Sylvia Loch: Lekce u Nuno Oliveiry

28. 01. 2019 05:00

Obrázky: 6

Autor: The Horse Magazine Foto: Archiv autora Rubrika: Teorie ježdění Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 1765 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Sylvii Loch nemusíme představovat, že ne? Je zakladatelkou Classical Riding Club a jednou z nejznámějších (a nejčtivějších) propagátorek korektního klasického ježdění. A i když je jasné, že tento článek je staršího data (poprvé vyšel v osmdesátých letech v The Horse Magazine), je tak nabitý hodnotnými a nadčasovými myšlenkami, že je nám ctí vám ho přinést v češtině.

Ilustrace Jean-Louis Sauvat

Ježdění pod dohledem mistra je poučné a inspirativní. Včetně samotné haly s portugalskými dlaždicemi, na nichž jsou znázorněni klasici z osmnáctého století, a malé útulné galerie. A vy si v klidu jezdíte na tomto jedinečném místě jménem Quinta do Brego ve vůni nedalekých eukalyptových a borových lesů.

Maestro Oliveira učí z malého pódia, umístěného v jednom rohu haly, kde pouští i svou milovanou operní hudbu... vzduch je naplněn zvuky Verdiho árií. Jezdila jsem dva hřebce, lusitano a luso-arabského křížence, a užívala jsem si jak své individuální lekce, tak pozorování práce maestra s jeho mimořádně talentovanými studenty.

Několik dní, co jsem strávila v Quinta, pro mě bylo velmi cenných. Portugalskou klasickou školu jsem studovala léta a Oliveirovy knihy jsem měla přečtené od začátku do konce, takže zní zvláštně, když řeknu, že jsem se naučila něco nového a jedinečného. Ale přesto jsem se naučila. Možná víc za těch pár dnů než za poslední dva, tři roky… kdoví.

Někteří lidé říkají, že učení s mistrem jim připadá méně intenzivní než lekce, na jaké jsou zvyklí. Málo mluví; a je nepřístupný dlouhému vysvětlování. Opravdoví studenti ale nejsou zklamaní na dlouho. Maestro svou nemluvnost vyváží sebedůvěrou a jako skvělý dirigent s magickou taktovkou koná zázraky i u největších pochybovačů. Pak utrousí krátkou, neuvěřitelně trefnou poznámku a mlhy nejistoty se rázem rozplynou. Jako členové orchestru, kteří nemůžou ani uvěřit, že vytvořili ty nádherné tóny, jezdci pohladí koně a vychutnávají si kouzelný pocit dobře provedeného náročného cviku.

Nuno Oliveira věří ve výuku pocitem a praxí. Doporučuje snažit se o to nejlepší. Chyby se dělají, pokusíte se znovu, on vám pomůže a chyb je postupně stále méně a – najednou jste tam! On dobře ví, že ten, kdo to myslí vážně, porozumí lépe a hlouběji, pokud bude cviky jezdit a učit se praxí na trpělivých a zkušených koních než při dlouhém teoretizování.

Až zpátky v Anglii a na svých vlastních koních doma opravdu oceňuji přetrvávající přínos Maestrova učení mně a mému ježdění. Upevnil ve mně to, co jsem předtím chápala pouze teoreticky. To, co jsem myslela, že je obtížné, učinil jednoduchým.

Spoustu nejasností a potíží, které mě trápily, vyřešil s takovou lehkostí, že se mi najednou zdálo všechno jasné a logické. Sepsala jsem sedm stručných, konkrétních bodů, svými vlastními slovy, tak jak jsem je pochytila od maestra. Od návratu z Portugalska do Anglie jsem právě tyto body shledala jako velmi užitečné právě pro mě. Ostatní by si možná vybrali úplně jiný seznam neocenitelných rad. Nicméně myslím si, že stojí za to se o tyhle postřehy se čtenáři podělit.

  1. Krok

Všichni trávíme příliš mnoho času v klusu. Ale je to krok, který je základem pro veškerou školní práci, a je to krok, který by nás měl zajímat nejdříve. Dobrý shromážděný krok, pomalý, ale pilný a aktivní je základem pro všechny shromážděné chody a nakonec i nejpokročilejší cviky vysoké školy. Ve školní práci je hmota koňského těla posouvána energicky vpřed zadníma nohama, které jsou aktivovány jezdcovým sedem a pomůckami holení. Hlava a krk se napřímí se současným uvolněním čelisti koně, která uhýbá požadavkům jezdcových prstů.

Jezdec maří čas, pokud začíná práci klusem a cvalem, aniž by předtím vybudoval dobrý krok s koněm uvolněným a naslouchajícím. Nestyďte se trávit hodiny na pilování kroku vašeho koně. Mnoho pak získáte ve zlepšení všech ostatních chodů.

Poznámka: Musím přiznat, že ještě nedávno jsem se mnohem víc soustředila na klus. Zřejmě jsem byla ovlivněna německou školou, kterou angličtí drezuristé hodně následují. Pamatuji si, jak jsem trávila hodiny se dvěma polokrevnými koňmi v pomýlené představě, že budu-li je v klusu dostatečně tlačit dopředu, docílím nakonec uvolnění a shromáždění. Jediné, co se ve skutečnosti stalo, bylo to, že čím víc klusali, tím víc se zahřívali a nezdálo se, že bychom se někam posouvali.

Teď vidím, že kdybych strávila tutéž dobu v kroku a vypilovala ho dřív, než jsem se pustila do zlepšování klusu a cvalu, ušetřila bych si obrovské množství času později. Opravdu jsem to měla vědět lépe, protože před mnoha lety se svou první klisnou jsem se v Portugalsku učila piafovat. Skutečně jsem strávila hodiny a hodiny v kroku, uvolňovala ji na nekonečných kruzích, učila ji shromáždění, soustředila se na kulatý rámec v kroku a tak dál. Byla tak krásně připravená a ochotná pro pokročilejší cviky, které si později snadno osvojila.

  1. Dovnitř plec

Nikdy nepodceňujte důležitost cviku dovnitř plec jako zprostupňujícího cvičení. Je to nejdůležitější ze stranových cvičení a není dostatečně doceňováno. Neomezujte se na provádění dovnitř plece jen na dlouhé stěně, zaměstnávejte koně plecemi i na kruhu, na krátkých stěnách, půlkruzích a střední čáře, provádějte přechody z dovnitř plece do polovičního překroku a zpět, a tak dále. A stejně jako provádíte dovnitř plec čelem ke středu jízdárny, provádějte i kontra dovnitř plec čelem ke zdi. Snáze dovnitř plece dosáhnete, pokud vaše váha bude směřovat mírně k vnější sedací kosti a vnější holeň bude mírně posunuta vzad. Jezdci se učí zatěžovat vnitřní sedací kost, ale u některých koní toto zatížení může blokovat pohyb do strany.

Většina jezdců požaduje příliš mnoho přistavení k vnitřní ruce. Vnitřní ruka by v dovnitř pleci měla být jemná. Jen pootočte prsty vnitřní ruky výš a udržujte měkký kontakt. Vnější otěž je ta, která vede předek koně mimo stopu a která určuje stupeň ohnutí – samozřejmě doplněná správným použitím vnitřní holeně, která žádá o uvolnění a ohnutí v žebrech.

Poznámka: Jako většina britských jezdců jsem postupovala podle doporučených publikací British Horse Society, které učí v dovnitř pleci zatížit vnitřní sedací kost. Když jsem ale přešla na metodu Nuna Oliveiry, mé dovnitř plece se staly plynulejší, aktivnější a přesnější. Jako by mí koně vydechli úlevou a řekli si „díky bohu!“ Také nyní trávím v dovnitř pleci mnohem víc času než dřív a má to velmi dobré výsledky.

  1. Poloviční překrok

Přechody mezi dovnitř plecí a překrokem jsou velice prospěšné. Stejně tak přechody z překroku do dovnitř zádě. Když je kůň v těchto cvicích zdatný a uvolněný, trénujte poloviční překrok na velkém kruhu. Postupně, jak se zlepšuje, můžete kruh zmenšovat.

V polovičním překroku musí jezdec sedět ve středu koně. Je snadné nechat tělo naklonit se trochu ven a pomůže, pokud více zatížíte vnitřní sedací kost. Jezdcova ramena musejí zůstat rovnoběžně s rameny koně. Mezi těmito cviky zkontrolujte narovnání svého koně jízdou po střední čáře. Pak se vraťte zase k obtížnějšímu cvičení. Při polovičním překroku po celé diagonále až ke stěně by měl jezdec použít méně vnější holeně předtím, než se dostane ke stěně.

Poznámka: Mnoho z tohoto nám řekne i zdravý rozum a jen to zdůrazňuje, co vím, ale ne úplně vždy i dělám. Nyní vím, že jsem málo střídala jednotlivá cvičení, takže se mi nedařilo udržovat zájem mých koní ani zlepšovat jejich prostupnost. A nejvíce se mě dotkla poslední poznámka. Nyní, když se blížím ke konci cviku, se snažím uvolnit vnější holeň a zjišťuji, že kůň stále správně pokračuje ve cviku, ale při napojování se na stěnu celý pohyb vypadá plynulejší a přirozenější.

  1. Shromáždění a prodloužení

Pokud je příliš mnoho času věnováno výuce prodloužení ještě dřív, než se kůň umí shromáždit, nikdy pro něj nebude snadné se shromáždit a stejně tak pro něj budou obtížné pokročilejší cviky. Kůň se musí od začátku učit být kulatý a v tom uvolněný. Když jednou vybudujete sílu shromážděním, je snazší i správné prodloužení. Jestliže se ale soustředíte jen na prodloužení, aniž byste nejprve měli koně v kulatém rámci díky shromažďovacím cvikům, prodloužení bude jen utíkání bez rovnováhy a bez skutečného odrazu odzadu. Pravé prodloužení vychází jen z pravého shromáždění.

Poznámka: Je mi smutno z toho, že mnoho studentů v naší zemi má stále vymýván mozek, aby jezdili v long&low rámci (dopředu a dolů) mnohem déle, než je potřeba. Výsledkem takového ježdění je propagace plochosti namísto kulatosti a fakt, že naše drezurní úlohy požadují prodloužení dřív, než požadují určitý stupeň zakulacení a shromáždění, je také známkou tohoto problému. Když se podívám zpět na některé z koní, u nichž jsem byla požádána o pomoc při shromažďování, vidím, proč měli majitelé tolik problémů. Kvůli přílišnému tak zvanému protahování skončili s plochými koňmi, pro které bylo fyzicky velmi náročné být kulatými a prostupnými. A když jsem se toto snažila opatrně vysvětlit majiteli, často odpovídal: „No, ale jeho prodloužení je opravdu parádní!“ V devíti případech z deseti ten kůň spadl na předek a navzdory extravagantní akci předních nohou zadek jen běžel, aby udržel krok s předkem.

Byla jsem velmi potěšená, když jsem v knize Jennie Loriston-Clarkové ‘The Complete Guide to Dressage’ (Stanley Paul 1987) našla tuto poznámku, která to potvrzovala: „Jen ze skutečného shromáždění můžete dosáhnout i skutečného prodlouženého klusu.“ Škoda, že toto není zohledňováno už na základní úrovni.

  1. Cval

Pokud při pomůcce do nacválání používáte příliš mnoho vnitřní holeně, bude pak velice těžké naučit koně kontracval a později přeskok. Je mnohem lepší při nacválání používat o trošku víc vnější holeň za podbřišníkem, zatímco vnitřní leží klidně na podbřišníku, připravená být oporou a zabránit uhnutí zádi dovnitř. Aktivní ale bude vnější holeň. Kůň se brzy naučí, jak rozeznat její působení do nacválání, změn cvalu a dalších cviků.

Poznámka: Přesně tohle učil můj zesnulý manžel Henry Loch své studenty v Portugalsku, bezpochyby pod vlivem knih Maestra Oliveiry. Henryho argumentem bylo, že pomůcky by nikdy neměly být pro koně matoucí. Když dáte jasnou aktivní pomůcku vnější holení za podbřišníkem, kůň v rovnováze vycválá od vnější zadní nohy, což ho přivede do cvalu na správnou nohu. Příliš mnoho vnitřní holeně ho může zmást, zvlášť proto, že tolik jezdců má problém zkoordinovat dvě rozdílné pomůcky holeněmi pro nacválání. Soustředění se na vnější holeň může být velmi užitečné zejména pro ty žáky, kteří si učí své koně sami.

  1. Kontracval

Kontracval se nepoužívá dostatečně, aby připravil koně pro pokročilejší práci. Přeskoky by neměly být učeny dřív, než kůň bez problémů procválá kruh v kontracvalu. Mnoho jezdců v kontracvalu žádá příliš mnoho ohnutí. To není nutné. Kontracval je výborný pro zlepšení shromážděného cvalu, ale nesmí být nikdy vynucován, protože je to velmi namáhavé cvičení. Pro začátek buďte spokojení s jedním nebo dvěma skoky, pak pomalu žádejte víc.

Poznámka: Tento bod úzce souvisí s bodem výše. Kontracval je pro mnoho koní obtížný, ale zjistila jsem, že například v kontracvalu vpravo, když původní vnější noha (tedy pravá) zůstane aktivní, výrazně pomůže koni zůstat na vedoucí levé noze.

  1. Křivost

O křivých koních slyšíme často. Většina lidí zapomíná, že i oni jsou křiví. Jste-li praváci, je jasné, že pravou ruku budete používat silněji než levou. Buďte si této přirozené slabiny vědomi, protože vede ke křivosti vašeho koně. Pokud při ježdění neustále hledáte lehkost a soustředíte se na ohýbání koně sedem a holení spíš než rukou, budete mít koně nejen poslušnějšího a příjemnějšího na ježdění, ale bude i prostupnější a rovnější.

Poznámka: Na tenhle velmi důležitý bod je velmi snadné zapomenout. To, že moje pravá ruka a zřejmě i pravá noha je silnější než levá, si připomínám během ježdění, a tím se vědomě snažím dávat pomůcky tak stejné a lehké, jak to jen jde. Maestro Oliveira, když chce popsat akci spodní části nohy při dávání pomůcky, používá velmi dobré slovo. Elektrický. „Lehké, elektrické doteky!“ To říká vše a navíc tato cenná myšlenka zůstane v hlavě jezdce po celou dobu lekce.

Na závěr bych ráda ocitovala poslední větu z poslední knihy Maestra Nuna Oliveiry, From an Old Master Trainer to Young Trainers (Howley & Russell, Caramut, Australia): „Ve veškerém umění se umělec nejprve naučí techniku, podrobně se všemi detaily… a potom stvoří své mistrovské dílo, které je výsledkem vší této techniky spojené s láskou.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: