Tisíc kilometrů v sedle: dálkové jízdy Bohuslava Taraby

22. 02. 2019 07:00

Obrázky: 1

Autor: Eva Holubcová Rubrika: Recenze, testy Počet přečtení: 678 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Recenze nerecenze na jednu knihu, která prezentuje dnes již dávno zapomenuté dálkové jízdy Praha-Košice a Teresva-Praha v letech 1934 a 1938.

Někdy na vás kniha prostě zavolá... Předmětná kniha hrdě stála jako poslední kus v poličce s knihami věnovanými koňské tematice, trochu stranou. Útlá knížečka ve střízlivém, vkusném obleku.

Už prvotní otevření vyvolalo úžas, kniha je vyrobená v duchu nejlepších tradic nakladatelství před druhou světovou válkou v oboru cestopisné knihy. Nebylo co řešit, byla ihned koupená. A samozřejmě přečtená. Bohužel vyšla v tak malém nákladu (400 ks), že si ji mnozí z vás zřejmě nikdy nepřečtou, a tak alespoň zprostředkuji částečně obsah.

Fenomén dálkových jízd dneska příliš ve zdejších krajích pěstován není. Jednak je to velmi náročné na logistiku, tak i na čas, kterého se dneska mnohde nedostává, v neposlední řadě pak jsou zde kladené vysoké nároky na kondici. Většinou se tedy jedná o krátkodobé několikadenní čundry, které, pokud jsou dobře zorganizované, jsou nezapomenutelnými zážitky. Co bylo dříve běžné a široce rozšířené, tj. přesuny koňmo na různé vzdálenosti, to v moderní době v Evropě před druhou světovou válkou získalo punc volnočasové aktivity, přesto stále dosti běžné. Za sportovní výkon se to považovalo v případě, kdy bylo dosaženo cíle do určitého data či doby.

Bohuslav Taraba, hudební skladatel, učitel a publicista, se proslavil svými dvěma jízdami v letech 1934 a 1938, přičemž ta druhá se odehrávala za temného stínu třetí říše a nadcházející okupace protektorátu, druhé světové války, která od sebe rozervala Československo a k ní náležející Podkarpatskou Rus.

Kniha stručně, fakticky na počátku shrnuje život Bohuslava Taraby a tehdejší nejzajímavější sportovní dálkové výkony a jejich aktéry, včetně četných historických poznámek (pro ženy bude zajímavá amazonka Rachel Dorangeová a její jízda s hřebcem L´Huppé v délce podstatně přes 7 000 km – ne, není to překlep). Historické poznámky a obecně poznámkový aparát jsou silnou stránkou knihy, která je také opatřená jmenným a místním rejstříkem.

Je to poutavý náhled do tehdejšího jezdeckého a společenského života, přibližuje například, jakým způsobem tehdy v období první republiky fungovaly oddíly, což je vhled, který naši současníci už prakticky nemají a už vůbec ne generace odchované mimo svět oddílů, kterých je v současné době pramálo. Také je popsán způsob výcviku jezdců a celkové návyky civilních jezdců (civilní zdůrazňuji proto, že jezdectví bylo tehdy obecně doménou armády, pak šlechty). Nahlížíme i do celkové dobové atmosféry, takže nás nemůže minout tehdejší uctívání prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, které se jako linka vine v knize, aby tu a tam rozkvetla. Pro nás je obecná adorace a úcta k politikovi dnes vlastně asi neuchopitelná, nesrozumitelná, a můžeme jenom závidět.

Kniha obsahuje spoustu zajímavých informací, včetně toho, jak to tehdy reálně fungovalo. Dlouhé distance se jely krokem a klusem, cval se obecně zařazoval výjimečně, samozřejmě bylo nutné prokládat přestávkami a odpočinkem.

První jízda roku 1934 byla na trase Praha – Košice, které se tehdy zúčastnil Bohuslav Taraba a Radovan Šimáček, velmi známý sportovní redaktor. Jeli na polokrevném Armandovi a plnokrevné hnědce Sylva a celkem urazili 724 kilometrů, přičemž denní etapy byly od 20 do 60 km. Cestou oni i koně přespávali, kde to zrovna bylo možné, od kasárny, hostince až po místní obyvatele. Koně i jezdci dokončili cestu v dobrém zdraví.

Druhá jízda byla v podání samotného Bohuslava Taraby, který tentokrát zvolil opačný směr, a to z dnes ukrajinské Teresvy (tehdy ovšem součást Československa) až do Prahy. Roku 1938 se odehrávala mezi 26. červnem a 22. červencem, jak čtenáři tuší, cíle bylo dosaženo tři měsíce před všeobecnou mobilizací Československa proti třetí říši, bohužel vytracené do prázdnoty a zpečetěné Mnichovskou dohodou. Do knihy se to moc neodráží, jen náznakově, velmi okrajově, tedy nemusíte se bát, že byste se museli zabývat politikou.

Bohuslav Taraba si pro cestu zakoupil v Podkarpatské Rusi klisnu kmene Star of Hannover, plavku ve výšce 164 cm, na základě doporučení místního inspektora chovu koní. Klisna je v knize opakovaně chválena po všech stránkách. Cestu ona i jezdec dokončili zdrávi a v pořádku. Dlouhá cesta byla plná zážitků, které jsou hezky a laskavě popsané, i když ne vždy byly příjemné. Ty příjemnější ale jistě převažují.

Co se týče způsobu zpracování, měla bych přeci jenom několik výtek. Kniha je totiž rozdělená na klasickou část a deníkové záznamy Bohuslava Taraby k oběma dálkovým jízdám a také deník jeho manželky, která ho podporovala a fungovala jako organizátor. Možná by bylo lepší uspořádání, které by tvořilo dvě velké kapitoly – dvě velké cesty se vším všudy, takhle je to trošičku zpřeházené. A jako fanoušek v knize prezentovaných nádherných dobových fotografií i kreseb bych uvítala ještě hojnější vřazení do textu, ale to už je jen zbožné přání.

Na závěr musím vychválit pěkný jazyk deníkových záznamů, kdy je vidět vzdělání, rozhled a vnímavost autora zápisků a určitá laskavost. Zkrátka, pokud na tuto knihu narazíte, neváhejte ji koupit, jedná se o ojedinělý počin na nakladatelském poli a zajímavý vhled do historie ježdění na našem území.

  • Bibliografické údaje: Taraba, Bohuslav. Tisíc kilometrů v sedle: dálkové jízdy Bohuslava Taraby. Vydala, poznámkami a úvodní studií opatřila Hana Pátková. Edice Manu propria, sv. 9. Scriptorium: Dolní Břežany, 2017. 192 stran. ISBN 978-80-88013-57-0.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: