Stres a motivace aneb výcvik koní pod vědeckou lupou

1. 11. 2012 05:00

Obrázky: 4

Autor: The Horse Foto: uvedení autoři Seriál: TheHorse - Novinky Zdroj: TheHorse.com Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 9354 Počet komentářů: 14 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Vědci se pustili už i do zkoumání samotného výcviku koně. Květnatá slova a přirovnání, která jsme zvyklí v souvislosti s ježděním či obecně výcvikem koní slyšet, tak mohou najednou znít úplně jinak. Nebo snad není pomůcka sedem tak přirozená či napojení v kruhovce pouhými "slovy koňského jazyka"?

Vědci studují únikové a vyhýbavé chování ve výcviku koně

Autor původního textu: Christa Lesté-Lasserre
28. října 2012, článek č. 29934

thlogoPoznámka TheHorse.com: Tento a následující články jsou části probíhajícího zpravodajství představujícího témata probíraná na konferenci International Society of Equitation Science (ISES), která se konala 18. - 20. července ve skotském Edinburghu.

Stále více slýcháváme o „negativní motivaci", „pozitivní motivaci" a jiných moderních termínech z výcviku koní, ale podle australských vědců zabývajících se koňmi bychom mohli také používat mnohem častěji zkoumané pojmy z psychologie - a to „únikové a vyhýbavé chování" - protože výcvik koní je mnohem více právě o tom.

„Existují tisíce studií o únikovém a vyhýbavém chování zkoumající cokoli, od ryb až po lidi, včetně koní," řekla Cathrynne Henshall, MSc, profesionální trenérka, která pracuje se svým nadřízeným Paulem McGreevym, PhD, jako výzkumník na univerzitě v Sydney.

Obvykle studie na toto téma využívají elektrické šoky působící na laboratorní zvířata, která nejdříve uniknou před šokem tím, že utečou pryč, a pak se naučí, jak se jim úplně vyhnout. Jak vysvětlovala Henshall během přednášky: „Zvířata se učí rozpoznat signály, které určují počátek averzivního jevu (pozn. překl.: nepříjemného, bolestivého apod.), kterému se snaží uniknout."

výcvik koníVýcvik koní je téměř stejný, protože koně se v něm nejdříve setkají s „averzivní" (nepříjemnou) situací, které uniknou - například tím, že se pohnou od tlaku, nebo odejdou od osoby v kruhové ohradě. Koně se rychle naučí rozpoznat signály, které jim pomohou úplně předejít tomu, že k averzivní situaci dojde (vyhýbavé chování).

„Pokud mají koně na výběr, raději se vyhnou averzivnímu zážitku, než aby před ním utíkali," řekla Henshall. „ Pokud je averzivní situace taková, že u nich vyvolává strach, pak tím, že se jí vyhnou, předejdou i strachu, který se spojuje s konkrétním signálem."

„V případě výcviku v kruhové ohradě je podmiňování (pozn. překl.: učení) vyhýbavého chování velmi jasné. Můžeme to vidět u koní jako takzvané následování," řekla Henshall. „Kůň v podstatě následuje něco, co ho pořádně vylekalo."

Trenéři, vyzbrojeni tím, co je psychologický výzkum může naučit o únikovém a vyhýbavém chování, mohou zlepšit své výcvikové metody ku prospěchu welfare koně, jak uvedla Henshall. Mohou přejít od úniku k vyhýbání, což by jim umožnilo „snížit skutečnou frekvenci, trvání a intenzitu averzního tlaku a zkušeností, kterými na koně působí, aby změnili jeho chování."

Dobrým příkladem jsou zde „signály sedem" u ježděného koně, jak uvedla Henshall. „Pokud dáme koni signál sedem těsně před tím, než použijeme otěže pro zpomalení nebo zastavení, stane se jakýmsi druhem varování, že bude následovat tlak na hubu koně prostřednictvím otěží a udidla. Kůň se obvykle velmi rychle naučí, že když zastaví nebo zpomalí na signál sedem, může se vyhnout nepříjemnému tlaku na jeho hubu."


Výzkum výcviku koní v kruhové ohradě pomocí autíčka na dálkové ovládání

Autor původního článku: Christa Lesté-Lesserre
1. října 2012, článek č. 29810

Výcvik koní v kruhové ohradě není účinný pouze tehdy, když ho provádějí lidé. Podle australských vědců může dokonce i autíčko na dálkové ovládání u koní vyvolat stejné reakce.

„Říká se, že výcvik koní v kruhové ohradě stojí na schopnosti lidí napodobit jiného koně svojí řečí těla, ale naši vědci předpokládají, že to nemusí být pravda," řekla Cathrynne Henshall, MSc. „Byli jsme schopni získat podobné výsledky při použití neživého předmětu - dětského autíčka - což ukazuje, že tento výcvik spočívá v použití averzního (pozn. překl.: vzbuzujícího odpor, nepříjemného) podnětu, který vyvolává strach, a poté v odměnění koně tím, že se tento strach vyvolávající podnět vypne."

Jinými slovy, jde o vylekání koně a poté o odstranění onoho hrozivého podnětu, když se kůň chová tak, jak chceme, jde tedy o jednoduché negativní posilování (zpevnění - motivace), jak řekla vědkyně.

napojování pomoci autíčkaHenshall a její italská kolegyně a spolupracovnice ve výzkumu Barbara Padalino, PhD, z veterinární školy na univerzitě Bari učila 11 koní a poníků následovat autíčko na dálkové ovládání. („Většina koní trénovaných metodou „join-up" - což je obvyklá metoda používaná v kruhové ohradě - už ví, jak následovat člověka, když je vede," vysvětlila Henshall.) Koně byli trénováni pozitivním posilováním (pozn. překl.: pozitivní motivace), což znamená, že dostali potravu jako odměnu za to, že následovali autíčko.

Když se koně takto naučili následovat autíčko, Henshall přešla k obvyklé metodě následování autíčka místo člověka. Koně slyšeli varující signál (elektronický tón) po dobu 10 sekund a pak je autíčko začalo honit po kruhové ohradě, což u nich vyvolalo útěkovou reakci.

Když se kůň zastavil a otočil čelem k autíčku („vyhnutí se" místo „útěku"), zastavilo se i autíčko a stejně tak i varující signál. Slyšeli pak místo něho jiný signál - vědci ho nazvali signál „bezpečí". Ale když se kůň pohnul opět pryč, autíčko i varovný signál znovu začaly. Tyto výcvikové hodiny trvaly maximálně 90 minut, jak uvedla Henshall.

9 z 11 koní se naučilo reagovat „vyhýbavým chováním" během čtyř výcvikových hodin a tři z nich dokonce chodili k autíčku i tehdy, když zněl signál „bezpečí". Ale výcvik byl často spojen se „siláckým" či dokonce „agresivním" chováním, jak uvedla Henshall. „Koně, kteří se autíčka nebáli, často po něm kopali a někteří na něho dokonce dupli," uvedla a dodala, že museli během pokusu použít 4 autíčka, protože je koně zničili.

„Věříme, že výsledky tohoto výzkumu říkají, že výcvik v kruhové ohradě spoléhá na vyrovnání stavů jako je strach nebo únava, aby došlo k upevnění cílového chování a následování trenéra," napsala Henshall do komentářů k jejímu videu na YouTube.

Henshall popsala i své pocity, které měla během svých častých sledování amerických internetových diskusí o výcviku koní, kde velmi často viděla, že je výcvik v kruhové ohradě pokládán za způsob, jak vyřešit problém s koňmi.

„Lidé jen řekli ´Jdi s ním do kruhovky a pohoň ho´ a já jsem zápasila s etikou toho všeho," řekla. Dokonce i svůj výzkum obhajovala tím, že to je krok ke zlepšení péče o koně.

„Určitě jsem cítila etické dilema kvůli úmyslnému strašení těch koní, ale to je realita toho, jak to probíhá v kruhových ohradách na světě," řekla. „Pokud lidé budou své koně méně honit, nebo budou jasněji přemýšlet o tom, co dělat, aby minimalizovali útěkovou reakci koní, pak jim tento pokus určitě zlepší pohodu."

Prezident ISES Andrew McLean, PhD, BSc, vědec zabývající se koňmi a manažer Australian Equine Behavior Centre v Broadfordu, upozornil, že studie Henshall není útok na „join-up" nebo jakékoli jiné metody výcviku v kruhové ohradě. „Pouze ukazuje, jak věda ve skutečnosti osvětluje opravdové příčiny chování, než jak bychom si mohli nalhávat."


Povzbuzujte koně, aby procházeli okolo předmětů, které jim nahánějí strach

Autor původního textu: Christa Lesté-Lasserre
20. září 2012, článek č. 29753

Představte si tento scénář: Jste na vyjížďce a najednou se váš kůň poleká řekněme hrozivě vypadajícího pařezu u cesty. Máte tři možnosti:
1. Povzbudíte koně (holeněmi, hlasem, otěžemi, bičíkem atd.), aby se pohnul dopředu směrem k pařezu, aby zjistil, že to vůbec není nic strašného;
2. Budete trpěliví, dopřejete koni čas, aby zjistil, že tento pařez není nic strašného;
3. Otočíte se a jdete domů (nebo jinou cestou) a utečete tomu strašnému pařezu.

Co si vyberete vy a co je nejlepší pro koně?

Dánští vědci tuto otázku nedávno zkoumali. Zjistili, že pokud chcete projít okolo pařezu, volba 1 bude nejlepší pro vás i koně, přestože může být více stresující než volba č. 2. Na toto téma přednášela na 8. mezinárodní konferenci ISES Janne Winther Christensen, PhD.

„Ježdění na koni je poměrně nebezpečný sport a ví se, že habituace (pozn. překl.: navykání) na nové předměty snižuje riziko nehody," řekla Winther Christensen, vědkyně z fakulty zemědělských věd dánské univerzity Aarhus. „Pokud se zvíře vyhne nebo unikne předmětu a může se od něho dostat pryč, toto vyhýbavé chování se posílí a zvíře ho pravděpodobně zopakuje. Ale studie na jiných živočišných druzích ukázaly, že prevence vrozeného chování (útěk) může vést ke zvýšení stresu zvířete. Takže jsme chtěli zjistit, co je pro koně nejlepší."

navykání koně na strach nahánějící předmětyChristensen a její kolegové studovali 22 dánských teplokrevných valachů (ve věku mezi 2 a 3 lety) rozdělených do dvou skupin, kteří si zvykali na otevřené deštníky na zemi. Ošetřovatelé povzbuzovali každého koně ze skupiny, aby se přiblížil k deštníkům za pomoci negativního posilování (v tomto případě to bylo tahání za ohlávku a vodítko). Koně ve druhé skupině byli volně, vždy po jednom, puštěni v prostoru s deštníky a bylo jim umožněno samotným si zvolit, jak dlouho je budou prozkoumávat. Následující den byl každý kůň z obou skupin přiveden do prostoru, kde mohl najít kyblík s krmením vedle deštníků. Po oba dny vědci vyhodnocovali tepovou frekvenci koní a jejich chování a měřili dobu, za kterou se přiblížili k deštníkům a krmivu.

Skupina koní navykaných na deštníky negativním posilováním vykazovala první den mnohem výraznější známky stresu (tepová frekvence a chování), než druhá skupina, jak řekla Christensen. Ale druhý den strávili méně času zkoumáním svého okolí a přiblížili se ke kyblíku s krmením rychleji než koně z druhé skupiny.

„Přístup negativního posilování pro navykání si na nové předměty zvyšuje stresovou reakci během prvního vystavení, ale zdá se také, že podporuje uvyknutí si na daný předmět," řekla Christensen. „Protože ale tento postup vede k dočasnému zvýšení stresové reakce, měl by se provádět opatrně."

Také upozornila, že výsledky byly specifické pro její pokus a nelze je aplikovat i na jiné scénáře. „Může se stát, že podněty jiné intenzity mohou dát rozdílné výsledky," řekla. „Obecně ještě není dostatek poznatků, jak jsou účinné i jiné metody navykání a jak působí na koně." Ale připravují se další studie.

Další díly

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Veronika Valdmanová

    Je mi smutno...

    18:48 - 02. 11. 2012

    Jímá mě hrůza a nevěřím vlastním očím při čtení prvních dvou článků. Pokud lidé vidí princip práce v kruhovce tak jako autoři prvních dvou pokusů, je to špatné a vysvětluje to, proč je tolik odpůrců kruhovek - kdyby mi někdo popsal princip práce v kruhovce tak jako je to tady, taky bych byla velmi proti. Cílem není honit koně po kruhové ohradě a doufat, že si to spojí s tím, že je to za trest, že nezůstal s námi a nenásledoval nás. Kamarádka se na podobném principu snažila svému koni vysvětlit, že má klidně stát při sedlání. Kdykoli při sedlání nestál klidně, začala ho za trest honit po kruhovce. Nikdy si to ten kůň nespojil a nebyl při sedlání nikdy v klidu. Práce v kruhovce je stejná jako ježdění. Po kruhovce se kůň musí pohybovat ve všech chodech ochotně, stejně tak by měl ochotně stát. Nesmíte v něm vypěstovat pocit, že ten jeho pohyb je za trest (tím ho opravdu časem naučíte, že když se hýbe, je to za trest. Jak mu pak ale zase chcete vysvětlovat, až si na něj sednete, že se má hýbat?) Povídání o kruhovce není však na jeden komentář. Kruhovka není zlá, ale stane se, pokud ji člověk začne používat nesprávným způsobem. Dejte si prosím tu práci a zajímejte se víc, jak v kruhovce pracovat. Pokud vám někdo tvrdí, že máte koně za trest pohonit, je to špatně a ten dotyčný sám nepochopil princip práce v kruhovce.

  • 2. Ondřej POSEJPAL

    souhlas

    17:20 - 03. 11. 2012

    Pokud dáme koni signál sedem těsně před tím, než použijeme otěže pro zpomalení nebo zastavení, stane se jakýmsi druhem varování, že bude následovat tlak na hubu koně prostřednictvím otěží a udidla. Kůň se obvykle velmi rychle naučí, že když zastaví nebo zpomalí na signál sedem, může se vyhnout nepříjemnému tlaku na jeho hubu."


    --------------------------------------------------------------------------------
    ....a také odpůrců "vědeckého pojetí". Není nic horšího než praktikující teoretik, nebo theolog?

  • 3. gamblerka

    Monty Roberts

    19:59 - 03. 11. 2012

    Nic není definitivní - zatím je to válka věd - letos v dubnu MR slavnostně vyvěsil na své stránky studii dokazující, že jeho systém obsedání je pro koně méně stresující, než konvenční způsoby (BHS).

    Velká pravda je napsána v úvodu studie – a to, že výcvik koně není ošetřen legislativně a tak se do tohoto procesu může zapojit každý bez potřebné kvalifikace nebo zkušeností a dokonce to je částečný důvod, proč je tolik koní utraceno kvůli problémům s chováním (Odberg 2005).

    Co se týče autíčka na dálkové ovládání – tahle studie mě velmi zaujala, na druhou stranu podle mě dělá z koní idioty (nedivím se, že ho někteří rozdupali) – auto není ani kůň ani puma ani člověk. Pokud má kůň v kruhovce strach a utíká ze strachu – nikoliv proto, že poslechne na pobídku, pak bych takovou situaci předpokládala jen v případě, že je uvnitř čerstvě odchycený mustang nebo člověkem dosud netknutý nebo zrazený kůň.

    Studie:

    http://www.montyroberts.com/wp-content/uploads/2012/04/science-trials-summary-results-with-graphics-final.pdf

    Jinak kruhovka je dobrá věc, samozřejmě zneužitelná stejně jako bič, holeně, ostruhy, udidlo...

  • 4. Ondřej POSEJPAL

    re gamblerka

    22:36 - 03. 11. 2012

    To co popisuje MR je jako ofocené ze starých dřevorytů z před Kristových dob. Zapsáno národy, které ve své první (?) knize tolik proklínal.

  • 5. karol

    re

    17:58 - 04. 11. 2012

    Reaguje na 3.

    (...)Pokud má kůň v kruhovce strach a utíká ze strachu – nikoliv proto, že poslechne na pobídku, (...) Keď uposlúchneš Veľkého Montyho a zoberieš remontu do kruhovky tak na ňu vyvalíš predátorsko útočný repertoár doplnený švihnutím lonžou po prdeli. Akáže pobídka. Strach. Remonta nevie čo má robiť tak uteká. Nemá kam utiecť, tak behá dokola. Áno, kôň - remonta - má v kruhovke strach. Ináč by nebehala. Keď ju tam mám po desiate tak je z môjho útočne predátorského postoja desatina a zmení sa na pobídku.

  • 6. gamblerka

    remonta

    18:53 - 04. 11. 2012

    Reaguje na 5.

    Souhlasím - pokud jde o koně, který je natolik stranou od lidí, že utíká ze strachu - z přirozeného strachu, protože člověk pro něj představuje hrozbu. Ale v našich podmínkách myslím, že většina koní, kteří se obsedají, je lidmi v základu osahaná a není to tedy taková ta modelová situace a´la mustang a spíš jde o tlak, pobídku, kontrolu pohybu koně a to se blížíme spíš k Lyonsovi. Excesy, kdy se demonstrovala join-up dvouhodinovým štvaním koně v kruhovce, jen vypovídají o tom, že jakákoliv metoda může být pohroma, pokud ten člověk nemá cit. Přesto - pokud by mi někdo vyložil na dvoře koně odchyceného ve stepi, který člověka poznal tak leda u nakládání - přišla by mi tahle metoda v začátku férovější a bezpečnější. S "normálními" mladými koňmi se dá pracovat jinak - postupně, pomalu atd. , nevím, kdo má dnes zapotřebí krotit a hrát si na predátora u koní, které není důvod krotit, jen jim sdělit, co od nich chci.

  • 7. jaja

    kruhovka - proč?

    19:28 - 04. 11. 2012

    Reaguje na 6.

    Míšo, to je přesně no!
    "nevím, kdo má dnes zapotřebí krotit a hrát si na predátora u koní, které není důvod krotit, jen jim sdělit, co od nich chci. "

    Montyho metoda přišla z prostředí, kde byla ve srovnání s místními praktikami mírná. Ale přišla k nám - do prostředí, kde se koně dávno začínali "pracovat" úplně jinak a ještě "mírněji", takže je obecně zbytečně "tvrdá". Monty mluví o o metodách pro koně méně stresových lidem, kteří to umí už dávno dělat ještě méně stresověji. V Evropě skutečně nežijeme na stromech :-)
    Ale o tom není ten výzkum - ten je o tom, že i Montyho metoda je prostě jedna z dávno známých metod "obecného učení" a není to žádné "hraní si na dominantní klisnu" či "mluvení koňským jazykem". Je to prostě tak trochu jiný Pavlov, který naučil na zvonek psy slintat :-) To je hlavně na veroniku - to není o hanění jeho práce, je to o tom, jak ji prezentuje často nevědomým lidem :-) Ono otevření očí.

  • 8. Ondřej POSEJPAL

    srozumitelně

    21:14 - 04. 11. 2012

    Proč tedy nehovořit řečí které kůň rozumí nejlépe....

  • 9. Ondřej POSEJPAL

    re je mi smutno

    21:30 - 04. 11. 2012

    mě teda taky,ale asi z jinéhé důvodu. Nemusím být predátor aby se dočkal ...... . (a zbytek si nechám pro sebe)

  • 10. fran

    Ach ta věda.....

    11:16 - 05. 11. 2012

    Miliony lidí na světe hladoví a přesto se najde někdo, kdo na podobné "studie"dá peníze.....

    Kruhovku nebudu komentovat, snad jen povzdech "Proč pořád Monty...?"

    Zato u druhé studie už jsem smíchy vyprskla kafe na klávesnici. To je dokonalá ukázka, jak výběrem vstupních parametrů a průběhem studie dosáhnu vědecky úplně správný, přesto nahlouplý výstup. A vyvodit z t o h o doporučení, co je nejlepší pro Vás a vašeho koně v otázce pařezu, to snad je na žalobu :-))). A to se připravují další studie...., ježíši..... .

    Pokud budu dle vědeckého doporučení lekavého koně systematicky navykat na předměty, které ho děsí, mám do důchodu o zábavu postaráno. Majitelé koní, kteří se dnes leknou modré kytky a zítra té žluté, asi chápou.

    Koně ve stádě reagují na děsivé podněty dle reakce vůdčího jedince. Pokud ten vyhodnotí situaci jako nebezpečnou, stádo se dá do pohybu a prchá. V opačném případě lekavější jedinci poskočí a zbytek stáda pokračuje v dosavadní činnosti (pochod, pasení...). Analogicky jezdec a kůň. Za funkční reakci ( a zkoumání hodnou variantu) by se dalo považovat soustředění koně na udržení stávajícího tempa a zachování klidu jezdce, který tak dá najevo, že situaci vyhodnotil jako prostou všech nebezpečí. Platí nejen pro ježdění ale i vodění a další manipulaci.

    Jen pro ilustraci, ani nechci vědět kam by se koňovití dostali, kdyby v nebezpečí vůdčí klisna zavelela "A teď se, milé stádo, půjdeme podívat, jestli se v tom šustícím křoví skutečně ukrývá šavlozubý tygr." To by dnes vědci museli zkoumat úplně jiný živočišný druh :-).











  • 11. Dana Kortusová

    můj názor

    10:48 - 08. 11. 2012

    Co se týká autíčka a vůbec prvního pokusu a toho, co o něm bylo napsáno:
    Je to pravda celkem úsměvné a autíčkem věřím skutečně lze naučit koně následovat ho pomocí negativních podnětů apod., ale otázka je, zda nám jde jen o následování? Navíc nejde jen o práci v kruhovce - v současné době si člověk snaží všechno upravit tak, aby dosahoval "výsledků" co nejrychleji, pokud možno za co nejméně času a peněz a pokud možno s žádnými znalostmi, což jde asi vidět k moc věcem nebude - je to v ježdění obecně, v práci s koněm, ve sportu atd. To samé i v metodách založených na "horsemanshipu" nebo jak tomu chceme říkat.
    Nevím, ale autíčko na dálkové ovládání se asi hodně těžko zhluboka nadechne a vydechne do břicha nebo těžko asi vykouzlí na tváři výraz - dobře, jsi hodný ale pokračuj prosím v tom, co děláš. Takže místo toho, aby se učil kůň to, jak spolu komunikujeme a jak se chovat v typových situacích a jak pozná, jakou reakci si představujeme a budeme jí podporovat, učí se jen cviky - v tomto případě např. cvik, že má následovat autíčko, ale ve chvíli, kdy se někde poblíž objeví červená kytka s bílým lemováním, které se bude bát, autíčko asi těžko zaujme nějaké stanovisko, jsou jen 2 možnosti - buď následuje, nebo je honěn - tomu opravdu výcvik neříkám.
    Co se týká strachu - netřeba to až tak oddělovat - přesně jak tu bylo řečeno - kůň následuje toho, komu věří, že umí situaci řešit a vyřeší to v případě potřeby za něj, tudíž se nemusí bát o svůj život - to asi u autíčka nelze očekávat a kůň není blbý, aby si to myslel, takže ve chvíli, kdy přijde problém se strachem, může ho autíčko honit do chcípnutí a bude mu to pravděpodobně k ničemu. Nehledě na tuto techniku honění koně a strašení ho, když se např. něčeho bojí - přesně jak je napsáno - někdy to výsledky přinese, ale jen u některých koní a ten zbytek radši s prominutím zhebne, než by šel např. do přepravníku nebo se přiblížil k sedlu. Navíc - může to řešit situaci v kruhu, ale co pak venku? No, toto je celkově na dlouhé lokte se o tom bavit, v každém případě vědecký výzkum je výzkum - neřeší nic jiného, než několik situací za nějakých podmínek, ale těch podmínek a situací je u koní mraky, takže tohle opravdu nevypovídá o ničem.

    A ten druhý výzkum? Necháte koni čas??? :DDD No tak to znám koně, kde by si člověk musel vzít dovolenou, rozbalit stan a po 14 dnech by se na to vyprdl a šel by domů, takže tudy cesta asi taky nepovede :DD a to není jen ze sedla, ale i ze země atd. Takže některý kůň možná je natolik loajální, že nakonec půjde někam, kam se bojí protože mu to bylo doporučeno, ale to nesvědčí o umu majitele, ale jen o tom, jak má vstřícného koně - na to není třeba dělat výzkum, stačí chodit ke koním nějaký čas a o něco se s nimi snažit a každý kdo není debil pochopí, že jako čekat na to, až kůň udělá to, co vlastně chceme my sám, je asi trošku blbost, protože jak říkám - to bychom se taky mohli bez výsledku načekat :DDD

  • 12. Dana Kortusová

    přesně souhlasím

    10:50 - 08. 11. 2012

    Reaguje na 10.

    No přesně - s tím lekáním je to opravdu výstižné.

  • 13. gonzales

    V článku se píše:

    23:40 - 04. 02. 2014

    Když se kůň zastavil a otočil čelem k autíčku („vyhnutí se" místo „útěku"), zastavilo se i autíčko a stejně tak i varující signál. Slyšeli pak místo něho jiný signál - vědci ho nazvali signál „bezpečí". Ale když se kůň pohnul opět pryč, autíčko i varovný signál znovu začaly.

    9 z 11 koní se naučilo reagovat „vyhýbavým chováním" během čtyř výcvikových hodin a tři z nich DOKONCE chodili k autíčku I TEHDY, když ZNĚL signál „BEZPEČÍ" - vždyť to se od nich přeci chtělo, nebo ne ?

    Nemělo být: ...a tři z nich dokonce chodili k autíčku i tehdy, když zněl VARUJÍCÍ signál.

  • 14. gonzales

    https://www.youtube.com/watch?v=DXGgeq2Ls1Q&feature=youtube_gdata_player

    22:26 - 06. 02. 2014

    Tak krotí - obsedají koně asi ještě dnes El gaucho. Oni si určitě myslí, že to dělají správně. Za mládí MR to byla běžná praxe, takže jak píše Jaja - Montyho metoda přišla z prostředí, kde byla ve srovnání s místními praktikami mírná. A jak píše Dana Kortusová - kůň následuje toho, komu věří, že umí situaci řešit a vyřeší to v případě potřeby za něj, tudíž se nemusí bát o svůj život. K.F.Hempfling - napřed musí člověk věřit svému koni, pak on bude důvěřovat jemu a bude ho následovat - člověk mu pomůže překonat jeho vrozený strach - proto také koňovití přežili - jak píše fran.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 5 čtenářů. Celkový počet bodů: 17.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: