Staroušci 30 a výš - rarita, nebo běžná realita?

6. 7. 2019 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: archív majitelů koní

Ne, není běžné, abychom potkávali třicetileté a starší koně. Na druhou stranu jich v republice není málo – až jsem se divila! A víte, co je společným rysem naprosto všech majitelů těchto koňských babiček (ty jsou v převaze) a dědečků? Jestli hádáte, že obrovská láska, hádáte správně.

Krom obrovské lásky ke svému zvířeti mají majitelé třicetiletých (a což teprve čtyřicetiletých!) společnou i zdravou pýchu na tuhý kořínek svého kamaráda. Společná je i potřeba ocenění koňských životních zásluh a také neustálé přemýšlení o kvalitě welfare čtyřnohého parťáka, které už není tak samozřejmě snadné udržet… Vlastně ještě jedna věc – významné časové nasazení při speciální péči, kterou již většina z takto letitých koňských důchodců nutně potřebuje.

Zajímá vás, v čem péče o staroušky spočívá, jak je náročná nebo čím přesně jsou tito koně krmeni? Vyptala jsem se hned 12 majitelů na podrobnosti, které si můžete přečíst. A nezapomeňte – před neúnavnými pečovateli o koňské dědečky a babičky se smeká!

Lucka Šnajdrová – Babetka – 43 let

Celé jméno: Babeta, 1976, pony

Přesné datum narození se nedochovalo, vystopovali jsme ale bývalé majitele a věk jsme poskládali. Já znám Babetku od roku 1996, kdy ji koupil můj prastrejda – šel do důchodu a koník byl jeho sen. V r. 2001 se Babetce u nás narodila klisnička Dita, strejda se těšil, že bude mít páreček, ale nedočkal se – zemřel. Domek i s koníky zdědila dcera a zeť. Naštěstí koníky neprodali, naopak k nim ještě přibyl třetí do party. Trávila jsem tam jako dítě veškerý volný čas a když došlo na lámání chleba (postupem času na koně přestával být čas – dospělí pracovali, děti šly studovat), rozhodla jsem se udělat zásadní krok: přestěhovala jsem se z města k babičce, abych si koně mohla vzít k sobě.

Babetka je pořád venku v hliněném výběhu s přístřeškem, do kterého mají všichni poníci volný přístup. „Pastviny“ mám k dispozici díky hodným sousedům v podobě neužívaných zahrad kolem. Trávy v nich si bohužel Babetka už pár let neužije, protože dle veterinářky nemá dost stoliček – asi před 5 lety si ucpala jícen a od té doby krmím pouze rozmočenými sennými granulemi + müsli Spillers Senior. Dříve jsem krmila 3x denně, ale postupem času se ukázalo praktičtější ji na den oddělit od ostatních páskou a nechat jí dávku na celý den k dispozici celou, ať si průběžně užírá. Díky tomu je zase krásně kulatá. Zhruba ve stejné době prodělala pravděpodobně mrtvičku a její stav šel dost dolů, naštěstí to ustála.

Posledních 10 let je Babetka na zimu dekovaná. Loni na podzim jsme zjistili, že trpí cushingem, takže dostává Prascend a hodnoty jsou o mnoho nižší. Nicméně stejně na léto holíme, protože je to mezi koňmi angorák. :-)

Pavla Hýsková – Fífa – 42 let

Celé jméno: Ferda, narozen 1. 1. 1977, pony

Fífa, jak mu říkáme, je takový náš Železný dědek. :-) Přišel k nám (Dvůr Poslední Šance) před třemi lety, kdy po úrazu majitelky nezafungovalo náhradní ustájení a bohužel na něm zanechalo neblahé následky. Fífa je vzhledem k věku dost čilý, nebrání se ani občasným procházkám. Loni si ucpal jícen, podle smotku senem v kombinaci s kouskem trávy a jablíčka, které objevil pod jabloní. Standardně jsme vždy jablka posbírali, než šel Fífa ven, bohužel 8 jabloní občas shazuje rychleji, než stíháte sbírat...

Takže teď nosí preventivně náhubek, aby si trávu a seno dopřával po menších soustech, která tak lépe pokouše (dolní a horní zuby má všechny, ale ve stoličkách jsou již mezery). Přidávám mu máčené granulované seno, kterým nahrazuji kompletní dávku sena – v košíku již tolik nenapase, tak aby byl nakrmen. Krmím granulovaným senem 2x denně 800 g, k tomu přidávám Spillers Senior, případně, aby měl změnu, beru směs pro seniory od Koňských bylinek. Mrkev a jablka strouháme, doplňuji MSM, lněný olej.

Momentálně nám opadl zadek, ale bříško má pěkné. Dle veterinářky zažívání funguje skvěle, potvrdila se nám teď dýchavičnost, takže doplníme bylinky. Jinak vzhledem k věku prý vypadá dobře. Pro krmení si klidně dokluše a velmi rád odpočívá vleže, naštěstí se bez problémů sám zvedne (uf!).

Eliška Radotínská – Lucinka – 37 let

*1968 †2005

Lucinka byla shetland od kolotočů bez PP, KVH 86cm. ...moje první holčičí koňská láska, co mě provedla dětstvím a dospíváním. Rok narození se nám povedlo určit jen díky našemu kováři, který jí v roce 1971 u Litoměřic jako tříleté dělával podkovičky (měla extrémně maličká kopýtka) – takže si ji dobře pamatoval. Cca do 30 let bývala ježděna dětmi, tahala vozíček, maličké sáňky, lyžaře. Od té doby byla regulérní důchodkyní – sekačkou zahradní :-) (Sem tam svezla maličké dítko a občas šla s námi na procházku jako pejsek.) Pravidelně utíkala planýrovat květinovou zahradu na konci vesnice. Libovala si v odemykání zámku, chodila i do domu na televizi, milovala tatranky, psí granule a pivo – to kradla, kde mohla :-) Byla nejhodnější poničkou na světě, nejvěrnější přítel a chůva.

Co se týče věku a obtíží, tak od 32 let zůstávala huňatá i přes léto, museli jsme ji stříhat. Měla již také artrózu všech karpů a spěnek. V krmení žádné speciál změny nepotřebovala (akorát pravidelný přídavek kloubních výživ), prim hrál kukuřičný šrot – kulatá byla stále krásně. Sem tam jí náš veterinář aplikoval injekčně podporující multivitamínové preparáty nebo kalciovku, od 35 let jí totiž v některé dny nebylo dobře. Vždy jí prospěly.

Zemřela mi na otevřenou zlomeninu spěnky LZ končetiny – zřejmě na ni omylem šlápl některý z větších koní, když ležela. Byla uspána. Je pohřbena doma na svém oblíbeném místě. Druzí dva koně stáli týden u hrobečku. Kobylka Nanynka tam chodí každý den sledovat západ slunce...

Anička Kunová – Kačka – 36 let

Celé jméno: Kača, nar. 1983, Český sportovní pony

Koupili jsme ji jako osmiletou (a březí) od Brna. Měla viditelné jizvy na těle, ale hlavně jizvy na duši – zpočátku byla velmi nedůvěřivá. Časem se z nás ale stali nerozluční parťáci. Celý život bývala aktivně ježděná, dala nám 4 hříbátka, doprovázela nás na dlouhé procházky ve volnosti jako pejsek – to vše do 30 let. Ustájenou jsem ji měla dlouho doma, od roku 2008, kdy jsem se musela přestěhovat, ji mám u paní Sedlákové v Koryčanech. Které tímto děkuji za vzornou péči! Nejdříve tam žila ve stádečku se dvěma valachy, nyní má naprostou volnost pohybu – když chce stádo, jde za stádem, když chce do boxu, zaleze si, když chce courat, courá si kdekoli v areálu.

Zdravotní stav – kupovaná na jedno oko slepá, cca od 35 let se jí zhoršil zrak i v dříve zdravém oku, už i hůř slyší. Zuby má již špatné, pastvu zvládá, ale seno musí mít granulované. Jako příkrm dostává mačkaný oves, otruby, máčené vojtěškové granule a řepné řízky. K tomu na ochucení přidávám müsli – buď na přibrání od Koňské bylinky, nebo NovaEqui nebo Hippi Naturvit. Vždy to, co obsahuje pivovarské kvasnice a jablečné úsušky, někdy šípek. Do toho ostropestřecový olej a Artroregen sirup od Topvetu. Kyblík dostává ráno a večer, ale jak má horší zuby, stejně ten kýbl žmoulá víc jak hodinu – takže samozřejmě nemůže žrát se stádem, ale v klidu v soukromí.

Mám jasno v tom, že kdyby nemohla dožít v prostředí, které důvěrně zná, případně kdybych náklady neutáhla, uspím ji – v žádném případě, vzhledem k tomu, že je téměř slepá a hluchá, bych ji nepostrkovala nikam dál.

Iva Füllsacková – Cibetka – 34 let

Celé jméno: Cibetka (Cobalt x Caren), nar. 12.4.1985, A1/2

Je to můj milovaný dostihový poklad s předky zvučných jmen, jsem na ni neuvěřitelně pyšná! Od první chvíle, kdy jsem viděla svítit tu její obrovskou lysinku z pastviny, věděla jsem, že je to osud... Asi nejsem objektivní, ale je prostě nejkrásnější na světě! :-) Koupila jsem ji v necelých jejích 23 letech a najít společnou řeč byl opravdu oříšek, protože je to ryzka, palice a dámička, dnes už ovšem pěkně rozmazleňoučká (když chce, tak taky neskutečně protivná :-D), ale taky spolehlivá a chytrá a ukecaná a urážlivá a... prostě naše milovaná holčička! Dnes si spolu už jen tak jezdíme pro radost, tady u nás místní orientační závody s úkoly na trase, kde se umísťuje na předních příčkách, předloni třeba 3. Nebo vandrujeme po Šumavě, minulý rok (v 33 letech!) jsme spolu najezdily za 5 dní cca 200 km. Je stále absolutně v pořádku, slouží jí veškeré klouby, orgány, má zdravá záda, oči, má všechny zuby, správně přesrsťuje, kopyta bez podkov. Sleduji ji jako ostříž, pravidelně kontrolujeme i s doktorem, přece jen má léta, ač se tomu při pohledu na ni nechce nikomu věřit. :-)

Seno má k dispozici 24 hodin denně, každý den dostává litr Hyppolitu NutriStar, přidávám olej a doplňujeme biotinem. V zimě jí dávám vždy jednu kůru Alavisu Triple Blend. Jinak zelenina, řepa, ovoce, v zimě mačkaný ječmen nebo máčené řepné řízky... Zkrmovat toto zalévané krmení začínám v září, končím s oteplením. Celoročně má zmíněný NutriStar od Hippolytu. Ustájená je celoročně na pastvině s přístřeškem. Osvědčila se mi pastvina tak akorát, ani velká, ani malá, aby měla co zobat, aby musela chodit – voda je na druhé straně pastviny než přístřešek. Mám ji stále pod kontrolou, hlavně kolik pije...

Samozřejmostí je pravidelně kovář a zubař. Perfektně nasrsťuje, takže třeba tuto zimu neměla deku ani jednou. Našla jsem ji kolikrát ráno chrápat ve sněhu, přitom mají nastláno a přístřešek v závětří se 4 stěnami... Všechno se snažím nechat co nejpřirozenější a funguje to perfektně. Sama mě to naučila, sama si jasně řekla, co a jak. Ještě doplním, že pravidelně pracuje – ve volnosti v kruhovce, na jízdárně, v kopcích, procházky na ruce, povožení dětí... U těchto koní je to snad to nejdůležitější, aby věděli, že jsou pro nás pořád potřební a důležití, abychom po nich pořád chtěli pohyb a práci, byť jen lehkou. Cibetka je tak trochu zázrak, je úžasné, že může vzhledem k věku stále úplně normálně pracovat.

Také spí běžně vleže, normálně funguje – naopak kolikrát vyhazuje, dělá bordel a pode mnou pravidelně hopsá jako koza – má to dovolené (je to pro mne známka zdraví a chuti do života, mám z toho radost). Každý by měl svého starého koně podporovat a neodstavovat stranou jen proto, že už nemůže to, co dříve. Jsem totiž přesvědčena, že psychická stránka je u staroušků nejdůležitější. Potřebují vědět, že je někdo potřebuje a má je rád, potom překonají kde co – to vím z vlastní zkušenosti.

Kateřina Třasáková – Ulita – 33 let

Celé jméno: Ulita, nar. 27. 4. 1986, Welsh part-bred, KVH 138 cm

Ulitka se narodila v roce 1986 a za svůj život přivedla na svět 9 hříbat (poslední v 26 letech!) a vystřídala několik jezdeckých stájí, kde učila děti prakticky ve všech jezdeckých odvětvích. Byla hodně využívána jako provozní koník pro lehčí jezdce v turistických jízdárnách. Já jsem ji poznala roku 1999 na ranči v Bělečku a v roce 2009 jsem se stala její majitelkou. Jejím snad největším úspěchem byla Mezinárodní přehlídka původních britských plemen 2016 v Pardubicích, kde v otevřené jezdecké třídě Open ridden vyhrála s 13letou jezdkyní první místo. Nyní oslavila 33 let a občas udělá doprovod na vyjížďce s lehkým jezdcem druhému koni – chová se spíše jako pětiletá a popohání ostatní.

Zdraví na její věk slouží dobře, sice už nemá zuby, ale pastvu zvládne a i v pastevní sezóně se jí přidává její kašička, kterou z větší části tvoří šrotované granulované seno. Seno si necháváme granulovat vlastní. V zimě se krmí i 6x–7x denně. Asi začíná být senilní – občas někam jde a zapomene kam, ale jinak má pozůstatek akorát z minulé stáje, a to poškozený jícen po nakrmení suchými řízky, proto se příkrm musí dávat v polotekutém stavu, aby se neucpala. A povahou typický poník, udělá cokoliv, aby nemusela to, co se po ní chce :-)

Ustájena je 24/7 ve velkém stádě. Pokud nemá úplně ideální kondici, tak máme připravené deky, které potřebovala naposledy před čtyřmi lety, jinak je dost tlustá.

Ráda bych poděkovala vzorným ošetřovatelkám, co se o Ulitu starají, když jsem v práci, protože sama bych to časově nikdy nezvládla.

Kleopatra Wagnerová – Nella – 33 let

Celým jménem: Spring Nelly (121 Furioso XLVIII x Č-409 Catalina), nar. 28. 5. 1986, ČT

Nellyna má ráda život a miluje lidi, je to fakt neskutečný stvoření, pořád je dobře naladěná. Jsme spolu již 26 let. Zamilovala jsem se do ní na první pohled hned, když jsem ji uviděla – to jí byly 4 roky. Přestály jsme spolu moje životní tragédie, je to takový můj anděl strážný... Taky jsme překonaly pár jejích zdravotních problémů a nemocí, naposledy vloni v prosinci těžkou koliku s přehozeným střevem. Trvalo to 4 dny... ale nedaly jsme se! Doufám, že nám to vydrží ještě nějaký ten rok, i když zuby už nic moc a přední nožky občas trochu zlobí. Ale jak říkám, ona tu je s námi ráda!!!

Nellča žije přes den s 27letou nerozlučnou kamarádkou na výběhu (na polední krmení jde domů), na noc chodí na box. Od loňska ji už nejezdím. Krmení je tedy dost drahá sranda! Ráno 2 fanky máčené senné granule St. Hippolyt + 1 fanka müsli Beste Jähre St. Hippolyt, v poledne 2 fanky máčené senné granule St. Hippolyt + 1 Irish mash St. Hippolyt, večer 2 fanky máčené senné granule St. Hippolyt + müsli Beste Jahre St. Hippolyt, do toho jí přisypávám Fitmin rýžové granule, občas Luzerne mix řezanku... a jednou za rok pícháme Bonharen. Plus doplňky na výživu kloubů, protizánětlivé. Není to sranda, není... ale baví mě, když vidím, že se i takhle starý kůň může udržet v dobré výživové kondici!

Zuzana Pavelková – Síma – 32 let

Celým jménem: Simone du Brienne, narozená 28. 3.1987, francouzský klusák

Kamarádka toužila po koni a když viděla Símu (tehdy 21 let), tak o ní stále básnila... S další kamarádkou jsme jí tedy přivezly překvapení :-) Já jsem se bála na koně sednout, ale pomoc s péčí mi nedělala problém – a nakonec byla Síma mojí léčbou strachu. Do 27 let chodila pod sedlem, od té doby jí mám v péči u sebe doma. Ustájena je s mojí kobčou a kozou.

Zuby už má dost zbroušené, ale ještě trávu i jemné seno zvládá. Příkrmy dáváme máčené (před 3 lety si ucpala jícen) – 2 litry řezanky a 1,5 l hobby granulí od ADW, slunečnicový olej, len a Topvet na klouby (preventivně). Jinak je zdravá a většinou na procházkách dost čilá, ale někdy už dá najevo, že nechce pohyb navíc. Ustájená je boxově, momentálně ve vedrech přes noc venku a přes den v boxe, přes zimu naopak.

Jana Sotonová – Žíďa – 31 let

Celým jménem: Gidrana, nar. leden 1988, huculka

Vyrostla samotná na „dvorku“ a stala se postrachem okolí (byla opravdu zlá). Poprvé jsem ji viděla asi jako 6letou a od roku 1996 jsem k ní postupně docházela, abych ji o dva roky později odkoupila. Naše zážitky, ač zpočátku opravdu nemilé, by vydaly na román. Jako mladá měla zápal plic, je dušná. A celkem brzy začala mít problémy s koleny a kyčlemi. Už roky na ní nejezdím (ale ještě loni svezla na procházkách mého mladšího syna). Je už mnoho let ve stádě, chodíme na procházky na ruce, od září jí občas zvedáme (má horší a lepší období), přes zimu chodila na noc do boxu, byla prvně dekovaná. Teď ve vedrech si chodí odpočinout na box přes den.

2x denně přikrmuji Spillers Senior + sem tam mrkev, jablka, chleba, kloubní výživa, zuby máme na svůj věk v krásném stavu (dělané jen lehce 2x za život), nikdy nekovaná, udidlo už neviděla asi 16 let.

Procestovala se mnou severní Čechy, několikrát jsme se spolu stěhovaly, naučila jezdit nespočet lidí a dětí... Kdo ji poznal, jistě na její osobitost nikdy nezapomene! :-)

Veronika Moslerová – Míša – 31 let

Celým jménem: Kalambur, nar. 21. 4. 1988, orlovský klusák

Jeho životní příběh je pestrý. V Rusku běhal dvě sezóny úspěšně klusácké dostihy, pak byl prodán do Čech. Já jsem ho poznala a začala se o něj starat v jeho osmi letech ve stáji, kam byl pronajat jako kočárový kůň. Zde vozil turisty kočárem, zákazníky na vyjížďky a skákal parkury. Od roku 2002 si oficiálně patříme. V té době mu byla diagnostikována podotrochlóza. Po všemožných způsobech ortopedického kování bez efektu byl zut a vypuštěn poprvé v životě do stáda na rozlehlé pastviny. Zde se jeho stav výrazně zlepšil, nicméně pod sedlo už byl od té využíván jen příležitostně. Ustájen zůstal pastevně, několikrát jsme se společně ještě s jeho mladším kolegou v posledních letech stěhovali, až jsme se (doufám definitivně) nastěhovali domů :-) Zde žije ve společnosti valacha a 2 kobylek.

Zubů už zbývá málo, takže poslední rok a půl máčíme 3x denně krmení, přičemž současná denní dávka (v suchém stavu) sestává z 3 kg senných granulí, 3 kg řepných řízků, 0,5 kg vojtěšky a 0,5 kg kukuřičného šrotu. Jinak je vitální a stále s jiskrou v oku.

Jana Hanzlíková – Gazuna – 30 let

Klusačka Gazuna, nar. 2. 1. 1989, po otci Fuoco, pochází z Kyselovic

Poznala jsem ji v jejích 4 letech a 10 let jsem chodila k bývalým majitelům se o ni starat. Poté ji koupila a od té doby ji mám doma. Spolu jsme asi 27 let. Je to ten nej kůň, nikdy se mě nesnažila sundat, i když jsem tehdy byla 10leté ucho a vše jsem se od ní teprve učila. Od 22 let si užívá důchodu bez ježdění. Ve 4 letech měla nehodu v sulce, takže celý život ji trápí nožky, měla potrhané šlachy, takže při větší zátěži hned kulhala. Teď už i špatně chodí, ale já doufám, že tu bude ještě dlouho... Je to můj první a nejlepší kůň.

Žere normálně, nemá speciální stravu. Krmíme máčenými řepnými řízky, otrubami, řezankou, lněným semínkem, sladovým květem. Seno máčet nemusíme, zuby se zdají být OK – nikdy je neměla dělané, má paniku z veterinářů (asi po paničce :-D), takže není možné ji nijak vyšetřit.

Ivana Šindelářová – Roxy – 30 let

Roxy, klusačka, narozená 25. 4. 1989 v SPP Tlumačov

Kupovala jsem ji jako ročku. Běhala úspěšně klusácké dostihy (vítězka klusáckého Derby 1993), matka tří hříbat. První rok jsem ji měla ustájenou, potom už všechna léta žije doma. Dříve bydlívala na boxech s dalšími dostihovými klusáky, posledních asi 12 let je chována pastevně ve smíšeném stádě. Takže seno, tráva. 1x denně pšeničné otruby, mačkaný ječmen a granule. Zdravotně je stále v naprostém pořádku. Jen občas mám pocit, že špatně slyší...

 

Co říci závěrem? Že láska majitelů je to nejvíc, co si starý kůň může přát. Protože bez ní by nadstandardní péči, kterou většina staroušků už nutně potřebuje, většina nedostala.

Děkuji všem ochotným, kteří se podělili o své koňské babičky a dědečky, i za radost, se kterou tak činili! Celá redakce přeje všem ještě mnoho a mnoho krásných dní s jejich čtyřnohými důchodovými láskami!

"... myslím, že tenhle obrázek mluví za nás za všechny, co dáváme svou duši našim koním a poníkům
až do posledního dechu ♥️" - Eliška Radotínská

Podobné články

Trávicí systém koní je evolučně přizpůsoben efektivnímu trávení a fermentování vlákniny, protože koně pocházejí ze stepí, kde kvalita pastvin a…

Také přemýšlíte, jak esteticky vyznačit hranice pozemku kolem jízdárny, jak zajistit koním více soukromí ve výběhu nebo čím obehnat pastvinu tak, aby…