Toulky po venkovních chovech - Ranč Radvanec manželů Pazourkových

17. 10. 2017 07:00

Obrázky: 38

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: Monika Pazourková Seriál: Venkovní chovy a inspirace Počet přečtení: 5475 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Kdo z koňáků by nemiloval voňavé koňotoulání? Jen vy a parťák kůň, čistý vzduch, nádherné přírodní scenérie, pohádkově kouzelná krajina... Že takové možnosti v okolí vaší stáje postrádáte? Že o vyjížďkách v lesích a skalách jen sníte? Že jste nikdy neplavili své koně? Tak to honem napravte! Třeba dovolenou na ranči, jehož okolí všechno zmíněné nabízí v hojné míře. Nebo si sem koníka rovnou nastěhujte! Dnešní díl Toulek je totiž přesně tou pravou odpovědí všem, kdo se po úžasné, dechberoucí přírodě ptají. Zavedu vás do okresu Česká Lípa, konkrétně do malebné obce Radvanec...

Monika Pazourková, blonďatá polovina manželského páru, který se vzorně stará o vlastnoručně zbudovaný a opravdu krásný ranč, nejen, že ochotně odpovídá na otázky, ale umí i krásně vzpomínat:

Před 20 lety si manžel koupil první vlastní koně - a jako většina konáků je měl zprvu v nájemní stáji ve vedlejší vesnici. Bohužel zde i přes řádné placení ustájení byli jeho koně bez dovolení využíváni v místním jezdeckém kroužku pro výcvik dětí. S majiteli stáje nebyla domluva, soukromé koně i přes manželův nesouhlas nadále využívali pro své potřeby, což dalo nakonec impuls k rozhodnutí zařídit si stáj vlastní. A zde se začínají rodit základy zdejšího ranče v Radvanci. Prvotní myšlenkou byla maličká stáj pro 3-4 vlastní koníky. V tu dobu ale manžel ještě žil a podnikal v Děčíně a časté dojíždění za koníky časově velmi vysilovalo. Takže když mu osud do cesty přivál nadšeného člověka, který stál o společné podnikání s cílem vybudovat na Radvanci velký a kvalitní chov fríských koní, neváhal.

Myšlenka ho nadchla natolik, že prodal děčínský dům, ukončil své podnikání a naplno se začal věnovat budování ranče: výstavbě stájí, seníků a trvalého bydlení. A tak zde brzy vyrostlo 8 boxů (z toho 4 porodní s kamerovým systémem), nad stájemi seníky, 2 sedlovny, krmírna, kočárovny, baráček k trvalému bydlení... Společník přikoupil několik dalších pastvin, postavilo se kvalitní hrazení, na každé pastvině vyrostl prostorný dubový přístřešek, zbudovaly se přívody k vytápění nezámrzných napáječek - a začaly přicházet první fríské kobylky zakoupené přímo v Holandsku. Dbalo se na dobré původy pro budoucí kvalitní chov. Počet chovných klisen se zastavil na čísle 10 - s tím, že se jich většina nechala hned v prvním roce zdejšího chovu připustit nejlepšími chovnými hřebci přímo v Holandsku. Vize byla taková, že se potomstvo bude nabízet k prodeji až jako hotoví tříletí koně. A protože se každý rok připouštělo 4 - 6 klisen, brzy se počet koní přiblížil téměř 40 (včetně maličkatého chovu QH).

Ranč Radvanec najdete i na Facebooku.

Společník sice velmi dobře platil za péči o své "černé perly", ale ukázaly se první trhliny v takto rozsáhlém chovatelském plánu: sehnat spolehlivé, šikovné zaměstnance rovnalo se zázraku a i když později jeden takový přibyl, stále to bylo málo. Při zdejším počtu koní polykal provoz hospodářství veškerý čas, což si vybralo svou daň v podobě rozpadu prvního manželství mého muže. Navíc, i přes tu nejlepší péči a skutečně velmi kvalitní krev našich koní (tehdy největší soukromý chov frísů zde v republice), se velmi podcenila propagace kvality. Prodej fríských koní nejvyšší urovně, která v naší republice byla ojedinělá, dokázal tehdy ocenit málokdo. Navíc se již trh pomalu začínal sytit nekvalitními frísy naváženými z Holandska (na rovinu - chovatelský odpad!) a jelikož málokdo opravdu rozuměl jejich původům a tomu, jak má výborný frís vlastně vypadat, situace hbitě využili schopní překupníci a trh zasytili vesměs velmi nekvalitními koňmi. V kombinaci s naší špatnou propagací to vedlo v neschopnost umět se dobře prodat. Naši původově tak skvělí koně zůstali "zapomenuti" - a jen hrstka lidí, kteří frísům rozuměli a ocenit je dokázali, si k nám našla cestu. Což vedlo k obrovské frustraci našeho společníka, který se nakonec bez porady s mým manželem začal špičkových koní v afektu zbavovat za zlomek jejich hodnoty, s jediným cílem - urychleně skončit.

A tak jsme během necelých dvou let přišli o veškerý příjem. A protože si pan společník výslovně nepřál, aby se zde nabízely služby tzv. pro veřejnost (ustájení, jízdy pro turisty, víkendové ubytování na ranči...), zbylo nám jen několik vlastních koní a zoufalá otázka "co dál?". Najít klientelu pro ustájení není vůbec snadné. Za ty roky, co se zde klienti kvůli společníkovi odmítali, přestala veřejnost s naší stájí v oblasti služeb počítat. A tak, jelikož manžela velmi baví zápřež, navíc je to pro něj takřka životní styl, nakoupil několik nových luxusních kočárů (má perfektně vycvičenou páru fríských valachů) a začal nabízet svatby v kočáře, slavnostní projížďky na nejrůznější příležitosti či jen tak pro radost. Na uživení celého ranče to samozřejmě nestačí, a tak se stále snažíme najít 5-6 pohodových majitelů soukromých koní na ustájení, ale i jako parťáky pro společné putování zdejším překrásným terénem.

V současnosti upravujeme i naši chaloupku, kterou nemáme zakomponovanou přímo do areálu, ale stojí trochu bokem jako samostatný objekt - rádi bychom ji od příští sezony nabídli zájemcům o pobyt u našich koní, ale klidně i jako samostatné dovolenkové bydlení s vlastním koníkem. Chaloupka má sociální příslušenství, terasu s grilem a veškeré maximální pohodlí, navíc s možností u kávičky pozorovat pasoucí se koně. V omezené míře nabízíme i vyjížďky na koni (spíše pro pokročilé). Nemáme sportovní ambice, koně děláme pro radost (i když jsou kvalitní krve). Snažíme se nabídnout každý rok jedno dvě hříbátka našeho chovu plemene APH, příští rok bude i hříbě BP, letos máme k prodeji specialitku Warlander hříbě.

1. Jak byste charakterizovali své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

Preferujeme pastevní ustájení v režimu 24/7. Venkovní ustájení se nám po zkušenostech prostě osvědčilo (jak z hlediska zdravotního, tak psychického) - určitě ho neprovozujeme z důvodů absence boxů. Pohodu koní zajišťujeme (na to opravdu velmi dbáme!) rozdělením stáda do menších skupin podle vzájemné snášenlivosti jednotlivých koní. Jen pohodové stádo, ve kterém jsou si členové vzájemně nakloněni, může dlouhodobě prosperovat. Navíc jsou potom koně pod sedlem vyrovnanější, "nevymýšlí" ani po delší jezdecké přestávce. Venkovní chov pomohl i klientským koním u nás - například sem přivezli dýchavičnou, velmi hubenou kobylku QH, která mnoho času trávila v boxovém režimu. Po přesunu k nám do pastevního ustájení a po začlenění do vyhovujícího stáda, s kvalitním bezprašným a bezplísňovým senem, se její zdravotní stav velmi zlepšil, krásně přibrala, dýchavičnost téměř zmizela - projevuje se jen při velmi teplém počasí a špatně zvoleném povrchu při vyjíždce. I léta boxovaný plňásek se postupně velmi dobře aklimatizoval na venkovní režim bez potřeby dekovat, naopak to zdraví koníka utužilo a zlepšilo (čemuž dopomohly i zdejší kopcovité pastviny). Hřebce máme v současnosti 3, jejich počet ale není stálý. Bývají ve stádě spolu, tvoří čistě hřebčí skupinku, bez valachů. Neseparujeme je, dbáme na sociální vyžití a spokojenost všech zvířat u nás. Hřebci jsou k lidem kontaktní, navzájem se dobře snáší a tím, že mají kobyly denně na dohled, je tolik neřeší - na rozdíl od hřebců, kteří jsou v jiných stájích přísně izolováni na samotkách tak, aby klisny pokud možno ani nezahlédli. V současné době zde máme 15 koní, kapacita ranče je až 30 koní. Ve stávající podobě jsme v provozu 13 let.

 2. Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

Ano, boxy ve stáji samozřejmě jsou - venkovní chov koní přece neznamená, že v případě nemoci nebo porodu jsou zvíře, veterinář i ošetřovatel odkázáni jen na rozmary přírody... :-) Chceme koně venku, ale nechceme sebe ani majitele zde ustájených koní ochudit o luxus suchého zázemí při manipulaci se zvířaty, vyberou-li si je. Ani nenutíme naše kováře k práci v dešti, netrvají-li na tom :-) A zpocenému koni po vyjížďce bez špatného svědomí dopřejeme půlhodinku pod odpockou u plného žlabu... :-) 4 boxy mají velikost 4 x 3 m, další 4 boxy jsou o rozměrech 3 x 3 m a porodní box je velký 6 x 3 m, s možností přepažení. Ten máme osazen kamerovým systémem.

Když jsme budovali, rozhodli jsme o standardní výbavě celého areálu nezámrznými napáječkami, takže i v boxech jsou samozřejmostí, stejně jako krmný žlab, držáky na minerální liz a možnost úvazu koně. Také jsme, po zralé úvaze, v boxech nechali na zakázku podle manželova plánku vyrobit krmelce na seno. Jsou kovové, pozinkované. Taková alternativa ke známým jeslím na seno, ale udělané tak, aby koně neprohýbali hřbet, ale mohli žrát s hlavou dole. Tudíž nejsou k zavěšení na stěnu, ale na zem do rohu. Koně nám díky takto "ohrazeným rohům" seno na zemi nerozhrabávají a nekálejí do něj. Boxy vnímáme jako potřebné při nemoci koní, při odpočinku po náročné práci a nutnosti nechat zvíře v klidu sežrat příkrm. V neposlední řadě také k bezproblémovým a hlavně kontrolovaným porodům klisen. Ještě podotknu, že využití boxů je vždy na dohodě s majitelem zvířete, nikomu nebráníme ani ve větší míře "boxování" koní, než jakou preferujeme my.

3. Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně, čím máte plochy ohrazeny? Jak řešíte odklízení trusu a péči o pastviny?

Rozloha pastvin je cca 15 ha. V zimním období se koně přesouvají do menších ohrad o celkové rozloze cca 6 ha. Oploceno máme pevným hrazením - dubové fošny. Letní pastviny navíc v kombinaci s elektrickým ohradníkem. Všechny plochy jsou vybaveny, jak jsem již zmiňovala, vyhřívanou napáječkou a přístřešky. Pastviny se každodenně uklízí od trusu, nedopasky pravidelně mulčujeme, na podzim a na jaře bránujeme a případně doséváme.

4. Máte na pastvinách přístřešky? Jaké?

Ano, naše dubové přístřešky o velikosti 10 x 4 m mají 2 vchody/východy a poskytují dostatek stínu. Vybudovány jsou z bytelných prken. Momentálně máme 3 stejné (na každé z pastvin). Koně je využívají, ale stejně se nejvíce a nejraději zdržují venku v prostoru, a to i za horších klimatických podmínek. Nenastýláme je, pouze někdy, výjimečně (za špatného počasí) uvnitř krmíme senem.

5. Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Koně u nás mají nepřetržitý přístup k vodě v automatických vyhřívaných napaječkách. Je tomu tak ve všech výbězích i na všech boxech. Starost se zamrzlou vodou tak odpadá. Tento systém moc doporučuji každému, kdo zvažuje investice do areálu - je to jedna z prvních věcí, které by větší chovy měly, dle nás, pořídit. Naprostý základ chodu farmy, statku, ranče. Obrovská úspora sil koňáka. A v neposlední řadě se okamžikem pořízení ihned zvedá i samotné welfare koní...

6. Jaký systém krmení senem se vám osvědčil?

Senem přikrmujeme od konce září, října. Záleží na aktuálním počtu koní, s čímž souvisí stav porostu v pastvinách - zda plochy stíhají koně uživit, nebo je už příkrm nutný. Pokud začneme přidávat seno, jedeme v systému "celý balík v kovové skruži, přístup neomezen". Hlavně přes zimu a namáhavá období (vlhko, chlad, větry) chceme využívat faktu, že fermentací vlákniny ve střevech se koně přirozeně udržují v teple.

7. Jak krmíte jádrem?

Jádrem přikrmujeme koně v tréninku, vysokobřezí a kojící klisny, mladé koně - ostatní dle momentální potřeby. Zkrmujeme oves, otruby a různé druhy müsli. Krmíme-li koně po práci, využíváme boxy. Při ranním krmení na pastvinách máme k tomuto účelu na ohradách přidělané žlaby. Koně se naučí velmi hezky respektovat každý své místo a pouze v případě nově příchozích kolegů, kteří zatím náš systém nemají zažitý, musí po určitý čas, než si zvyknou a naučí se, po celou dobu krmení být přítomen manžel. Dohlédne na to, aby si každý kůň v klidu sežral svou dávku a nenavštěvoval žlaby sousedů :-)

8. Jak a čím máte zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

Některá krmeliště jsou dosypána zhutněným materiálem, konkrétně štěrkem. Jiná se nachází na přirozeném pískovém podkladu, tam žádná dodatečná zpevnění nejsou třeba. Všechna namáhaná místa, kde se přes zimu má tendenci tvořit bahno, se zpevňují průběžně hrubým štěrkem. Ať už je to krmeliště či prostory kolem přístřešků. Štěrk se naváží podle potřeby. Některé přístřešky mají pevné dubové podlahy, jinde je jen udusaná hlína.

9. Nastýláte koním? Kam? A jak řešíte hnojiště/odvoz hnoje?

Nastýláme samozřejmě boxy - tam používáme kombinaci pilin a slámy. Přístřešky nesteleme. A odvoz hnoje? Z pastvin se kobližky denně sbírají, proto jsme si na každé vyčlenili jedno až dvě místa na hnojiště, která dvakrát ročně vyvážíme - konkrétně do zahradnictví nebo na určené místo soukromého pozemku mimo obec.

10. Používáte nějaké zpomalovače (sítě, rošty) při krmení senem?

Zpomalovače nepoužíváme, seno na pastvině je pouze v ochranném kruhu, ten dostatečně zabraňuje znehodnocení. Jelikož koně mají k dispozici dost prostoru, využívají ho, nestojí "zaparkovaní" u sena, tudíž problémy s velkými ztrátami nemáme. V boxech máme rohové krmelce, navržené a udělané na zakázku speciálně podle našich představ. Ty jsou také "protiztrátové" dostatečně.

11. Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

Ne, nepoužíváme.

12. Máte nějaké osobní vychytávky (např. větráky v přístřešcích pro tropické dny, drbadla, hračky pro koně, brouzdaliště,...), o které byste se podělili se čtenáři?

V současné době zde nic z výše uvedeného nevyužíváme, pastviny poskytují dostatek koňské zábavy i drbacích míst. Výrazně pomáhá, že nemáme koně izolované, ale ve stádech, to omezuje stavy "nudy" nejvíce, spolu s dostatečnou plochou. Takže pocitem, že by koně potřebovali pomoci s vymýšlením zábavy, zatím naštěstí netrpíme.

13. Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit?

Dohled nad ustájenými koňmi je nepřetržitý, každodenní běžná péče o koně a pastviny zabírá několik hodin, k tomu různé nadstandardní situace také zakrojí do dne až překvapivě, nicméně čas na trénink a ježdění vlastních koní se vždy vyšetří. Právě pastevní režim umožnuje nalézt dostatek času k ježdění, zapřahání i k práci ze země. Naše stáj je založena na filozofii plnohodnotného koňského života a taktéž na kvalitním zázemí pro jejich majitele a jezdce, s tím se úzce pojí i pravidelný trénink a schopnost vyčlenit si na něj ve většině dní prostor.

Moniko, moc děkuji za obětovaný čas (a že ho nebylo málo!) při přípravě rozhovoru. A jako tečku na závěr se optám už pouze na plány do budoucna. Jaké jsou?

Mít 6-8 stálých klientů na ustájení, dále uspěšně rozvíjet kočárové služby - svatby a projížďky. A ročně odchovat dvě tři kvalitní hříbata z vlastního chovu APH, frís, Barock Pinto. Dále bychom rádi přes sezónu nabídli chatku s kompletním vybavením pro zájemce o odpočinek u nás - každý tu může v pohodlí a klidu strávit pár pěkných, odpočinkových dní, ať už u koní, nebo na dovolené s koníkem vlastním. Na všechny se moc těšíme!

Děkuji za příjemné povídání, za ochotně poskytnuté fotografie a ať se daří!

Další díly

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: