Svatá trojice vytrvalostního jezdce: Energetická rovnováha

25. 11. 2009 19:00

Obrázky: 1

Autor: Michaela Burdová Foto: archiv autorky Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 4246 Počet komentářů: 2 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V posledním dílu naší série budeme hledat cesty, jak koni pro vytrvalostní zátěž dodat energii, aniž bychom ohrozili jeho zdraví. Asi už jsem s tím otravná, ale znovu vám připomenu priority pro předcházení metabolickým problémům. Hydratace a peristaltika, ty musí být v pořádku, pak teprve přichází na řadu třetí priorita: zajistit dostatek energie pro náročný výkon.

Naštěstí se tyto tři priority navzájem ovlivňují a jedním lze podpořit druhé. Nečekejte, že se dozvíte kolik čeho přesně, natož doporučení konkrétních výrobců, dozvíte se však, jak procesy v těle v průběhu zátěže probíhají a jak můžete těchto znalostí strategicky využít.

Benzín pro svaly

Než se pustíme do rozboru strategie k udržení energetické rovnováhy, stručně připomenu, jaké zdroje energie má tělo k dispozici. V průběhu zátěže využívá tři druhy paliva:

  • kreatinfosfát,
  • glukózu a
  • tuk.

Každé se svou vlastní cestou dostane ke stejnému výchozímu produktu - adenosintrifosfátu (ATP), což je zdroj energie pro kontrakci (stah) svalů.

vytrvalostní ježděníKreatinfosfát nemá pro vytrvalostní výkon velký význam. Funguje jako startér; dodá energii svalovým buňkám jen na počátku výkonu, vydrží několik vteřin, pak ho nahradí ostatní zdroje, které jsou schopny dodat velké množství energie pro požadovaný výkon.

Glukóza je nejrychlejší zdroj energie. V rostlinách ji najdeme ve formě polysacharidů (škrob), v těle je uložena ve formě glykogenu. Skladovat glykogen vyžaduje vodu a prostor, jeho zásoby v těle jsou tedy omezené - na rozdíl od tuků, které lze účinně skladovat a akumulovat prakticky neomezeně (jak to známe sami na sobě po Vánocích). Výhodou získání energie z glukózy je oproti tukům rychlejší dostupnost, a přestože je nejefektivněji metabolizována za přítomnosti kyslíku, dokáže na rozdíl od tuků produkovat energii i bez kyslíku.

Na sto mil glukóza nestačí

V průběhu intenzivní zátěže se tělo dostává k hranici, kdy srdce a plíce nestačí zásobit svalové buňky kyslíkem. Tělo je za těchto okolností nuceno využít zdroje energie, které nevyžadují kyslík, tedy přejít k tzv. anaerobnímu způsobu získávání energie. Hranici, kdy přejde na získávání energie bez kyslíku, nazýváme anaerobní práh. V této fázi dochází ke hromadění kyseliny mléčné (laktát) ve svalech a tělo není schopno tímto způsobem zvládat zátěž dlouho. Zásoby glykogenu se rychle vyčerpají, laktát se hromadí, svaly bolí a slábnou.

Základní výhodou glukózy je tedy to, že je pohotově k dispozici a může být využita jak aerobní cestou, tak anaerobní. Jako zdroj pro několikahodinovou zátěž však nestačí.

Kam nedojede glukóza, dojedou tuky

Nejdůležitějším palivem pro vytrvalostního koně jsou tuky.

Nejdůležitějším palivem pro vytrvalostního koně jsou tuky. Sice vyžadují účast kyslíku a nejsou tak pohotovým zdrojem energie jako glukóza, jejich zásoba však může být prakticky neomezená u každého koně v dobré kondici. Bylo spočítáno, že průměrný kůň vážící 500 kg disponuje

  • pouhými 45 kaloriemi ve formě kreatinfosfátu,
  • průměrně 18 tisíci kaloriemi ve formě glykogenu a
  • 153 tisíci kaloriemi ve formě tuku.

Když uvážíte, že průměrný kůň s lehčím jezdcem na 80 km trati při průměrné rychlosti 13 km/hod spotřebuje něco přes 19 tisíc kalorií, tak je jasné, že zásoby glykogenu jsou pro tuto zátěž nedostatečné.

Tuky ano, ale s podpalovačem

Nevýhodou tuků je, že

  1. se jedná o palivo, který nutně vyžaduje přítomnost kyslíku ve svalových buňkách, a také
  2. jsou nejpomalejším zdrojem energie; od zahájení zátěže nastupují jako poslední.
  3. Třetí nevýhodou je, že na rozdíl od glykogenu, který nepotřebuje ke svému využití nic dalšího než sám sebe, tuky potřebují malé, ale kritické množství glykogenu, aby produkovaly energii.

Klíčovým momentem v energetickém managementu je spoléhat na tuky jako na primární zdroj paliva a udržovat si nutnou zásobu glykogenu pro „podpal".

Říká se, že tuky hoří na plamenech glykogenu. Glykogen si představte jako třísky a tuk jako polena. Polena dokáží vytvořit velké teplo, ale bez třísek se nerozhoří. Třísky zase dobře hoří, ale nejsou-li k dispozici polena, která by zapálily, shoří všechny bez užitku. Klíčovým momentem v energetickém managementu tedy je spoléhat na tuky jako na primární zdroj paliva a udržovat si nutnou zásobu glykogenu pro „podpal": musíte tedy zvažovat, kde si dovolíte rychlé sprinty vyžadující anaerobní zdroj energie a kde tedy vyplýtváte značné množství glykogenu.

Pozor na anaerobní práh

Obnovení zásob glykogenu a stejně tak odbourání laktátu trvá několik dní.

Tělo je velmi přizpůsobivé a sáhne v dané chvíli pro ty zdroje energie, které jsou pro něj nejvýhodnější. Během přestávky nebo fáze mírné intenzity zátěže, kdy má k dispozici dostatek kyslíku, využívá tuky jako primární zdroj energie za účasti malého množství glykogenu. Produkuje tedy energii co nejefektivnějším způsobem. Jak začne intenzita zátěže stoupat - například jízdou do táhlého kopce nebo při delším cválání, dodávky kyslíku požadavkům svalů nestačí a tělo se uchýlí k získávání energie anaerobním způsobem. Tuky jsou využívány méně a méně, a pokud tělo dosáhne anaerobního prahu a jede na 100 % bez kyslíku, jsou doslova pleněny zásoby glykogenu a množství laktátu stoupá. Vzhledem k tomu, že obnovení zásob glykogenu a stejně tak odbourání laktátu trvá několik dní, je tento způsob získávání energie vhodný spíše pro rovinové dostihy nebo pro závěrečný dostih na konci vytrvalostní jízdy. Jakmile totiž překročíte anaerobní práh v průběhu vytrvalostního dostihu, měli byste to raději „zabalit".

Biochemie v praxi

Jak využijeme znalosti o metabolismu vytrvalostního koně v průběhu závodní sezóny? Jednou z cest je podávat krmiva s vysokým obsahem tuku. Ačkoliv stále běží na toto téma bouřlivé debaty, studie u aktivních vytrvalostních koní prokázaly jasný metabolický benefit. Jednou z nesporných výhod je možnost dodání tuku do již existující krmné dávky.

Tuky během trávení snižují produkci tepla.

Další výhodou je, že tuky během trávení snižují produkci tepla, dokáží snížit produkci potu až o 14 %. Bílkoviny naproti tomu během trávení produkují 4-6 krát více tepla než sacharidy a tuky. Snížení produkce tepla využitím energie z tuků nám tedy pomůže s péčí o hydrataci.

Další výhodou tuků je, že se tělo dokáže naučit je využívat, koně je ovšem potřeba na denní dodávku tuků adaptovat cca 11 týdnů (osvědčená doba). Tělo se naučí šetřit glykogenem a efektivněji využívat tuků jako hlavního zdroje energie. V laboratorních podmínkách tito koně byli schopni odolávat delší zátěži a s nižší tepovou frekvencí než koně krmení krmivy s vyšším obsahem bílkovin a menším obsahem tuku.

Krmení tuků v den závodu není vhodné.

Krmení tuků v den závodu vhodné není, jak jsme si vysvětlili v minulém díle. Po skončení závodů se však k tukům zase vraťte. Stejně tak u několikadenní jízdy není třeba se obávat, že vynechání tuku po dobu dvou, tří dnů zahodíte jedenáct týdnů navykání. Opět, po skončení jízdy budete ve zkrmování tuku pokračovat.

Měli byste přijet na závody s koněm, který je ve skvělé kondici.

Hlavním bodem je tedy v průběhu jízdy udržovat nutnou zásobu glykogenu (třísek) k podpalování mohutných zásob tuku. Co z toho vyplývá? Ač to může znít jako zbytečná rada, měli byste přijet na závody s koněm, který je ve skvělé kondici. Kůň, který je svou kondicí „na hraně", snadněji spadne přes anaerobní práh, protože neumí hospodařit se zásobami glykogenu.

Zásadou péče o zásoby glykogenu je doplnit na plný stav. Jakékoliv předávkování sacharidy je neúčinné; úplně stačí několik dní před dostihem mírně zvýšit dávky jádra o půl až dva kilogramy na den. Jestliže však koně krmíte normálně vyššími dávkami jádra, pak je jakékoliv další přidávání zbytečné. Den, dva před jízdou samozřejmě koně můžeme vzít ven, ale neměl by se unavit, spíše jen uvolnit a protáhnout svaly.

Večer před jízdou stačí podat koni menší dávku jádra doplněnou např. vylouženými řepnými řízky. K dispozici by měl mít seno ad libitum, tím podpoříte hydrataci a peristaltiku a uděláte tak pro úspěch dostihu víc než extra porcí jádra.

Na cukrové houpačce

Snídaně je základ, to slyšíme často, ale jak je to u koní před vytrvalostním závodem? O zbytečnosti velké porce jádra brzy ráno v den dostihu již bylo psáno v minulém díle. Jádro navíc díky obsahu sacharidů ohrožuje výkon koně hypoglykemickým efektem, se kterým se jistě každý z vás již osobně setkal. Po požití většího množství sacharidů se po určité době objeví útlum a únava. To je hypoglykemický efekt: tělo sacharidy velmi rychle štěpí na jednoduché cukry, které jsou vyplaveny do krve. Jakmile se hladina glukózy v krvi zvýší, slinivka uvolní zvýšené množství inzulinu, který se postará o to, aby byla glukóza co nejrychleji uložena do zásoby. Množství glukózy v plazmě tedy klesne nejen na původní hladinu, ale ještě níže. Tento efekt se objeví několik hodin po požití větší dávky jádra. Glukóza v krvi nejprve výrazně stoupne a poté velmi rychle rapidně klesá. Pro využití je tedy relativně nedostupná, dokud se systém nestabilizuje.

Pokud podáte koni jádro nejpozději 4-5 hodin před startem, dáte mu šanci, aby stačil včas strávit, absorbovat a stabilizovat hladinu glukózy a inzulinu.

Po dobu vysoké hladiny inzulinu a glukózy v plazmě je omezeno využití tuků, takže tělo nemá odkud brát energii. Výsledkem je zhoršení vytrvalosti a rychlosti, tedy opak požadovaného efektu bohaté snídaně. Pokud podáte koni jádro nejpozději 4-5 hodin před startem, dáte mu šanci, aby stačil včas strávit, absorbovat a stabilizovat hladinu glukózy a inzulinu. Tak bude mít k dispozici dostatek glukózy a posléze i energii z tuků.

Nezapomeňte, že vzrušení podporuje uvolňování adrenalinu a adrenalin uvolňuje glukózu. Většina koní tedy nemá v prvním kolem s dostupností glukózy problém.

Vyhněte se podání většího množství jádra nebo jiných sacharidů najednou v den jízdy.

Může nastat hypoglykemický efekt i v průběhu dlouhotrvající zátěže? Ano, výzkumy ukázaly, že krmení v řádově několika kilogramech jakéhokoliv jádra v den závodu má stejný účinek; kromě narušení iontové rovnováhy, jak jste se již v minulých dílech dozvěděli. Takže znovu zdůrazňuji: vyhněte se podání většího množství jádra nebo jiných sacharidů najednou v den jízdy.

Málo a často

Podáváním malých dávek - hrstí jádra během závodu - cca každou hodinu pomůže udržet hladinu glukózy, která nezpůsobí glykemický efekt a udrží schopnost těla využívat energii z tuků. Tak docílíte zvýšení energie a výkonu, aniž byste ohrozili metabolickou pohodu koně. Nesmíte také zapomenout na přísun vlákniny (seno, tráva), pro udržení hydratace a peristaltiky.

Energizery všeho druhu

Co se týče dodávání energie pomocí různých energizerů, busterů, nebylo prokázáno, že by fungovali jinak než podání sacharidů v přirozené formě. Jejich nadměrné použití však může zrovna tak způsobit hypoglykemický efekt, přesun tekutin, ohrozit koně kolikou nebo laminitidou, zvláště pokud jsou podány koni, který již jeví známky metabolických problémů.

Možná se také jeví jejich slabá účinnost z toho důvodu, že někteří jezdci jimi nahrazují dlouhodobý korektní trénink nebo v nich hledají cestu, jak jít za hranice možností svého koně.

Jezdec, který koně doma kvalitně trénuje a využívá sacharidy promyšleně a v souvislosti se strategií jízdy, mohou různé přípravky efektivně využít - jako třešničky na dortu, bez rizika vzniku metabolických problémů.

Shrnutí hlavních strategií z tohoto článku:

1. Uvědomte si, že glykogen je krátkodobý zdroj energie, plánujte tedy jízdu s ohledem na udržení potřebné zásoby glykogenu, snažte se nepřekročit anaerobní práh a jeďte tak, abyste primárně využívali energii z tuku.
2. Podávejte v období mezi závody krmivo s vysokým obsahem tuku, ale nepodávejte koni tuk večer před a v den závodu.
3. Doplňte zásoby glykogenu zvýšením dávky jádra několik dní před závodem a 4-5 hodin před startem.
4. Poskytněte v den závodu koni malé, ale časté dávky jádra (cca po hodině, max. po dvou hodinách), vedle dostatečného přísunu vlákniny.
5. Když už vůbec použijete bustery, pak pouze jako třešničku na dortu, ne jako náhradu kvalitního tréninku.


Zpracováno podle:

Susan Evans Garlinghouse: Beating the Metabolic Pull
Jamie Andersen-Reid: Feeding the Endurance Horse

Susan E. Garlinghouse - veterinární lékařka, vystudovala veterinární lékařství na univerzitě v Coloradu, je autorkou řady významných studií v oblasti výživy a fyziologie zvířat, zajímavé jsou její studie v rámci známého a velice náročného dostihu Tevis Cup, sama je aktivní jezdkyní vytrvalosti, má certifikát veterinárního specialisty pro vytrvalost, přednáší po celém světě.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. martym

    Moc pěkné

    22:41 - 26. 11. 2009

    Děkuji za krásný seriál, ačkoli nejezdím vytrvalost, i tak se mi informace hodí. Když se nad tím zamyslím, tak ije v tom i paralela jak je to u člověka - zrovna mám náročné období, málo spím, na kondici moc nedbám, nestravuju se zrovna optimálně, energie dochází... a výkony od sebe požaduju stále větší.... takže i takové zamyšlení co se děje ve mě s hydratací a energií :-)

  • 2. gamblerka

    Jezdec až na druhém místě

    10:04 - 27. 11. 2009

    Děkuji. Ano, asi je nás takových většina. Lítáme kolem koní do rána do večera, pečlivě jim odměřujeme krmenou dávku a zátěž, zatímco náš pitný režim, odpočinek, aspoň trochu racionální výživa je cosi mimozemského. Ještě že existuje kafe:)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 20.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: