Toulky po venkovních chovech - koně na zahradě u Terezy Marešové

20. 02. 2018 06:00

Obrázky: 39

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Spoluautoři: Tereza Marešová Foto: fotoarchív Marešových Seriál: Venkovní chovy a inspirace Počet přečtení: 6547 Počet komentářů: 6 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnešní díl Toulek bude zajímavý pro ty, kteří uvažují nad přestěhováním koní domů, na zahradu. Těšíte se na to? A bojíte se zároveň? Protože sice máte zahradu hodně velikou, ale stejně tušíte, že při stabilním pobytu dvou rodinných koní u domu bude po čase vypadat... jinak?

Tušíte správně! :-) Většinu podzimu, zimy a brzkého jara hodně, hodně blátivě. A v období suchém zase hodně, hodně vydupaně, nezeleně a prašně. Každý strom bude okousaný, každý záhon pošlapaný. Takže stejně brzy veškerou zahradní výzdobu vzdáte a smíříte se s nezeleným okolím v barvách hlíny a prachu - protože prostorám pod okny budou jednoznačně kralovat těžkotonážní obři, nikoli květináče a svěže zelená travička.

Ne že bych jako koňák namítala příliš proti „výzdobě“ v hnědých a šedých tónech, ale přece jen vyznávám názor, že k lidskému obydlí trocha zahradní estetiky, obzvláště na vesnici, tak nějak neodmyslitelně patří... Jenže s koňmi na dvorku nehrozí vykouknout z kuchyňských dveří a pokochat se bujnou zelení a rozkvetlými květinkami. Rozložit dětem deku se svačinou na čisťounkém anglickém trávníčku. Rozestavět květináče a myslet si, že neskončí jako předmět hodný pečlivého prozkoumání. Prostě s idylicky zelenou a vzorně naklizenou představou se hezky rychle rozlučte!

Nebo... nebo snad ne???

Kousek od Jičína žije rodina Marešových. A ti mne rychle vyvedli z pocitu, že něco „nejde“. Protože u Marešových platí, že když se chce, jde prostě všechno! :-)

A jak Terezku, hybnou koňskou sílu rodiny, představit? Nejlépe jejími vlastními slovy, která se sice vztahovala k procesu učení a výcviku, ale dala by se jimi docela dobře vystihnout sama podstata rodinného soužití lidí a zvířat u Marešů:

„Pro mě v učení koní není nejdůležitější to, CO koně naučím, ale JAKÝM ZPŮSOBEM ho to naučím. Zda má při učení dobré, či špatné emoce. V lekcích sázím na pocit štěstí a úspěchu koní, protože zároveň s naučeným cvikem si koně s sebou do budoucna nesou i ty emoce, které učení provázely. A mně jde prioritně o to, aby měli sami chuť a ochotu plnit to, co je učím, aby vedle mne zažívali právě pocit úspěchu, což jim život po boku člověka dělá mnohem pohodlnější.“

Jak byste charakterizovala své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

Letos to budou čtyři roky, co jsme se nastěhovali s našimi dvěma koňmi do malé chalupy s větší zahradou o celkové ploše necelých 5 000 m2. Pro koně bylo vyhrazeno z celkové plochy 3 500 m2. Pozemek se nachází na jižním svahu kousek od Jičína. Na zahradě roste asi 40 ovocných stromů, což je dobrým zdrojem stínu nejen pro nás lidi, ale hlavně pro koně.

Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

Boxy k dispozici nemáme, ale máme možnost je vytvořit během chvilky. Když jsme stavěli přístřešek pro koníky, tak bylo důležité, aby se postavil takový, ze kterého bude možné v případě nouze boxy vybudovat. Takže náš přístřešek má dva vchody a vnitřní společný prostor jde snadno předělit na dva boxy hrazením. Doufám jen, že tato situace nikdy nenastane a dveře obou vchodů zůstanou vždy nonstop otevřené a přístřešek průchozí.

Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně?

Rozloha pro naše koně je malá, a jak jsem psala výše, z celkové plochy se koním vyhradilo celkem 3 500 m2. Měli jsme k řešení jeden problém: protože vlastníme dva alergiky (muchaře), není velké množství stromů pro drbající se koně zrovna nejvhodnější. Jenže na pozemku byla porůznu stromů spousta ‒ a do kácení se nám příliš nechtělo... Naštěstí jsem vždy obdivovala systém ustájení paddock paradise, tak jsme si řekli „proč to nezkusit?“ ‒ a tak u vnější ohrady vznikla kolem celého obvodu ohrada vnitřní, kdy jsme se dokázali vyhnout všem stromům a vznikl kolem dokola trek dlouhý 200 m.

Pár míst jsme rozšířili ‒ pro odpočinek koní a pro plánované další aktivity s koňmi. Protože pozemek byl svažitý a chtěla jsem mít i prostor pro práci, tak kus zahrady jsme srovnali do roviny, kdy na jedné straně jsme zeminu ubrali a navezli na stranu druhou. Tímto vznikla malá jízdárna o rozměrech cca 28 x 19 m. Je součástí treku, tedy koně na ni mají nonstop přístup a využívají ji pro dovádění, válení, odpočinek a pozorování okolí.

Od letošního roku máme v pronájmu navazující vedlejší pozemek, který jsme zatím upravili pro vhodnou pastvu koní. Velikost pozemku je cca 6‒7 000 m2. Po obvodu tohoto pozemku bude umístěn také trek, který bude navazovat na ten současný. Celková délka treku bude cca 600 m. Uprostřed vznikne celkem prostorná pastvina, kdy z první trávy budeme dělat vlastní seno a po seči budou koně vpouštěni i doprostřed na popasení. Do první seče jim na pastvu postačí současná naše zahrada ‒ tedy prostředek mezi trekem.

Díky současným pozemkům od sousedů, které máme k dispozici na sečení, plus s tímto pronajatým, bychom měli být soběstační ve výrobě vlastního sena na celý rok pro naše dva koně.

Máte na pastvinách přístřešky? Jaké?

Náš přístřešek je o rozměrech 6 x 4 m. Je postaven ze základní dřevěné konstrukce a opláštěn je OSB deskami. Střecha je též z OSB desek a následně polaminovaná. U budování bylo naším přáním, aby přístřešek byl co nejvíce prosvětlený, s možností odstranění všech oken v období léta, aby proudil vzduch. Okna jsou po celé délce jedné dlouhé a jedné krátké stěny, jsou tvořeny ze zasouvacích desek z dutinkového polykarbonátu o rozměrech 1 x 1 m. Právě tento výsuvný systém byl tím nejlepším nápadem, koně přístřešek využívají nejen v nepřízni počasí, ale také v horkých dnech, neboť je tam díky proudícímu vzduchu ve vedrech příjemně, využívají přístřešek také k odpočinku vleže (nelehají nikde jinde, ani v trávě, ani na pískové jízdárně ‒ tam se jen válí), k pozorování okolí, ale také bohužel jako WC.

Díky zkušenosti s původním provizorním přístřeškem, kde je v současné době prostor na nářadí, seno a slámu, jsme jako podlahu do nového přístřešku zvolili beton. Hliněná podlaha, ač vždy pečlivě nastlaná, po čase zapáchala a tvořily se velké jámy v místech nejčastějšího močení koní. Loňské jaro jsme na podlahu pořídili rohože To.-Si.Plast, které tvoří izolační vrstvu od studeného betonu.

Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Vodu mají koně k dispozici nonstop, bohužel však zatím nenastaly nutné úpravy pro ulehčení práce s napájením. V létě jsou sice v provozu napáječky napojené na zahradní hadici (plním i velké 80l nádoby ‒ koně mají na výběr), ale v zimě musím nosit vodu z domova ‒ k výkopovým pracím na nezámrzném systému jsme se zatím ještě nedostali, ale rozhodně je máme brzy v plánu!

Jaký systém krmení senem se vám osvědčil?

Hned od začátku jsme šli do adlibitních přídělů. Seno mají u nás koně tedy celoročně a celodenně, v sezoně navíc ještě pastvu na příděl a také dovážíme sekanou čerstvou trávu. Začali jsme umístěním celého balíku do přístřešku, kdy ve finále nebylo potřeba slámy, neboť koně se podestýlali senem natolik vydatně, že jsem přešla raději na sítě. První zimu jsem pro kontrolu spotřeby seno denně vážila a výsledek byl uspokojivý, kdy se koně zkrmeným senem vešli do 2 % své váhy.

Jak krmíte jádrem?

Krmné doplňky dávám valáškovi i kobylce dvakrát denně, vzhledem k alergii jsou na bezobilné stravě. Čas krmení není pro koně nikterak pravidelně stanoven, tím jsou oba v klidu při podávání krmiva a jakékoliv zpoždění mi projde bez stresu a nedočkavosti. V přístřešku mají každý svůj žlab. U krmení neuvazuji, hlídám si je ‒ a v současné době pomocí pozitivního posilování trénuji, aby kobylka, která mívá dojedeno dříve, zůstala u svého žlabu a neodcházela, dokud nedám povel. Samozřejmě koním doplňuji vitamíny a veškeré krmné doplňky mám prodiskutované s odbornou výživářkou.

Jak a čím máte zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

Vzhledem k systému ustájení paddock paradise tvoří koňskou „obytnou“ část trek. Tedy cestičky, které jsou hojně využívané ‒ a tudíž, bohužel, v době dešťů byly zpočátku samozřejmě dost bahnité. Po nastěhování koní domů následovala pár dnů idylka, stromy kvetly, včely pilně pracovaly a koníci si užívali nespasenou trávu na treku. To vše trvalo do prvního deště. U nás je jílovitá zemina, takže bahno se stalo nejen velmi hlubokým, ale i nebezpečným. Ušlapaná vrstva jílu se za deště měnila v klouzačku. Zezačátku jsem si prošla vším, co bahno u koní znamená. Vypadalo to následovně: s radostí jsem popadla vozíček na hnůj, lopatu a francouzské hrábě a vydala jsem se na trek s vidinou dobře odvedené práce ‒ tedy opět čisťounkých cestiček. Vrátila jsem se s nesmírně těžkými sáněmi (kolečka obalená silnou vrstvou bahna), naštvaná, vzteklá a vysílená. Každý den jsem rozbíjela bahenní koule v rousech koní kombinačkami. A to jsem ještě měla veliké štěstí, že si oba koně lehali pouze do slámy pod střechu, takže nebyli obalení blátem celí.

Nastalo samozřejmě přemýšlení o zpevnění povrchu tak, aby bahno nebylo příliš hluboké a koním to nebezpečně neklouzalo (valášek byl mladý a nesmírně pohyblivý). Vyhradili jsme část treku, kam spadalo okolí přístřešku, prostor pro pití a nejširší část cesty ‒ a sem jsme rozhrnuli pár tun štěrku. Začali jsme navážet nejprve hrubší štěrk o frakci 0/32, který jsme rozhazovali jen v takové vrstvě, aby bahno nebylo vidět. Oba koníci neměli problém po kamínkách chodit, tak jsme udupání kamene do zeminy nechali na nich, což trvalo pár měsíců. Tento postup jsme opakovali zhruba každý půlrok, převážně na jaře a na podzim. Padly tam tři vrstvy hrubšího štěrku a tři vrstvy štěrku jemnějšího o frakci 2/5.

Současný stav je takový, že cesta je pěkně zpevněná, při dešti voda steče po treku do trávy, neb je v mírném spádu, a koně si již nevytvoří kopyty bahenní jámy. Kamínky prospěly i kopytům, která jsou výrazně pevnější. Samozřejmě po nějaké době je potřeba vždy znovu štěrk doplnit, neboť se stále pomaličku utápí v zemině.

Bylo potřeba vybudovat i prostor pro mytí koní. Takový prostor, kde nebude problém stříkat vodou a kde se budou dát v čistotě koníkům ošetřovat nohy (mám rousnatá plemena). Ten vznikl hned vedle přístřešku o velikosti cca 4 x 4 m. Prostor se zarovnal a položila se na něj zámková dlažba. Aby zámková dlažba držela pohromadě a nerozjížděla se, použili jsme staré pražce k olemování.

Nastýláte koním? Kam?

Naši koně si lehají k odpočinku jen do přístřešku, ač mají na výběr jak písek na jízdárně, tak i travnatou část mezi trekem ‒ přesto využívají pouze přístřešek, který je nastlán slámou. Kydám dvakrát denně, kdy suchou slámu dám na stranu, aby to přes den nezaneřádili, protože přístřešek používají i jako WC. Večer ji rozházím, plus přidám slámu čistou.

Loňské léto jsem vyzkoušela i granulovanou slaměnou podestýlku. Tyto peletky jsou opravdu skvělé svojí skladností a vytvořeným povrchem pod koňmi, který je měkký, pružný a koně ho neprošlápnou na podlahu. Ale bojovala jsem s velkou prašností, kdy bylo v teplých suchých dnech potřeba minimálně 4x kropit vodou. Navíc vzhledem k tomu, že mám ráda u koní čisto, což znamenalo denně vybírat i počůraná místa, tak na ideální udržovací vrstvu bych potřebovala na den 1‒2 pytle (14kilové) podestýlky na doplnění, což je už finančně dost náročné. Navíc po 24 hodinách bylo počůrané místo cítit čpavkem. Při deštivých dnech v létě se jim tvořily „bačkory“ z nalepené rozpadlé podestýlky na kopytech. V zimě si tuto podestýlku nedovedu představit ‒ koně často chodí dovnitř-ven s kopyty stále obalenými mokrým sněhem ‒ spotřeba by musela ještě povyskočit! Takže jsem se po vyzkoušení vrátila zpět ke slámě ‒ ve vedlejší vesnici máme zemědělce, který prodává malé balíky. Mohu si tam přijet kdykoliv, naberu 10 balíčků slámy na auto (pick-up Navara) a mám na týden vystaráno.

V létě je spotřeba podestýlky menší, protože koně svou „velkou“ potřebu vykonávají pouze venku. V zimě přes noc naši miláčci nevystrčí prdelky do zimy a vykonávají všechno naprosto spokojeně uvnitř, bohužel. :-)

Používáte nějaké zpomalovače (sítě, rošty) při krmení senem?

Jako zpomalovače pro krmení senem se mi osvědčily sítě, a to dva druhy. Dlouhodobě jsme měli síť nataženou přes celou krátkou stěnu přístřešku, která se dala nacpat senem tak, že zásobu měli koníci na týden. Připevněna byla k dřevěným trámům pomocí ohradníkových izolátorů na lanko (viz foto dole ve fotogalerii). Síť měla oka 10x10, což jako zpomalovač úplně nefungovalo, ale i tak ztráty nebyly žádné. Tuto síť jsem chtěla vyměnit za síť s menšími oky, ovšem zde rozhodly finance ‒ nejvýhodnější bylo pořídit síť v metráži, kdy délku sice nabízeli libovolnou, ale šířku jen 160 cm.

Takže jsem nakonec začala uvažovat nad jiným síťovým systémem: nad výklopnou konstrukcí. Jednou z podmínek byla taková instalace, aby plnění senem bylo pohodlné. Ze starých železných drobnějších vrat, která byla určena do šrotu, se využily rámy pro zavěšení sítí. Do spodní části byly připevněny panty, aby byly výklopné, a vrchní část byla opatřena oky pro nandání řetízku s karabinami a také pro zajištění a upevnění přiklopeného rámu ke zdi pomocí dlouhých šroubů. Po stranách rámu bylo potřeba vložit dřevěný trámek, aby nevznikala mezera, do které by se při troše „štěstí“ mohla podařit zaklínit některému z koní noha. Vždy vše „tuníme“ směrem k co největší bezpečnosti pro koně.

Při plnění senem tedy odjistím horní šrouby, nacvaknu karabinkami řetízek a seno vysypu z plachty dovnitř a zavřu. Síť k rámu byla původně připevněna elektrikářskými páskami, ale ty se neosvědčily. Raději jsme si „pohráli“ a propojili každý otvor sítě s rámem silnějším polypropylenovým provázkem ‒ hustější obmotání se vyplatilo a sítě výborně slouží. Rámy jsou umístěny na obou krátkých stranách přístřešku, v zimě doplňujeme každý den a v létě ob den či ob dva dny.

Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

Dekování je u nás velmi specifické. Ač mám zateplené a nepromokavé deky, tak ty nám slouží jen jako pojistka. V zimě a v nepřízni počasí totiž nedekuji ‒ zatím za všechny roky bylo potřeba deku vytáhnout ze skříně jen párkrát, konkrétně na jaře a na podzim, při velkých náhlých změnách teplot. Avšak letní dekování je, bohužel, naší denní rutinou. Máme dva koně muchaře, tedy od vzletu první mouchy nosí letní síťované deky a masky. U repelentů jsem sklouzla k vlastní přírodní výrobě, kdy díky dvěma vzrostlým ořechům, které nám rostou na zahradě, mám účinného repelentu dost na celou sezónu.

S alergií koní na hmyz se snažím bojovat ‒ mým přáním je dosáhnout stavu, kdy nebude nutné v létě dekovat vůbec. Loňskou sezonu se mi povedlo projevy alergie u koní zmírnit, poprvé se nám podařilo téměř nedekovat, ale samozřejmě alergické projevy v srsti byly ‒ i když nesrovnatelné svým rozsahem s jinými léty. Muchařina mi hodně změnila cíle u koní, avšak nelituji a stalo se mi to obrovskou výzvou pro každý rok.

Máte nějaké osobní vychytávky (např. větráky v přístřešcích pro tropické dny, drbadla, hračky pro koně, brouzdaliště,...), o které byste se podělila se čtenáři?

Určitě máme dost vychytávek k ulehčení práce kolem koní. A spousta dalších se plánuje. Od loňského jara máme v přístřešku u koní nainstalovaný stropní větrák, který jsem sehnala z bazaru. Velmi se osvědčil v horkých dnech nejen na odhánění hmyzu, ale i na příjemnější chlazení, kdy koně jeho jemné pofukování moc rádi vyhledávají.

Nově máme nainstalované drbadlo. Sehnala jsem přes bazar staré kartáče, které sloužily pro čistění zeleniny. Při instalaci bylo potřeba skrýt všechny plochy, kde by vykukovala kůra stromu či cokoli ostrého ‒ aby nedošlo k poranění kůže. Doufám, že koně si „kartáčového stromu“ budou užívat a nezničí ho. :-)

Dále je v plánu výroba zatepleného napájení, což bude dle vlastní fantazie za použití potravinářského sklolaminátu a přírodních produktů. Plánujeme také brouzdaliště pro koně, chtěli bychom ho spojit s pěstováním zeleniny a ryb díky systému aquaponie. Přítel i párkrát mluvil o vytvoření nášlapné sprchy koním, což by též mohlo být velmi zajímavé. Hraček si naši koně moc nevšímají, ač mám na přístřešku zavěšený malý míč, ale ráda bych vyrobila výcvikový hrací koutek s odměnami. V plánu máme mnohé ‒ časově je to na pár let. :-)

Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit?

Péče o koně a práce kolem nich je pokaždé časově jiná, ale takový ten základ (vykydat 2x denně, nandat seno, pohrabat roztahanou podestýlku z přístřešku, připravit krmení a dát vodu) je tak 2 hodiny denně na dva koně. Pak se někdy také musí dojet pro seno a slámu, odvézt hnůj (vozíme do místního družstva), upravit trek, ať už jen pohrabáním, či navezením štěrku, upravit povrch jízdárny, popřípadě navézt písek ‒ v rámci neustálého budování to je někdy i na celý den. Čeká nás ještě postavení pevné vnější ohrady, kdy jsme už začali s kůly (díky náletům jasanů podél hranice našeho pozemku).

Za největší úsporu času považuji osvětlení prostoru u koní. Dlouhou dobu jsem veškerou večerní práci (hlavně v zimě) absolvovala s největší kamarádkou ‒ čelovkou. :-) V současné době máme osvětlený venkovní i vnitřní prostor pomocí led pásků, které dají dostatek světla kdykoliv je za tmy potřeba. V zimě díky krátké délce dne nebylo moc možností, kdy s koníky za světla popracovat. Vést kabel na jízdárnu kvůli osvětlení by bylo pracnější, takže jsme nakonec světlo na jízdárně vyřešili pomocí ledkového reflektoru, který je napájen přes měnič napětí autobaterií. Světlo mi tak vydrží svítit něco přes dvě hodiny, což pro naše krátké lekce je zcela dostačující (potom je potřeba baterií nabít).

Na ježdění by čas sice byl, avšak já raději stojím pevně na zemi a na svých ‒ takže s koňmi nejčastěji pracuji ze země, kdy se věnuji pozitivnímu posilování.

Ranní káva s přítelem na terase zahrady, s pohledem na dva pasoucí či procházející se a naprosto spokojené koně, to je sen většiny koňáků. Každý si ho může splnit, někdo dříve, někdo později. Já si vyplnila dětská přání před cca 10 lety, kdy jsem poznala svého životního partnera. Při našich mnohahodinových rozhovorech o životě jsem nejvíce mluvila o koních ‒ a dopadlo to tím největším životním překvapením: s mašlí na ohlávce jsem k Ježíšku dostala 1,5 roku starého fríského hřebečka! Tím začala současná cesta, kdy společná kávička na terase s výhledem na dva úžasné koně a velkou zahradu je pro mne opravdu dokonale splněný sen!

Koníka jsem měla v ustájení, ale velice záhy začalo uvažování o tom, jak úžasné by bylo pořídit domek s pozemkem a převézt frísáčka domů. Což znamenalo nutnost pořízení kamaráda, protože neuznávám držení koní v samotě. Brzy tedy přibyl druhý koník ‒ úžasná shirská kobylka s vynikajícím charakterem a povahou. Nastalo hledání toho pravého životního místa, což trvalo poměrně hodně dlouho, snad 2 roky. Objeli jsme mnoho realit, ale nic nás tak neuchvátilo... ‒ až místečko, které jsme ve finále pořídili. A to jsem se sem nechtěla jet ani podívat :-), protože zahrada o necelých 5 000 m2 mi připadala malá.

Koníci do té doby vystřídali pár ustájení, vždy v režimu den výběh, noc box. Ale já od počátku toužila mít koně nonstop venku s přístřeškem, senem stále k dispozici, na dosah tak, abych si je mohla stabilně sama pečlivě obstarávat. Chtěla jsem jim dopřát luxus výběru, kde se jim zrovna chce být ‒ zda pod širým nebem, nebo pod střechou, zda na sluníčku, nebo ve stínu, zda se zabaví pozorováním okolí, dováděním, odpočinkem nebo válením se v písku. A toto místo k tomu bylo předurčené!

Mít koně 24/7 venku považuji za to nejlepší rozhodnutí. V létě celou noc cestují po treku, přes den odpočívají schovaní před sluníčkem v přístřešku pod větrákem a popochází podstatně méně. V dešti si nechají vyprat vodou kožich a pak se jdou schovat pod střechu. I na tak malém prostoru je jim poskytnuta možnost volby, zda se vyválí v písku, na štěrku, v trávě či v blátě. Rádi kontrolují nové výhonky větví stromů, které zasahují nad trek, zda už mohou nové lístečky odkousnout. Původní záměr s koněm byla nějaká lehká sportovní aktivita, ale osud tomu chtěl, že jsem vyfasovala dva koně muchaře... :-)

Holt asi tu cestu měli určenou k nám, ale ani trošku mi to nevadí, je to nová výzva, kdy se tento boj stal mým stylem péče o koně ‒ a kupodivu je to nakonec věc, která mě i baví.

Obrovská poklona, vděk a úcta patří mému příteli, který jako nekoňák vymýšlí a hlavně realizuje veškeré technické věci kolem koní, má plnou hlavu nápadů a naučil mě mnoho věcí. Navíc se snaží vždy vše vymyslet tak, aby práce byla maximálně usnadněná.

Za krásné povídání a hromadu nádherných fotek Terezce děkuji! A přeji nekonečné množství chvilek s kávičkou, přítelem a koníky v soukromém zahradním ráji. Ať jste všichni společně šťastní...

Spoustu dalších fotografií i videí z tohoto skvělého rodinného ustájení najdete i na facebookové stránce Koně - Paddock Paradise.

Připojené články

10.11. 2010 09:00 Kůň do domu – radost z domu (?)
17.11. 2010 05:00 Kůň do domu – radost z domu (?) - 2. část

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. evlyn

    Můžu pár dotazů?

    13:27 - 20. 02. 2018

    Jak motivujete koně chodit po treku i když mají zdroj žrádla hlavně v přístřešku? A jak to zvládají stromy, které jsou přímo na treku - takže udusaná hlína po celém obvodu - neschnou? Díky. Nebyl by případně detail těch oken?

  • 2. nugetka

    mechanizace a celková nákladnost

    13:41 - 20. 02. 2018

    PP Marešových obdivuju již nějakou dobu a vzhledem k tomu, že jsme taktéž v pozici "pár tisíc metrů", bez výhledové možnosti pořídit další metry (jednoduše proto, že prostě nejsou, protože na všech se hospodaří), tak nad něčím podobným dost uvažuji. Zajímalo by mě, jaká mechanizace je v tomto případě nezbytností a v jaké cenové relaci zhruba se takovýto PP pohybuje? Děkuji.

  • 3. TerikTerka

    Motivace, stromy....

    16:54 - 20. 02. 2018

    Reaguje na 1.

    Zkoušela jsem mít seno i na treku, ale to bylo téměř nedotčeno. Když koně jdou na jízdárnu, ta se tam jdou vyválet, či odpočívat s tím, že jsou hlavou nasměrovaný do vesnice, neb jízdárna je poměrně vysoko a má celkem slušný výhled. V zimě toho moc nenachodí, když je bláto, tak je to zvláštní, ale pohybují se nejvíce po zpěvněném. Jinak na cestování kolem dokola je motivují větvičky stromů, které kontrolují, zda už jsou váhou níže, pak určitě povyrostlá tráva podél treku a na podzim možnost spadlého jablka na cestě, to je nejaktivnější doba, kdy třeba kobylka pravidelně po snídani jde hledat, zda něco někde není na zemi. Jinak ještě v létě je nutí pohybovat případně otevřené prostory pro pasení, kdy se je snažíme tak zpřístupnit, aby to měli co nejdelší cestou. To opravdu hodně chodí z trávy do přístřešku a zpět.

    Stromy přímo na treku jsou pouze dva, snažili jsme se jim co nejvíce vyhnout. Jeden byl použit jako drbadlo a ten druhý je opáskovaný páskou, aby nedošlo k drbání o něj, což i bez elektřiny to koně respektují.

    Detail oken bych vložila na fb stránky Koně - Paddock Paradise, buď vyfotím nové nebo zkusím vyhledat již někdy pořízené fotky.

  • 4. TerikTerka

    Mechanizace pro PP

    17:35 - 20. 02. 2018

    Reaguje na 2.

    Když se tak zamyslím, tak mechanizace je v mnohém jen ušetření práce. PP jsme začali budovat jen s větším vozíkem za auto, než se pořídila multikára na hnůj a pro dovoz štěrku. Jinak pro úpravu určitých míst je dobré mít možnost si půjčit nekde v půjčovně bagřík a mít někoho, kdo ho umí ovládat. Ostatní vždy záleží na možnostech a pozemku. Jinak až je to pp nebo není, nesmí chybět nějaký traktůrek a brány. A finančně to vyjde úplně stejně, jako udržovaný výběh, jen je větší potřeba pásek, lanek a ohradníkových tyček.

  • 5. nugetka

    střecha

    13:33 - 21. 02. 2018

    Reaguje na 4.

    Děkuju za odpověď. Ještě jednu malou otázku - píšete, že máte polaminovanou střechu z OSB desek - můžu vědět víc? to jste laminovali sami? nebo již koupili? jaké to má vlastnosti atd? děkuju

  • 6. TerikTerka

    Polaminování

    23:13 - 23. 02. 2018

    Reaguje na 5.

    Ohledně polaminování dávám odkaz, kde je to lepe vysvětlené, než abych vysvětlovala já http://www.abazeny.cz/polaminovani

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: