla čirá radost, oboustranná spokojenost a zdraví - a ať můžete s koníky v pohodě pracovat, jezdit i hrát si celý rok. My jsme se konečně propracovali do stádia, kde bílý koník je bílý skutečně celoročně - a tudíž je použitelný vždy, bez hodinové námahy s odbahňováním. A na závěr bych ráda moc a moc poděkovala svému manželovi, který pro mne a naše koníky vše vybudoval (také pro klid, abych stále nebrečela, že je nemám doma a nemohu se o ně starat :-)). Hodně zdraví vám i vašim koním přeje Mirka Melichárková ...

... a já děkuji za velmi zajímavý rozhovor!

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. nugetka

    Pár otázek

    09:42 - 09. 03. 2017

    Moc děkuji za zajímavou reportáž. Chtěla bych se jen zeptat na 2 věci:
    1. Jakým způsobem je o koníky postaráno, pokud potřebujete na několik dní jet mimo domov (nemoc, dovolená ....) To funguje nějaká dobrá duše, jako záskok? Nebo je toto ustájení schopné ustát "bez dozoru" i třeba prodloužený víkend v Paříži? :)
    2. Jak přesně je řešeno napájení z potoka? Máte zpevněný přístup, nebo odvod někam mimo potok?
    Děkuji za odpověď.

  • 2. kangura0

    Dotaz

    10:53 - 09. 03. 2017

    Myslite,ze kone maji dostatek prostoru,aby se mohli probehnout a vydovatet a ze jsou opravdu spokojeni?
    Na me to pusobi jako hodne male,no ale je pravda,ze soused ma kone taky dva a na polovicni plose a argumentuje tim ,ze kone jsou statsny...no nejsou a ty vasi asi taky nebudou.
    Kone mame v ustajku mame dva kone na 1ha a rikam si jestli to obcas nemaji male kdyz chteji behat a stve me kdyz si lide chteji splnit svuj sen mit doma kone,ale nemaji na to dost prostoru .

  • 3. mirka.sean

    Odpovědˇ

    11:18 - 09. 03. 2017

    Reaguje na 2.

    Bylo mi jasné, že můj článek nevzbudí jen kladné ohlasy-s tím jsem do toho šla. Koník potřebuje individuální stálou péči, kterou jsem mu na pastvině poskytnout nemohla. Nikdo nepíše, že jsou zavřeni stále v tomto malém výběhu. Jak jsem zminovala-přepouští se na zbytek zahrady a převádějí se na pastvinu, kde se vyřádí dostatečně. A ruku na srdce-jak dlouho vaši koníci lítají na 1 hektaru? Chvíli se vyřádí a pak se už jen pasou a nebo courají za námi a vyžadují kontakt. Takže si myslím, že jejich potřeby na pohyb jsou splněny dostatečně. Spíš je musíme někdy nutit, aby se ještě pořádně vylítali. Myslíte si, že pokud nastane problém, budete ho moci v ustájení koníka někde řešit třeba o půlnoci a několikrát za noc? Myslíte si, že jen velikou pastvinou jsou uspokojeny jejich potřeby? Také jsem si to myslela, ted již ne. Vidím, že pro ně je prvořadý stálý kontakt s člověkem.

  • 4. mirka.sean

    odpověd

    11:28 - 09. 03. 2017

    Reaguje na 1.

    Pokud potřebujeme odjet přes noc, je potřeba sena i vody dostatečná-dáme jim seno dle potřeby jak dlouho budeme pryč-spíš trochu víc. Pokud odjíždíme va víc jak na 2 dny máme zajištěnu osobu která vykydá a nakrmí a nechá koně proběhnout. Pokud odjíždíme na zahraniční dovolenou zaplatíme koním ustájení na pastvině, kde byli předtím a kde se znají s ostatními koníky a není problém s novým začlenováním do stáda. To je pouze týden v letním období. Jinak k napájení - z potoka přímo koně nepijí-na pastvině máme také kalfas, kam jim vodu z potoka nabíráme. Koně na pastvině nikdy nejsou bez dozoru z důvodu nedůvěry k živlům, které se tu nyní pohybují-viz články v tisku o automobilce Kvasiny :-((

  • 5. Eva Jelínková

    Hezky napsáno, díky za tipy.

    12:34 - 09. 03. 2017

    O kobercích na pokrytí exponovaných míst uvažuju, zatím je otázka, kde k nim přijít.

  • 6. Ivetashena

    Ruku na srdce

    12:43 - 09. 03. 2017

    Reaguje na 2.

    Ráda bych, ačkoli paní Mirka již reagovala na Vaši "poznámku" dostatečně, připojila jeden zásadní podotek: článek je směrován na ty čtenáře, kteří hledají inspiraci pro budování venkovního ustájení. Takoví lidé možná již zjistili, jak je složité dostat se k informacím - spousta koňáků si své vychytávky, postřehy a věci tzv. "z praxe" velmi pečlivě střeží hezky doma, "pod pokličkou" - a nedělí se. Lidé, kteří jsou ochotni pomoci druhým svými vlastními zkušenostmi, věnují hodně času (a věřte, že tvorba takovéhoto článku je opravdu časově VELMI náročná) podrobnému seznámení čtenářů se svým soukromím, si zaslouží minimálně DÍKY od těch mnoha, kteří z jejich zveřejněné praxe čerpají. Naprosto mi uniká smysl hodnocení "štěstí x neštěstí" cizích koní na dálku neznámým člověkem, který navíc zřejmě článek nepročetl příliš pozorně, když nenarazil na několikrát zmiňovanou dostatečně prostornou (pro tyto konkr. koně) pastvinu, na které se koníci mají možnost denně vyběhat. Prosím, zkuste se zaměřit na pozitiva rozhovoru (a celkově na smysl seriálu), než příště veřejně posoudíte a odsoudíte štěstí cizích zvířat. :-) Myslím, že ti, jenž z Toulek čerpají praktické informace (a do budoucna ještě čerpat budou - dílů chystám dost a dost), by Vám za odrazení majitelů venkovek v účasti v seriálu nepoděkovali... Já mám reakce z okolí na ustájení Melichárků (a pohodu jejich koníků) více než kladné. (A těším se, až vybudujete svoje vlastní ustájení, za nabídku podělit se o ně slovem i obrazem s náročnou veřejností!)

  • 7. Renca07

    Trefně napsáno

    13:08 - 09. 03. 2017

    Reaguje na 6.

    Iveto řekla jste to velmi jemně a kulantně - ostatně jak je vaším pěkným zvykem, díky :-)
    Melichárkovi - za mě palec nahoru, krásní a opečovávaní koníci, koberce jsou zajímavá možnost, nenapadlo by mě, že mohou tak doibře sloužit. Jen jsem se chtěla zeptat (i když v článku píšete, že se to neděje), jestli zatím nedošlo k vykopnutí hřebu, připevňujícího koberec do země. Díky za inspiraci

  • 8. mirka.sean

    odpověd Eva Jelínková

    13:32 - 09. 03. 2017

    Reaguje na 5.

    zkuste kontaktovat firmy které dělají pokládky koberců a zběrné dvory. Chce to ovšem zajet osobně, nebot vím, že na telefonickou prosbu nikdo nereaguje

  • 9. mirka.sean

    odpověd Renča 07

    13:39 - 09. 03. 2017

    Reaguje na 7.

    opravdu k vytažení hřebů nedochází ani když je rozmoklo po deštích. I nám dá poměrně práci je vytáhnout, když je třeba a někdy koberce víc vypnout-chozením se tak nějak vytáhnou a třeba někdy zvlní. Takže hákem od krbovek koberec podebereme, hřeb vytáhneme, koberec dovypneme a znova zajistíme.

  • 10. Peji

    Jakou stranou

    14:38 - 09. 03. 2017

    O kobercích jsem už také něco načetla. Už je mám připravené na příští zimu. Někde jsem četla názory, že by se měly pokládat rubovou stranou nahoru. Jak je máte vy? A máte představu, jak dlouho vydrží? Moc děkuji za prima článek.

  • 11. pipilota

    Lepší než box

    14:39 - 09. 03. 2017

    Reaguje na 2.

    No když si uvědomím jak je koním v boxu... Tohle je moc pěkné rešení pro koně kterému se na pastevku zdravotně nedařilo. Já bych s takovým ustájkem byla spokojená (lépe kdyby bylo pro 4 koně).
    Bohužel není mnoho kvalitních pastevek a tak se koně chovají i v jiných typech ustájení. Tohle je takový velký venkovní box pro 2 koně, výběh s pastvou mají ještě jinde.

    Jo a kus zátěžového koberce máme ve vchodu do "tankodromu", je to sice zablácené, ale už se tam nepropadají gumáky do hloubky. (jakože i polovičatá a dočasná řešení mají smysl).

    A velký obdiv za to, že si nezničily zahradu štěrkem (on ji někdo zdědí a bude chtít třeba ovoce, ne koně)

  • 12. mirka.sean

    Odpověd Peji

    16:06 - 09. 03. 2017

    Reaguje na 10.

    Na kobercování se používají koberce zátěžové-jak popisuji ve článku-je to takový filc lisovaný, nemají vazbu. Takže jsou z obou stran úplně stejné a je jedno kterou je položíte. Koberce s vlasem nebo s očky mají vazbu a nedoporučuji je z důvodů zmíněných v článku. Rozpadnou se velmi brzy. Naše koberce přečkali 2 zimy a jsou celkem v pohodě.

  • 13. mirka.sean

    odpověd Pipilota

    16:17 - 09. 03. 2017

    Reaguje na 11.

    Děkujeme za pochvalná slova, potěšila. Ano-toto ustájení bylo takto zvoleno hlavně ze zdravotních důvodů Bubíka. Vím, že mu mohu poskytnou péči v kteroukoliv denní hodinu a mám nad ním celý den kontrolu, kdy kašle nebo mu není dobře. Je to fajn koník a péči si zaslouží. Koberce při troše péče vydrží velmi dlouho a dobře se udržují. Udržují i přirozenou vlhkost kopyta bez bláta. Ano jak píšete, nechtěla jsem jednou dětem zanechat makadamovou zahrádku, kde nezatlučou ani stanový kolík. Takhle koberce svineme a můžeme jít sázet brambory :-)) Za váš komentář díky. Mirka

  • 14. Karkule

    Koberce

    21:32 - 09. 03. 2017

    Koberce jsme letos přes zimu použily s kamarádkou do výběhu jen jako podložku pod skruž s balíkem sena a okolo cca 2 m, protože tam stojí koně nejčastěji a je tam nejvíc bobků. Jeden z koníků trpí na podlomy a směs bláta a bobků je na ně nejhorší.
    Koberce se výborně uklízely. Celkem byly čtyři. Nejlepší byl takový plyšový s gumou vespod. Teď je odvezeme do sběrného dvora a na příští rok seženeme jiné. Budu je shánět průběžně. Hledala jsem na bazoši inzeráty "za odvoz" a sama jsem si inzerát dala. Vím, že jiná kamarádka je měla ze sběrného dvora, musela se tam chodit poptávat.

  • 15. Vilenica

    Děkuji,

    09:11 - 10. 03. 2017

    že jste "šla s kůží na trh" a ukázala, jak se mají koně u Vás doma. Zajímavý mi přijde nápad s plastovou lahví a kamínky (Je volně nebo uvázaná?). Děkuji a vyzkouším. Oceňuji i to, že si nechcete "zničit" zahradu hromadou štěrku a našli jste jiné řešení, které je odstranitelné. :-) A nevadí noční osvětlení sousedům? Krásný den.

  • 16. mirka.sean

    odpověd Vilenica

    10:40 - 10. 03. 2017

    Reaguje na 15.

    Děkuji. Lahev s kamínky má jednu uvázanou na větvi, druhou volně hozenou na zemi. Opravdu koberce volně na zemi mají řadu výhod-mokrý podklad je měkký, udržuje dobře vlhkost kopyt bez nečistot a kamínků- Koně je mají rádi-rádi na nich spí venku. Noční osvětlení je velmi tlumené-jsou to jen solární lampičky od sousedů ani vidět nejsou. Ostatní si myslí, že tam máme kamery-což je také velká výhoda :-)) Jsem při tomto ustájení ráda že vím, že mi nikdo koně něčím nenacpe, neporuší ohradu a koně nepustí na silnici, nemá šanci mi ho odcizit, nebo zranit. A taky mi na nich nikdo v ohradě nerajtuje, když nejsem přítomna. Prostě super. :-))

  • 17. katkak

    Podkovy

    11:37 - 10. 03. 2017

    Dobrý den,
    děkuji za super inspiraci, už mě to někdy také napadlo, ale zavrhla jsem s domněnkou, že koberec nemůže v bahnitém období dobře fungovat. Díky moc za zkušenosti. Ještě jsem se chtěla zeptat, zda nemáte vyzkoušeno i s okovanými koňmi? Děkuji. Pěkný den. Katka

  • 18. mirka.sean

    odpověd katkak

    12:42 - 10. 03. 2017

    Reaguje na 17.

    Dobrý den- koníky nemáme kované, ale určitě by záleželo hodně na druhu podkov, aby podkovou neprošlápl skrz a neuvíznul za koberec. Pantoflice by určitě nevadily, ozuby ano. Hezký den

  • 19. pipilota

    Plastové hračky

    08:03 - 11. 03. 2017

    Si dovolím poznámku z vlastní zkušenosti - POZOR na tenkostěnný plast. Koně kteří se zajímají o takové hračky je často zkoumají zubama a tím vzniká nebezpečí sežrání kusu plastu. Já jsem vybírala spíše kanystříky z tlustostěného plastu (sirup, olej - od 1l až ke 5l, různých tvarů od různých výrobců; bylo to ze stravovacího provozu - poptejte se ve školní jídelně). Stejně jsem je kontrolovala a rychle vyhazovala ty nakousnuté a taky koně umí odšroubovávat vršek. Za čas je to přestalo bavit. Nahradila jsem pár řetízky.

    V obchodech se dá sehnat pěkné koňohračky do boxu, ale nikdy nevíte jestli to bude toho Vašeho zajímat :-) Proto jsem "recyklovala" a hlavně to dozorovat aby nebyly nebezpečné při kousání.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: