Toulky po venkovních chovech - Statek u Rezků

19. 3. 2017 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: Tereza Rezková

Rodinná stáj v Dědicích (okres Tábor), postavená na zelené louce, úplně od nuly - to je Statek u Rezků. Pokud si některá ze čtenářek právě láme hlavu, jestli se jí povede skloubit mateřství s koňmi, vřele doporučuji kouknout, jak to vyřešila Tereza. Je to totiž máma tří dětí - a to malých, neposedných klučinů. S těmi obstarává denně koně i domácnost. Šikovná ženská, která umí vzít za práci, se super chlapem do nepohody - však posuďte sami:

1. Jak byste charakterizovali své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu? A co byste nám prozradili o sobě?

Naše rodinné venkovní ustájení se datuje od roku 2008, kdy jsme si přestěhovali domů své dva koně. V té době jsme získali zpět od zemědělce část našich polí a mohli jsme začít budovat. V první fázi jsme cca 1 ha ohradili páskou a prostě tam koně vypustili, ať si s tím nějak poradí (vzhledem k tomu, že zemědělec se o pole moc nestaral, sklidil asi víc pýru než obilí a podle toho to tam vypadalo). Další skoro 2 ha jsme pak oseli pastevní směsí a těšili se, jak jednou budeme mít seno. Zatím naši koně chodili bydlet k sousedům, kteří měli koně také, tak byli všichni pěkně pohromadě. Teprve o rok a půl později jsme postavili na pozemku velkou dřevěnou stodolu, jejíž 2/3 slouží na uskladnění sena a slámy a zbývající 1/3 potom koním jako přístřeší a nám jako sedlovna. Postupně jsme ohrazovali další plochy, velkou pastvinu změnili na několik menších, leč stále to nevyhovovalo, a tak jsme v roce 2011 celé prostory komplet předělali.

 Vybudovali jsme tak něco jako Paddock Paradise – trvale přístupnou cestu kolem provozní části pozemku, a uvnitř dvě menší pastviny, jízdárnu a kruhovku. Na podzim 2013 přibylo zázemí pro nás - klubovna, ve které si můžeme uvařit nebo i přespat. Každoročně něco trochu předěláváme, budujeme a vylepšujeme. Jde to pomalu, vzhledem k finanční náročnosti a 3 malým dětem za zády. :-)

Aktuálně slouží areál pro naše 4 koně již osmým rokem. Máme také volné místo pro případné zájemce o ustájení. Do budoucna plánujeme rozšířit stádo na 8 - 9 koní, v závislosti na tom, jak poporostou děti (máme tři poměrně dosti živé kluky a na celé hospodářství jsme sami), abychom měli více sil všechno obstarávat. Koně jsou pro nás především parťáci, postupně měníme styl naší práce - z klasického „oddílového stylu“ jsme před léty přešli na NHS a v současnosti se čím dál více orientujeme na pozitivní posilování - a velice nás to baví. Závodně se věnujeme vytrvalosti. Občas se k nám přijdou svézt děti, které krom ježdění učíme i práci ze země. Také pořádáme kurzy a semináře ve spolupráci s naší dlouholetou kamarádkou Janou Lohrovou (viz "Kůň je přítel") věnované pozitivnímu posilování, vytrvalosti a rekreačnímu ježdění – semináře nejsou laděné pro výkonnostní sportovce na vysoké úrovni, nýbrž právě pro lidi, kteří mají koně jako svoji rodinu a kteří welfare a celkový dobrý vzájemný vztah kladou na první místo.

Koně nás neživí a asi ani nikdy nebudou, je to jen takové "kapku" náročnější hobby. :-) Staráme se také o pejska, kočku, slepice, zahradu (domácí zeleninka a ovoce jsou prostě nej!) a samozřejmě domácnost. Velikou výhodou je, že jsme na všechno dva. Pokud nejdeme ke koním i s dětmi, funguje nám dobře systém, kdy jeden lítá kolem zvířat, druhý se věnuje klukům a domácnosti nebo zahradě, a tyto role si libovolně dle potřeby střídáme. Každý umí obstarat všechno. Protože zatím nebydlíme přímo u koní, ale 300 metrů po silnici dál, tak to občas bývá dost náročné. Situace, kdy člověk potřebuje vrtačku u koní, a ta je zrovna doma, nebo naopak doma hledáme motorovou pilu na přípravu dřeva na zimu - a ona je zrovna u koní… :-)

 Každodenní oblékání dětí a tahání často vzdorujícího potěru s sebou je také občas zážitek jen pro silné povahy! :-D Asi největším megapomocníkem byl šátek a ergonomické nosítko. I dnes, kdy je nejmladšímu 2,5 roku, občas ještě po nosítku sáhnu, když potřebuji jít na procházku s koněm na ruce. Ti dva starší (6 a 8 let) výjimečně i pomohou, nejmenší naopak "pomáhá" neustále a s naprostým nasazením (a je jedno, jestli u koní, doma nebo na zahradě) :-) Občas nám také vypomohou babička s dědou, když pohlídají kluky. Teď, co chodím do práce, jejich pomoc oceňuji snad nejvíc v dosavadním životě.

Samozřejmě chodíme normálně do zaměstnání. Dokud jsem ještě byla doma na mateřské, vzala jsem si nejstaršího syna na rok do domácího vzdělávání. Dokud jsem nemusela nastoupit do práce, dalo se to. Mimochodem velmi zajímavá zkušenost, doporučuji! :-) Teď už je syn opět v klasické škole, a o úkoly se naštěstí stará již převážně sám, takže jedna z povinností nám odpadla.

 2. Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

Máme, zmíněná 1/3 stodoly je uzpůsobená jako venkovní dvojbox se dvěma vchody a jeden malý box. V zimě mají koně vše otevřené a volně přístupné jako přístřešek. Malý box zároveň slouží jako případná marodka nebo samostatný přístřešek v případě, že potřebujeme jednoho koně na nějaký čas oddělit od zbytku stáda. Přes léto boxy nevyužíváme, koně mají stín, závětří i relativní ochranu před běžným deštěm pod stromy na pastvině. Rádi bychom ještě prostor před boxy zastřešili, byť takto dodatečně to bude trochu oříšek (jedna z mála věcí, které jsme nedomysleli již při samotné stavbě).

3. Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně?

Přes zimu (cca listopad – duben) mají koně k dispozici 3000 m2 a jak počasí dovolí, mají přístup i na část louky s nedopasenými otavami. V sezoně otevíráme koním i zadní část cesty, takže mají trvale 5500 m2, a k tomu porůznu paseme na dalších 1,5 ha pastvin a 5,6 ha luk, které sečeme na seno. Koně potom vypásají otavy. Většinou musíme i hodně mulčovat, pastvy je víc, než co koně v rámci zachování jejich zdraví zvládnou. I z tohoto důvodu uvažuji o nabídce ustájení pro březí kobylku. Pokud se zadaří a naše Jiskra zabřezne, mohla by si tu příští rok hrát dvě hříbátka.

K ohrazení pastvin používáme jako sloupky druhojakostní střešní latě, 7 Kč/bm. Máme pilu 1 km od domu - takže za rohem... :-) Pásku jsme měli rádi 1cm ECO, jenže změnili výrobu, ubrali z ní jeden drátek :-(, takže jsme zkusili červeno-bílou TopLine. Ta nám nevyhovuje vůbec, rychleji se přepaluje a když ji koně protrhnou, znehodnotí se mnohem delší úsek než u staré ECO pásky. Teď máme z Kamíru modro-bílou, dost drahou, a ještě jsme ji nevyzkoušeli. Na sezónní chvilkové ohrazení máme koupenou onu ECOpásku, která je úžasně levná a jako dočaska postačuje. Na zimu necháváme pastviny bez proudu, takže natáhneme starou pásku, kterou vždy před sezónou jen smotáme a zase použijeme příští zimu. Kdysi jsme měli ohrazeno 2cm páskou. Bohužel jsme na kopci, hoooodně vyfoukaném kopci... takže s širší páskou se navyšoval počet vylomených sloupků, jak se do ní opíraly silné větry. Nejraději bychom koupili lanko, ale máme hrůzu z případných úrazů. Za důležitý považuji i fakt, že veškeré prostory jsou koncipovány tak, aby kamkoliv dokázala vjet i velká technika. Díky tomu můžeme např. využít pomoc traktoru při zvedání ulehlého koně, jak se nám zrovna nedávno se starouškem stalo.

4. Máte na pastvinách přístřešky?

Přístřešky na pastvinách nemáme, v zimě mají koně stabilně otevřeno do boxů, takže si chodí dovnitř ven po libosti. A přes pastevní sezónu nejraději využívají ochranu hustého stromového porostu kolem hlavní cesty do pastvin. Nicméně máme v plánu dál budovat a přístřešky přímo v pastvinách budou brzy na programu dne, velmi se na ně těšíme.

 5. Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Od jara do zimy mají koně jednu venkovní hladinovou napáječku, kterou denně dopouštíme z hadice, a navíc ještě vanu s dešťovou vodou. Samozřejmě všechny nádoby pravidelně podle potřeby vymýváme. Vodu v zimě zatím dovážíme v kanystrech, ale v letošním roce budeme dělat celou vodu nově tak, aby bylo možné vybudovat nezámrznou napáječku a v zimě konečně odpadlo tahání desítek litrů v kolečku.

6. Jaký systém krmení senem se vám osvědčil?

Krmitelnost stáda je hodně rozdílná, přesto jsme krmení senem uzpůsobili hlavně těm, co tloustnou i ze vzduchu. Seno jsme až donedávna dávali na příděl 2x denně. Díky tomu jsme měli nejen přehled, kolik sena sežerou, ale také optickou kontrolu kvality. Ačkoliv si děláme seno vlastní a je uskladněné pod střechou, nikdy člověk nemůže mít jistotu, že se do balíku nepřimotal mokřejší kousek, který by mohl plesnivět. Koně dostávají seno do krmelců překrytých sítí s malými oky. Nebo do sítí zavěšených v boxech či na stromech. Nebo také volně kupičkujeme po celé délce cesty. Všechno závisí na ročním období i aktuální situaci, pružně upravujeme způsob i množství krmení, jak je zrovna potřeba.

 Seno mají koně k dispozici i v pastevním období, aby si mohli trávu proložit suchým. Současně k tomu mají k dispozici také slámu, aby měli co žvýkat, když dojde výživné seno, a zároveň nešli do ještě větších šířek, než jsou… Nicméně kvůli nejstaršímu členovi stáda, který má již horší zuby a pomaleji kouše, jsme teď nově museli sáhnout po klasické verzi – navalení celého balíku do krmelce a zakrytí sítí. Díky tomu, že seno nikdy nedojde, se může staroušek v klidu nažrat, nehrozí, že mu to ostatní snědí dřív. A kupodivu nejen, že ostatní koně nekynou do nezměrných šířek, ale balík nám vydrží stejně dlouhou dobu, jako když jsme dávkovali. Seno a slámu máme uskladněné trvale pod střechou, balíky stojí na paletách a v jednom rohu jsme zvýšili podlahu - tam načínáme balíky sena určené k dávkování a slámu na stlaní lehacího místa.

7. Jak krmíte jádrem?

„Jádro“ dáváme jednou denně, tak, aby se všichni v klidu nažrali. Dědoušek dostává do žlabu ve velkém boxe, mlaďochovi dáváme kýbl na zem v malém boxe a kobylám zavěšujeme kyblíky na krmelec. Nicméně jedině staroušek má opravdu plný žlab (bezobilného krmiva), přesto je stále hubený jako lunt. Ostatní dostávají jen lněné semínko a vlastní míchanou směs slunečnice, sušené zeleniny, karobu, semínek a dalších drobných doplňků pro nechemické doplnění vitamínů a minerálů - a vypadají více než dobře :-).

 8. Jak a čím máte zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

Před boxy jsme hned při stavbě stodoly navezli velmi silnou vrstvu štěrku. Z počátku to bylo šílené, vybírání bobků a celkové uklízení bylo opravdu dost náročné. Postupně se štěrk různě zašlapal, vyhrabal a ve výsledku zůstal velmi příjemný plac, který je dostatečně zpevněný a zároveň propustný. Občas se na něm udělá 1-2 cm jemného bláta, které je ale zanedbatelné a velice rychle vysychá. V minulém roce jsme na podzim položili kolem jednoho krmelce rohože ToSi-Plast, zatím se opravdu osvědčují a rozhodně máme v plánu takto zpevněnou plochu rozšiřovat. Druhý krmelec je postavený na dalším zpevněném malém plácku – starých cihlách, které jsme dávali do jemného bláta. Přicucly dokonale k podloží a perfektně drží.

9. Nastýláte koním? Kam?

Ano, obzvláště v období bahna a nebo zmrzlých kráterů jim tvoříme venku slámová místa, kde si mohou lehnout. V boxe nenastýláme, používali to pak jen jako záchod, nelehali si tam. Do boxu dostávají slámu pouze do rohů na žraní.

10. Používáte nějaké zpomalovače (sítě, rošty) při krmení senem?

Ano, sítě s malými oky. Dříve jsme dávali karisíť, ta má ale oka dost velká a pro naše pažravce to jako zpomalení moc nefungovalo. Každopádně ať už sítě nebo karisítě, je to báječný výmysl, koně seno nevyhazují a nezadupávají, a žerou stejnou dávku pomaleji a rovnoměrněji.

11. Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

Nedekujeme, zatím to nikdy nebylo potřeba. Ale jednou se může stát, že deku bude potřebovat staroušek a pak se tomu samozřejmě nebráníme. Stejně jako je pro nás v pořádku používání odpocovací deky po velké práci nebo pláštěnky v případě nemoci koně. Jak říkáme „všeho s mírou a selským rozumem“. V létě používáme repelenty a masky dle potřeby, v minulém roce nosila jedna kobylka ekzemovou deku, protože se projevila jako muchařka.

12. Máte nějaké osobní vychytávky, o které byste se podělili se čtenáři?

Vychytávky máme spíš pro nás lidi, aby se nám co nejlépe všechno obstarávalo. Teď nejnověji jsme přidělali na valník vyndavací desku, díky které se dá vlečka plnit do maximálního objemu a nepadá z ní hnůj na zem. Deska je samozřejmě připevněná tak, aby se dala zavřít zadní sajtna. Báječná věc! :-)

 Ačkoli již máme do stodoly dovedenou elektřinu, dříve tomu tak nebylo, a přesto jsme vymysleli způsob, jak si tam rozsvítit. Koupili jsme LED pásky, nastříhali je na půlmetrové kousky a dali všude, kde se hodily. Šťávu jsme do nich přivedli klasickou dvojlinkou, vedenou do vypínačů, a z vypínačů dál ke klasické autobaterii. Tento systém používáme dodnes, jen baterii máme trvale připojenou na nabíječce, místo toho, abychom ji museli jednou za čas odnést nabít domů.

Také si velmi pochvalujeme náš záchod – potýkali jsme se s tím, jak to zařídit, kde vykopat díru pro kadibudku, kde by to nevadilo a tak… nakonec jsme objevili separační toaletu. A bylo po problému! Vyrobili jsme klasickou kadibudku, která ale nestojí na díře, nýbrž normálně na dlažbě. Pod prkýnkem je strčený kýbl s pilinami, do kterého padá „tuhý odpad“ (vynášíme na hnůj), zatímco vepředu prkýnka je jakoby „trychtýř“, který odvádí hadičkou moč do země. V budce díky separaci a hoblinám nic nesmrdí a jako luxusní bonus, který ocení především dámy, musím napsat, že díky materiálu (tvrzený polystyren), prkýnko nestudí ani při -20 °C.

Máme rádi u koní pořádek, všechno nářadí má své místo, pověšené na stěně tam, kde je dobře po ruce. Zimní výběh hned u stodoly/boxů máme ohrazený tak, že je možné pouhým zavřením pásky s rukojeťmi udělat 4 samostatné ohrádky pro dočasné oddělení koní. Úvaziště je prozatím řešené klasickými kruhy připevněnými k venkovní stěně boxů, časem bychom rádi udělali ještě jedno mimo ohradu.

 No a již mne napadá jen jedna maličkost - jistě znáte ten pocit, kdy v největší vichřici zrovna rozvážíte seno a slámu, přičemž vám polovina nákladu z kolečka odlétne do okolí… tento problém jsme vyřešili naprosto jednoduše: na cestu mezi stodolou a krmelci nebo slámovišti dáváme přes plné kolečko obyčejné napínací prostěradlo z dětské postýlky. :-D Jinak do budoucna je pro koně v plánu vybudování brouzdaliště, které bude „napájené“ vodou ze střechy budoucího přístřešku.

13. Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit?

Když bych sečetla ranní i odpolednovečerní péči, tak přes zimu je to při 4 koních cca 2,5 – 3 hodiny. V létě pak většinou stačí 1 - 2 hodiny. Každý den poctivě sbíráme hromádky v celém prostoru a hrabeme staré seno kolem krmelců, prokydáváme „slámoviště“ a vybíráme bobky. Dříve jsme vysbírávali i louky, ale teď to tam necháváme z důvodu zahnojení, ty nejstarší jsou již trochu vyčerpané. To ale mluvíme o takové té každodenní činnosti, ve skutečnosti k té práci musí člověk připočítat i mnoho hodin strávených s kosou či křoviňákem, opravami ohrad nebo sušením a uklízením sena (díky bohu za velké stroje, které si můžeme pronajmout!), hrabáním listí či péčí o rostliny kolem, plus nejrůznější další údržbou a budováním plus neustálými nutnými opravami areálu.

Jezdit? Co to je? :-D Ba ne, někdy se do sedla dostaneme, ale že by to bylo každý den, to vážně nehrozí. Když už by náhodou zrovna čas byl, tak se většinou najde něco jiného, co člověk potřebuje bezodkladně udělat… mnohem častěji si jen tak hrajeme ze země (jak jinak než s klikrem a odměnami). Ono ale natáhnout se po práci do houpací sítě a koukat na spokojené miláčky, kteří se zrovna přišli z pastvy napít - to také není úplně k zahození! :-)

A tímto optimistickým konstatováním bych rozhovor s neskutečně pracovitou manželskou dvojicí Úžasňákových :-D ukončila. Ze srdce přeji, ať se celé sympatické rodince v životě daří! (A velký dík za čas, který přípravě rozhovoru převážně Terezka věnovala.)

Můžete prozkoumat také jejich webové stránky: www.statekurezku.cz

Podobné články
Nedopasky jsou ostrůvky života pro ty, kteří na vypasených plochách nepřežijí

Stav krajiny České republiky je dlouhodobě neutěšený a seznamy ohrožených druhů naší flóry a fauny nabízejí mimořádně smutnou statistiku. Ne vše…

Třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) - expanze tohoto druhu představuje vážný problém v některých nesečených
přírodních lokalitách, kde obrovská hmota stařiny této třtiny vytlačuje biologicky cenné druhy a potlačuje rozmanitost
porostu. Koně vypásáním těchto lokalit významně pomáhají s expanzí této lipnicovité traviny.

Věděli jste, že koně při extenzivní pastvě (tedy takové, kdy je málo zvířat na velké výměře) vytvářejí příznivé podmínky pro ohrožené druhy hmyzu a…