Tevis Cup - sen vytrvalců

13. 08. 2014 16:00, Aktualizováno 14. 08. 2014 13:07

Obrázky: 7

Autor: Michaela Burdová Foto: Americanprofile.com Rubrika: Vytrvalost Počet přečtení: 9517 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Kolem dvou set jezdců se každoročně vydává drsnou krásou Sierra Nevady. Dnes už nikoliv s vidinou zlata, ale stříbrné přezky s nápisem 100 mil Western States Trail Ride. Jejich cílem je dokončit nebo dokonce vyhrát legendární Tevis Cup.

Tevis CupJen rozsáhlý požár v Kalifornii roku 2008 přerušil na jeden rok tradici, která začala v roce 1955…

V roce 1955 se vydal Wendell T. Robie ještě se čtyřmi muži z Tahoe City do Auburnu - na cestu dlouhou 100 mil, kterou chtěli urazit do 24 hodin. Hodně lidí jim nevěřilo, znali nástrahy drsné přírody, ale Robie prohlásil, že „s pomocí boží to dokáže“.

Vyjeli 7. srpna ve čtyři hodiny ráno a do Auburnu dorazili za 22 hodin 45 minut. Robie to dokázal, pokořil hory a stomílový závod s časem a přírodou se stal praotcem ultra vytrvalostních závodů.

V prvních čtyřech ročnících závodu byl Robie na předních místech a na startu se objevoval až do svých téměř osmdesáti let. I když byl známý jako spíše tvrdý jezdec, akceptoval limity svých koní. Veterán veterinární lékař Dr.Richard Barsaleau na svém prvním angažmá v závodě jako dobrovolník vyloučil Robieho koně pro kulhání. Robie se nejprve hrozně rozčilil, ale za chíli se vrátil, uznal, že měl veterinář pravdu a podal mu ruku. Barsaleau se později stal hlavním veterinářem závodu. Robie získal celkem13 stříbrných přezek (přezku dostane každý, kdo uspěšně dokončí Tevis Cup a kůň je "fit to continue"). V 79 letech se chystal na další ročník, ale jeho síly už na těžký závod nestačily. To viděli všichni ostatní, on sám si stáří vůbec nepřipouštěl. Rozhodl se startovat, ale jeho tělesná kondice už byla velmi slabá. Funkcionáři závodu se shodli na tom, že by startovat neměl, ale nikdo mu to nechtěl říct. A tak nakonec diskvalifikovali jeho koně. Dlouholetý funkcionář Tevis Cupu Jeff Herten hovořil s mnoha lidmi, kteří Robieho znali. Prohlásil, že „Robie byl větší než jeho život a postavil most mezi pionýry západu a moderní dobou.“

Western States Trail Ride – Tevis Cup, Haggin Cup

Oficiální název závodu je Western States Trail Ride, ale svět ho zná především jako Tevis Cup. Vysvětlení je otázkou tradice, peněz a zásluh, které jsou v případě Tevis Cupu zastoupeny. Prominentní podnikatel ze San Francisca William Tevis Jr. se svými bratry se stal donátorem závodu na počest jejich dědečka Lloyda Tevise (1824- 1899) a závod tak dodnes nese jeho jméno. Donátorství se nemíjelo v tomto případě s podstatou. Loyd Tevis byl bývalý kavalerista, který závodil s devíti důstojníky z Nevady do San Mateo v roce 1923 – přes 230 mil. Byl to vynikající dobrodruh a horseman. Jeho zásluhou se udržovaly původní stezky přes Sierru, které nakonec tvoří dnešní Tevis Cup. Když vyhrál, Douglas Fairbanks Jr. mu dal hodinky s medailonkem – stejný medailon dnes získá držitel Tevis Cupu a Haggin Cupu.

Haggin Cup je cena kondice. V 50. letech 19. století se Lloyd Tevis setkal s Jamesem Hagginem, usadili se v San Franciscu a založili prosperující advokátní kancelář. Haggin choval v Sacramentu plnokrevníky a jeho kůň Ben Ali dokonce zvítězil v roce 1886 v kentuckém derby. Hagginův vnuk Luis Haggin udělil v roce 1964 cenu pro koně, který se umístil v první desítce a je v nejlepší fyzické kondici. Tato cena kondice Haggin Cup je druhým vítězstvím, které lze ve slavném trailu získat.

Za úplňku, nahoru, dolů a pořád dál

Obvyklý termín konání TC je v červenci nebo v srpnu a přihlíží se k nocím, kdy je měsíc v úplňku. V roce 2011 bylo nutné odložit kvůli sněhu závod až na říjen a jezdci si denního světla užili ještě méně. .
Startuje se ve výšce 7000 stop (1 stopa = 30,48 cm) v Robie Equestrian Parc, což je cca 160 akrový pozemek uzpůsobený pro start závodu, veterinární přejímky a v zálesáckém duchu je tu zařízené zázemí pro koně, jezdce i parkující auta. Z názvu je patrné, kdo za tímto praktickým počinem stál a dodnes nad jeho existencí bdí nadace Wendell-Inze Robie Foundation. Odtud trať klesá asi 9 mil k Truckee a dále do Squaw Valley, střediska zimních olympijských her 1960. Ze dna údolí ve výšce 6200 stop následuje stoupání až k Watsonovu památníku ve výšce 8700 stop, odtud klesání znovu do cca 6500 stop a následuje slavný výstup na Courage Rock, odkud je nejvíce nejatraktivnějších fotografií z Tevis Cupu. Jezdci poté najíždějí na stezku, po které kdysi chodili horníci zlatých a stříbrných dolů a kterou znovu objevil v roce 1929 Robert Montgomery Watson. Trať se stáčí na západ a stoupá až do Robinson Flat. Zde je důležitý check-point. Odkud se jezdci střídavými výstupy a sestupy dostávají stále níže až k historickému důlnímu městečku Auburn. Horské stezky jsou úzké, pod nimi strmé svahy. Trať je z větší části přístupná jen pěšky, na koni nebo helikoptérou. Pro lepší představu o trati se podívejte na video, ze kterého až mrazí...

Tevis Cup - převýšení

Věřte svému koni

Abyste uspěli v Tevis Cupu, musíte věřit svému koni, že vás provede tímto náročným terénem. Rychle, i ve tmě. Vy mu musíte svěřit kontrolu, musíte ho nechat, aby si s tím poradil. Jen tak pochopíte kouzlo vytrvalosti. Jak je na trati Tevis Cupu v noci? Na webu závodu se dočtete:

„Váš kůň to vezme za vás," tvrdil Bill Pieper, dlouholetý prezident nadace Western States Trail foundation, „a je to ten nejlepší pocit na světě."


Pro mnoho jezdců jsou míle po západu slunce tou nejlepší částí závodu. Příjemně se ochladí a koně, kteří cítí, že se blíží do cíle, ožijí. Lidé spolu tolik nemluví a zdola je slyšet šum řeky. Pro některé jezdce je to až spirituální zážitek. Za úplňku je dobře vidět a není nutné mít baterky. Koně se ve tmě dobře orientují a je to chvíle, kdy by měli převzít vůdčí úlohu. Věřte svému koni. Nehody se stávají, když jezdci, kteří před sebe nevidí, manévrují koně do nebezpečných situací. Je vhodné si jízdu po tmě vyzkoušet. „Váš kůň to vezme za vás," tvrdil Bill Pieper, dlouholetý prezident nadace Western States Trail foundation, „a je to ten nejlepší pocit na světě." (Bill Pieper byl přínosem pro Tevis Cup především v oblasti jednání se státními institucemi, zemřel letos v červnu.) Někteří jezdci ve tmě pociťují nevolnost a jestliže to o sobě víte, měli byste najít způsob, jak se jí zbavit dřív, než budete startovat - nausea a ztráta rovnováhy nejsou dobří kamarádi, když máte zvládat námahu 24 hodin. Můžete si vzít svítilnu, ale neustálé rozsvěcování a zhasínání je protivné pro lidi i pro zvířata. Když už chcete svítit, připevněte na poprsník koně červené světlo. Jinak vaši spolujezdci jedoucí za vámi ocení, když máte bílého koně nebo alespoň bílé triko.
Jak se vyhýbat na úzkých stezkách?
Velká část trati vede po úzkých stezkách pro jednoho koně, často není vedle místo na předjetí, ale sráz. Pravidlem je uhnout tam, kde je to bezpečné. Lidé mohou být díky únavě netrpěliví a popudliví - ale je potřeba mít na paměti nejprve bezpečnost.

Tevis Cup - stezky


Jsou přísné veterinární kontroly?
Na trati jsou dvě kontroly s hodinovým odpočinkem, na ostatních check-pointech je kůň, pokud je shledán fit to continue, hned vypuštěn na trať. Na Tevis Cupu jsou velmi zkušení veterinární lékaři.

Doping nemá velké šance. Kdykoliv mohou být každému koni odebrány vzorky slin, moči nebo krve. Prvních deset koní, kteří přijedou do cíle, se podrobí antidopingovému testu - v případě, že kůň potřebuje veterinární ošetření, může toto ošetření následovat až po odběrech. Antidopingová kontrola se dělá u všech prvních deseti koní bez ohledu na to, zda se chtějí ucházet o cenu kondice či nikoliv.

Nadvláda arabů i chytré muly

Už Wendell Robie předjímal budoucí převahu arabských koní, když svůj historicky první závod jel na arabském hřebci. V první letech se ve startovních listinách vyskytovali i plnokrevníci, morgani, appaloosy, samozřejmě quarteři a sem tam Tenessee walker. A také muly. V roce 1976 Eva Taylor s mulou Hugo dojela nejen na pěkném 6. místě, ale také získala cenu kondice Haggin Cup. V roce 1998 další dvojice Sandy Brown - mula Ruby také skončili v první desítce a o rok později Franke Smith dojel na 9. místě s mulou Little Blackaroo. Podle Smithe mula děí to nejlepší po oslovi a po koni - po oslovi kognitivní schopnosti, po koni schopnost přežít. Před predátorem neuteče, ale dokáže ho přelstít. Inteligence muly je nakonec vlastnost, která jí přinesla pověst tvrdohlavého zvířete. V každém případě je mula do drsné krajinya úzkých horských stezek kaňonů spolehlivým, i když ne nejrychlejším parťákem.

Droga jménem Tevis Cup

Tevis Cup není jen o euforii. Je nejen nejstarším a nejprestižnějším, ale také nejtěžším závodem ze všech asi pěti set, které se konají v Severní Americe.
Začíná ve čtvrt na šest ráno, je chladno a svítá, pět stupnů. Netrvá dlouho a teploměr stoupne v poledne na 50 stupňů a vzduch je těžký a prašný.
Trať neustále klesá nebo stoupá a mění směr. Jeden a půl míle se stoupá o 300 stop výše, než je Empire State Building, pod úhlem 60 stupňů. Zdoláváním vrchů s roztodivnými názvy jako Devil´s Thumb (Ďáblův palec), Murdere´s bar nebo Courage Rock překonávají koně 23 000 stop stoupání a 18 000 stop klesání - neboli stoupáte cca 70 km a klesáte asi 55 km. .
Teče krev z nosu. Hlava třeští. Závrať, nevolnost, puchýře... přesto je tenhle závod něco jako droga. Mnohé jezdce najdeme ve výsledkových listinách ne jednou nebo dvakrát... "Neberu drogy." prohlásila Traci Falcon, účastník závodu, "jezdím Tevis Cup."

„Neberu drogy", prohlásil účastník Tevis Cupu „Jezdím Tevis."

Mezi těmi, kteří se na trať Tevis Cuu vracejí, je Barbara White (66) v letošním ročníku dosáhla magické hranice 2000 mil.

Tevis Cup 2014

9. srpna v 5.15 odstartovalo 186 účastníků závodu. Kromě Američanů se do nástrah tratě pustili i jezdci z 12 zemí - mimo jiné z Norska,Tevis Cup - přezka Rakouska, Německa, Austrálie, Japonska, Španělska, Francie. Závod dokončilo 107 dvojic. Z vítězství se nakonec radovala Heather Reynolds na arabském valachovi French Open (Hadea) (USA), o šest minut za ní dojela Lane Tennessee se Shazam (CO) s tříminutovým náskokem na Kanaďana Thomase Johnsona s klisnou Lady Liberty Wins.

Veteránka závodu 66 letá Barbara White skončila na 30. příčce a dosáhla magické hranice 2000 mil. Bohužel se nepodařilo trať dokončit Angie Mikkelson, jediné jezdkyni v historii TC, která nastoupila do závodu s transplantovaným srdcem.

Do první čtyřicítky se dokázali propracovat 3 Evropané, na 6. místě Lene Hemmermen z Norska, na 17.místě Sophie Mauritsch z Rakouska a známý francouzský chovatel a jezdec Stephan Chazel na 25. místě.

Haggin Cup - Barack BlakeleyVítězka Heather Reynolds je se svým manželem Jeremy v týmu USA do Normandie. Heather s Jeremy se věnují vytrvalosti profesionálně a seznámili se před lety (jak jinak) na vytrvalostních závodech.

Haggin Cup 2014

Do první desítky se dostal jediný ze sedmi juniorů 15 letý Barrak Blakeley na 17 letém MCM Last Dance. Barrack Blakeley kromě skvělého umístění získal jako cenu kondice ohromný pohár Haggin Cup. Je nejmladším jezdcem v historii TC, který tuto cenu dostal. Junioři se mohou závodu zúčastnit od 12 do 17 let s doprovodem sponzora, který se od něj nesmí vzdálit. Barackovým sponzorem byla jeho matka Gabriele, která skončila o jednu příčku níže na 8. místě.

Tevis Cup a věda

Tevis Cup se svým počtem účastníků a náročností trati je ideální pro výzkum za účelem rozšíření poznatků o koňských atletech při vrcholné zátěži. Od roku 2012 běží výzkum, jehož náklady hradí Western State Trail Foundation a zařízení zajišťují sponzoři. Především se zkoumají vzorky krve u koní, kteří byli vyloučeni, a hledají se markery, které by včas jednoznačně odhalily, že kůň bude mít metabolické problémy, hlavně jde o dehydrataci a iontovou disbalanci.

Dr. Fielding věří, že budou schopni stanovit „endurance metabolic score" 1-10 a v budoucnu budou k dispozici mobilní laboratoře, které pomohou objektivně stav koně posoudit a předcházet problémům. (Studie "Creation of a Metabolic Score Based on Basic Laboratory Parameters" Dr. Langdon Fielding, DVM, z Loomis Basin Equine Medical Center, Placer County, CA. , asistent Dr. Gary Magdesian, DVM, Universita Kalifornie, Davis.)
V rámci Tevis Cupu proběhla v roce 1995 a 1999 studie týkající se vlivu váhy jezdce a koně na výkon koně. Váha jezdce s výstrojí, váha koně bez jezdce a výstroje a poměr těchto dvou hodnot byly porovnávány s výsledky závodů. Váha jezdce ani poměr váhy jezdce a koně nemají vliv na dokončení závodu - pokud jde o dlouhotrvající zátěž submaximální intenzity (Podle Pagan a Hintz 1986, pokud jde o intenziví zátěž, pak zvýšení váhy jezdce znamená pro koně vyšší nároky na energii). ¨ Ukázalo se však, že vyšší váha samotného koně má vliv na okulhání během závodu - přestože by se daly u těžších větších koní očekávat spíše metabolické problémy, mají spíše tendenci k okulhání, takže se jedná o biomechanickou příčinu.
The influence of body measurements and condition score on performace results during the 1998 Tevis Cup
S.E. Garlinghouse, R.E. Bray, E.A. Cogger and S.J. Wickler Equine Research Center, California State Polytechnic University, Pomona CA 91768

Příští Tevis Cup

Máte najeto 300 mil v závodech alespoň 50 mílových? Pak můžete uvažovat o účasti v Tevis Cupu. Naproto vyčerpávající informace, které zruší všechny otazníky, jsou na velice přehledném webu www.teviscup.org, kde najdete výsledky, historii, rady, videa, pravidla, statistiky. A takhle s letošním závodem loučí Tevis Cup na FB:

Je pondělí a my se pomalu prodíráme do reality všedních dnů. Jsme na silnicích a míříme domů nebo do práce. Ale naše srdce a myšlenky jsou ještě v horách, překonáváme kaňony, klušeme tmou. Ještě jsme na trati... do 1. srpna 2015. Už jen 50 týdnů, 4 dny a 20 hodin.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: