Telepatie u koní

18. 6. 2013 Katka Lipinská Autor fotek: Zuzana Buráňová, Karl Krall, Martin Lipinský

Jak je vidět z diskuze pod článkem o šestém smyslu, s mimosmyslovým vnímáním u koní máme zkušenosti všichni. Zdaleka nejvíce ovšem s telepatií – koně čtou myšlenky a pocity v naší hlavě jako v otevřené knize. Pojďme se na toto zajímavé téma podívat blíže.

Telepatie byla poměrně hodně zkoumána u lidí i u zvířat. O co vlastně jde? Jedná se o přenos informací od jednoho subjektu k druhému bez účasti běžných smyslových orgánů (tedy zraku, sluchu, aj.). Informacemi mohou být myšlenky nebo emoce a mohou se přenášet na dálku nebo při přímém kontaktu. Nejvíce fascinující je telepatie na větší vzdálenosti, tedy schopnost vycítit myšlenky a pocity člověka nebo zvířete, vzdáleného kilometry. V té ale koně asi nejsou tak dobří, nejvíce popsaných případů se týká psů. Ti jsou silně fixovaní na svého pána a asi každý může posloužit nějakým příběhem, jak pes na dálku vycítil nesnáze svého pána a dal to najevo neklidem a velmi neobvyklým chováním. Jeden takový se vypráví i v naší rodině.

flKoně zpravidla nejsou na své „lidi" tak fixovaní a nic podobného se u nich nestává, tedy alespoň ne často a není to zdokumentované. Zato ale dokážou dokonale „číst myšlenky" lidem, se kterými mají zrovna co do činění. Ať už je jen ošetřují, nebo sedí na jejich hřbetě. Všichni máme zkušenost, že veterináře kůň pozná na sto honů, ale také, že u některého stojí, ani brvou nehne, s jiným vyrazí dveře boxu (nebo se o to alespoň pokusí). Stejně tak, že existují lidé, kteří se všemi koňmi „vyjdou" a takoví, kteří si nerozumí skoro s žádným. Nezdá se ale, že by tato schopnost nějak zásadně odrážela fakt, zda se jedná o „dobrého" nebo „zlého" člověka. Je spousta „dobrých" lidí, kteří své koně milují a přesto se v jejich přítomnosti koně necítí dobře. A nemyslím, že by to znamenalo, že skrývají druhou tvář pana Hydea. Spíše to koresponduje s aktuální náladou, sebejistotou nebo skrytou výbušností dotyčného, což koně vnímají lépe než my.

Určité vysvětlení nabízí „šestý smysl", tedy Jacobsonův orgán, který jsme už rozebírali zde a jehož prostřednictvím koně dokážou vnímat feromony, odrážející naše vnitřní rozpoložení. Vycítí aktuální stav dotyčného člověka a budou na něj „telepaticky" reagovat. K našemu štěstí většina koní je naladěna vůči člověku vstřícně. Pokud cítí, že je neohrožuje a naopak je slabší nebo handicapovaný, nevyužijí to, aby ho „dorazili", ale naopak podají pomocnou ruku. To může potvrdit každý jezdec, kterého někdy potkala nehoda nebo indispozice v terénu. Je to už skoro deset let, kdy jsem (sama) na vyjížďce se svým valachem potkala při vylézání prudkého kopce (takže skloněná nad krkem koně) hlavou padlý kmen stromu. I přes helmu to byla rána taková, že jsem doslova viděla hvězdičky. Jak jsem se dostala do stáje, si moc nepamatuji, ale v mlhavých útržcích si vybavuji, že můj jindy dost utíkavý plnokrevník, ač neveden otřeseným a víceméně bezvládným jezdcem, mě spořádaně a opatrně krokem dovezl do stáje.

Případů, kdy se jinak agresívní koně chovají laskavě k dětem a ke slabším, je popsáno také mnoho. Možná rysy chování dětí a slabších apelují na rodičovské instinkty a ochranu mláďat u koní. Není ale radno na to spoléhat. Protože stejně jako v přírodě mohou někteří hřebci napadat a dokonce i usmrtit cizí hříbě, i mezi koňmi jsou případy takových, kteří naopak na děti a slabší s chutí zaútočí. Tímto jsem ale odbočila, protože tématem tohoto článku není charakter koní, nýbrž jejich empatické a telepatické schopnosti. Ty byly v minulosti popsány opakovaně a byly i hojně využívány (mimo běžné ježdění). Koně počítali, hláskovali slova, odpovídali na otázky... zdokumentované případy úžasných telepatů Chytrého Honzíka nebo Lady Wonder nejlépe ukazují, jak rozvinuté mohou být pozorovací, nebo snad telepatické (?) schopnosti koní.

Chytrý Honzík a ti druzí

Tenhle nenápadný orlovský klusák byl na začátku minulého století v Německu naprostou senzací. Jeho majitel, Wilhelm von Osten, byl gymnaziálním profesorem matematiky a svého superinteligentního koně naučil počítat! A ne jen tak ledajace, Chytrý Honzík (orig. der Kluge Hans) ovládal i zlomky, měl pojem o kalendáři a dokázal i číst. Otázky, které mu byly pokládány ústně nebo písemně, zodpovídal pomocí hrabání přední nohou. Své výjimečné schopnosti předváděl na vystoupeních po celém Německu. Samozřejmě neunikl pozornosti psychologů, které zajímalo, zda skutečně může být nějaké zvíře takhle inteligentní. Třináctičlenný tým odborníků pod vedením psychologa Carla Stumpfa měl za úkol zjistit, zda za Honzíkovým předvedením nejsou skryté triky. I když sami vymýšleli otázky, eliminovali publikum (aby nikdo nemohl napovídat), použili stínidla, aby kůň neviděl do stran a samozřejmě pečlivě sledovali tazatele, tedy pana von Ostena, nic nenašli.

hoPak si ovšem psycholog jménem Oskar Pfungst všiml zajímavé věci - Honzík s vysokou úspěšností zodpovídal otázky, pokud von Osten ZNAL odpověď. Pokud ji neznal, ani Honzík nevěděl. To prokázalo, že Honzík sám nepočítá, ale že je nějakým způsobem napojen na svého pána, od kterého odpověď zjišťuje. Otázkou tedy již bylo jen - jak? Že by telepatie? Po dalším velmi dlouhém pozorování Pfungst zjistil, že Honzík reaguje na zcela nepatrné neverbální signály, vysílané von Ostenem, tedy na změny držení těla a pohyb obočí. Jednalo se o tak drobné změny, že lidskému pozorovateli i při pečlivém sledování dlouho zůstaly skryty, ale kůň je vnímal a reagoval na ně. Sám von Osten odmítal uznat výsledek zkoumání, byl přesvědčen, že Honzík skutečně počítá a nebyl si vědom žádných svých „nápověd". Není lepší důkaz toho, jak perfektní pozorovatelé koně jsou.

Podobný případ se udál o několik let později v USA. Tentokrát byla hrdinkou klisna jménem Lady Wonder. Ta dokázala například převracet kopytem dětské kostky s písmeny a tak hláskovat slova, na která mysleli lidé v publiku. Lady Wonder podrobně zkoumal Joseph Rhine (v roce 1927) a došel k závěru, že ohledně jejích schopností zbývá pouze telepatické vysvětlení a přenos mentálního vlivu neznámým procesem. Milbourne Christopher později odhalil skutečný zdroj telepatických schopností Lady Wonder: nepatrné pohyby biče v ruce majitele koně. Byly ale tak nepatrné, že je nikdo jiný nezaznamenal a nejspíše ani majitel je neprováděl vědomě. Právě ty ale Lady Wonder stačily, aby přestala hrabat kopytem.

Známý je také případ elberfeldských počítajících koní, vlastně následovníků Chytrého Honzíka, cvičených podle von Ostenova příkladu. Zdá se ale, že i když i oni byli podrobně zkoumáni, nefiguruje zde žádný psycholog, který by objevil jakékoli gesto nebo pomůcku, jejímž prostřednictvím by se koně dozvídali výsledky.(1) Je tedy jen na nás, zda racionálně zůstaneme u toho, že kůň se svými výjimečnými pozorovacími schopnostmi rozeznává víc, než dokážeme my (třeba nepatrné napětí v držení těla), dokáže počítat, nebo pomocí intuice či mimosmyslové komunikace s tazatelem zná správnou odpověď.

Od pozorování k intuici a mimosmyslové komunikaci

Většinou když mluvíme o intuici nebo telepatii, máme na mysli něco, co se nám v hlavě vzalo tak nějak „samo", bez našeho přičinění - nemáme pro to podklad zvenčí (smyslový) ani myšlenkový. Koneckonců, pokud přemýšlíme, pak vždy pracujeme s fakty, které jsme si (někdy) předtím uvědomili. Naše smysly ale registrují mnohem více podnětů a zdaleka ne všechny si uvědomujeme. Kdybychom si měli uvědomovat vše, co v daný moment působí na naše smysly, velmi rychle by nás to zahltilo a nebyli bychom schopni vůbec myslet. Proto naše vědomí selektuje a vybírá jen to podstatné, co potom vědomě zpracováváme. Podvědomí ale registruje a uchovává mnohem více věcí - jen o nich zpravidla nevíme a nedokážeme je tedy ani myšlenkově zpracovávat. Někdy se stane, že nám něco z toho pronikne do vědomí - buďto ve formě intuice, která nám prozradí řešení problému, se kterým myšlenkově nedokážeme hnout, nebo jako pocity. Třeba se nám někdo nelíbí, aniž bychom věděli proč. Možná proto, že má nějaký rys něčeho, co se nám spojilo s minulým nepříjemným zážitkem. Ovšem na vědomé úrovni si tento rys neuvědomujeme (a/nebo ho naše vědomí nezaregistrovalo ani tehdy v minulosti, v době daného zážitku). Lidé, kteří mají bystřejší smysly, si podobných věcí všímají více a zpravidla i více vnímají signály svého podvědomí - ti potom mají lepší intuici a zpravidla se jí i více řídí. Mimoto myšlení "zabíjí" cítění - pokud chceme vnímat signály našeho podvědomí, musíme přestat přemýšlet, mentálně se uvolnit a vypnout kontrolu svých myšlenek.

soJak je to ale s koňmi? Koně mají smysly bystřejší než ti nejbystřejší lidé, pozorovací talent nesrovnatelný (jak dokazuje třeba Chytrý Honzík) a v zájmu přežití mnohem lépe než my registrují vše, co se děje kolem nich. Získávají tedy z okolí mnohem více informací a díky výborné paměti jich mnoho uchovají. Navíc nepřemýšlejí na vědomé úrovni jako lidé. O to lepší mají přístup k podvědomí. Jejich intuice, tedy výsledek pospojování vjemů a vzpomínek do smysluplného celku, je proto mnohem lepší než naše a koně ji mnohem více využívají. Proto dokáží z nepatrných náznaků odvodit tolik věcí, že se nám jejich schopnosti někdy zdají takřka nadpřirozené.

Telepatická komunikace člověka a koně

Podle Michaela Duruttyi je telepatická komunikace „vrozenou schopností všech živočišných druhů včetně člověka."(2) Upozorňuje na to, že malé děti ji často využívají, ale nejsou podporovány a nerozvíjená schopnost vyhasíná. Můžeme ale tyto své schopnosti rozvíjet, podobně jako rozvíjíme naše empatické schopnosti vůči ostatním lidem. Co je k tomu zapotřebí? Jak jsem již napsala výše, musíme se mentálně uvolnit a na zvíře naladit. Dokud budeme mít v hlavě myšlenky na jiné věci, ať již se jedná o pracovní záležitosti nebo naše ambice, nepůjde to. Musíme věnovat plnou pozornost svému koni, ale zároveň být ve stavu naprostého duševního uvolnění a klidu. Nejprve zapomenout na to, co chceme my i kdo jsme my, ale vžít se do zvířete a jeho pocitů. Čím lepší pozorovatelé jsme a čím více máme napozorováno, tím snáze rozeznáme jeho pocity a signály, které k nám vysílá. Tyto signály jsou často velmi málo znatelné, to vychází z přirozenosti koní - proto jsou tak dobří pozorovatelé, aby spolu mohli komunikovat způsobem, který je pro jiná zvířata - predátory - prakticky neviditelný. Stejným způsobem se snaží komunikovat i s námi.

Jakékoli silné pocity, emoce (strach, vztek, urputnost) nebo usilovné přemýšlení znemožňují vcítit se do koně, zabíjejí intuici a komunikaci. Bez mentálního uvolnění zkrátka není možná. Když je člověk příliš zaujat sám sebou, svými pocity, starostmi, nebo dosahováním vlastních cílů, přestává tyto jemné komunikační náznaky vnímat. A protože koně i své problémy a bolesti sdělují tímto málo znatelným způsobem, člověku to často dlouhou dobu uniká. Tajemství úspěchu všech dobrých horsemanů, zaříkávačů i excelentních jezdců je právě v jejich schopnosti duševního uvolnění, naprostého upozadění sebe sama a dokonalých pozorovacích schopnostech, díky nimž ovládají umění takřka telepatické komunikace s koňmi.

(1) Sheldrake, R.: Sedm experimentů, které by mohly změnit svět.
(2) Duruttya, M.: Velká etologie koní.

Podobné články

Valach žárlí. Když se ke mně přiblíží jiný kůň, tak ho odežene. Tohle už jsem nejednou slyšela i zažila. Lidé běžně připisují koním komplexní emoce a…

Radost, náklonnost, smutek, hněv, žárlivost – ponořte se s námi do oceánu koňských emocí. Co o nich víme, na to jsme se zeptali různých odborníků -…