Strasti a slasti koní ve filmovém průmyslu

26. 04. 2019 07:00, Aktualizováno 27. 04. 2019 09:41

Obrázky: 10

Autor: Jonáš Dušánek Spoluautoři: Gabriela Rotová Foto: wikipedia.com Rubrika: Koně v umění Počet přečtení: 4233 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Také zbystříte, když televizní obrazovkou cválá nádherný kůň s rytířem v plné zbroji? Jste filmoví nadšenci? A přemýšleli jste o tom, jaká je realita natáčení, zda někdo dohlíží na welfare čtyřnohých filmových hvězd, jak jsou na tom z tohoto úhlu pohledu filmy Válečný kůň, Zaříkávač koní anebo Ohnivý oceán? A co Barbar Conan? Stávají se při natáčení akčních scén fatální úrazy? A jak tomu bylo v začátcích kinematografie? Pokusili jsme se najít na pár těchto otázek odpovědi...

Jedním z prvních filmů, ve kterém se objevili koně a sehráli v něm i významnou roli, je snímek Velká vlaková loupež (v anglickém originále The Great Train Robbery), který byl natočen v listopadu 1903 společností Edison. Dějiny filmu tento snímek považují za základní stavební kámen celého westernového žánru. Průkopnická produkce tohoto filmu změnila svět kinematografie a od jeho uvedení začali koně cválat přes obrazovku stejně často a se stejnou samozřejmostí, s jakou cválají po reálných pastvinách.

Vše začíná v Americe

Využívání koní pro potřeby filmového a televizního průmyslu v historickém kontextu lze nejlépe vysledovat v americkém Hollywoodu. Právě zde se točily nejvýznamnější velkofilmy a objevili se první "profesionální" dodavatelé koní pro potřeby filmových studií.

Snímků, v nichž kůň figuroval ve významné roli či zajišťoval věrohodnost dobových reálií, vznikalo velmi mnoho. Přítomnost koní v dobových filmech byla v podstatě podmínkou jejich existence. Bez koní by snímky nebyly dostatečně historicky přesné a postrádaly by atmosféru. V obdobné situaci byl i westernový žánr. Koně byli pro filmový průmysl skutečně atraktivní a důležitou komoditou.

Ve snímku Ben Hur režisérů Charlese Brabina, Rexe Ingrama a Freda Nibla, který vznikl podle předlohy knihy Lewa Wallace v roce 1925, bylo ve vozové scéně použito více než dvě stě koní. Jednalo se tedy o akční scénu se zvířaty na velmi vysoké úrovni. Vývoj filmu postupoval mílovými kroky kupředu.

Nekontrolovatelná poptávka rozrůstajícího se filmového průmyslu po koních figurujících v akčních scénách ale velmi brzy začala přímo ovlivňovat metody práce s nimi i způsoby jejich využívání. Přehlížena a zanedbávána začala být jak péče o zdraví "koňských herců", tak i otázky bezpečnosti. Ekonomika natáčení byla bohužel pro produkční společnosti prvořadá.

Kamenem úrazu welfare?

V současné době dohlíží na produkci většiny filmů natočených ve Spojených státech amerických, a také v některých dalších zemích, organizace American Humane Association (AHA). Posláním této organizace je zajistit, aby žádné zvíře nebylo v průběhu natáčení úmyslně zraněno a nebylo s ním nevhodným způsobem zacházeno.

Tak tomu ale rozhodně nebylo v počátcích filmové kinematografie. Během rané filmové tvorby byla zvířata, a koně zejména, vnímána jako "spotřební zboží", jednorázové produkty. Pokud byl v průběhu natáčení určité filmové sekvence kůň zabit nebo zraněn, byl nahrazen jiným. Jestliže filmová scéna vyžadovala, aby se kůň zhroutil k zemi, používaly se dráty připevněné manžetami ke spěnkám koní, za pomoci nichž jezdec podtrhl koni přední končetiny, nebo uměle vytvořené díry v terénu.

Tyto postupy obvykle vedly k fatálním zraněním, s nimiž se již dopředu počítalo. Koně se záhy stali nejohroženějšími zvířaty ve filmech a při produkci některých snímků docházelo k desítkám zranění často i s fatálním koncem. A pády inscenované za pomoci železných drátů byly jen zlomkem problému.

Dnes je situace jiná. Pokud scénář vyžaduje pád koně, dráty, otvory v zemi a sklopné desky se již nepoužívají. Tyto scény zajišťují kvalifikovaní kaskadéři a vyškolení kaskadérští koně, pády se uskutečňují na upravených lokacích tak, aby povrch místa dopadu byl měkký a bylo možné pravděpodobnost zranění maximálně eliminovat. Pokud skript vyžaduje akci příliš nebezpečnou pro živá zvířata, jsou využíváni animatroničtí koně a počítačové triky.

Tak tomu bylo například i při natáčení epického oscarového filmu Válečný kůň (War Horse) režiséra Stevena Spielberga z roku 2011, který je jedním z nepřehlédnutelných snímků obsahujících akční scény se zvířaty posledních let. Hlavní hvězdu filmu, hnědáka Joeyho, představovalo v tomto snímku v období od hříběte až do dospělosti celkem čtrnáct koní, kteří měli vlastního maskéra pro jednotlivé sekvence filmu. V nejdůležitější pasáži filmu ztvárnil hnědáka Joea kůň Finder, který figuroval i v hlavní roli ve filmu Seabiscuit z roku 2003.

Přestože válečné scény, kterých se Finder účastnil, vypadají na filmovém plátně děsivě, realita byla jiná. V drastických frontových scénách byly použity ostnaté dráty z umělé hmoty, animatronický kůň, maskování, úpravy pozadí, animace i specifické filmové triky. Žádný kůň tedy nebyl v průběhu natáčení ohrožen a ani zraněn.

Cesta k bezpečnému filmovému prostředí ale nebyla snadná ani krátká. Zájem o bezpečnost zvířat v akčních scénách a zlom ve vnímání jejich postavení ve filmu nastal až po roce 1939.

V tomto roce byl natočen životopisný western Jesse James, jehož režiséry byli Irving Cummings a Henry King. Tento film obsahoval scénu, v níž Henry Fonda jako Jesse James uniká na koni před pronásledovateli a zachraňuje se skokem z útesu do rozbouřené řeky.

Scéna zajímavě vypadala, ale průběh natáčení nebyl tak mírumilovný, jak vyobrazil film. Kůň použitý ve scéně totiž při pádu zahynul a jeho fatální konec se i předpokládal. V této akční scéně byla využita sklopná plošina, tzv. "sklopná bouda", která donutila koně z útesu sklouznout proti jeho vůli. V klíčovém okamžiku se tedy deska, na níž kůň vstoupil, sklopila, kůň z útesu spadl a následkem pádu uhynul. Další scéna filmu ale ukazuje Fondu a jiného koně, jak společně odplouvají řekou do bezpečí.

Drsné detaily z natáčení unikly do médií a veřejné mínění bylo natolik rozhořčené, že donutilo Filmovou asociaci Ameriky (MPAA - Motion Picture Association of America) jednat. Dohledem nad filmovou produkcí byla od této chvíle pověřena nadace American Humane Association (AHA).

American Humane Association

Dopad činnosti AHA na welfare zvířat využívaných v amerických filmech byl poměrně zásadní až do roku 1966. V roce 1966 ale nejvyšší soud USA rozhodl, že MPAA praktikuje cenzuru, což se promítlo i do činnosti AHA v rámci její kontroly zacházení se zvířaty ve filmu. Filmové společnosti již nemusely dodržovat předpisy na ochranu zvířat, které jim AHA v předchozích desetiletích nastavila.

V období mezi lety 1966 až 1980 se tedy do amerického filmového průmyslu vrátila, v souvislosti s akčními scénami se zvířaty, doba temna. Zástupci AHA neměli možnost se průběhu natáčení účastnit a ani ho monitorovat. Jejich vliv byl v tomto období minimální, protože filmové společnosti nebyly povinny postoj AHA akceptovat a ani ji k natáčení oficiálně přizvat. Zvířata využívaná ve filmu tedy byla často držena v extrémně nevhodných podmínkách, byla přetěžovaná, nebyla vhodným způsobem ani ošetřována a ani krmena, vrátily se i násilné techniky, aby produkce filmů ušetřily vysoké náklady, jež představovalo angažování vyškolených kaskadérských koní.

Až smrt dalšího koně, tentokrát související s použitím výbušnin umístěných na těle koně, při natáčení filmu Nebeská brána (Heaven's Gate) režiséra Michaela Cimina, přinesla významnou změnu. V protestních reakcích na drsné zacházení se zvířaty se už neangažovala jen veřejnost, ale do dění vstoupili i členové spolku Screen Actors Guild. V roce 1980 spolek Screen Actors Guild docílil podepsání kontraktu s MPAA, který ustanovil AHA jako základní organizaci, která má pravomoc hájit zájmy zvířat využívaných ve filmovém a televizním průmyslu.

Činnost AHA pracuje následovně. Jakmile má film, v němž mají být využita zvířata v akčních scénách, připravený scénář, spolek Screen Actors Guild kontaktuje AHA, která v dostatečném předstihu scénář přezkoumá a všechny akce, kterých se mají zvířata účastnit, pečlivě analyzuje.

V centru její pozornosti není jen práce kaskadérů a organizace scény, ale vyhodnocuje se i vliv osvětlení či umístění kamer tak, aby zvířata nebyla v žádné situaci ohrožena či zásadním způsobem omezena. Zástupci AHA jsou následně přítomni u celého natáčení, aby mohli monitorovat jak dění před kamerou, tak i za ní. Dohlíží se nejen na zdravotní a psychický stav zvířat, ale i na pravidelnost a vhodnost krmných dávek či bezpečnost prostředí, v němž se zvířata pohybují. Seznam pokynů a postupů, které AHA požaduje, je rozsáhlý, ale podstatné jsou tyto základní požadavky:

  • Žádné zvíře nesmí být v rámci natáčení zabito nebo zraněno pro potřeby filmové produkce.
  • Pokud se zvířetem nelze jednat humánně, nemá být ve filmu využito.
  • Zvířata nejsou rekvizity.
  • I se zvířaty, která jsou využívána jako pozadí scény či slouží k upoutání pozornosti zvířete na hlavní scéně, musí být jednáno humánně a v souladu s jejich právy.

AHA považuje za zvířata hodná ochrany všechny živočichy, tedy i ptáky, plazy, ryby a hmyz a plnění jejích požadavků nemusí tedy být pro produkční tým jednoduché. Přesto je v současné době její činnost velmi oceňována a jejím postojům je přisuzována vysoká hodnota.

AHA je také odpovědná za vydávání recenzí k filmům, ve kterých se akční scény se zvířaty objevily. Každá produkce obdrží od AHA hodnocení související s kvalitou jejich práce se zvířaty.

Filmy AHA hodnotí jako přijatelné, věrohodně přijatelné (believed acceptable), sporné, neznámé nebo nepřijatelné.

Pro konkrétní představu o systému hodnocení filmů nadací AHA. Romantické drama Zaříkávač koní (The Horse Whisperer) z roku 1998, které režíroval Robert Redford, obdrželo hodnocení přijatelné. Všichni koně účastnící se natáčení byli uvyknuti na střelbu a animatronické repliky koní byly použity ve všech scénách, kde existovala reálná možnost zranění zvířete. Koně, kteří byli ve filmu představeni pod sedlem, při vzpínání nebo pádech, byli speciálně vycvičeni, jednalo se o kaskadérské koně. Každý kůň tedy byl na akční scénu odpovídajícím způsobem připraven. Cvičitelé koní se vždy pohybovali těsně mimo scénu a používali jen verbální příkazy a gesta, a to striktně bez praktikování donucovacích prostředků.

Rovněž i slavný akční westernový film Steve Minera, Texas Rangers, obdržel od AHA přijatelné hodnocení. I zde během natáčení všech akcí se zvířaty byli na scéně přítomni trenéři i veterináři. Všichni herci, kteří jezdili na koních, museli povinně absolvovat jezdecký výcvikový kurz. Na náročných scénách pracovali pouze speciálně trénovaní kaskadérští koně, střelba byla provozována ve vhodné vzdálenosti od koní a ostatních zvířat, hlasitost výstřelů byla měřena, využíváno bylo omezené množství střelného prachu, což hladinu zvuku ještě snížilo.

Hodnocení věrohodně přijatelné dává AHA filmům, u nichž zkontrolovali scénář, konzultovali s cvičiteli zvířat, ale nebyli reálně přítomni na scéně během natáčení filmu. Příkladem je romantický dobrodružný film Příběh rytíře (A Knight's Tale), který režíroval Brian Helgeland a byl natočen v roce 2001.

Sporné hodnocení AHA vydává, pokud věří, že žádná zvířata nebyla úmyslně zraněna v průběhu natáčení, ale jisté pochybnosti byly v souvislosti s natáčením zaznamenány. Takovým filmem je například film Matthewa Warchuse Simpatico z roku 1999. Tomuto filmu AHA vystavila sporné hodnocení, protože jeden z koní musel, v důsledku vážného zranění, které si způsobil při natáčení, podstoupit euthanasii. K úmyslnému týrání zvířat ve filmu nedošlo, ale AHA považovala bezpečnostní opatření za nedostatečná.

Hodnocení neznámý AHA dává takovým snímkům, o nichž nebyla informována a nebyla schopna získat žádné věrohodné informace týkající se natáčení akčních scén se zvířaty.

Filmům, v nichž byla prokázána úmyslná krutost vůči zvířatům, uděluje AHA hodnocení nepřijatelné. Příkladem může být film Barbar Conan (Conan the Barbarian) režiséra Johna Miliuse z roku 1982. V tomto filmu byly využity nepřijatelné praktiky. Koně byli k pádům nuceni za pomoci drátů a v jednom konkrétním případě byl kůň donucen upadnout na špičaté dřevěné kůly, které nebyly žádným způsobem zabezpečeny. Totéž hodnocení, z obdobných důvodů, obdrželo i pokračování filmu z roku 1984, Ničitel Conan (Conan the Destroyer), které režíroval Richard Fleischer. U těchto filmů nejenže AHA vydala hodnocení nepřijatelné, ale vydala také podnět k bojkotu těchto filmů. Tento kritický přístup vyústil v požadavek odstranění sporných scén filmu při jeho uvedení ve Velké Británii.

Současnost

Všechny scény s koňmi jsou dnes obvykle choreografické. To znamená, že filmové akce se odehrávají na přesně určeném a také vhodně uzpůsobeném místě. Bezpečnost zvířat při natáčení akčních scén má zásadní a významnou roli, a to obvykle i v případě, že bezpečnostní opatření mohou mít vliv na kvalitu nebo efekt filmu.

Zásadní změnu v přístupu produkčních společností ke zvířatům v akčních scénách lze vysledovat již od roku 2000. Například produkce filmu Poslední samuraj (The Last Samurai) z roku 2003 investovala do akčních scén se zvířaty mimořádně vysoké finanční prostředky. Příprava koní na natáčení filmu začala díky tlaku ze strany AHA o několik měsíců dříve než natáčení samotného filmu. Vybraná skupina patnácti koní, která se nakonec natáčení účastnila, byla vyselektována z několika desítek koní tak, aby se na natáčení podílela jen ta zvířata, která přesvědčivě naznačila, že zvládnou stres z plánovaných akčních scén bez potíží.

Průběžně se vyhodnocovalo chování koní a jejich temperament, ale při jejich výběru se respektovalo i přirozené nadání jednotlivých koní k určitým typům filmové práce. Koním byla poskytnuta i rozsáhlá příprava v rámci možného vlivu plánovaných speciálních efektů na jejich psychiku. Aby došlo ke snížení hluku během scén obsahujících střelbu, byla využita specifická munice a koně v těchto scénách a jejich okolí pracovali se speciálními ucpávkami uší. Pády koní byly omezeny na maximálně tři v jednom dni s následnou povinnou jednodenní pracovní přestávkou. Kromě živých koní byli ve filmu využiti i dva animatroničtí koně, kteří byli řízeni počítači a to často i v rámci jedné scény tak, aby živí koně byli co nejméně zatěžováni náročnými situacemi.

Obdobným příkladem pozitivního vlivu organizace AHA a změn ve filmovém průmyslu je také film Ohnivý oceán (Hidalgo) režiséra Joe Johnstona z roku 2004. V tomto filmu bylo v hlavních scénách použito pět koní plemene paint horse, přičemž všichni tito koně ve filmu představovali koně jednoho. Každý z těchto koní byl vycvičen specificky, jeden pro scény rychlostní, další pro scény skokové, jiný ovládal kaskadérské triky. Všichni koně měli soustavný veterinární dohled, k dispozici měli mimo natáčení rozlehlé pastviny s dostatkem vody a sena. Výcvik hromadných akčních scén byl pečlivě připravený a naplánovaný, protože v závěrečné scéně vystupovalo 570 koní. Tato skutečně mimořádná scéna se natáčela v indiánské rezervaci v Montaně a speciálnímu výcviku koní se v tomto filmu věnoval tým Rexe Petersona.

Aby se eliminoval stres a možnost zranění koní při hromadné scéně, byli koně pro tuto příležitost trénováni po skupinách. Nejprve se pro potřeby hromadné scény připravilo padesát koní, následně se cvičila skupina sta koní a postupně se přidávali další a další. Mimo to celé dva týdny pracovala speciální jednotka na úpravě povrchu a byla odstraněna každá významnější nerovnost potenciálně ohrožující zdraví koní účastnících se akční scény. I přes to, že se uskutečnila celá řada bezpečnostních opatření, které měly možnost nehody eliminovat, nehody se stávají a i při natáčení tohoto velkofilmu k eutanazii koně došlo. Jeden z koní si při natáčení zlomil nohu po došlapu na nerovnost povrchu, která sice prošla úpravou, ale zřejmě ne dostatečnou.

Činnost a dohled AHA a její snahy o zajištění bezpečnosti zvířat při akčních scénách ale nejsou samozřejmě vždy korunovány úspěchem. Jen pro představu několik případů zásadních pochybení při natáčení akčních scén se zvířaty z posledních let. Při natáčení Pirátů z Karibiku zahynuly kvůli špatné rozvaze desítky ryb a hlavonožců, ve filmu Pí a jeho život se téměř utopil tygr, což bylo i ve filmu jasně patrné, dramatická scéna totiž byla nakonec ve filmu využita.

V Evropě je situace jiná, než jaká je ve filmovém průmyslu v Americe. EU nemá stanovenu organizaci, která by specificky na práva zvířat ve filmovém průmyslu dohlížela. Natáčení se zvířaty se v evropských podmínkách tedy řídí předpisy Rady Evropy, která v nich stanovuje obecné podmínky nezbytné pro zabezpečení pohody zvířat. Tyto předpisy specifikují výčet nutných podmínek vedoucích k zamezení nejvýraznějších forem týrání a strádání zvířat.

Přestože je welfare zvířat upraveno řadou právních předpisů, a to na úrovni národní i nadnárodní a jejich účinnost má tedy dopad i na evropský filmový průmysl, legislativně zakotvené propojení mezi producenty jednotlivých evropských filmů neexistuje. Nebylo by tedy neodpodstatněné se za vznik kontrolní skupiny zasadit. Dění v americkém filmovém průmyslu totiž ukazuje, že ani cílený dohled nemusí být schopen kvalitu welfare zvířat účastnících se natáčení filmových scén vždy řádně zajistit.

Využité zdroje:

Jerzy Toeplitz : Dějiny filmu - Vydala Panorama ve spolupráci s Československým filmovým ústavem roku 1989

American Humane Association - Guidelines for Producers/Filmmakers

American Humane Association - Historie

Horse Fund - Horses in Film - Abused for Entertainment?

Horse Canada - The making of Spielberg's War Horse

Oficiální webové stránky FEI - A look at the equine heroes of the movie screen

Les Sellnow - The Horse - Hoolywood Horses

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: