Stereotypní chování koní... odvrácená tvář našeho světa?

8. 10. 2019 06:00

Obrázky: 11

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 1499 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Co stojí za stereotypním chováním koní? Jaké jsou jeho příčiny? Které kategorie koní jsou ke vzniku těchto zlozvyků náchylné a proč? Mohou se tomuto chování koně jeden od druhého naučit? A jsme na vině my? Jezdci a chovatelé? Anebo za to všechno může jen a jen genetika?

Stereotypie jsou definovány jako opakující se abnormální, invariantní, nutkavé vzorce chování, které nemají žádný cíl a funkci. U koní rozdělujeme stereotypie na tak zvané repetivní lokomoční chování - tkalcování, kývání a házení hlavou, hrabání, popocházení, kopání, a repetivní orální chování - ke kterým řadíme klkání s oporou a bez opory, skřípání zuby, požírání hlíny a písku, nekontrolovatelné okusování a lignofágii - žvýkání a polykání dřeva.

Největší pozornost z této plejády projevů stereotypního chování si získalo klkání. Klkání totiž nemusí být jen problémem estetickým. Tento zlozvyk může způsobit i zdravotní komplikace (problémy se zuby, klouby, poškození temporomandybulárního kloubu (čelist), úbytek hmotnosti, koliky) a vést k poklesu výkonnosti. (Existují ale studie (8), které souvislost mezi klkáním a poklesem výkonnosti vyvracejí - např. výzkum provedený u A1/1, který je k nalezení zde.)

A proto má každá informace, která může vést k eliminaci stereotypního chování koní, svůj mimořádný význam.

Pokud bychom se na tento druh stereotypie chtěli podívat v číslech, zjistíme, že klkání lze vysledovat u 2,4 až 8,3 procenta koní. Přičemž v jezdeckém sportu na čelní příčce figurují koně drezurní.

Proč právě koně drezurní? Zdá se, že drezurní trénink koní na střední a vyšší úrovni vede ke zvýšení odpovědi na stresové stimuly a poruchám přizpůsobení (deprese, úzkost, poruchy chování). Drezurní koně mají vyšší emoční reakce (reakce na stav přetížení). Intenzivní kontrola lokomoce (pohybu) spojená s požadavkem rychlých a přesných přechodů a přílišným shromážděním vedou u koní ke stresu, frustraci a strukturálním emočním změnám. To vše ještě umocňuje vysoká míra tlaku ze strany jezdce (tlak udidla a ostruh), což může vést až k celkové deprivaci. Testy emočních reakcí, které byly u drezurních koní uskutečněny, tuto skutečnost doložily. (3)

Nejčastěji se ale se stereotypním chováním setkáváme u anglických plnokrevníků a to obzvláště od jejich druhého roku věku. Udává se, že anglický plnokrevník má trojnásobně vyšší pravděpodobnost rozvoje některého druhu stereotypního chování než jakékoliv jiné plemeno koní. Výsledky studií nabízí čísla mezi 13,3 až 24 procenty. Což jsou čísla alarmující.

Z výzkumů také vyplývá, že koně věnují těmto typům patologického chování 15 až 65 % své denní aktivity. Biorytmus koní postižených nějakým typem stereotypie je tedy výrazně narušen.

Přesná čísla ale nejsou podstatná. Podstatné je, že tento problém se rozhodně netýká zanedbatelného množství koní a zaslouží si tedy naši pozornost.

Současné výzkumy naznačují, že toto chování je zapříčiněno kombinací genetických a environmentálních faktorů a na jeho rozvoji se významně podílí nevyhovující podmínky stájového managementu. Svou prokazatelnou roli v rozvoji stereotypních modelů chování má také stres a problémy v oblasti gastrointestinálního traktu (například žaludeční vředy). Přesto toho ale o etiologii a patofyziologii těchto projevů víme stále ještě poměrně málo.

Vznik stereotypie

Základní příčina vzniku a rozvoje stereotypního chování u koní zůstává nejasná. V současné době vedou dvě hlavní hypotézy. První z nich vidí příčinu v defektu oblasti mozku, která se nazývá bazální ganglia. Bazální ganglia (nuclei basales) jsou součástí šedé hmoty koncového mozku zevně od thalamu. Tyto vývojově staré mozkové struktury se uplatňují při vytváření a řízení pohybu a podílejí se také na kognitivních funkcích a funkcích limbického systému.

V této souvislosti je často citována hypotéza, která tvrdí, že zvířata ovlivněná stereotypy jsou kognitivně méně flexibilní než koně "zdraví". Tuto hypotézu ale vyvrací studie (1) z ledna tohoto roku, která doložila, že mezi koňmi trpícími stereotypií a zdravými koňmi nelze vysledovat žádné rozdíly v kognitivních schopnostech (koně absolvovali testy, které se používají v diagnostice dysfunkce bazálních ganglií - obě skupiny potřebovaly podobný počet pokusů k vyřešení úkolů a nelišily se ani ve fyziologických reakcích) a klkající koně tedy kognitivně narušeni zřejmě nejsou.

Druhá hypotéza vidí hlavní příčinu vzniku a rozvoje stereotypií v suboptimálních podmínkách ustájení, které u koní vedou k frustraci.

Z uskutečněných výzkumů vyplývá, že jedním z hlavních spouštěčů stereotypního chování koní je stres. Repetivní orální chování - klkání - zvyšuje hladinu endorfinů. Koně tedy klkání využívají jako mechanismus zvládání stresu.

V této souvislosti stojí za pozornost rozsáhlá studie z roku 2010 (2), která doložila, že klkající koně vykazují třikrát vyšší bazální hladiny β-endorfinu, než jaké mají zvířata v kontrolní, "zdravé" skupině (průměr 49,5 vs. 16,2 pmol / l, P = 0,006). U klkajících koní byl zaznamenán také trend nižších bazálních hladin serotoninu (průměr 201,5 vs. 414,3 nmol / l, P = 0,07) a doloženo bylo i významné snížení srdeční frekvence při epizodách klkání, a to v průměru o 2,4 tepů za minutu.

Vzhledem k tomu, že vzrušení je obvykle spojeno se zvýšením nocicepčního prahu (nociceptor, tj. receptor zprostředkující vnímání bolesti způsobené např. zánětem, poraněním tkáně...) a srdeční frekvence, snížení obou těchto hodnot během epizod klkání dokládá, že klkání skutečně může pomáhat postiženým koním snížit míru stresu.

Obecně lze říci, že stereotypie se také významně více objevují u koní, kteří nemají vhodně nastavenu krmnou dávku, jsou sociálně izolovaní, mají nedostatečnou sociální interakci, jsou nedostatečně nebo nevhodně emociálně a kognitivně stimulovaní a mají nedostatek pohybu.

Vysoce ohrožena vznikem a rozvojem stereotypie jsou hříbata, která jsou po odstavu umístěna v boxe. Vhodnější je odchov ve větší skupině volně na pastvinách. Krmení hříbat koncentrovanými krmivy rovněž zvyšuje možnost rozvoje orálních projevů stereotypie a to až čtyřnásobně.

Klíčové jsou tedy v rozvoji stereotypií kromě faktorů genetických a environmentálních také krmné postupy. Některé studie dokládají souvislost mezi vznikem a rozvojem klkání a nevhodným poměrem koncentrovaných a objemných krmiv. Koně jsou uzpůsobeni k tomu, aby 14 až 16 hodin denně přijímali krmivo s vysokým obsahem vlákniny s nízkým obsahem škrobu. Pokud dochází k významným odchylkám od tohoto modelu, může dojít k nejen k rozvoji stereotypního chování, ale také k metabolické acidóze, vzniku žaludečních vředů a rozvoji laminitidy.

Některé další studie také prokázaly, že na rozvoji orálních stereotypií se podílí i snížená hladina antioxidantů a zvýšený oxidační stres. Za pozornost v této souvislosti stojí výzkum, který prokázal korelaci klkání a nízké hladiny selenu v krevním séru.

Oxidační stres a význam selenu?

Oxidační stres je vyvolán zvýšenou tvorbou volných radikálů nebo sníženou kapacitou antioxidačního systému.

Jedna z nedávno uskutečněných studií (4) odhalila, že svůj vliv na rozvoj stereotypních projevů zřejmě má i obsah stopových prvků v krevním séru. Stopové prvky, jako je selen, zinek, mangan a měď, chrání organismus před oxidačním stresem.

V rámci testování této hypotézy byly koním odebírány vzorky krve v průběhu epizody klkání a také bezprostředně po epizodě klkání. Testována byla také kontrolní skupina koní, u nichž se klkání nikdy neobjevilo. Následně byly vzorky analyzovány na různé markery oxidace. Výsledky studie doložily, že koncentrace selenu v krevním séru byly významně nižší u skupiny koní, kteří klkali, než u skupiny kontrolní. Přičemž nejnižší hodnoty byly naměřeny u koní v průběhu epizody klkání.

Obsah selenu v krevním séru je důležitou složkou funkčního antioxidačního systému. Na základě údajů získaných z tohoto výzkumu tedy dospěli vědci k závěru, že změny obsahu selenu v krevním séru hrají roli v patofyziologii klkajících koní. Tato skutečnost je dalším důkazem možné souvislosti mezi klkáním a zvýšeným oxidačním stresem organismu a nízkými hladinami základních stopových prvků.

Výživa a stereotypní chování

Makro- a mikronutrientní nerovnováha může ovlivnit celou řadu fyziologických procesů. U klkajících koní se tedy musíme mimo jiné zaměřit i na analýzu složení krmné dávky. Významnou roli ve výživě všech kategorií koní mají minerální látky, antioxidanty, jako je například vitamín E (zde se doporučují přírodní zdroje vitamínu E, které vykazují vyšší antioxidační účinek než vitamín E získaný synteticky) a další vitamíny.

V této souvislosti je vhodné zmínit i omega-3 mastné kyseliny. Mnoho koní je krmeno dietou složenou výhradně z obilných směsí a sena. Taková dieta je sice velmi bohatá na omega-6 mastné kyseliny, ale extrémně chudá na omega-3 mastné kyseliny. Pokud je krmná dávka koní ještě dále obohacena o oleje, je vhodný poměr těchto dvou kyselin ještě více distabilizován, protože omega-6 masnté kyseliny jsou v takto koncipované krmné dávce nadměrně zastoupeny.

Aby se zabránilo této nerovnováze, doporučují výživoví poradci doplnit krmnou dávku koní, obzvláště těch, kteří jsou ve vysoké zátěži - výkon, stres, změna prostředí, sociální skupiny, o omega-3 mastné kyseliny, na které je bohatý například rybí olej.

Omega-3 mastné kyseliny mají prokazatelný vliv na reprodukci, imunitu, toleranci glukózy, metabolismus, vývoj kostí a pohybového aparátu a omezují rozvoj zánětlivých stavů organismu různého původu (záněty kloubů, alergické reakce, bronchokonstrikce a krvácení vyvolávané námahou). Výzkumy ale doložily, že mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, které lze získat například z rybího tuku, mají vyšší účinek, než zdroje omega-3 mastných kyselin rostlinného původu. V každém případě je u koní, kteří trpí těmito druhy problému, vhodné revidovat krmnou dávku i v této souvislosti.

Může se kůň klkání naučit?

Mezi chovateli je pevně zakořeněn názor, že koně se mohou klkání "naučit". A to rozhodně ne jen u nás. Studie (5), která se uskutečnila v roce 2009, prokázala, že 48,8 % majitelů koní v USA věří, že klkání se koně učí pozorováním, napodobováním a podle toho s klkajícími koňmi jednají.

Výzkumy ale prokázaly, že klkání se objevuje pouze u 1,0 % koní, kteří jsou umístěni ve společnosti koně, který klká. Izolace klkajících koní se tedy jeví jako nesmyslná a ve výsledku pouze prohlubuje stres u koní, kteří klkají.

Jak to zastavit?

Pokud již koně klkají, využívají se různé omezující metody. Klkací řemeny, pasty a postřiky proti okusu, mechanické zábrany omezující možnost zapření se v případech klkání za pomoci opory. Využití těchto metod je ale diskutabilní, protože neřeší základní kauzální faktory. V případě, že klkání koně je reakcí na stres, může být jeho eliminace (klkací řemen, chirurgický zákrok) kontraproduktivní, protože je tak koním zamezeno snížit hladinu stresových hormonů.

Jedna ze studií (6) doložila v této souvislosti zajímavou skutečnost. Šest klkajících koní z osmi, kteří měli nasazeny po dobu 24 hodin klkací řemeny, klkalo po jejich odstranění významně více než před jejich aplikací. Lze tedy říci, že klkací řemeny nejsou v souladu s dobrým welfare. Pokud klkání mechanicky omezíme, koním to psychicky a fyzicky neprospívá.

Zamezit klkání u koní lze také chirurgicky. Tato metoda je běžně využívána a některé studie (7) uvádí její až 84,4% úspěšnost. I zde se ale jedná o odstranění následku, nikoliv příčiny.

Právě proto má mimořádný význam prevence. Nejnovější studie totiž naznačují, že při úzkostlivém dodržování preventivních postupů lze projevy stereotypie významně omezit, a to přestože je toto chování zřejmě podmíněno i geneticky.

Prevence vzniku a rozvoje stereotypií u koní

Výzkum vzniku a rozvoje stereotypního chování koní ještě nepřinesl dostatek relevantních odpovědí. Chovatelé tedy musí dodržovat všechny preventivní zásady, k nimž patří především:

  • prevence vzniku a rozvoje stereotypních modelů chování v rané fázi vývoje (šetrné metody odstavu, vhodné podmínky ustájení odstávčat, neomezený přístup k pastvě nebo objemovému krmivu v zimních měsících - odstávčata, ročci)
  • preference krmné dávky s vysokým obsahem vlákniny, koncentrovaná krmiva rozdělit do co nejvyššího počtu denních dávek, vhodné nastavení krmné dávky, suplementace makroprvky a mikroprvky
  • zajištění dostatečného kontaktu s dalšími příslušníky druhu
  • eliminace nudy, dostatek podmětů a pohybu, vhodně nastavená zátěž a tréninkový management
  • doplnění krmné dávky březích klisen a hříbat o omega-3 mastné kyseliny, které mají vliv i na vývoj nervové soustavy.

A co dál?

Pokud jste majitelem koně, který má "problémy", přemýšlejte více o jeho potřebách, nežli o potřebách svých. Ano, klkání a tkalcování je závažný problém. Ano, může nás, v mnoha ohledech, omezovat anebo i rozčilovat.

Neměli bychom ale zapomínat, že tyto projevy nejsou "zlovůlí" našich koní, nýbrž vnějším projevem stavu jejich těla a duše. Nikdy bychom tedy neměli klkající koně trestat anebo okřikovat, jak je starým dobrým zvykem.

Lidé s úzkostnými stavy a depresemi se dnes již běžně léčí u specialistů. Ty my, hipologové, k dispozici ještě nemáme. Musíme tedy přemýšlet, co změnit a co udělat jinak. Naši koně totiž netrpí "zlozvyky". Jsou "nemocní". A to obvykle jen kvůli nám, lidem.

Zdroje:

Připojené obrázky

Připojené články

23.05. 2012 05:00 Jak přežít s headshakerem
03.12. 2018 05:00 Chronická deprese u koní

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: