26. 01. 2012 05:00
Autor: Filip Minařík Foto: archiv časopisu Rubrika: Z časopisů Počet přečtení: 1996 Počet komentářů: 12 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát
Poprvé v roce 2012 (a právě dnes) vychází časopis Svět koní v nové podobě. Hlavním tématem jsou plemenní hřebci a svou prezentaci našli v lednovém čísle skoro všichni privátní plemeníci. Těšit se můžete na nové články o veterinární problematice, nezapomnělo se ani na chov či výcvik koní. A ochutnávku z časopisu vám přinášíme i my tady na EQUICHANNELu!
Byl jsem požádán, abych nastupující možný systém kvalifikačního stupňování jezdeckého sportu v České republice porovnal se systémem ve Velké Británii, kteroužto zemi dobře znám. Protože se zabývám drezurou, zaměřím se hlavně na toto jezdecké odvětví.
Zaběhnutý systémJe pravda, že systém kvalifikací, který se ČJF pokusí zavést v pravidlech českého jezdeckého sportu, je zaběhnutý téměř ve všech zemích. Ani Anglie není výjimkou. Přesto bych se rád zamyslel nad některými nesrovnalostmi, které doposud rozvoj našeho jezdectví silně brzdí.
V poslední době se sice popularita drezurního sportu u nás silně zvýšila, je však nutné zmínit, že množství kvalitních závodišť není tak veliké, aby uspokojilo všechny zájemce o tento sport.
Můj čistě osobní názor je takový, že aby nový systém mohl v naší zemi fungovat, musí se zlepšit kvalita závodišť a závodů. Bude také nutné zvýšit jejich počet. Obávám se totiž, že v současné době může zavedení tohoto systému zapříčinit snížení zájmu českých jezdců o účast na závodech.
V otázkách pořádání závodů v naší republice se leckdy nemohu ubránit pocitu, že někteří pořadatelé závodů působí dojmem, jako že jim uspořádání jednoho závodního dne dalo takovou práci, že se po jeho skončení doslova zhroutí vyčerpáním. U nás zatím totiž neexistují vyloženě specializované „závodní stáje", které pořádají závody i několikrát do týdne a jejichž hlavní zdroj peněz činí startovné účastníků závodů. Ve Velké Británii je takových stájí mnoho. Zmíním například Patchets, Addington, Bluegate Dressage či Sommerset Equestrian Centre. Tato centra pořádají drezurní, skokové i military závody. Jistě by samotné inovaci pravidel pomohlo, kdyby v České republice takové stáje byly také.
Kromě počtu vypsaných závodů je rozdíl ve srovnání s našimi „drezurami" ještě v něčem jiném. V kvalitě či adekvátnosti povrchů závodních kolbišť. Žádný z britských závodů se nekoná v aréně, kde by místo vhodného povrchu byl obyčejný říční písek, na kterém se nedá jet „naplno" a jenž navíc zvyšuje riziko zranění koně. Bohužel neadekvátní povrchy jsou na leckterých našich závodištích dosud běžnou realitou.
Další rozdíl činí kvalita rozhodčích. Rozhodčí v Anglii jsou vysoce kvalifikovaní. (I když si angličtí jezdci také občas stěžují na nespravedlnost. Ale to je asi všude na světě.) Faktem však zůstává, že britští drezurní rozhodčí mají v tomto sportu jistou vlastní výkonnost. Ovšem v naší zemi tomu tak leckdy nebývá.

British Dressage je vedoucí organizace drezurních závodů v Anglii a každý rok vypisuje přes dva tisíce soutěží v celé zemi. Každý stupeň obtížnosti má ve Velké Británii svůj vlastní národní šampionát dokonce několikrát do roka. Někdo může sice namítnout, že Anglie má mnohem vyšší počet obyvatel než naše Česká republika, takže toto srovnání není směrodatné. Přesto si myslím, že současné poměry v otázkách počtu závodních dnů nemohou uspokojit vzrůstající množství českých drezuristů.
Zde se pro zajímavost podíváme na následující rozpis závodů. Například když anglický jezdec žije v hrabství Gloucestershire, které je o něco větší než náš Středočeský kraj, má možnost od 16. do 30. 11. tohoto roku zúčastnit se v rámci své oblasti následujících soutěží:
Ve Velké Británii a Severním Irsku je celkem sedmdesát hrabství. Některá jsou méně zalidněná, a proto se zde tolikero závodů samozřejmě nekoná. Ale speciálně Essex, Surrey, Derbyshire, Hertfordshire a Herefordshire se počtem blíží uvedenému příkladu.
Dále bych řekl, že postoj organizátorů a pořadatelů drezurních závodů ve Velké Británii je mnohem více tržní a snaží se vyhovět potřebě „zákazníků" - jezdců, majitelů koní a trenérů.
U nás mi tato atmosféra zatím poněkud chybí. Obávám se také, že zavedení „staronových" pravidel do českého jezdectví zlepšení této otázky momentálně nepodpoří.
Nechci říci, že bych se bránil tomuto systému, neboť je pravda, že při dobře zaběhnuté praxi dává možnost uplatnit se ve sportu většímu množství lidí. Může však fungovat jen tehdy, když budou organizátoři i jezdci méně sešněrovaní a pozitivně smýšlející. Zatím si pokládám otázku, zda jsme na tento systém opravdu připraveni. Toto je však pouze můj názor. Svobodné rozhodování v Anglii silně podněcuje například fakt, že jezdci nemusejí vlastnit žádnou jezdeckou licenci, chtějí-li se účastnit registrovaných soutěží. Je to tím, že tento systém funguje natolik dobře, či proto, že britští jezdci jsou k sobě kritičtější a nepřihlásí se do soutěže, na kterou by svými schopnostmi nestačili? Toť otázka.
Názor britské mistryně Sereny PincusovéNa tomto místě bych rád citoval slova své trenérky - trojnásobné mistryně Velké Británie v drezuře paní Sereny Pincusové: „Tento systém již funguje ve Velké Británii dlouhou dobu a je dobrý tím, že dává šanci i méně zkušeným jezdcům účastnit se národních mistrovství. Buduje navíc jistý hierarchický strom výkonnosti jezdců a koní.
Když chce začínající jezdec startovat v S, musí si napřed odbýt výkonnost v nižších soutěžích, než bude do eska vpuštěn. Na druhou stranu jestliže jezdec má již výkonnost ve stupních S až T, nemůže startovat například v Z a L. Existuje však výjimka, kdy tento zkušený jezdec startuje v soutěžích nižších stupňů. Například když nemá momentálně pokročilého koně, může jezdit stupeň Z a L v tzv. kritériích pěti a šestiletých koní.
Osobně si však myslím a v praxi vidím, že tento systém může principiálně porušit klasické zásady tréninku drezurních koní tím, že spousta méně schopných jezdců začala postrádat touhu mířit výše a jejich metou se stává opakované vítězství v národním mistrovství na stupni Z. Kvůli tomuto přístupu přichází řada nadějných koní o možnost dostat se dál než na tento bod. Je to podobné jako při tolik diskutovaných systémech výkonnostních zkoušek sportovních koní. Tyto zkoušky mladých koní se také staly pro mnohé stáje hlavním cílem práce a o jejich vítězích nebylo více ve sportu ani vidu ani slechu."
Srovnáním s britskými drezurními závody nehodlám záměr ČJF kritizovat a chápu, že tato inovace znamená pro náš jezdecký sport krok kupředu. Jen si myslím, že bychom se měli poučit od jezdecky vyspělejších zemí o možných úskalích zavedení nového systému kvalifikací na naši ne úplně připravenou drezurní scénu.
Filip Minařík BHSPT
Z obsahu:Plemenní hřebci
Pomoc můj kůň kulhá
Výběr hřebců CS
Rozhovor s Ondřejem Zalabákem
Drezurní problematika
Anglický plnokrevník v chovu
Plemeno Schwarzwaldský ryzák
Osobnost: Anthony McCoy
... a další
Komentáře
rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře
Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího
re
09:23 - 26. 01. 2012Pane Minaříku, milé čjf,¨
Modernizace i odborný názor na ni je často prospěšná věc. Vám ovšem, oproti britským a jiným zahraničním pořadatelům chybí ropné vrty a placený obslužný personál. Pochopte, že ani sportovci nebudou pracovat zadarmo. Co asi stojí za tak velkým zájmem o equisport v zahraničí? Svézt se na vlně, která přišla i do ČR a popojet na jejím konečku pár metrů aby se každý, kdo na tu vlnu naskočí rozbil o rychle se blížící skály???
Mě nezajímá ani tak jak to čjf organizuje. Jsem realista, a proto je pro mě podstatné jak to čjf platí. Podle obecně dostupných zpráv neplatí a její obchodní schopnost a fin. toky jsou značně stojatými vodami. Pár starších sumců se tam možná dosyta nažere, ale ostatní budou dříve či později nuceni změnit revír.
Opravdu se musíme propůjčovat těmto fraškám? Máme-li se zabývat možnostmi čjf z hlediska organizace JS a zkvalitňování JS, museli bychom totiž nejprve vydět její výsledky hospodaření. TY ani ve výroční zprávě nejsou příliš zřetelné. Poroučím se.
re PS
09:25 - 26. 01. 2012...fotky hezké, barevné všechna čest.
Trochu jinak.....
09:57 - 26. 01. 2012Ještě co bych dodala je, že jezdci \"profíci\" můžou startovat i v nižších soutěžích Z-L, ale nejsou zařazeni do výsledkové listiny.....startují \"mimo\" soutěž a tak je to spravedlivé i motivující i pro lidi co dělají drezuru pro radost.
PS: na normálních závodech nejsou finanční výhry.
Ale co bych dodala předně je, že třeba na JMO se pořádá OM drezury i parkuru v jeden termín. V počtu lidí a hlavně dětí, juniorů co na JMO jezdí drezuru nebo oboje jsem zvědavá kolik jich na drezurním OM bude.
Takže může být obměna pravidel jaká chce. Když pořadatelé..potažmo OV neumožní, aby se mladší jezdci rozvíjeli v obou disciplínách.
re paní Šedá
14:01 - 26. 01. 2012Vážená paní Šedá, Vy jste asi starší ročník. Se vším repektem, Vaše představy o přínosu a "umožnění" jsou v pravdě velmi,velmi iluzorní.
re re paní Šedá
18:56 - 26. 01. 2012Reaguje na 4.
Vážená paní Šedá je slečna a ba mladá holka bych řekla ;)
4. et 5. re paní Šedá
02:28 - 28. 01. 2012No je to trochu polemické, text neodpovídá slečně Marcele, ale spíše její matce, ale i ta může být slečna...... Pokud je slečně Marcele cca 25 let, tak je to podle mužských měřítek "stará baba", ne? Tak o co jde? Text "Trochu jinak.." je opravdu poněkud jazykově jinde než u mladé slečny......
Tak trochu jinak...část 2.
06:07 - 28. 01. 2012Reaguje na 6.
:D opravdu jste mě pobavili...:D to by mě nenapadlo, že v příspěvku u "Inovace pravidel jezdectví" se bude rozebírat můj věk. :D
Jen dodatek k prvnímu příspěvku: Jen jsem chtěla poukázat na fakt, že se můžou jezdecká pravidla inovovat jak chtějí, když lidi u nás nejsou ani schopni se domluvit, aby se nekonali dvoje "důležité" závody v rámci oblasti v jeden termní.
Co píše p. Minařík je prosté zhodnocení drezurní scény v GBR. Ke kterému jsem dodala svoje postřehy z doby kdy jsem v Anglii byla.
Re marcela šedá
11:26 - 31. 01. 2012To je právě to co nemohou. Nemohou totiž inovovat jak chtějí. A i otázka systémové připravenosti je zástupná.
Chci-li aby se mi někdo podřídil, musím za to něco nabídnout. Zpravidla peníze.
Ty se však v ČR vyskytují zpravidla v jiných rukou než v rukou pořadatele. Při určitém nastavení pravidel je pak nutné platit všem zúčastněným i za prostou účast (zejména není-li možnost jiné satisfakce a nebo zúčastnit se znamená příliš ústupků. To je také odpověď proč se nedaří ani domluva mezi jednotlivými pořadateli.
Tento systém lze aplikovat na horních deset (jezdců), kterým bude uspokojivou odměnou účast na ME, MS, Grand prič atp. Pro valnou většinu jezdců je to překážka v účasti na veřejném životě a hlavně na růstu jejich jezdeckého potenciálu a tím i na zvyšování úrovně ježdění v ČR. Tak i chovu, protože dobré koně není komu prodávat. A chov stojí právě na tomto faktoru - prodeji.
Systém ve své "připravenosti" všem zájemcům namísto odměn nadělí výprask.
Svobodomyslnost je tedy opravdu tatam, ale bez ní není jezdců.
Další nesrozumitelnou a podle mě kontraproduktivní akcí ČJF, je zavedení povinnosti zkoušek ZVJ. Její opodstatnění je nula. Stejně tak jako dokladování vzdělání při pro trenérské licence. Uvedu možná hloupý příklad. Koupím-li si dům v 99% případů ho nemám na to abych ho zboural. Budu-li ho zvelebovat budu postupovat vždy tak abych se svou prací byl spokojen. A když dům nechci jdu do podnájmu, a peníze za něj nevyplatím. Totéž platí o koni.
Takže z mého pohledu je nastavení pravidel ať staré nebo nové silně demotivační a kontraproduktivní. Při srovnávání se se západem mi připomínáte ředitele jednoho českého gimplu, který odůvodnil nákladnou instalaci video kamer v objektu školy tím, že to tak mají i na Novém Zélandě. Zapoměl ovšem, že ta škola na NZ je speciální škola pro děti z rodin trestanců, sirotky a děti z neutěšených poměrů s možností internace (jinak řečeno polepšovna s možností dokončení SŠ vzdělání). Téhož, naopak se dopouštíte i vy, tím že srovnáváte nesrovnatelné, ale hlavně v bodech které spolu nemají co do činění. Když mě přijímali na jedno důležité pracovní místo, musel sem absolvovat složitý iq test. Jedním z úloh bylo i spojování slovíček jako slunce-teplo, voda-mokro atd.. až do složitých logických spřežek.Zkuste si ho v ČJF, uvidíte jak dopadnete.....
Nic proti redakci, ta skutečně jen popisuje vzniklou situaci.
re marcela šedá II.
11:34 - 31. 01. 2012Asi budete namítat, že licence má vliv na bezpečnost a kvalitu závodů. Je to zrůdné dogma. Naprosto nemá. V obdelníku je každý sám a na vlastní zodpovědnost, nikoho neohrožuje. Ani přenos špatných návyků není relevantní argument.
A kvalita? Já vidím kvalitu setkání, v přátelské a uvolněné atmosféře, to může zajistit jen větší počet akcí a více zájemců na nich. A stím přichází i zkušenost a jistá forma bezpečí- dobrovolná poslušnost. To u akcí poznamenaných takovou mírou represe a nervozity zpravidla absentuje ve všech bodech. Zbývá jen samolibý osobní profil pořadatele.
Za kvalitu lze například považovat i dopravní dostupnost. Můžeme ji dosáhnout s takovouto organizací. Rozhodně ne.
Čest těm, kteří se dokáží prodrat všemi těmi uměle vytvořenými úskalími a nepohodlím. Je však možné, že i to ovlivní jejich výkon a k čemu jim ta čest pak poslouží.
re marcela šedá III.
12:01 - 31. 01. 2012Ještě jedno, z mého pohledu důležité srovnání. Na podobných akcích na západě teda hlavně v UK. Jsem se setkal s řadou různých lidí na řadě jezdeckých setkání (lovy,eventing,polo) nedílnou součástí všech setkání byl dobře připravený bezplatný servis. Jídlo, pití, zázemí. Kde si v rámci pravidel mohl vzít každý co potřeboval. Prostředí bylo velice pohodové a to i k nestartujícím návštěvníkům a k těm možná i víc. Krom možnosti zajít za známým na čaj do jeho karavanu atp.. Bez ohledu na to jestli se to pořádalo na louce, nebo na jízdárně. Bylo-li třeba byla i možnost se osprchovat atp. Akcí se účastnilo až 300koní a tisíce lidí vč. širokých řad diváků.
To v kontrastu s ViP loží královského dostihového spolku byl jen slabý odvar.
Naopak silná káva je potom srovnání s českou scénou a jejími okoralými chlebíčky a stánky s předraženými párky. Na setkáních point to point závodů jsem byl například hostem jednoho pána, který mě blíže neznal ale jeho pohostinnost byla pro Čecha nebývalá. Domácí a exotické speciality připravené ke konzumaci dle libosti, rozložené kolem land roveru, mi daly zapomenou i na občasné neshody v názorech na potenciálního vítěze. čímž nechci říct, že Češi jsou škrti. Jen tolik, že tento způsob menežmentu je pro účastníky o mnoho příznivější.
re marcela šedá IV
12:05 - 31. 01. 2012Setkal sem se i s případem, kdy stálý účastník akcí, měl osobní finanční těžkosti a nemohl dále platit předepsané poplatky. Organizátor mu bez předešlých jednání umožnil volný přístup a ostatní ho dotovali ze svých zdrojů. Nemusel hradit ani startovné a to po dobu cca 6měsíců. Ten člověk se ochotně účastnil všech akcí a nevedl si špatně. Byla i první místa. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že nevyskočí bez pomoci ani do sedla. :-)
re marcela šedá V.
12:30 - 31. 01. 2012Za páté a za poslední. To vše, co se tu poslední leta děje, spolu s neustálým omezováním práv chovatelů, a represí spojenou s vlastněním koně je pro řadu lidí - chovatelů a majitelů značně stresující a demotivační. K tomu se samozřejmě přidává i řada nesmyslů pocházejících z vydání a prezentace plemenářského zákona, který platí nejen pro plemenářské podniky. To pak zamezuje zdárně začít a to je pro řadu zájemců z řad veřejnosti silně limitující.
Kvantitativní pojetí stavu koní v ČR je také silně závadné. Na co jsou koně stojící v bahně nevhodných podmínek, o něž zájem nadšenců samých zvolna upadá, už proto že své svěřence nemohou svobodně a ke své spokojenosti využívat.